3. Vznik česky psané literatury, její rozvoj ve 14. století a v době husitské
Počátky česky psané literatury
Ñ latina dosáhla výsadního postavení " byla přístupná jen určitým vrstvám, a to kněžím, studentům a některým feudálům
Ñ na přelomu
Ñ nejstaršími českými památkami jsou dvě písně:
& Hospodine, pomiluj ny- první česká duchovní píseň, modlitba k Bohu – Hospodinovi, byla zpívána při slavnostech, v kostele i mimo něj
& Svatý Václave, vévodo české země – píseň, která se obrací ke sv. Václavovi, knížeti, kterého zavraždil jeho bratr Boleslav; Václav byl prohlášen za svatého, je patronem českých zemí
Ñ v literatuře dochází ke dvěma procesům:
Ñ demokratizace literatury = zlidovění, literatura se šíří mezi širší lidové vrstvy (není pouze výsadou hrstky vzdělanců)
Ñ laicizace literatury = zesvětštění, literatura se přestává zabývat pouze náboženskými tématy, ale pronikají do ní i světská témata (především zásluhou studentů, ale i vzdělaných měšťanů)
LITERATURA 14. STOLETÍ – vrcholné období česky psané literatury:
Ñ Epika - autoři prvních českých epických děl jsou neznámí
& Alexandreis - veršovaný epos o králi Alexandru Velikém jako o ideálu rytíře a panovníka
& Dalimilova kronika - nejstarší česky psaná veršovaná kronika
- neznámý autor
- popis události od potopy světa po příchod praotce Čecha až po autorovu současnost
- jako pramen mu stačily pověsti, legendy a často se opírá o jiné kroniky
- vyjadřuje vlastenecké cítění, podporuje češství (například v příběhu o selské kněžně Boženě: kníže Oldřich obhajuje, že si vybral českou prostou dívku, které dal přednost před německou šlechtičnou: „Raději sě chcu s českú sedlkú snieti / než královnu němečskú za ženu jmieti. / Vřeť každému srdce po jazyku svému, / a proto Němkyně méně bude přieti ĺudu mému, / Němkyně němečskú čeleď bude jmieti / a němečsky bude učiti mé děti."
- využívá hovorového jazyka, prostého vyprávějícího stylu
-
Kronika = epický literární žánr, který zaznamenává události tak, jak šly chronologicky (tj. v časovém sledu) za sebou
Ñ Legendy
Legenda - středověký epický útvar inspirovaný skutky, životem a zázraky církevních světců
- vyskytuje se ve verších i v próze
- nelíčí jen život světců, ale zaměřuje se na motivy zázraků, mučednických výjevů a milostného vytržení apod.
& Legenda o sv. Prokopu - zpracovává život domácího světce sv. Prokopa
- podle pověsti sv. Prokop toužil být poustevníkem a tato touha ho přivedla do sázavských lesů, kde potkal bloudícího knížete Oldřicha"Oldřich poté zakládá Sázavský klášter a Prokop je zde zvolen opatem
- po Prokopově smrti a po vyhnání mnichů z kláštera se německým řeholníkům zjevuje Prokop a vyhání je odtud
& Legenda o sv. Kateřině:
- Kateřina je dívka z královského rodu a odmítne si vzít syna císaře a dá přednost lásce ke Ježíši Kristovi
- Kateřina má dvě vidění: první vidění – Kristus jako malé dítě v náručí Panny Marie, která se ale na ni nepodívá jelikož není pokřtěná
- v druhém vidí, jak je Kristus dospělý " zamilují se do sebe a slaví se svatba
- objevují se zde prvky světské a mystické erotiky
Ñ Lyrika – má v literatuře nejdelší tradici
& Ostrovská píseň - pojednává o Kristově vtělení a vykoupení lidstva
& Spor duše s tělem - duše naléhá na tělo, aby se kálo za své hříchy"tělo se však brání"vše řeší smrt"následuje posmrtný boží soud nad duší
Spor = typický žánr středověké poezie – velmi často se psalo formou sporu, kdy dvě strany argumentují proti sobě, nakonec jedna zvítězí
Ñ Žákovská poezie
- poezie, kterou píší studenti (Karel IV. založil univerzitu v roce 1348), žákovská poezie je plná ironie, výsměchu vyšším vrstvám i vůči sobě
- některé skladby jsou psány v tzv. makaronských verších (střídají se verše české a latinské)
& Podkoní a žák - satirická skladba, psaná formou sporu
- žák a podkoní se přou, kdo má lepší postavení ve společnosti, hádka probíhá v hospodě a vrcholí rvačkou
& Hradecký rukopis - soubor básnických skladeb
- autorem je pravděpodobně kněží, který sympatizoval s chudší vrstvou
- je ostrou kritikou společnosti
Ñ Nauková literatura
- se založením Univerzity Karlovy je spjat i rozvoj literatury naukové
& Vita Caroli (Život Karlův) - vlastní biografii napsal Karel IV., je psána latinsky
Literatura doby husitské
- 2. polovina 14. století až 15. století
- žánry:
Ñ traktát - je učené pojednávání o náboženské a filozofické otázce
Ñ postila – soubor kázání, která přednášeli jejich autoři po čtení z Bible, věnovali se rozboru čteného textu a jeho aplikaci na praktický život
Ñ list = dopis
Ñ píseň – většina husitských písní se dochovala v Jistebnickém kancionálu (kancionál = zpěvník), nalezen ve vesnici Jistebnice v jižních Čechách (poblíž Tábora), nejznámější Ktož jsú boží bojovníci
Reformace = snaha o nápravu církve
- církev bohatla (například na základě prodeje odpustků), kněží nežili příkladným životem (v chudobě), v církvi byl rozkol (tzv. papežské schizma – nebyl jeden papež, ale dva, svého času i tři) – objevili se tzv. reformátoři, kteří se snaží o nápravu církve
- vychází z myšlenek Angličana Johna Wicklefa, který tvrdí například, že hlavou církve je pouze Kristus, nikoli papež
- vyvrcholením reformátorských snah u nás je činnost Jana Husa, před ním však bylo několik dalších kazatelů, kteří na nedostatky upozorňovali – tzv. Husovi předchůdci:
Ñ Konrád Waldhauser – přišel na žádost Karla IV., zahájil reformní hnutí, kázal latinsky a německy
Ñ Jan Milíč z Kroměříže – kázal česky, snažil se jít příkladem (žil v chudobě), jeho žáci vytvořili kazatelské centrum v Betlémské kapli na Starém Městě v Praze
ÑTomáš Štítný ze Štítného - byl Milíčův žák, věnoval pozornost především mezilidským vztahům
& Knížky o šašiech - společenské vztahy jsou přirovnávány k šachu (různé figurky a každá plní jinou funkci)
& Knížky šestery o obecných věcech křesťanských - základní poučení o víře, ale i o praktických věcech, např. hospodaření
& Řeči besední - dialog otce s dětmi, poučuje je o stvoření, o Bohu atd.
& Řeči nedělní a sváteční - pojednání o náboženství pro ty, kteří nemohou do kostela
Ñ Jan Hus
- měl univerzitní vzdělání
- obracel se jak k učencům (latinsky), tak k lidovým vrstvám (česky)
- k myšlenkám na nové uspořádání církve a společnosti ho přivedla četba anglického teologa J. Wicklefa
- zastával se chudých a byl proti prodeji odpustků
- důsledkem toho byl zákaz českých kázání
- odešel na venkov (Kozí Hrádek u Tábora) " po návratu se rozhodl předstoupit před církev v Kostnici, kde byl 6. července 1415 upálen (státní svátek)
& De ecclesia (O církvi) - psáno latinsky, obrací se k učencům, kritizuje církev (hlavou církve je, Kristus, nikoli papež, pokud někdo nežije podle Bible, nepatří k církvi)
& Knížky o svatokupectví - psáno česky, reakce na prodej odpustků, poukazuje na úpadek církve
& Postila - soubor kázání
& Dcerka - otázka výchovy dívek
& Výklad Viery, Desatera a Páteře - výklad 3 motliteb (Věřím v Boha, Desatero a Otčenáš)
& De orthographia Bohemica (O pravopise českém) – zavedl do češtiny diakritický pravopis (diakritika = čárky a háčky, nazval je nabodeníčko dlúhé a krátké) namísto pravopisu spržežkového (spřežka = dvě i více písmen pro jednu hlásku, v polštině)
sz – š
aa - á
Vrcholné období husitství:
Ñ Petr Chelčický - psal česky a ve svých dílech uznává jen boj duchovní
& O boji duchovním – traktát obsahující jeho myšlenky, podle Chelčického má být člověk pasivní a nevzpírat se zlému existuje jen meč ducha
& Sieť viery pravé - vychází z evangelického vyprávění o Petrově rybolovu (církev a pravá křesťanská víra jsou jako síť hříšní lidé jí trhají)
& O trojím lidu – traktát, ve kterém autor poukazuje na sociální nerovnost
Ñ Jednota bratrská
- náboženská skupina
- prosazovali myšlenky Chelčického " tělesně pracovat, nedbat na vyšší vzdělání, odmítání světských zákonů
- později vznikaly uvnitř jednoty spory – hlavně kvůli vztahu ke vzdělání a účasti na veřejném životě
- prosadili zakládání škol
- vyvíjeli literární činnost
- "stali se tak nositeli vzdělanosti a kultury v našich zemích (biskupem byl Jan Amos Komenský)
ODRAZ TÉTO DOBY V NAŠÍ LITERATUŘE:
- husitské dějiny zaznamenal ve své kronice Vavřinec z Březové – Husitská kronika
- k husitům se vrací i někteří autoři 19. století:
Josef Kajetán Tyl – dramatik, psal i historická dramata, např. Jan Hus, Jan Žižka (viz MO národní obrození, vývoj dramatu)
Svatopluk Čech – v jedné z jeho „broučkiád“ nazvané Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století se pan Brouček ocitne právě mezi husity (viz MO ruchovci)
Alois Jirásek – autor historických próz, několik jich věnoval právě husitství – například Mezi proudy, Proti všem