Černý pátek.
Černý pátek.
Myslíte si, že při dlouhodobém angažmá pokaždé vzniká tzv. ponorka nebo-li ponorková nemoc? Vždycky tomu tak není. My jsme v Combu byli dobrá parta. Já a Ctibor Mencl jsme si svých tří starších spoluhráčů vážili nejen pro jejich věk, ale hlavně pro jejich hráčské kvality. A tak jsme na ně byli hodní. Oni na nás celkem taky. No a s posádkou Paluby jsme se opravdu skamarádili. Kamarádství jsme občas zocelili lahví koňaku, ale až po skončení hrací doby. Někdy i dvěma lahvemi. Lahve byly malé a nás včetně části personálu bylo moc a byli jsme velký. Jednou v tom bujarém veselí přišel skvělý nápad. Bylo to krátce před rozedněním. Nápad nic moc originální, ale nám se v tom opojení zalíbil. Vrchní Jirka Poláček vymýšlel neustále nějaké srandičky (tehdy se tomu říkalo kanadské žertíky) a těmi nás obdarovával. A to měla být naše odveta. Zvedli jsme mu jeho Trabanta na cihly, ale tak, že to nebylo na první pohled vidět. Asi 2 cm nad zemí. Potom už jsme jen pozorovali jeho zoufalství a beznaděj, jak střídavě běhá kolem auta, pak leze dovnitř a přidává plyn, řadí, kola se protáčí, motor řve, Jirka taky a nechápe proč to auto nejede. My se dobře bavili. Nachytat Jirku se jen tak každému nepovedlo. Nevím jak ta legrace trvala dlouho. Když začal fyzicky, ale hlavně psychicky odpadat, začali jsme vylézat ze svých úkrytů. Vyslechli jsme si svoje. Pro ostré slovo nechodil daleko, prostě se s námi nesral. Když se vybouřil a zklidnil, postavili jsme Trabanta na všechny čtyři a považovali srandu za ukončenou. Jenže Jirka ne.
Nevím proč, ale považoval mně za hlavního aktéra a pomstil se mi. Už jsme seděli v nastartovaném autě modelu Moskvič, chystali vyrazit a Jirka pořád že mně má rád , několikrát odběhl, hned se vrátil, plácal, hladil po obličeji a tím mi dával najevo, jak mocná je jeho láska. Vyjeli jsme a všichni kromě řidiče Míly spali. Byl pátek asi 4 hodiny ráno. Já v té době, krátce před později zakázaným výjezdem za hraním na Západ, jsem pracoval v továrně Agrostroj Pelhřimov, ve skladu barev,laků,acetonu a pod. Míla zastavil před továrnou. V 6,45 ráno v čase, kdy do práce chodilo nejvíc lidí. Je to velká fabrika a z vrátnice do skladu asi půl kilometru. Už na vrátnici jsem si všiml, že si mně každý pozorně prohlíží i v tom ranním zmatku. A při dlouhé cestě do skladu ještě víc. Venku bylo už světlo a já nechápal, čím jsem tak zajímavý. Pochopil jsem až na šatně, když jsem kouknul do zrcadla. Jak už asi tušíte, měl jsem ksicht celý černý od kvalitních sazí z Moskviče. Kdo mně znal a poznal, tak si myslel, že sklad vyhořel. V zrcadle nebyl Jarda P.Král, ale nějaký černý muzikant po flámu, snad B.B.King.
V Praze dne 11.2.2011
JPK
Komentáře
Přehled komentářů
Platejs, nepřijede tvůj jmenovec King letos do Prahy?
Nedávno jsem zaslzel, když jsem v TV viděl koncert Michala Prokopa, na kterém jsme byli spolu, díky tomu, že Honza byl kdesi ve světě a já místo něj využil tvůj dárek k jeho šedesátce. Nechceš si to letos zopakovat, Honza bude mít pětašedesátku, teď se sice vrátil ze Srílanky, ale on zase někam vyjede. :-))
Re: B.B.
(Jaroslav Platejs Král, 22. 4. 2011 13:11)Milý Slávku, slavný B.B.King, můj jmenovec, si přečetl mojí story, moc se mu líbila, vyslyšel moje přání a přijede do Prahy koncertovat 12.7.2011. Už teď se na něj těším. JPK.
B.B.
(Jaroslav Slávek Křemešnický, 9. 3. 2011 20:29)