Vy: -lichotka-
Ona: -poděkování-
Vy: "Nemáš zač, mohl bych ještě vědět tvoje jméno?"
Ona: "A proč to chceš vědět?"
Vy: "Pomohla jsi mi a tak mě zajímalo, jak se jmenuješ. Já prostě raději oslovuji milé lidí jménem, než jim říkám TY."
Ona: "No já jsem Eva."
Vy: "Moc mě těší, Evo, já jsem XY"
V předchozích částech jste se také naučili odejít. Když vám něco nevyjde i teď, nebojte se rozloučit se a jít pryč. Tím nic nezkazíte. Holku navíc potom napadne, že se asi zachovala hloupě, protože jste ji neotravovali, ani nebalili. Jen jste konverzovali a ona byla zbytečně odtažitá. Takže pokud byste ve zmiňovaném příkladu její jméno nedostali a necítili se ještě na další konverzaci, tak stačí zase jít pryč.
Ona: "Ale já ti svoje jméno říct nechci."
Vy: "Chápu, však se nic neděje. (úsměv) Ještě jednou díky. Měj se krásně, já už musím běžet."
Veškeré příklady jsou spíše ilustrativní. Nemohu tu nasimulovat všechny možné reakce dívek. Ale myslím, že to na ukázku stačí a že jste si udělali obrázek o tom, jak se dá klidně ze všeho vybruslit.
Navíc už také víte, že oslovení není stěžejní, můžete říct cokoliv. Plno kluků bohužel dává do oslovení veškerou svoji energii a přemýšlí, co dívce inteligentního a vtipného říct. A nad tím dumají a dumají, až holka zmizí a oni neřeknou nic. Jenže vymýšlet skvostné a originální úvodní věty není potřeba. Zbytečně vám to bere sílu na samotnou akci. Nejlepší je zkusit něco úplně obyčejného, čímž navodíte klidnou a konverzační atmosféru. Stačí začít normálním ahoj, a potom bez problémů pokračovat třeba o něčem, co vás právě oba spojuje nebo mít nějaký dotaz, či žádost.