Staré nádraží
Začíná svítat nad lesem pomalu stoupá ranní mlha .Ve skutečnosti to ani les není jde o velký park u starého zámku . Ten zámek tu stojí už mnoho let možná staletí .Kdysi vtom zámku bydlela velká rodina,po zahradě běhaly děti ,pávi,všude byly spousty květů .Pak najednou ten zámek začal pustnou rodina se pomalu vytrácela nejdřív zemřely rodiče a děti o zámek nemněly zájem prodaly ho jednomu podivnému pánovi.Ten pán to pustnutí nezastavil byl divný ,každé ráno ještě za svítání se vydává na dlouhou cestu.Oblékne si svůj nejlepší oblek,přeleští si boty,do jedné ruky vezme malý kufřík ,nasadí si klobouk do druhé ruky vezme hůlku a pomalím krokem se vydá na cestu k nádraží.Cesta je úzká je to spíš chodník než cesta.Svítání chladí do tváře ,muž se zastaví ohlédne,za sebou vidí svůj dům který každé ráno opouští po chvíli přichází k starému nádraží .Vstoupí dovnitř u pokladny si zakoupí jízdenku ,každý den do jiného města.Přechází se po hale a čeká .Čeká v nekonečnem tichu až přijede vlak .Vyjde na nástupiště dívá se do dálky tam do těch míst kde se ztrácí koleje.Sedne si na lavičku ,vedle sebe položí kufřík a čeká.Pozoruje dění kolem sebe ,to dění kolem sebe si představuje .Vidí kolem sebe spousty lidí s kufry který taky čekají až přijede vlak ,děti se honí po nástupišti rodiče je napomínají ,kousek dál se líbají milenci .Všichni ti lidi jsou jen představou toho pána. Tohleto nádraží je totiž opuštěné už několik let ,vlaky tu nezastavují ani nemůžou oni tu ani nejsou koleje.To čekání si taky krátí ťukáním hůlkou do dlažby.Vlak stále nepřijíždí .Výpravčí nervózně přechází po nástupišti a vlak nikde.I ten výpravčí je jen představou toho pána.Na konci dne vstane ze své lavičky pomalým krokem přejde nástupiště, vejde do nádražní haly ,tam vrátí u pokladny svoji jízdenku na vlak a pomalím krokem odchází .Odchází ke svému starému domu .To nádraží tu stojí opuštěné ,opuštěné jako ten starý divný pán…