Prvný Veledýlo (F1)
Cat(ktus) versus Black F1 (Silhynka)
1.Cesty (už tady vidíte jistou náklonnost k dálnici (státní silnici) č. E55) kamsi do…
„Babi, tak já už jedu!“ zakřičela a chystala se jít do auta.
„Snad počkáš na nás, ne?!“ zvolala babča z patra a vyhrnula se ke schodišti potaženého červeným kobercem, ze kterého vzápětí hodila hubu. Musela uznat, že jí to moc sluší s tím monoklem na oku. A hlavou nakřivo. Dala si kvůli Cat doopravdy záležet, aby si aspoň zlomila klíční kost.
„Moc ti to sluší babi…“
„Díky, ale co to máš na sobě ty?! Niiic...Co ty boty?! Víš, jak moc je nemám ráda! Nechceš raději nějaké lodičky? V těch se mnohem líp padá ze schodů.“ Cat měla na sobě své oblíbené černé kožené do půl lýtek vysoké boty na 3 a na podpatku na 5cm platformě. Hm.... Doly Buster na počátku kariéry...proč to dělat jednoduše, když to jde složitě…pro nechápající a ty pod schodama jsou to prostě obyčejné kozajdy.
„Snad v nich nechceš chodit i ve škole?! Máte předepsaný určitý oděv, ne?“
„To ano, ale o botách tam není v podstatě není ani zmínka, takže…“ a nasadila roztomilý a nevinný kukuč, který na babču platil vždyckyJ. Tj. Vždycky se jí zvedl žaludek a následoval ji po schodišti dolů…já bych raději zůstala nahoře…
„Tak jo, ale vysvětli to dědečkovi!“
„Neboj, tohle ho nezajímá a už mě viděl a nic neříkal.“ Dostal totiž mrtvici. A mrtvoly toho moc nenakecají.
Když nastupovali do auta, tak z domu vyběhl domácí skřítek „Pane, pane! chce s vámi mluvit ministr kouzel i s madam“ vychrlil ze sebe skoro bez dechu.
Oba na Cat vrhli smutný pohled a žádali ji jím o odpuštění. „To víš, Doly... rozjíždíme ten bordel...“
„To je v pořádku. Jednou se k vám přidám. Běžte, uvidíme se…vy-víte-kde“ dala jim pusu, usmála se na ně, aby je to nemrzelo a nastoupila do auta a odjela.
V autě na ni čekal dopis, podle rukopisu hned poznala, že je od táty!!!
Ahoj,
moje Sluníčko, popojdi maličko, abych na tebe lépe viděla... CHRAMST, šláp…au.
Dnes máš svůj první podjezd do školy, ve kterém jsem studoval já i tvoje maminka. Slyším poprvé, že někdo studoval v odjezdu... to bude zase tou rozdílnou kulturou...
Kdyby tu byla, tak by na tebe byla jistě velmi hrdá, že jdeš v jejích stopách. Mami, obejdi to ho*no... já si dneska myla boty... Teď se nějakou dobu neuvidíme, protože ačkoliv mám Bradavice rád, tak nenávidím jejich současného ředitele Albuse Brumbála. Viděl by mne nejraději mrtvého… Ach ne. Ne, ať to není to, co si myslím... Ježíši... Alláhu... Buddho... McDonalde...“Hamburger! Hamburger!“
Tento dopis se mi píše velice těžko. No nekecej!
Tvůj odchod do Bradavic mi připravil jisté problémy. Vždy jsem tě přemlouval k zahraničním školám, ale to nebylo kvůli kvalitě jejich výuky, ale prostě proto, že v Bradavicích nikomu ani nesmíš říct mé jméno! Víš, jak se ti řeklo, že snoubence tvé maminky zabil zlý černokněžník Voldemort? No, tak já jsem Voldemort. Těší mě, já jsem Znechucená. A já se jdu Odprásknout! Byla těhotná, chtěli jsme se vzít, ale on se jí nechtěl vzdát…zbytek znáš dobře. Jsem vrah, ale bojuji za správnou věc,vyvražďuji svět a až tu budem sami, tak… a ty to jistě dobře víš! NIKOMU SE O MĚ NEZMIŇUJ, jen když se dostaneš do Zmijozelské koleje. Čas, který jsme spolu strávili o prázdninách byl tak krásný jako s tvou matkou. Doneste kýbl, budu zvracet! Doneste dva! Jsem si jist, že se dostaneš do Zmijozelu, jako já. Budu ten nejpyšnější otec na světě, na ten kýbl už je pozdě... neboj, už dávno jsem si chtěla pořídit ten růžovoučký koberec. až všem ukážeš, co v tobě je, co jsem tě naučil… J, sem tam někoho umuč, jen tak pro legraci, to všechny nadchne... Všechno, co jsem ti kdy řekl ohledně černé magie, lektvarů apod. je pravda, tak se spolehni na své znalosti, které jsi tak dokonale prokázala už v NKÚ v Krásnohůlkách. Jen to tvoje rozloučení s nimi…jsem na tebe moc hrdý a až budeš ve Zmijozelu, tak jsem si jist, že tam najdeš spoustu lidí, kteří si tě budou víc, než jen vážit, aniž bys jim o mě musela říkat.
Koncem svého dopisu jsem ti chtěl říct, abys mi napsala své první dojmy hned první večer. Já jsem totiž ohromně sdílný a laskavý člověk... jejda, sorry Avery... ale ta sekyra v tvojí hlavě je fakt sexy!
V
Sakra, co teď? Tak tohle nečekala. Co je to V věděla. Bylo to V, jenom symbolem. To je fakt chytré, alespoň na to nikdo nepřijde… Ano, na to by OPRAVDU nikdo NEPŘIŠEL...
S Krásnohůlkami se vážně pěně rozloučila…uměla to s ředitelkou, tak dostala za úkol vymyslet a dále se svými přáteli udělat nějakou píseň, kterou by na konec interpretovali k velkolepému ukončení školního roku. To udělala. Sezvala své přátele a udělali takovou píseň, že ředitelka dostala skoro infarkt. Pokud s ní strávila několik let, tak ji obdivuji, že ho ještě nedostala. Tichá voda…
Asi si představovala nějakou pochvalnou, vážnou píseň o zkušenostech, které díky této škole získala na rozloučenou, a to taky dostala. Zkušenosti s barvou na vlasy…
Přišla sama před zataženou oponu a začala zpívat krásným, zvučným hlasem plným úcty:
„Byla jsem zde po dva roky hostem, nikdy jsem se tu nebyla doma, stejně jako ostatní normální lidi nenávidící růžovou a žijící v temnotě.“ Zavilí šakali zavile vyli... Avril, máš po kariéře... Kdo může dneska říct, že žije v temnotě?
Poté se roztáhla opona a byli tam 4 její nejlepší přátelé, kteří chodili hulit machrovat do Kruvalu (tam chodila před Krásnohůlkami)ne, tohle mě nenapadlo…vážně, kteří tam s ní začali na střídačku rapovat o té strašné škole, kde se učila jen módní trendy, pomlouvání…v celé té písničce se tak vyřádila, že ředitelka po ní omdlela. Dobře jí tak-ježibabě! Co čekáš, když lezeš do čarodějné školy... zahrádkáře? To není jako v Kruvalu, kde je tráva na každým kroku. NKÚ měla za plný počet. Ani jeden bod neztratila. Tatínek udělal bububu a škola na to bum!. V celé místnosti bylo chvíli zděšené trapné ticho, ale potom normální lidi (teda podle Cat normální)přemýšlím, jací lidé tam mohli být normální…má někdo návrhy? si stoupli a začali tleskat a dávat všemožně jinak na venek své uznání nad jejich odvahou a písní. Někteří dokonce dali najevo svou večeři. Nechutné…
A teď to hlavní: dramatická pauza…
Její táta je vrah. Ne, to jsme si skutečně ještě nevšimli.Voldemort zabil minimálně už 25kouzelníků a bystrozorů. Což vysvětluje celosvětovou mortalitu. Byl to momentálně nejhledanější kouzelník. Ale nekecej. Já ho tuhle potkala. Hrál si s dětmi na písečku a měl takový divný pohled...Teď jí už docházela, proč se s ním vídala jen v noci, nebo jindy, ale tak aby o tom nikdo nevěděl, hlavně ne babička nebo děda. Tuhle situaci si dokážu živě představitVždy nosil černý plášť s kápí. Stejný jí dal k jejím 15, ale tmavě červený s velkým nápisem Santa Clausová vepředu. Měla ho moc ráda a nosila ho obvykle k těm botám, co právě měla na sobě. Většinou k tomu přihodila kraťase nebo sukni a tričko s krátkým nebo 3/4.rukávem. Mám tik v žaludku. Nespolkla jsi hodinky? Otec na ni byl vždycky moc hodný. COŽE?????? Opravdu tu mluvíme o tom chlápkovi s laserem místo očí, co nemá rád děti a sluníčko? Rád věšel panenky. Nechtěla ho zklamat. Musí se dostat do Zmijozelu!….ale po chvíli přemýšlení se rozhodla, že to nechá na Moudrém klobouku, ať rozhone sám. Ale ne, vůbec nejsem schizofrenik...to já jen tak přemýšlím…hm, přemýšlím? Spíš ždímám tu houbu, co mám místo mozku...
To už auto dorazilo na nádraží King´s Cross. Cat(hrine) (ktus) Zajímavý jméno...vystoupila, vzala si sama věci (odmítla pomoc řidiče, jen si od něj nechala sehnat volný košík a svlékla se sama) a vyrazila na nástupiště 9a ¾. Lístek měla už naštěstí koupený dopředu a jak projít přepážkou věděla taky, takže to měla všechno dobře naplánovaný. Né! Zapomněla jsem dudlík a bouchačku! Tatínkuuu!!!
Našla si volné kupé a zatáhla na něm závěsy. A pak ji napadlo, že by mohla vlézt dovnitř. Potřebovala být sama a přemýšlet Au! To bolí!, O čem? Ať to moc nebolí…ale to jí nebylo dopřáno. Bůh je milosrdný... Má nás rád! Jakmile se vlak rozjel, tak uslyšela z venku zabušení na dveře se slovy: „Nazdar Doly. Jdu ti pomoct s kšefty.“ „Ať je tam kdokoliv, tak ať vypadne!“ a rovnou vtrhl dovnitř původce toho řevu.
Byl to nejspíš velice pohledný chlapec, měl růžově tmavé vlasy, ale Cat byla tak naštvaná, že si toho nevšimla. Přišla k němu, uzemnila ho svým vedením a vrazila mu pořádný políček. To už z chodby slyšela další hlasy: „Srabusi, no nazdar, ty stará káro, už zase jdeš pást krávy? co tu děláš, snad si nehledáš volné kupé? Pro tebe tu žádné není a nikdy nebude!“
„Zavři hubu Pottere!“. Kuuuurňa. Ten nás ale setřel...Tak to už nevydržela, vystrčila tmavovlasého chlapce s pomalu natékající tváří a překvapeným výrazem ven a zatáhla tam toho Srabuse. Divím se, že se tam vůbec vešel. Dolyina přední fasáda vyžaduje prostor.
A ostatním venku řekla, že je tam plno, tak ať táhnou. Vzhledem k její výbavě se nedivím. Teď si teprve všimla krásných očí toho kluka, kterému vrazila kilčo se slovy: „Pod čtyři nejdu!“ Měl je krásně jiskřivé… Asi si ráno dobíjel baterky. Ale divím se, že po kontaktu s jejím vedením mu ještě nějaká šťáva zbyla. Uzemněno…
„Co jsi zač?“ začal s ní mluvit chlapec s extrémně mastnými tmavými vlasy a tmavými očima v tmavým skafandru. Nebyl pohledný, ale vypadal chytře. Takže bacha na něj, dámy. Na pasáka Seviho jen tak někdo nevyzraje. Podle sebe soudím tebe.
„Jsem Cathrine Grinngotová. Ahoj“ podala mu ruku. On ji rád přijal. „Díky. Můžu si ji nechat?“
„Já jsem Severus Snape. Ale ty jsi u nás nestudovala, ne? Přestoupila jsi? Odkud?“
„Tolik otázek, co si jen počnu?!“ „Radši nic! Dítě ti zničí kariéru!“
„Z Krásnohůlek. Nesnášela jsem je. Doufám, že Bradavice budou jiné, protože jestli uvidím nějakého člověka třeba jen počítat kalorie, tak mu podstrčím nějakou kalorickou bombu s tím, že je to dietní.“ Já bych ti taky podstrčila nějakou bombu...a co třeba rakvičku se šlehačkou, dáš si?
„Už jsi to někdy udělala?“ Ne, ale nemám k tomu daleko...
„Mnohokrát! Mám skvělý recepty, kdybys chtěl…“ Dvakrát půl kila uranu 238 smícháme s jednou náloží dynamitu, necháme schladit volným pádem, přidáme jedu rozbušku a dostaneme nízkokalorický mastný flek à la Hirošima.
„Já ani nevím, zrovna jsem přemýšlel, kolik můžu přibrat po celém krocanovi naplněném zmrzlinou…“ Já už nemám co zvracet...ono se vždycky něco najde, mám pocit, že bude hůř…
„Ty…!“ hodila po něm malý polštářek, který si vzala na spaní. „Co je to za kombinaci? Tys někdy něco takového jedl?“ Jo a je to fakt chuťovka. Teda až na tu zácpu…
„Ne, jen mě to zajímalo, vážně jsem tě nechtěl pozvracet naštvat…“nahodil nevinný ksichtík a oba se prostě museli rozřechtat. Ale ne, mám...ne, nebudu to říkat…
Celá cesta jim moc pěkně uběhla a dostali při ní klaustrofobii když vystupoval, tak se s ní rozloučil se slovy: „Uvidíme se ve Zmijozelu.“
Otec měl pravdu, asi tam patřila.
„Prvááááciííí a slečna Grííngoóotováá ke mně!“ otočila se a uviděla toho poloobra. Hagrid se dal na zpěv. Hned si usmyslela, že si ho musí získat na svou stranu. Jmenoval se Hagrid a byl velice upřímný a srdnatý. Cat si ho hned zamilovala. To jsou ty geny...
„Hodně štěstí a ať dostaneš pěstí!“ popřál jí, když všichni prváci už odcházeli ke hradu a ona vystupovala jako poslední ze člunu. Žbluňk... Jezerní lid: „Hele, chlapi, zákusek!“
„Díky Hagride. Můžu se přijít někdy za vámi podívat?“
„Ne! Oškubeš mi kytky a sníš všechny tlustočervy! Budu velice rád a nevykej mi! Zatím čauec, krávo!“
„měj se!“ mávla na něj a utíkala, aby doběhla malé prvňáčky. Ti se jí ihned chytly (teda spíš děvčátka) a nechtěli ji pustit. Musela jim celou cestu vyprávět příběhy o Bradavicích, ale jen v základních faktech, nechtěla je nějak unavit. Pohádky z Voldemortovy zahrádky...Bylo, nebylo, jedno podivné stvoření… Když přišli do hradu, čekala na ně už zástupkyně ředitele profesorka McGonnagalová a řekla jim jen: „Pojďte za mnou a vy, slečno, dávejte pozor, ať nezakopnete o svoje vedení…támhle se vám nějak zamotalo do nožiček.“
2.Bradavice nechtějí ten trapas zažít více... ale bohužel jsou naprosto bezmocné...chudinky mališké
Když vešla s malými prvňáčky do té obrovské místnosti, tak si připadala jako malé dítě, které je pohlceno obrovskou dokonalostí.
Nebylo to sladké jako v Krásnohůlkách. Bylo to prostě dokonalé.
Profesor Brumbál povstal a promluvil: „ Lomikare, Lomikare...Jistě jste si všimli, že k nám přistoupila starší žačka. „Ta oblezlá mravenci?“ „Ne, ty vado, to jsou chaluhy...“ Zařazování začne ona. Tak prosím…“ „Vážení přátelé, já začínám!“ A já končím...
Profesorka McGonnagalová promluvila: „Cathrine Gringotová“ ona si sedla na třínohou stoličku a nasadila si klobouk.
„Tak kam tě mám poslat?“ ozvalo se jí v hlavě. „Do háje! Do háje!“ skandoval lid. „Nejlépe do Zmijozelu…co tomu říkáš?“ „Jsem dojatá!“
„Trváš na tom moc? Vidím, že ne. Tak tedy KURNÍK! NEBELVÍR!“ Tak to jsme tedy vážně nečekali. A já se tak těšila…
První chtěla být naštvaná, ale pak si řekla, že to tak bude asi nejlepší a uklidnila se. Ne! Já chci hysterickou scénu! Mamíííí! Neřvi, chceš říct, jak to dopadne?
Nebelvírští jí začali tleskat. Teda až na jednoho kluka sedícího kousek od ní s napuchlou levou tváří. Podle jeho pohledu jeho nejvěrnější kolem něj poznali, že je to ta holka, která ho natankovala a začali tleskat nejvíc ze všech a smáli se. Ale to jí bylo celkem jedno, ve sklepě měla ilegální benzínku.
Seznámila se se svým nejbližším okolím a sehnala si klientelu před jídlem mávla na Severuse, aby mu naznačila přání dobré chuti, „Díky, to nemuselo být!“ ale on jí ho oplatil jen velice zdráhavě. A já si naivně myslela, že z toho bude nadšený. Trochu ji to zamrzelo, ale pak ucítila tu krásnou vůni grilovaných kuřat, hranolek….. a kam se na tohle hrabe Snape…další hodinu o sobě skoro ani nevěděla… Tatínek jí pořád říkal, ať už to nehulí a nevykrádá jeho tajné zásoby, ale ona si prostě nedá a nedá říct...
Když už byla konečně po večeři a rozhodla se jít do své koleje, tak si stoupla a to samé udělali všichni prvňáčci v její koleji. Opusťte prosím nástupiště B, dveře se zavírají... příští zastávka – Veřejné toalety! Toho si všiml jeden kluk z party toho tmavovlasého frajírka a šel k ní.
„Pojďte za mnou“ a velice mile se na ni usmál. Vyvedl je snad do toho nejvyššího patra před obraz nějaké čarodějky.
„Heslo, prosím?“ promluvila čarodějka dost při těle z obrazu,jak se mluví dost při těle? přičemž někteří malí prvňáčci, kteří nezpozorovali, že se už i obrazy u schodiště hýbaly poskočili směrem ke Cat a chytli se jí, alespoň za nějaký kousek (Cat si říkala, že to má za to, že jim vyprávěla o hradu když šli nahoru a oni si nevšimli kvůli tomu těch obrazů – klid, oni nejsou tak blbí jako ty),Já si říkám, co tam ti spratci dělají… ale bylo jich tolik, že to nepřipravená Cat prostě neustála. Jako supi na mrtvolu… škoda, že už jsem po obědě...
ŽUCH! To byl prosím poslední gram jejího mozku... tak natvrdlý, že už nedokázal odolávat gravitaci...
„Sakra, caparti, vidíte jak su malá, to mě chcete snad už na začátku roku zabít?“ Chytrý děti...toť vše k otázce, co tam dělají… křikla na ně ze srandy a všichni, včetně toho prefekta se smáli s ní…
Když jim ukázal, kde budou spát, tak si ještě zastavil Cat.
„Ještě jsem se ti nepředstavil. Omlouvám se za tu nezdvořilost…jmenuji se Remus Lupin.“ A natáhl k ní packu… vlkodlak se nezapře. Byla králičí…pro štěstí, ale zkouší to nenápadně, protože ji už strašně dlouho miluje.
„Jo, čau, já jsem Cathrine Gringotová, ale pro přátele Cat. Myslím, že mi tak budeš moct říkatJ“ potřásli si packama rukama a dali si pusu na přivítanou. „Ježíš, promiň, tady mi něco ukáplo.“ „Ale v pohodě... žíraviny mi nevadí...“
„Chtěl bych se ti omluvit za chování mého kámoše…Siriuse Blacka-on to tak nemyslel, ale občas má své dny no…“ Já snad blbě vidím... ne, vidíš skvěle…bohužel
„Tak hele! O tom kreténovi, kokotovi, kryplovi atd., jak bych ho pojmenovala já se s tebou bavit nebudu! Jako je to jasný jako jó???Jestli má nějaké problémy, tak ať se jde léčit, protože jestli nepůjde dobrovolně, tak v tom pomůžu…“ Tady bych tu terapii doporučila někomu jinému...mysli na mě, asi se přihlásím dobrovolně.
„Fajn, klid Cat. Mír? Nechtěl jsem tě naštvat. Jsi jediná pasoucí se kráva na tomhle hradě a já bych si to u tebe nechtěl rozházet, protože bych to svinstvo pak musel uklízet. Jestli chceš, tak se o něm s tebou už nebudu bavit. Ju? Hele támhle je Lili Evansová. Lili!“ Nenápadný…fakt nenápadný, jak to kluci dokážou tak skvěle zamluvit.
křikl na procházející rezavou azbestovou dívku s pronikavě zelenýma očima. Další laser...Star Wars v nové podobě…Spilberg by byl nadšen! Já už jen čekám na Čelisti... až jí sežerou...Byla doopravdy nádherná a zdála se i normální! Zdání klame, je totiž stejná jako ty!
„Ahoj Remusi, copak? Aha, jo jasně… sorry, přes tvůj výstřih jsem přehlídla tvůj obličej... Ahoj, já jsem Lili Evansová..“
„Cathrine Gringotová“
„Jsem tvá nová spolubydlící. Tak pojď za mnou…zatím čau Remusi.“ Rozloučila se s Remusem Lili a už šla směrem k dívčím ložnicím. Kdo, že se s kým rozloučil? Nechybí tam někdo?
„Ona je…“začal Remus „…kráva...? (…) svérázná…?“ doplnila ho Cat, rozloučila se s ním a pelášila za Lili. Dohnala ji hned za rohem. Kde????
„Sorry, vole, že jsem šla napřed, ale nechtěla jsem potkat jedny debily-Pottera a spol.!“
„Tak ty jsem zatím nestihla poznat. Já zatím poznala jenom jednu partu debilů a Remus do ní patřil, ale ten není debil…“ Tak to v tom máme všichni jasno. Tuhle větu si zapamatuju…
„Tak to je ta samá parta“ usmála se na ni Lili „máš dobrý a rychlý odhad. Máš u mě malé bezvýznamné plusko…“
„Tak to je mi po pravdě řečeno u prdele… Tam je i moje noha... a brzo bude ještě dál...já jdu jen po velkých. Malý stojí za nic…“ a potutelně se na Lili usmála, jestli pochopí. „Eh?“
„To nevíš, že i s malým kašpárkem se dá zahrát i velké divadlo?“ celý zbytek cesty si povídaly v tomto duchu a hrozně je to bavilo, protože to, o čem se obě tak odvážně a skrývaně (tyhle dvě slova fakt nejdou dohromady) mezi sebou baví ani jedna zatím neprožila. Klid, Doly... jdi si zašlapat, to bude dobrý... Potom si ještě zkusily, jestli si rozumí i beze slov a když zjistily že jo, tak byly úplně hotové smíchy. Konec srandy, holky, musím to jít rozkejchat. V té chvíli vrazily do zdi pokoje, kde se právě nějaké dvě holky hádaly, ale vypadalo to, že dost vážně… takhle po ránu…
„Tiše, úplně mi zkazíte první dojmy! O čem pak jako budu psát tatínkovi, cooo? O co se hádáte je určitě blbost je to: kluk, lak na nehty, šampon, make-up, JÁ…a JÁ a pro změnu JÁ“ křikla na ně Cat a spolu s Lili se začala usmívat a potom se řehtat, až propukly v hlasitý řehot, který byl doopravdy nakažlivý. Darovanému koni na zuby nehleď! Přiletělo ještě několik dalších dívek z vedlejších pokojů, aby zjistily, co se děje. Jakmile si jich Cat všimla vykřikla:
„Už ani o krok dál…(dívky se zarazily a koukaly na ni jako na zjevení, nechápaly totiž, co dělá kráva ve škole uprostřed stáda kobyl)…copullotsis! (tím jí z hůlky vypadlo asi 30různě barevných velkých polštářků, ale pak to kapacita hůlky nepobrala a vypadlo něco jiného…hodně velkého a chlupatého) …bez polštářku, protože tady se to schyluje k bitvě!“ sama vzala jeden polštář a mázla jím po Lili, ta jí to oplatila Do ní! Do ní! a už se to rozjelo. Hrály skoro 20minut, přibývalo jich a za chvíli všechny znaly Cat a ona je taky. Tomu říkám demolice, jen to tam všechno rozflákejte hned první den a vsaďte se, že zbytek roku spíte pod mostem! Byla si jistá, že tímhle si je získala, proto zase vytáhla hůlku a křikla: „Beckturisis!“ s tím zmizely vzniklé polštářky.
„No teda Cat... ty si ale borka... já úplně čumim, hele...“ Helám..nic nevidím, vypadly mi oči… říkala jsem ti už minule, ať si koupíš pořádný lepidlo – ale ty mě prostě neposloucháš...
„Holky s dobrou zábavou se musí po trochách, aby neomrzela!“ To je fakt, takový holky jsou nebezpečný. holky jí to neměly za zlé a uznaly to a postupně se loučily a objímaly Cat na dobrou noc, kdyby se třeba dneska už neviděly,že. Spíš si to chtěly pojistit. Moje řeč.Tohle ji nevýslovně potěšilo. Když chtěla vyvolat bitku v Kruvalu, tak ji odbyly, že se musí učit a v Krásnohůlkách ji odbyly s tím, že si zrovna udělaly nehty a podobně.
„jdu do společenské místnosti. Jdeš taky?“ zeptala se Lili Cat, když jí pomohla vybalit.
„Jo, jasně!“ usmála se na ni, vzala pergamen a psací potřeby, chytla Lili za ruku a uháněla s ní do společenky, jak nejrychleji mohla. Skoro se na schodech zabily. Škoda, že jen skoro. Do společenky vletěly jako velká voda a holky si jich hned všimly, a zamávaly na ně, aby si šli přisednout. Hned šly, při čemž Cat oplatila na pozdrav Remusíkovi (trhám rekord ve zvracení…já už nemám kam šlápnout) a jen slyšela Blacka: „Ty se s ní bavíš?“ Ne, jen na ni dělám kukuč.
„Jo a proč ne? Jenom proto, že tě natankovala? To je snad o důvod navíc, ne? Měl bys být ještě rád, kamaráde, benzín letos stoupá v ceně...“ zakřenil se na něj Remusík a Cat už dál jejich rozhovor neposlouchala, protože do ní něco hustila (nebo se o to snažila) Merilin, známá pumpička.
„Cos říkala? Promiň, moc jsem neposlouchala. Nějak mi totiž nefungujou naslouchátka.“ A zatvářila se omluvně a zašťourala se prstem v uchu.
Merilin to vzala zopakovala jí to, co říkala.
„Všimla sis toho pěkného kluka vedle Remuse? Jmenuje se Sirius Black a představ si, že se na něj vrhlo 10zmijozelských a on vyvázl
jen s napuchnutou tváří. Je skvělej. Nemyslíš?“ zasnila se Merilin. Myslím, že něčeho tak složitého není schopná...ono to umí myslet?
„A kdo ti to říkal?“ optala se Cat a neztlumila hlas po jejím vzoru. Naslouchátka ještě furt nejdou...
„On sám. Abys věděla, tak jsem s ním minulej školní rok chodila, ale přestal mě bavit…zdražili benzín.“
Cat se podívala na Lili a bylo jí hned jasné, že to bylo naopak, že on se vykašlal na ni. Stejně jí musela pošlapat sny o hrdinném Blackovi, který se pere s 10kluky, všechny je přepere a vyjde z toho jen s napuchlou tváří. A jelikož jí bylo jasné, že Merilin bude hlásná trouba – takže ne pumpička?, ztišila hlas a řekla holkám, ale především jí:
„Já viděla jak k tomu přišel. Na nádru jsem si koupila oči... nejsou nic moc, ale za tu cenu... Popral se se Sevarusem Snapem. Už ve vlaku. Šla jsem zrovna ze záchodu a viděla je, jak tam šermují hůlkami. Severus ho odzbrojil a když viděl Blacka, tak se rozhodl, že ho zvládne i bez hůlky, ale rozmyslel si to a odcházel pryč, ale Black ho chytil za nohy, a oba spadli na zem…“ Jak nečekané…požadujeme demonstrativní ukázku!
„Ten surovec! Nechápu, jak jsem s ním mohla jen něco mít!“ vykřikla afektovaně Merilin, až se po ní všichni v místnosti otočili. Klid, to přejde... maminka ti koupí růžovýho slona...
„Ale Severus mu dal jen jednu přes hubu , čímž ho úplně uzemnil. Pořídím si Snapea místo hromosvodu. řekl „Fuj to sem se lek! Takovej výstřih! Ty mi za to nestojíš, zvedl si hůlku a odešel.“
„Páni, ani se mi nechce věřit, že má takovou sílu!!“ řekla Melánie. Mě se zase nechce věřit, že někdo dokáže napsat takovouhle kravinu...Máš snad nový oči, tak zírej!
„Ale to taky není divu, protože tady jsou proti němu vždycky 2-Black a Potter! Uaaawwuuuu! Auuauuu“ zazívala Lili, která byla spřízněná s tovární sirénou, ale přes dvě kolena. „už jsem unavená. Jdu spát. Jdeš taky Cat?“ „Ne, musím si vylízat chlupy... mám je nějak zacuchaný...“
„Jo jasně! Dobrou holky.“ Všechny objala – člověk až pochybuje o její sexuální orientaci - a šla s Lili na kutě.
„S tím Snapem to není pravda. Že ne…?“ začala Lili
„Ne. To jsem ho natankovala já….“ Můj táta totiž vlastní Shell.
Nakonec jí všechno řekla, sesmolila dopis pro tátu:
Ahoj tati!
Dostala jsem se do Nebelvíru. Já vím, že jsi nejspíš zklamaný, protože jejich benzínky nestojí za nic, ale neboj se, je to tu skvělé. Tady studovala i maminka a tys mi milionkrát říkal, že na mě miluješ Co? CO?! i tu mou podobnost jí… tady se někdo učí rusky... nebo ufonsky... nebo já nevím jak... svahilština…určitě myslím, že jsem si získala už spoustu lidí. Z mé pozice to jde fakt dobře…ale když si stoupnu tady vedle…
Kdyby se něco dělo, ale i kdyby ne, tak ti napíšu nejpozději do týdne. Mám tě moc ráda (nevadí, že jsi vrah, to přece není nic špatného! V dnešní době jsou lidi hrozně hysteričtí. Ale toho si nevšímej, tati. OPRAVDU jsi ÚPLNĚ normální! Hlavně jsi můj otec, ale nebudu se s tebou o tom bavit, protože si vážím tebe, ne Lorda V).
Posílám velikáskou pusu => je to ufonština. Teď už je to jistý.
Cat
Potom, co ho odeslala zjistila, že není tak unavená a Lili taky ještě nespí, proto si vlezla k ní do postele a nechala si vytahovat blechy povídaly si celou noc, až věděly o sobě skoro všechno, včetně toho, že Cat občas vykašlává chlupy a za žádnou cenu se toho zlozvyku nemůže zbavit (Cat jí neřekla jen o svém otci-to prostě nemohla,)až usnuly.To tam byly jako jak dlouho? Dvacet let?
3.Zasraný Black Oh. Nestihl dojít na záchod.
Další den byla sobota a každý z toho měl upřímnou radost, že se stihne ještě aklimatizovat, než začne pořádné vyučování.
„Vstávej ty ospalče!!!“ uslyšela jekot u svého ucha Cat, zapomněla ztlumit naslouchátko, lekla se tak strašně, že vyskočila z postele a spadla na podlahu. To by bylo dobré, kdyby si při tom neudělala modřinu na stehnu z venku a na lýtku na té samé noze a straně. Ta podlaha je teda vostrá...i když co si člověk neudělá sám…ale vezmem ji do party, ne? Aspoň na zkoušku… Vždyť má blechy! Myslím tu podlahu.
„Jako kdybych vylezla ze sekačky! Díky za milé probuzení Lili!“ Tady taky požaduji ukázku! poděkovala jako slušně vychované děvče Cat, ale hned se přestala tvářit jako andělíček, ale jako ďáblík Bože, ty to vidíš.. a házela po ní polštářky. Ten první Lili nevybrala a skončila také na podlaze. Pozor! Ministerstvo vnitra? varuje – polštářky vážně poškozují zdraví. V případě nálezu doporučujeme nepřibližovat se víc, než je nezbytně nutné. Nejnovější studie totiž dokazují, že Usáma Bin Ládin si do svých hor objednal několik tun tohoto materiálu a hodlá s ním opět zaútočit na Ameriku. Tak jako včera přišly holky ajajaj z jiným pokojů a začala ta pravá bitva. Usáma mění plány. Začíná v Anglii. Cat si všimla, že jsou už všechny převlečené, tak si vlezla do skříně a šlápla do boty a tam se taky převlékla a po vílí způsobu učesala umyla zuby a vyčistila učesala vlasy…a byla hotová! Jo, to já jsem už pět stránek. Když vylezla,To všechno ve skříni? tak dostala dobrou sprchu.To jen Henrietta převrhla vázu, která stála na skříni a teď jen čekala, co jí z toho kápne…
Cat ji nezklamala. Vytáhla hůlku a se slovy : „Wasserus“ ohodila Henrii, nechci vědět jak, ale jen trochu a čekala na její další výpad…za chvíli byla podlaha mokrá od dívek, které se na ní válely s ústy od ucha k uchu. Tomu se říká rozštěp. Cat zatarasila odtok vody pomocí dveří, takže jí už měla nad kolena a přidala kouzlem Bublbus bublinky. Héj, holkyyy! Dem se koupat, né! Holky si toho všimly a začaly se do těch bublinek vrhat jako bláznivé. Vydrželo jim to tak hodinu. Potom se utopily někdo otevřel dveře, čímž zrušil zátaras odtoku vody a ta ho vyplavila až do společenky…škoda. To by mě zajímalo, kdo by k nim dobrovolně vlezl... rozhodně to nebyl někdo, kdo by měl ve slovníku výraz „jsem při smyslech“.
Všechny se okamžitě přestaly prát, protože už neměly vodu to je zase porod... a to je jako nějaký důvod? Já asi umřu, prosím o zakopání a kytičku! a šli to zkontrolovat dolů. Jů, holky, tobogán!Tam na zemi ležely 4 těla. Tady nám někdo krade kšefty! No kdo to asi může být... hm... Dám se podat. Cat se vrhla k prvnímu a sundala mu ze tváře obličej pěnu propleskem, aby se ten dotyčný probral. Byl to Black! Když se probral, tak se na usmál a natáhl k ní ruku, ale ona jen poděšeně uskočila a on spadl na zem, což ho asi zabolelo soudě podle „Auuuu“
„No, co to tady je? Sirius je zase na kolenou? Minule tě smetl Snape, že jsi z toho měl napuchlou tvář a teď pár kapek vody!“ zasmála se afektovaně Merilin.
Black si ihned chytl tvář: „Kdo ti to řekl?“ zeptal se a Cat pomalu, ale jistě začala couvat k dívčím ložnicím. Nejnovější model Cat Astra – zabudovaná automatická zpátečka a blbý kecy zdarma. No nekupte to!
„Cat to říkala“ dopověděla Merilin alias pracovnice agentury JPPUP (Jedna paní povídala u pumpy). Stejně, jako to bývá ve filmech se před ní objevila roklinka, kterou na ni Black viděl. Kdyby mohl, tak by ji zaručeně pohledem zabil. Škoda, že nemohl. My všichni bychom si ušetřili deset nemožných stránek. Já to zařídím! Ta se jen usmála a vesele vyhopsla ten první schodek, který ji dělil od společenky a dívčích ložnic-tam kluci nemohli….J, otočila se zpět a vítězně se na něj usmála, ale on nelenil, z lehu vyskočil skoro 2metry do vzduchu a přistál za Cat. Hele, nazdar Keanu! Trénuješ na další Matrix? Ale bohužel měl tu smůlu, že společenská místnost byla vysoká jen metr a půl…Teď už nemohla do pokoje, tak začala zdrhat na druhou stranu, ven z místnosti. Ale Black byl přece jen rychlejší a znal tajné chodby a ve 3.patře ji zastihl, chytil surově za ruku a táhl za sebou.
„Kam mě to táhneš ty vole?!“ Kam asi, ty krávo...
„Zmlkni! Znáš to: zakázané ovoce nejvíc láká?!“ A co teprve to zhnilé?a usmál se na ni jako nějakej úchylák a ona se mu snažila zběsile vyškubnout, protože se ho začínala bát. Já se bojím, co bude následovat. Celé tři stránky... pomoc... pomoc...jsi sama, nikdo ti nepomůže.
„Nebo to: kdo si hraje s ohněm, občas se popálí?!“ pokračoval a vlekl ji za sebou. Viz. Zapálil hospodu, aby se ohřál...A kuřáci schovali zapalovače…
Teď nebo nikdy!řekla si už plná zoufalství
„Siriusi!“ oslovila ho a podle jejího očekávání se na ni otočil překvapen tím oslovením.
Tohle je moje šance, řekla si. Podívala se na něj po vílím způsobu, zkoušela jsem to v zrcadle, je to legrační a za sekundu byl jako v transu… To čumíš na drát, co? Umím hypnotizovat! A kdo je tady ten divnej?
„Teď mě vynes v náručí až do nebelvírské věže a tam mě posaď na pohovku před krb.“ I hned splnil její požadavky. Sedni, Azore! Kostička! Asi tak půlce cesty ho požádala.
„Nechtěl bys mi říct, jak jsem úžasná a nebo, co si o mě doopravdy myslíš?“ zeptala se. I když byla jedna z nejlepších v uvádění kluků do tohoto stavu, dělalo jí občas potíže ho v té konzervě něm uchovat. Měl jednu z nejsilnějších vůli, jakou kdy viděla, hošánek.
„Popravdě řečeno, jsem se do tebe zamiloval, hned jak jsem tě viděl na nástupišti, když jsem stál za tebou frontu na oči ale pak jsi mi vrazila a já se dovtípil, že sbalit kufr tebe nebude vůbec nic lehkého a tak s tebou od té doby válčím. Pořídil jsem si na to nový tank. A na zítřek jsme ti chtěli dát do ranního čaje bobtnací prášek,aby ti opuchl nos a konečně se vzdala-mě.“ A krásně se na ni usmál. Věděla, že si nic z toho nebude pamatovat a hodlala toho náležitě využít…samozřejmě až později. Na hrob mi prosím napište – umřela na záchvat smíchu... a noste mi kytičky...jo, jo, ať žijí tequilovníky! Já věděla, že se budou hodit! Tak změna - prvně ty kytičky a pak smrt :-)
To, co jí říkal si pouze pamatovala, aniž by se to snažila chápat, a my víme, že se jí to ani nepodaří:-) chtěla si to probrat později.
„Co cítí James k Lili?“
„Miluje ji strašně dlouho, já už ani nevím, jak dlouho…je to už fakt hodně dlouho...“
„Co je podle tebe nejhorší na holce?“
„Když má vlastní hlavu.“ Fuck you hošánku! Fack yo? No neke. Já ji mám z půjčovny…nejnovější model Mozek 3000….nedráždit, bývá agresivní.
„A co nejlepší?
„Když má vlastní hlavu a umí ji používat….“ Tak tě beru na milost. Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš...aneb Absolutno, absolutno, absolutno…
„A teď mi povídej, jak jsem úžasná a hlavně mě nezapomeň co nejjemněji položit na prázdný gauč před krbem.“ Řekla, protože už viděla obraz buclaté dámy.
„Máš krásné vlasy plné života…. Jj, ty červi a larvy v nich jsou živé, to je fakt...A tvé oči…Equlimbrium… (to už vstupovali do společenky a všichni se ohlédli)…nejraději bych se v nich utopil a já se jdu utopit taky…“ pokračoval, dokud ji nepoložil na gauč, odkud vyhnal své nejlepší přátele („Uhněte volové!“ „Jasně! Krávy mají přednost!“) V té chvíli zrušila to pomyslné pouto, zařvala „Ústup!!!“ a prchala do ložnic a Lili spolu s ostatními za ní. Black ji chtěl chytit, ale nestihl to, i když určitě nechápal, co se s ním stalo. Chtěl ji chytit snad jen ze zvyku… To je cowboy! Já být na jeho místě, tak dám bacha na BSE (nebo spíš NŠV, když je to Voldyho dcera:-)
„Zasranej Black. Představte si, že mě dohonil ve 3.patře. Očarovala jsem ho a zbytek jste už viděly samy, ne?“ holky, které se teď chlámaly tak nahlas, jak jen to šlo si musely lehnout na zem. Uzemnit se. Večer, zrovna, když se chystala jít Cat spát, za ní pod peřinu vklouzla Lili, aby jí zas mohla vyčesat ty blechy.
„Ale on si nic nebude pamatovat, že ne…proč ses ho nezeptala na nějaké intimní věci?!“
„Třeba, co k tobě cítí Potter?…(důmyslná pomlka)…Prej když tě osolí a opepří, tak bys byla docela dobrá... (důmyslná odmlka)... večeře. Miluje tě prej stráááášně dlouho…“
Teď sledovala Lilinu reakci-vypadal, že se asi zbláznila. Začala z ničeho nic skákat po posteli a probořila strop vyvádět jako nějakej 10ti letej fakan. Další autorčina příbuzná!
„To je…ale já ho přece nesnáším!“ A dřív sis vzpomenout nemohla????
„Tak proč jsi tak jančila?“ „Skočily na mě tvoje blechy...“
„Mě se vždycky dost líbil, víš? Znáš to-co se škádlívá…a co Sirius a ty?“ „No co... koupím mu vodítko a bude! Možná bych ho mohla představit tatínkovi, co myslíš? †††...“ Tak z tohohle chytám úžasný křeče…
„Vyznal mi lásku. Já k němu taky něco cítím, ale nevím, co. Ještě chvíli a autorka taky něco pocítí…a vsadím boty, že to pozná…Ale myslím, že toho, co cítí můžeme obě pěkně zneužít….“Mrcho!
Obě se pomstychtivě pousmály a hned spokojeny sami sebou hned usnuly a blechy je štípaly celou noc.
************
„Jak to, že si nic nepamatuješ?!“ dorážel James na svého nejlepšího přítele Siria skoro už nepříčetně.
„Já nevím! Ona je asi víla! Proto se na ni každej kluk usměje… a holka vyzvrací. pamatuju si, jak jsem ji táhl za ruku a ona potom na mě zavolala mezi nadávkami Siriusi, já se otočil, podíval se jí do těch krásnejch hnědejch očí a už je to tady... ten kýbl! A rychle! a pak už vím, jak jsme byli ve společence. Sakra! To je ženská! Ne. To je UFO. ...já jsem z ní úplně v hajzlu – tak proto jsi „zasranej“...-ona je skvělá a ..a….a já nemám slov.“
************
4.Pomsta (Prosím, podívejte se pozorně na tento exemplář. Je to velice běžný druh čeledi Název jedné kapitoly romantického pablábolu. Jasný indikátor vyskytující se nejčastěji v rozmezí mezi třetí a šestou ale v určitých případech i po desáté kapitole. Je vážně nebezpečný a proto prosím všechny přítomné, aby to vzali na vědomí a vyhnuli se mu velikým obloukem, jinak vám hrozí totální vymytí mozku a ztráta soudnosti, která může skončit až smrtí udupáním rozzuřenými čtenáři)
Když se ráno probudily, tak se musely hned obléct, aby všechno stihly, protože zaspaly!
„Zaspaly jsme!“ začala jančit Lili. Hustone... tady radar... hlásím nějaký slabý elektrický výboj v řídké atmosféře...Něco jsem prošvihla, nebo autorce utekla neděle? Ne, že bych se jí divila…té neděli
„Ale klídek… to je jenom krátkodobý zkrat, radare. jenom o 5minut. Podívej se na hodiny! Zastavily se na čísle třináct.“
„Tak fajn, ale pohneme si. Ju?“ Ňu… neštratila ši žuby? Ňu…
„Jo. Jak můžeš poznat nabobtnávací prášek v čemkoliv rozpuštěny-třeba v čaji?“ Jednoduše…až bude tvůj nos větší jak tvoje přední fasáda… No... zázraky se občas dějí...
„To nejde. Proč proboha…bojíš se odplaty Blacka?“
„Jednu past mi prozradil-ten prášek. Pak bych se mu měla prej vrhnout rovnou do náručí. Má to nějakou logiku, abych se mu vrhala do náručí s nosem jako balon? Já ji v tom nevidím…“ Kup si nové oči a tentokrát ne „made in Vietnam“, ale nefalšovaný Czechšmejd.
„Já taky ne, ale co bys chtěla logického po chlapském mozku? Maximálně Zánět mozkových blan? Taky znám jednu nemoc – zjevně jí trpí autorka a jmenuje se Absence mozku. Jak to uděláš, abys to nemusela vypít?“ Prostě řeknu „ne“. Kapišto? To nemá ve slovníku.
„ještě nevím,. Kdyby tě něco po cestě do jídelny něco napadlo, tak mi dej vědět…“ a šla nepřipravená do síně. Lili hned za ní. Hustone, prolétávám... řídká atmoška se změnila ve vakuum...neznámý objekt v nedohlednu…
Když přišly do velké síně, tak na ně holky zamávaly a to takovým způsobem, že Henrie skoro vypíchla oko klukovi sedícímu vedle ní s hnědými fleky na tváři – kvůli tomu záchodu…no sakra Blackovi.
„Jak to nemám vypít, když budeme sedět tak blízko. Mám nápad. Sedneš si vedle něj, vezmeš mu nenápadně pití a vyměníme je pod stolem s tím mým pomocí vílí levitace!“ A nikdo si toho nevšimne, že... všichni mají vietnamské oči...všichni stáli ve frontě…
„Tak to je skvělý!“ To teda jo. zakřenila se na ni Lili a odpojila se od ní, aby obě došly na opačnou stranu stolu. Lili si sedla vedle Blacka a Cat naproti ní..
„Jakpak jsi se vyspinkala?“ zeptal se Cat Sirius konverzačním hlasem. Je chytrej-to se musí nechat. Jestli to soudí z předešlé věty, tak průměrná úroveň IQ bradavické populace musí být rovna absolutní nule. Ale my jsme chytřejší-jen si počkej. Počkej zajíci! Stůj, ty koule chlupatá!
„Výborně. Děkuji Siriusi za optání…jak ty?“ nahodila nacvičený miloučký kukuč, kterému nikdo nemohl nikdy odolat. Hustone, hlásím problém... přehřívání vakua...něco se k nám blíží…vypadá to jako rosol…Bylo na něm vidět, jak na ňu čučí jak tele na vrata. To bude tou změnou jejího chování k němu. Skvělá dedukce, Watsone! Měl byste bejt na ňu pyšnej jak tele na nový vrata! (=>Učím se ufonsky. Ale jde mi to, co?:-) To bude asi tím počasím….ty vole, tohle už chce panáka!! Dones tequilovník...Autorka je nejspíš z Moravy…hm…Břeclav a okolí.
„Taky skvěle“ řekl a trochu zčervenal-cože, takovej frajer a umí se červenat?! Ale ne... to je projímadlo...
Pořád na ni čučel a James se asi bál, aby ho zase neuhranula a pro jistotu, když jí nabídl čaj, nepodíval se jí ani do očí-co kdyby…
„Jo, jasně. Díky Jammie…“ tak teď to hlavně neposer, nebo se nenapije. Jammie? Ne, marmeládo... Jakoby na mě mluvila máma. Pomyslel si Potter. Taky pěkná věta :D A já mám dost!!!!:-)))
Cat si pro zatím hrnek s čajem držela v ruce a ohřívala si o něj ruce.
„Siriusi, zítra bude nábor do famfrpálového družstva na chytače…“ zapředl nenápadně Spiderman svou síť rozhovor Potter s Blackem a přitom na ni nenápadně oba sem tam hodili očkem, aby věděli, jestli ty vietnamské šunty fungujou co dělá. Cat mrkla na Lili a ta se své úlohy zhostila dokonale.. Podařilo se jim úspěšně vyměnit si pohárky mezi sebou, ale teď Lili neměla nějak příležitost ho vrátit!
„Siriusi…?“ naklonila se němu v důvěrném gestu Cat, jakoby mu chtěla něco pošeptat. On se k ní naklonil stejně, Lili vyměnila pohárky a Cat dokončila větu, zatímco se mu utápěla v očích… utop se! Utop se! To si děláš srandu, že ta mrcha umí plavat….
„připiješ si se mnou na naše přátelství?“ řekla na konec.
„Jo jasně. Lili, ty si s námi nepřipiješ?“ Zeptal se odcházející dívky James.
„S vámi? Nikdy“ a vyšla ze síně. Určitě na ni čeká před síní, pomyslela si Cat. Jamese zrovna nepotěšil její odchod…
„Takže na naše přátelství, ať je tak veliké, jako bylo naše nepřátelství.“ Prohlásila Cat a všichni vypili čaj na ex. Hustone! Kritický bod! Pomoc!!! Jo, je to rosol…a zelenej…neztratil někdo náhodou hlavu?
„A taky tak veliké jako je tvůj nos. Blacku!“ dodala a s velkým potěšením sledovala, jak Blackovi kyne nos do rozměrů kamrálu.
„Díky, že jsi mi to včera vyklopil, Blacku!“ zasmála se a odešla pomalu pryč. Viděla Lili, jak se směje u dveří. Nenechala si nic utéct.. Mě jo! Zdrhám! Jsem ti v patách!!!
„Cat, to bylo fakt dobrý!“ Cat se ohlédla, aby zjistila, že to na ni mluvil Severus je mastný plus, ale jinak je to kus, a já mizím, takže čus.
„Děkuju.“ Není zač.
„Máš ráda obranu proti černé magii?“ Co je to, probůh, za otázku???
„To je můj nejoblíbenější předmět! To tatínka muselo potěšit. V Kruvalu jsme neměli obranu, ale jen magii a já byla nejlepší!“ Pozn.: Mezi OPČM a ČM totiž není žádný rozdíl! rozzářila se při vzpomínce na svou milovanou školu. Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, šlapeš tu u cesty, stane se neštěstí... NĚKDO tě přejede! To si klidně vezmu na triko!! Radši ne... tohle svinstvo by nešlo dolů ani s Persilem...
„Nechtěla bys být se mnou ve dvojici v pratických hodinách? V těch normálních budu s Jaskeqem (rodiče byli při vybírání jména nejspíš nasraní) Petersonem. Co říkáš?“ Ano, Fernando Juane, stanu se tvou ženou...
„Já se ještě domluvím s Lili. Znáš moji nejlepší přítelkyni Lili Evansovou?“
Lili vyšla zpoza rohu a tvářila se nejistě.
„Jasně, že ji znám! Má jeden z nejlepších průměrů 60-90-60 v našem ročníku…ahoj“
„Nazdar. Klidně si spolu soupeřte. Já jsem stejně dobrá jen na teorii a moc by sis se mnou nezabojovala…“ Jak asi věděla, o čem spolu mluvili...? Aha. To jsou ty štěnice. Lily E. – tajný agent FBI. Možná bychom si mohly taky pořídit štěnici…co říkáš? Hm... nevím... nějak s nimi nemám zkušenosti... myslíš, že potřebují venčit? Hm…koupíme si na to návod.
„A s kým budeš ty?“ zeptala se ještě Cat Lili. Asi sama, hromadný hroby nevedou...Kdo by to měl vědět lépe, než my?:-)
„S Merilin. Už se mne na to ptala. Tak jí to odkývnu-to je bez problému!“ a usmála se na ně oba a pro obě bylo překvapením, když jí ten úsměv oplatil i Severus. Bleskově z NASA: při zkušebním proletu vakuem dnes zemřela posádka cvičného raketoplánu. Jako příčinu havárie se uvádí kriticky vysoká frekvence nemožných frází. Autorka zřejmě není moc komunikativní typ…Bravo radí: hm…
„Tak fajn Severusi. Jooo, mimochodem uvědomuješ si, kolik jsi dneska snědl kalorií!?“ zeptala se s kukučem plným nepochopení nad takovým obžerstvím Cat… Ježiš! Já budu tlustej!!! A to se prý v Krásnohůlkách nic nenaučila.
„Povídej mi o tom….“a udělal kukuč utrpení a tím a ještě s zatím čau se rozešli. Zbytky raketoplánu sténají v agonii. Přehřívá se mi mozek…je to blbá narážka, já víím…
Lili píchla Cat loktem do žeber zrovna ve chvíli, „Jau! Dávej bacha, kam pícháš, jo?“ kdy vycházel Black z jídelny podepřen Potterem. Nos měl teď o velikosti půl metru v průměru! Kvalita nad kvantitou...to se jim musí nechat…
„Zatím čau“ řekla Cat Lili a vydala se těm dvěma procházejícím naproti.
„Já ho převezmu. Uhni mi Pottere!“ Jo, uhni! Ať ji můžu oddělat!
„Tak to určitě!“ začal zrovna Potter, když přišla Lili a zeptala se
„Může mi někdo vysvětlit to kouzlo Fluriatus?“ a podívala se na Cat, James si ihned vjel rukou do vlasů. Zase ten zkrat... naštěstí už v tom nikdo nelítá...
„Já teď nemůžu. Promiň Lili.“ A zatvářila omluvně.
Teď Lili upřela své velké zelené oči na Jamese a ten hned „Jasně. Cathrine, budeš tak velice hodná a odvedeš Siriuse na ošetřovnu?“
Zeptal se sice Cat, ale očima visel pořád na Lili.
„Jo. Jasně, ale jenom proto, že jsi to ty!“a převzala ho pod svou ochranu. Sbohem, Siriusi... měli jsme tě docela rádi...... docela málo…. možná ještě míň..
„Pěkný prstýnek! Má funkci takovou, jakou si myslím, že má?“ zeptala se pro jistotu Cat Siriuse. Jeden prsten vládne všem....jeden všechny přivede…do temné garáže…
„Jasně. Použil jsem na něj nejznámější protivílí kouzla, takže mne už neuhraneš.“
„To je celkem roztomilý. Škoda, že máš takový nos, protože bych ti jinak dala pusu jako bolestné za něj…“
„Hmmmm….J….tak nic, no….“ Sauron ztratil řeč... Frodo ho dokonale odzbrojil...
Cože? On řekne jen tohle? Jindy by řekl, že to můžu později …! Asi jsem to přehnala a už mě nemiluje. Jaká škoda pro něj…Umírám... sbohem... Sakra! Dík, že to říkáš, ale já stejně umřu. Zrovna, když jsem si uvědomila, že mi na něm víc, než jen záleží! Co teď budu dělat? Přece se za ním nebudu plazit pro změnu já!!! To určitě-SERU NA NĚJ! To už tu bylo, ne? Originalitu, Doly...Už víme, proč byl tak zasranej…je to nechutný….autorka bude asi perverzní… Asi?!
Zavedla ho k ošetřovně, a když ji požádal, aby na něj počkala, tak souhlasila. Byla už pomalu zoufalá, protože k ní byl Sirius téměř netečný!!!Na to přišla po….třech slovech? Že by ten rosol nebyl její?
Když vyšel, tak jenom řekl: „Tak jdeme?“ řekl a šli směrem k nebelvírské věži. Na konci cesty řekl (to už byla skoro zoufalá)
„jé, já na něco zapomněl. No jo, to bude to stáří... Nechceš jít se mnou?“
„Ale jo, stejně bych se jenom nudila.“ Řekla a následovala ho směrem úplně na druhý konec hradu do učebny věštění prof. Spinnetové. Zavřel za nimi „a na co jsi zapomněl?“ zeptala se ho Catnaivka a dívala se z okna na pokraji zoufalství. Usínáš... oči se ti zavírají... a teď – skoč dolů!
„Zapomněl jsem ti dát tohle“ uslyšela za svým uchem jeho hlas a otočila se k němu. Naklonil se k ní a políbil ji. Pomalu. Nikam nespěchal. Byl si jistý, že mu nikam neuteče a kdyby to udělala, vzdal by to už. Já to vzala už dávno. Mě stačilo půl stránky… Nehodlal se už dál trápit. Já taky ne. Mě to zrovna začalo bavit…Nechala se políbit a udělalo jí neskutečně dobře, když se od sebe odtrhli a ona v jeho očích viděla naprosto zamilovaný výraz. Kýbl... kýbl...Klídek, to rozdýcháš…Byl jenom pro ni a ona věděla, že se na něj dívá úplně stejně. Ne, doneste radši vanu... Tomu říkám rychlost…
„Remus říkal, že tohle na 100% vyjde!“ usmál se na ni vítězoslavně
„Buď raději tiše.“ Řekla a políbila ho stejně něžně, jako před chvílí on ji. Přitiskl si ji těsně k tělu nepustil ji ze svého náručí, dokud nepotřeboval ruce, aby si mohl vysvléci hábit, košili….ale jen ve vší počestnosti! JO, jasně.... hele, já ho poladila a z nuly na stovku to udělám... do pěti vteřin. No fakt, nekecám... ale jen ve vší počestnosti!
Cat se nezřekla nikdy svého otce. Dál s ním komunikovala („Tak bych někoho zabil...“ „Hm. Nuda, co?“), ale nikdy nesouhlasila s jeho názory… („Zabijeme ho takhle.“ „Ne, TAKHLE!“ „Neodmlouvej! Já jsem tvůj tatínek a bude to po mým!“)
Po škole začala se Siriusem žít na hromádce hnoje. Nechtěl dál předávat příjmení Blacků. Smetiště k tomu bylo jako stvořené.
Když se jim narodila čtyřčata, asi ve stejném věku jako manželům Potterovým, byli z toho neuvěřitelně šťastní. Kolik bylo Harrymu, když se narodil? Mohli se dělit o hnůj. Krav teď měli dost. Jejich malé holky(Cathrine-po Cat, Jasmína-po matce Cat, Liliana-po Lili Potterové, a Fergie-po matce Siriuse) si nebyly moc podobné, ale oči měli stejného výrazu. Vílí nejvyšší rada Já se zjevím... můžu, už jsem mrtvá... osvětlila Cat a Siriusovi, že právě jejich čtyřčátka podle jisté věštby budou vílími nositelkami 4přírodních elementů (země, oheň voda, vzduch). Bylo to tajné. Věděla o tom jen polovina světa.Nikdo to nevěděl. Jen pár set, možná tisíc lidí...Potom jistě víte, že byl Sirius obviněn ze zrady a uvězněn. Asi tak 2týdny před tím uvěznil Voldemort Cat, když byla u něj na návštěvě(„Ahoj tati, tak jsem…a dopr…“) a poté, co se dozvěděla, že Siriuse zavřeli a její nejbližší přátelé jsou mrtví, zhroutila se a spala vílím spánkem, který může trvat i věčnost. To snad... Já doufala, že moje děti toho zůstanou ušetřeny. Když už jsme my takové štěstí neměli. Během té doby jí jeden ze smrtijedů vymazal paměť a odvezli ji do nemocnice Sv.Munga…tam strávila několik dalších let v bezvědomí a nikdo už nevěděl, jak se jmenuje protože i po probrání nevěděla, kdo je. Tady ale má někdo kliku. Bohužel se nějak naše – spíš vaše, JÁ se k nim nehlásím čtyřčátka dostala do domova důchodců pro mudlovské děti, takže se ztratila z dohledu všech čarodějnic a kouzelníků…..někteří tvrdili, že jsou mrtvé stejně jako jejich matka… A muselo trvat deset stránek, abych se dočkala... DÍKY, BOŽE, DÍKY....A to je jako konec??????? Už??????