7. Ústní lidová slovesnost jako inspirátorka české literatury, myšlenka slovanské vzájemnosti
7. 1. 2010
Ústní lidová slovesnost (ÚLS) = folklor
- první jazykové projevy lidí
- vzniká od nejstarších dob, kdy ještě nebylo známo písmo, až po současnost
- šířila se a rozvíjela ústním podáním mezi všemi národy
- později zaznamenávána písemnou formou (Čelakovský, Erben, Němcová a další)
Znaky ÚLS:
- anonymita (autor je neznámý)
- šíří se ústně
- je variabilní (neustálený text, obměny)
- zpravidla obsahuje ponaučení
- kolektivnost (na jejím vzniku se podílí více lidí)
Řadíme sem:
· lidová próza (pohádky, pověsti, mýty, pořekadla, přísloví, pranostiky)
· lidová poezie
· lidové písně
· lidové hry (obřadní, loutkové)
Žánry ÚLS:
POHÁDKA (dříve též báchorka)
- spojená s ÚLS
- smyšlené vyprávění s poutavým dějem bez konkrétního času a prostoru
- zachycují zázračné činy a děje
- hlavní hrdina představuje dobro ( poctivost, moudrost, sílu…), prochází těžkými zkouškami, zvítězí nad zlem i nad smrtí
- zajímavost: největším souborem je arabský soubor pohádek Tisíc a jedna noc
Sběratelé pohádek:
německá literatura – bratři Grimmové
česká literatura – Erben, Němcová
POVĚST
- prozaický žánr pocházející z ÚLS
- váže se k určité osobě nebo místu (O kněžně Libuši, o vzniku různých měst, kopců apod.)
- má výrazně fantastickou povahu, v různé míře je vázaná ke skutečnosti
Sběratelé pověstí:
Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti
Alois Jirásek: Staré pověsti české
Pověsti slezského lidu: http://209.85.135.132/search?q=cache:ORZBd3Ggp7QJ:mic.rkka.cz/povesti.html+slezsk%C3%A9+pov%C4%9Bsti&cd=1&hl=cs&ct=clnk&client=opera
PÍSEŇ
- básnická skladba určená ke zpěvu
- znaky: prostota vyjádření, vřelý cit, přesný hudební rytmus, rým, pravidelná sloka, refrén
- podle původu dělíme písně na: lidové (součást ÚLS) a umělé (známe autora)
BALADA:
- veršovaná skladba, která zachycuje marný boj člověka s přírodou nebo společenskými silami.
- má pochmurný děj a končí tragicky
- má rychlý dějový spád, soustředěný do konfliktu
- jedná se o skladbu lyrickoepickou (lyrika – v líčení prostředí; epika – dějovost)
Příklad lidové balady – Osiřelo dítě:
Známí autoři balad: Čelakovský, Erben, Neruda, Bezruč, Wolker
Sběratelé ÚLS:
František Ladislav ČELAKOVSKÝ – básník, sběratel ÚLS, tvůrce ohlasové poezie
Období: II. ETAPA NO (počátek 19. stol. do roku 1830)
- narodil se ve Strakonicích
- studoval filozofii, ale pro četbu Husovy Postily byl vyloučen
- zabýval se studiem a sbíráním českých a slovanských lidových písní (sebrány v knize SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ – 3 svazky slovanské lidové poezie přeložené do češtiny) a přísloví (sebrány v knize MUDROSLOVÍ NÁRODA SLOVANSKÉHO V PŘÍSLOVÍCH – sbírka slovanských přísloví, Jednotlivá přísloví zpracovává a porovnává; tento soubor obsahuje na 15 000 záznamů tematicky seřazených tak, aby z nich vyplývala soustava tradiční životní filosofie Slovanů)
Dílo:
OHLAS PÍSNÍ RUSKÝCH – autor napodobil ruskou epiku, tzv. byliny - básně o bohatýrech. Oslavuje zde hrdinství a sílu. Opěvuje vítězství nad Turky i Napoleonem.
OHLAS PÍSNÍ ČESKÝCH – vyjádřil ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu z konce 19. stol. Převládají zde skladby lyrické, milostné, žertovné, satirické. Mnohé zlidověly – báseň Dárek z lásky: http://209.85.135.132/search?q=cache:MfvLaLdS5Q8J:www.volny.cz/pjenicek/liter/Celak1.htm+kdy%C5%BE+jsem+%C5%A1el+p%C5%99es+l%C3%A1vky&cd=1&hl=cs&ct=clnk&client=opera
Př. epická báseň ohlasu: TOMAN A LESNÍ PANNA – balada, popis střetnutí vášnivé lásky a tajemných přírodních sil. Vychází z pověry, že o noci před sv. Janem Křtitelem mají v lesích a na polích víly a lesní panny nad člověkem čarovnou moc. http://209.85.135.132/search?q=cache:qV4ujLtUIEoJ:users.ox.ac.uk/~tayl0010/toman.html+toman+a+lesn%C3%AD+panna&cd=1&hl=cs&ct=clnk&client=opera
Ohlasová poezie = umělá literární tvorba související s romantickým obdivem k folkloru. Využívá postupy ústní lidové slovesnosti a napodobuje ji.
(První ohlasové pokusy v české poezii nepocházejí od Čelakovského, ale teprve v jeho rukou se vzor lidové slovesnosti stal zdrojem vysokých básnických hodnot.)
Karel Jaromír ERBEN – básník, historik, sběratel ÚLS, vydavatel staročeských literárních památek, překladatel, novinář- navázal na Čelakovského.
Období: III. ETAPA NO (1830-1848), romantismus
- narodil se v Podkrkonoší v Miletíně
- vystudoval práva, filozofii
- v době studií se seznámil s Palackým, se kterým spolupracoval
- jako sekretář Českého muzea sbíral po venkovských archivech studijní materiál – k historii českých rodů, lidové písně, pohádky
- redigoval Pražské noviny
- zabýval se literárními a politickými dějinami a národopisem - zejména českými spisy Mistra Jana Husa
- sbíral ÚLS - písně, pověsti, pohádky, říkadla - nejen české, ale i slovanské. (Měl hudební nadání, při sběru písní byl schopen zapisovat si i nápěvy):
PROSTONÁRODNÍ ČESKÉ PÍSNĚ A ŘÍKADLA
POHÁDKY – Zlatovláska, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda (Erben svůj soubor českých pohádek nedokončil, byl vydán až v roce 1905 Václavem Tillem)
Dílo:
KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH – viz čtenářský deník
Božena NĚMCOVÁ – nejznámější česká spisovatelka (rodné jméno Barbora Panklová)
Období: IV. ETAPA NO (50.léta 19.stol.), přechod mezi romantismem a realismem
- narodila se ve Vídni
- dětství prožila v ratibořickém údolí u České Skalice
- tři roky pobývala Němcová v Praze, kde se seznámila s vlasteneckou společností a předními českými spisovateli; přátelství s Václavem Bolemírem Nebeským mělo velký vliv na její literární tvorbu
- velmi ji ovlivnil i pobyt na Chodsku, kde poznávala život venkovského lidu, studovala lidové zvyky a pověsti; inspirativní byly i její tři cesty na Slovensko
- její manželství nebylo šťastné
- Němcová se vrátila s dětmi do Prahy, velmi churavěla; dovršením jejího neštěstí byla smrt milovaného syna Hynka, do něhož vkládala velké naděje (v té době byla navíc rodina pod stálým dohledem policie) - tehdy vzniklo její nejvýznamnější dílo BABIČKA
- v roce 1862 zemřela předčasně vyčerpáním a neustálým strádáním
Dílo – sběratelská tvorba:
NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI – zahrnují několik druhů lidové slovesnosti, především pohádky, ale také místní pověsti a legendy.
Pohádkové motivy upravovala tak, aby zobrazovala typické prostředí s postavami českého lidu a jejich povahami. Důležitá myšlenka Němcové – zásada rovnosti všech lidí, spravedlivá vláda, vítězství mravních hodnot nad silami zla. (Na rozdíl od Erbena jí nešlo o zachycení původní podoby pohádkových motivů, spíše o vlastní převprávění lidové látky. Erben byl historik, držel se původního vyprávění.)
Pohádky: Chytrá horákyně, O princezně se zlatou hvězdou na čele, O Smolíčkovi
SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI – O dvanácti měsíčkách, O Zlatovlásce, Sůl nad zlato
OBRAZY Z OKOLÍ DOMAŽLICKÉHO – črty zaznamenávající život chodského lidu jeho kultury, zvyků, tradic
Dílo – vesnické povídky:
DIVÁ BÁRA
POHORSKÁ VESNICE
V ZÁMKU A PODZÁMČÍ
Myšlenka slovanské vzájemnosti:
- vzniká v 1. polovině 19. století; většina slovanských národu je utlačována
- základní myšlenkou je vzájemná spolupráce, pomoc a sjednocení Slovanů – lépe budou odolávat jiným národům
- oporu hledají v Rusku – největší slovanský národ
- slavistika – věda o Slovanech a jejich kultuře (zakladatelem vědecké slavistiky byl Josef Dobrovský)
- hlasatelem této myšlenky byl Jan Kolár a Pavel Josef Šafařík
Pavel Josef ŠAFAŘÍK - slovenský rodák, blízký spolupracovník F. Palackého, zabýval se slovanskými otázkami
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI – vylíčení nejstarších dějin slovanských národů
- psáno česky
- byl přesvědčen, že slovanský jazyk a literatura je jeden jazyk, národní jazyky považoval za nářečí
Ján KOLLÁR - slovenský evangelický kněz a kazatel. V díle propagoval ideu slovanské vzájemnosti.
SLÁVY DCERA – básnická skladba
- vyjádření žalu nad zánikem polabských Slovanů
- osu díla tvoří putování básníka, provázeného Mínou (alegorická představa budoucnosti) a Mílkem (slovanská obdoba boha Amora) po místech významných pro dějiny Slovanů (analogie s Dantovou Božskou komedií)
Česko-ruské vztahy:
František Ladislav Čelakovský - dostal nabídku z Ruska, aby spolu s Pavlem Josefem Šafaříkem a Václavem Hankou v Petrohradě založili a řídili slovanskou knihovnu. Čelakovský byl ochoten tento úkol přijmout, ale Palacký mu zařídil penzi u knížete Kinského. Stal se soukromým vychovatelem. Později byl profesorem slavistiky v polské Vratislavi, nakonec i v Praze.
- odlišnost lidové poezie ruské a české charakterizoval úvodním srovnáním krajiny ruské a české země:
- ruskou lidovou poezii přirovnal k rozsáhlým hvozdům, mohutným řekám a jezerům ruské země;
- českou lidovou poezii k drobným lesíkům, říčkám a potokům, v českém Ohlase nejsou hrdinské písně.
Karel Havlíček BOROVSKÝ – český novinář, spisovatel, politik a vlastenec. Studoval gymnázium, poté navštěvoval kněžský seminář v Praze, z něhož byl vyloučen. Poté působil jako vychovatel v Rusku, kde také studoval ruskou literaturu.
- jako první vystoupil proti přehnanému rusofilství nejstarší generace národních buditelů a rozhodl se přezkoumat stav a vhodnost slovanské vzájemnosti, proto se stal vychovatelem v Moskvě. Odtud se vrátil s přesvědčením, že myšlenka slovanské vzájemnosti je zastaralá a slovanská vzájemnost zcela nemožná. Kriticky hodnotil ruské společenské poměry – dojmy vylíčil v díle OBRAZY Z RUS (kritizuje cara, sympatizuje s obyčejnými lidmi)
- autor epigramů
odvezen do vyhnanství do Brixenu v Tyrolských Alpách – zde napsal své vrcholné dílo – 3 básnické skladby: TYROLSKÉ ELEGIE, KRÁL LÁVRA, KŘEST SVATÉHO VLADIMÍRA
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář