POHLEDEM JAKUBA ČECHA

Prostějov / Němčice nad Hanou - Herec na volné noze a klaun Jan Šprynar (32) je rodákem z Němčic a potkat ho můžete na klauniádě v nemocnici, kde baví pacienty i personál jakožto zdravotní klaun.

Jak jste se dostal k divadlu?

Pocházím z Němčic a tam jsem poprvé přišel k divadlu díky své mamince, která dělala nápovědu místním ochotníkům. Ti potřebovali rozšířit své řady, a tak jsem i s bratrem naskočil do rozjetého vlaku zkoušení hry O tlustém pradědečkovi. A od té doby se mě divadlo nepustilo.

Přes divadlo jste se dostal až do Dubaje...

Vystupoval jsem tam na festivalu jako chůdař. Oficiální název festivalu v angličtině je Shopping festival! Zní to strašně, ale v těchto bohatých arabských státech je kultura docela odlišná. Festival trvá jeden měsíc a během něj se odehrává po celém městě několik desítek vystoupení různých umělců z celého světa. Vystupují např. akrobati, hudebníci, loutkáři a jiní převážně pouliční umělci.

Slyšel jsem, že jste zdravotní klaun. Jak jste se k tomu dostal a co to obnáší?

Měl jsem to štěstí, že jsem o občanském sdružení Zdravotní klaun věděl od jeho vzniku, to už bude deset let. Ale teprve předloni jsem šel na konkurz a náročné školení. V praxi to znamená, že chodím pravidelně klaunovat do nemocnic v Olomouckém kraji: v Prostějově, Přerově, Olomouci, Šternberku, Šumperku, Kroměříži a také ve Zlíně. Vždy se chodí ve dvojici. Děláme klauniády nejen pro děti, ale i pro rodiče a personál. To je důležité říct, protože v nemocnici se potřebuje odreagovat každý. A co to obnáší? Jednoduše řečeno, vnášíme pozitivní energii a uvolnění. Díky výborné organizační práci Zdravotního klauna máme k práci ideální podmínky, tzn. pravidelné školení, systém workshopů (i zahraničních), couching a v neposlední řadě i mzdu. Proto se snažím dělat svou práci co nejlépe a profesionálně.

Jaké z toho máte pocity? Asi není snadné bavit nemocné lidi...

Často se mi stává, že jsem před klauniádou unavený a zmožený, ale když skončíme, jsem plný síly a energie. A to i přesto, že jsem se tři hodiny nezastavil. Navíc můj klaun - postava, kterou neustále zdokonalujeme - tedy doktor Květoš Hrdlička - je dost akční a rychlý.

Dělat srandu v nemocnici není lehké...

Člověk musí být opatrný a citlivý. Ovšem v okamžiku, když vidíte, že se klient - dítě nebo dospělý - přidá k vaší hře a na chvíli zapomene, že je v nemocnici, veškerá tíha padá. V nemocnici je velká spousta omezení a pravidel, která musíme dodržovat. Naštěstí personál už zjistil, že zdravotní klauni jsou připraveni. Myslím, že máme jejich důvěru a v jistém smyslu jsme parťáci, na které se těší.

Jste členem nějakého divadla?

Byl jsem tři roky v brněnském dětském Divadle Polárka.  Momentálně jsem členem divadla Wagofón, což je autorské loutkové divadlo, které vzniklo v Polárce. Většina představení má hlavního aktéra a tím je Kašpárek, Hanswurst, archetypální to postava evropského divadla. Náš Kašpárek měl každé léto své premiérové představení, např. Kašpárek ve vesmíru, Kašpárek a podivuhodný stroj času profesora Ichtyla a další. Představení  jsme pokaždé nazkoušeli koncem divadelní sezóny a o prázdninách s ním cestovali. Ovšem momentálně je Wagofón v hibernační fázi a čeká, až se členové dostanou z rolí tatínků a najdou si znovu čas.

Jaká je práce herce „na volné noze"?

Každé má svoje a pokaždé člověku chybí to, co nemá. Vážím si toho, že mám možnost volby a svobodu, ale i tak se snažím dělat věci z jiných oborů. Mám vystudovanou dramatickou výchovu, momentálně se snažím zapojit i jako lektor. Dřív jsem při klaunování a herectví dělal i různé manuální práce. Vyráběl jsem vodní dýmky, keramiku, montoval výstavní stánky. Všechno mě hrozně bavilo a mohl jsem se při tom perfektně odreagovat a taky se potkat s „normálními lidmi"!

Máte svoje oblíbené nebo těžko hratelné role?

Ne, nic takového nerozlišuju.

Které divadlo Vás v poslední době (ne)zaujalo?

Byl jsem nedávno v olomouckém Divadle Tramtárie. Líbilo se mi, jak tam jsou diváci a herci blízko, herectví nejde moc ošidit a člověk si užije každý detail.

Kde Vás lidé mohou vidět?

V některé nemocnici, ale to si raději nechte ujít, nebo simulujte a po mé návštěvě rychle utečte! Díky za rozhovor a přeju všem čtenářům smysl pro humor a pevné zdraví! Ono taky jedno bez druhého nejde.

Děkuji za rozhovor.

• Jakub Čech
  
• Foto: archiv Jana Šprynara

_____________________________________________________________________