16. Literární skupina Devětsil
Historicko-společenský kontext:
- jedná se o tzv. meziválečnou avantgardu, tj. moderní umělecké směry mezi první a druhou světovou válkou – tj. dvacátá a třicátá léta 20. století
- 1. světová válka: 1914–1918
- 28. října 1918 – vznik samostatného československého státu
- 20. léta – rozvoj demokracie, kultury, ekonomiky
- přelom
- 30. léta – nástup fašismu v Německu, září 1938 – tzv. Mnichovská dohoda, 15. března 1939 nacistická okupace
- 2. světová válka: 1939–1945
Avantgarda = z franc. předvoj
- moderní umělecké směry, pro které je typické experimentování, hledání nových výrazových možností, vymezení se proti předešlé generaci spisovatelů
- proletářské umění, poetismus, surrealismus
- inspiraci hledala např. u francouzského básníka G. Apollinaira – velkým impulzem pro novou generaci českých básníků byl překlad jeho Pásma (1920 přeložil Karel Čapek)
Guillaume Apollinaire (1880–1918) – francouzský experimentální básník
- syn dobrodružné polské šlechtičny
- žil v Paříži, přátelil se s Picassem
- byl podezřelým z krádeže obrazu Mony Lisy z Louvru, proto byl týden vězněn a zároveň zahrnut urážkami v denním tisku (tento čin nespáchal)
- zúčastnil se první světové války, kde byl raněn střepinou granátu do hlavy a dvakrát mu byla operována lebka
- podlehl krátce před koncem války španělské chřipce
Dílo:
Alkoholy – básnická sbírka, základní dílo světové moderní poezie
- založena na principu asociace (= sdružování představ bez logických souvislostí)
- báseň Pásmo – polytematická báseň (mnoho témat)
- dějištěm je celý svět, zmiňuje v ní i Prahu, kterou navštívil
- skutečnost se prolíná se snem, vyvolává dojem, že se jedná se o záznam autorových myšlenek (řazeny bez logické souvislosti – asociativně)
- schází interpunkce, každý verš začíná velkým písmenem
- moderní přirovnání, metafory, personifikace
- přeložil K. Čapek, inspirovalo básníky české avantgardy (J. Wolker – Svatý kopeček, V. Nezval – Podivuhodný kouzelník, Akrobat, Edison, K. Biebl – Nový Ikaros)
„Tím starým světem přec jsi znaven na konec
Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes
Řecký i římský starověk se ti už přežily
Zde antické se zdají být už i ty automobily
Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono
Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů
Jediné neantické v Evropě křesťanství je
Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie
A tobě brání stud když okna na tebe hledí
Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi
Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě
Toť dnešní poesie zatím co prosou žurnály sytí tě
Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy
Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví“
Kaligramy – básnická sbírka, kaligram = obrazová báseň (spojení výtvarného umění a literatury)
Devětsil – nejvýznamnější česká meziválečná umělecká skupina; umělecký svaz
- inspirovala se Čapkovými překlady francouzských moderních básníků, zejména Apollinairovým Pásmem
- byl založen roku 1920, jeho program zformuloval Karel Teige (kritik umění, teoretik, překladatel, publicista)
- ve vývoji avantgardního sdružení lze rozeznat dvě fáze: 1. proletářské umění, 2. poetismus
- hlásili se k němu:
básníci: J. Wolker, J. Seifert, V. Nezval, F. Halas, K. Biebl
prozaici: V. Vančura (první předseda Devětsilu)
divadelníci: V + W, J. Ježek, E. F. Burian
malíři: Toyen, Jindřich Štýrský
literární teoretikové: K. Teige
Proletářská poezie – 1. polovina dvacátých let
- umělecký směr vznikl jako reakce na sociální bídu a důsledky první světové války
- zobrazovala třídní protiklady, zdůrazňovala úlohu dělnictva, cílem byla sociální spravedlnost
- hlavním teoretikem u nás byl S. K. Neumann
- základní teoretické principy umění zformuloval J. Wolker ve stati Proletářské umění
Znaky:
- revolučnost (víra v možnost dosáhnout sociálně spravedlivého světa revolucí)
- třídnost (obhajoba zájmů dělnické třídy)
- kolektivismus (individuální vědomí je nadřízeno kolektivnímu)
- politická angažovanost (vycházel z marxistických myšlenek; marxismus = filozofický směr, který založil Němec Karl Marx a rozvinul ho Němec Bedřich Engels; základním dílem je Kapitál; na marxistické ideologii je založen komunismus)
Představitelé: J. Wolker, J. Hora, J. Seifert, K. Biebl
Poetismus – 2. polovina dvacátých let
- pouze český umělecký směr (vznikl v Praze)
- prosadil se ve skupině Devětsil po odeznění vlny proletářského umění
- hlavním teoretikem byl Karel Teige (ve stati Poetismus ho označil za „umění žít a užívat“)
Znaky:
- apolitičnost (nepolitické zaměření) x proletářské umění
- inspirace lidovou zábavou (cirkus, kino, exotika, cestování, postava námořníka a černocha, oblíbeným místem byla Paříž)
- okouzlení emocemi a okamžikem
- pocit spontánnosti a hravosti, štěstí a radosti ze života
- básnický experiment
- zrušení logických vazeb – asociativnost
Představitelé: V. Nezval, J. Seifert, K. Biebl, J. Hora
Surrealismus – navazuje na francouzský surrealismus
- 1934 oznámil V. Nezval vznik Surrealistické skupiny, 1938 rozpuštěna
- vychází z protikladu snu x skutečnosti, snaží se vytvořit absolutní realitu (nadrealitu; surrealismus = nadrealismus)
- literárním teoretikem byl K. Teige
Znaky:
- odmítnutí války, náboženství, fanatismu
- inspirace halucinacemi, snovými zážitky, potlačovanými sexuálními představami
- záliba v bizarnosti, hrůze, šílenství
- iracionalita, popření logiky
- důraz na lidskou sexualitu, inspirace Freudovou psychoanalýzou
- zrušení veškerých pravidel verše (rytmus, rým)
Představitelé: vůdčí osobností byl V. Nezval, dále K. Biebl
POEZIE:
Jiří Wolker (1900–1924)
- považován za nejvýznamnějšího představitele proletářské poezie, byl členem Devětsilu
- narodil se v Prostějově do dobře situované rodiny, byl nadaným studentem, recitoval, hrál divadlo, psal články od středoškolských studií, sportoval x silný kuřák
- začal studovat práva v Praze
- onemocněl tuberkulózou, předčasně zemřel – ve 23 letech – sám si napsal vlastní epitaf = nápis na hrob:
„Zde leží Jiří Wolker,
básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než mohl své srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád 24 let.“
Dílo – Wolker je autorem dvou básnických sbírek:
Host do domu – prvotina
- píše o harmonickém světě a krásách obyčejných věcí
- autor chce pokorou a láskou změnit svět, který vidí jakoby chlapeckýma očima
- báseň Poštovní schránka
Těžká hodina – druhá básnická sbírka, příklon k proletářské poezii
- místo motivů lásky, okouzlení a pokory se objevují témata dělnické práce a revoluce
- protiklady bohatství x chudoba
- hrdinou dělník
- sociální balady: Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti (zdrojem tragiky tu není konflikt s vyšší mocí jako u Erbena, ale bída a sociální nespravedlnost)
- báseň Těžká hodina – popisuje přerod chlapce v muže, doufá, že bude člověkem spravedlivým a statečným
- báseň Umírající
Svatý kopeček – autobiografická polytematická báseň = pásmo, inspiroval se Apollinairem
O milionáři, který ukradl slunce – moderní, sociálně laděná pohádka
Josef Hora (1891–1945)
- představitel proletářské poezie a poetismu, básník a překladatel (ruština, němčina)
Dílo:
- proletářská poezie: sbírky Pracující den, Srdce a vřava světa
- poetismus: sbírky Itálie, Struny ve větru
- odkaz k Máchovi: sbírka Máchovské variace – 1936, ke stému výročí Máchova úmrtí
- reakce na události r. 1938 - Mnichov: sbírka Domov – motivy sepětí s rodnou zemí a zodpovědnosti za ni
- lyrickoepická básnická skladba Jan Houslista – vznikla v roce 1939, děj je symbolický – proslulý houslový virtuos se vrací do rodné země v době jejího smrtelného ohrožení
Vítězslav Nezval (1900–1958)
- člen Devětsilu, vůdčí osobnost poetismu a surrealismu, všestranně nadaný básník
- psal lehce, je verše jsou hravé, optimistické, využívá imaginace, asociačního principu, experimentuje
- byl ovlivněn evropskou moderní literaturou
Dílo:
a.) poetismus
Podivuhodný kouzelník – polytematická báseň, forma apollinairovského pásma, báseň předznamenávající poetismus (ústřední postavou kouzelník, který se ocitá v různých situacích, objevuje se tam revoluce jako dobrodružství, exotika, sny, představy, radost, štěstí)
Pantomima – první významná básnická sbírka poetismu, pestrá grafická úprava, princip asociace; zde cyklus Abeceda
„A nazváno buď prostou chatrčí
Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu
Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí
a člověk neví kam by složil hlavu“
Akrobat, Edison – polytematické básně
Edison – báseň rozdělená do pěti zpěvů
- protiklad den x noc, marný život (hráč) x tvůrčí práce (Edison)
- metoda asociace
- v básni se objevují nové vynálezy, nová slova = neologismy (rentgen, elektrický drát, kinematografie) – nové v poezii
- refrén: Bylo tu však něco těžkého co drží smutek stesk a úzkost z života i smrti x Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života i smrti
Básně noci – básnická sbírka, ve které později vyšel Podivuhodný kouzelník, Akrobat a Edison (básnické skladby z poetistického období tvorby Nezvala)
Sbohem a šáteček – básnická sbírka, ve které líčí dojmy z cest do Francie a Itálie, přírodní motivy, okouzlení
b.) surrealismus
- básnické sbírky Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař – Nezval v nich užívá asociační princip řetězení představ
c.) reakce na rok 1938 – Mnichov:
Matka Naděje – básnická sbírka, ve které řeší otázku vlastenectví (vztah k zemi jako vztah k matce, která překonává těžkou nemoc)
d.) tvorba za války:
Pět minut za městem – sbírka, ve které se objevuje motiv německé agrese, úzkost, naděje, národní tradice, včetně vzpomínky na Máchu (v roce 1939 převezeny jeho ostatky z Litoměřic do Prahy na Vyšehrad – národní manifestace)
Manon Lescaut – veršovaná divadelní hra napsaná na motivy románu z 18. století
Historický obraz – básnická sbírka, verše z doby okupace, motivy osvobození, báseň Švábi („Hnusní černí mstivý zlí / Všude se nám rozlezli“)
e.) budovatelská poezie – po roce 1948, líčí budování socialismu, komunistickým vedením státu oficiálně podporovaný umělecký proud
Stalin
Zpěv míru
d.) intimní a občanská lyrika – např. sbírky Z domoviny, Chrpy a města (báseň Na břehu řeky Svratky)
Jaroslav Seifert (1901–1986)
- člen Devětsilu, jediný český autor, který získal Nobelovu cenu za literaturu (1984)
- pocházel z pražské dělnické rodiny, narodil se v chudé čtvrti Žižkov (což poznamenalo počátek jeho tvorby – psal proletářskou poezii)
- studoval na několika gymnáziích, studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin (v této době Seifert trávil mnoho času po pražských pivnicích, kde skládal básně za pivo)
- jeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1921 (Město v slzách), v tomto roce též vstoupil do Komunistické strany Československa, z níž byl vyloučen v roce 1929 (za kritiku nového vedení strany v čele s Gottwaldem)
- ve 20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy, podílel se na vzniku a činnosti sdružení Devětsil
- jeho poezie poctěna mnoha významnými státními cenami, byl jmenován národním umělcem
- patřil k autorům, kteří v roce 1968 odmítl „bratrskou pomoc“, v roce 1976 podepsal mezi prvními Chartu 77 – za své aktivní protikomunistické působení byl v době tzv. normalizace přinucen odejít z veřejného života do ústraní (jeho tvorba vycházela v samizdatu)
- 1984 – obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou však za něj přebírala jeho dcera, a to kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu (ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším režimem o tom padla jenom suchá zmínka)
- počátkem roku 1986 Jaroslav Seifert umírá (státní pohřeb v Rudolfinu hrozil přerůst v protikomunistickou manifestaci, a proto ministerstvo vnitra z příprav pohřbu vyloučilo rodinu; církevní rozloučení bylo pod dohledem státní bezpečnosti; místem posledního spočinutí Jaroslava Seiferta jsou Kralupy nad Vltavou, odkud pocházeli jeho prarodiče z matčiny strany)
Dílo:
a.) proletářská poezie – básnické sbírky Město v slzách a Samá láska
b.) poetismus – básnické sbírky:
Na vlnách TSF (télégraphie sans fil = bezdrátová telegrafie) – inspirace pařížskými atrakcemi, neony, nočními kavárnami, bulváry, zajímavá typografie (užití různých druhů písma) – autorem Karel Teige
Slavík zpívá špatně – dozvuky 1. světové války i motivy cestování
Poštovní holub – krása života, hravost
c.) písňová tvorba: 30. až 50. léta – typické znaky: tradiční rýmovaný verš, intimní poezie, láska k životu, vzpomínky na dětství, mládí, na matku chlapectví, každodenní zážitky, melancholické zabarvení, prokládáno humorem
Jablko z klína
Ruce Venušiny
Jaro, sbohem
d.) reakce na Mnichov a druhou světovou válku – básnické sbírky:
Zhasněte světla – básnická reakce na mnichovskou zradu, láska k vlasti
Vějíř Boženy Němcové – sbírka z doby okupace, autor se hlásí k Němcové
Světlem oděná a Kamenný most – dvě sbírky z doby okupace, oslava domova, Prahy jako symbolu národní identity i místa autorova dětství
Přilba hlíny – motiv osvobození
e.) poválečná tvorba – sbírky:
Šel malíř chudě do světa – básně k obrázkům Mikoláše Alše
Chlapec a hvězdy – básně k obrázkům Josefa Lady
Píseň o Viktorce – sbírky zachycuje osud Němcové i osud Viktorky, odklání se zde od písňové tvorby
Maminka – písňová tvorba, melodické básně, vzpomínky na domov jeho dětství, na matku (báseň Kytička fialek)
f.) změna poetiky – reflexivní poezie: po nemoci, „zdrsněl“ (po prodělané nemoci) – odklon od písňové formy, prozaizace verše (volný verš, nerýmuje se), vzpomínky na dětství a mládí, kouzlo žen i Prahy, ale vše nazírané „černým zrcadlem“ smrti, životní zkušenost stáří – sbírky:
Koncert na ostrově
Halleyova kometa
Odlévání zvonů
Morový sloup
g.) životní bilance – Seifert svou tvorbu rekapituluje a uzavírá ve vzpomínkových knihách:
Býti básníkem – básnická sbírka
Všecky krásy světa – prozaická vzpomínková kniha
Konstantin Biebl (1898–1951)
- básník, představitel všech tří směrů meziválečné avantgardy (proletářská poezie, poetismus, surrealismus)
- po roce 1948 se nemohl ztotožnit s tím, že by odmítl svou předchozí tvorbu, trpěl depresemi, nakonec spáchal sebevraždu
a.) proletářská poezie – básnické sbírky Věrný hlas, Zlom
b.) poetismus – básnické sbírky Zloděj z Bagdádu, Zlatými řetězy (cestování, prolínání snu a skutečnosti, důraz na zvukovou stránku jazyka)
S lodí, jež dováží čaj a kávu – zaznamenává zážitky z cest na exotický Cejlon a Jávu, půvab místních žen, tropickou přírodu, ale i vzpomínky na domov
Nový Ikaros – jeden z vrcholů poetismu, čtyřdílná polytematický báseň (pásmo – inspirace Apollinairem), prolínání časových i místních rovin, zážitky z dětství, cestování i milostné vzpomínky
c.) surrealismus – básnická sbírka Zrcadlo noci
d.) Bez obav – básně ze 40. let, sociální, budovatelské i protifašistické motivy
PRÓZA
Vladislav Vančura – viz MO č. 17
DIVADLO
Osvobozené divadlo
D 34 – viz MO č. 22