Základní pojmy sociální politiky
Základní pojmy sociální politiky
● SOCIÁLNÍ POLITIKA – soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých soc. subjektů o změnu či udržení a fungování svého či jiného soc. systému. Každý stát má svou soc. politiku a nejdůležitější v soc. polit. je sám stát. Stát má moc(může vyžadovat poslušnost), má povinnosti(zajištění soc. ochrany a lidských práv), má peníze(financování). Stát prostřednictvím soc. pol. pomáhá těm subjektům, jenž se momentálně nacházejí v tíživé život. situaci a nemohou ji vyřešit sami. Soc. pol. je boj s nezaměstnaností, nevzdělaností, nemocemi, nouzí a soc. patologií. Její základy položili Beveridge a Keyns.
Sociální pol. má svůj soc. program:
➔ Metody – prevence, terapie, rehabilitace
➔ Nástroje – právo, finance, instituce
➔ Forma – zákaz, příkaz, plnění/dávka
➔ Efekt – soc. ochrana a realizace lidských práv
Jsou tři pojetí v přístupu k soc. polit.:
1. Paternalistické pojetí – paternalismus je doba vlády komunismu. Stát přiděloval všem svým členům role a reguloval jejich pohyb zeshora. Podmínka loajálnosti a občanství. Soc. stát je zde velmi silný a má funkci kontrolní. Např. ve Švédsku, Holandsku, Norsku, Finsku.
2. Liberální pojetí – uplatňují liberálové, hlavním symbolem je trh, od kterého se vše odvíjí. Podmínkou je „vydělej peníze, pak pomož“. Stát nemá hlavní úlohu. Např. v Anglii, USA.
3. Institucionální pojetí – snaha o kompromis, soc. polit. součástí společnosti, pomoc všem, potřebují-li. Dávky součástí přerozdělování ve společnosti. Člověk má na soc. pomoc. právo. Např. ČR, Německo, Švýcarsko, Francie.
Vývoj sociálních systémů:
➔ sociologie vzniká v 1. pol. 19. stol. ve Francii. H. Spencer poukazuje na vývoj sociologii na základě přirodních věd(evolucionismu), ale evoluce nekončí vývojem druhu, ale pokračuje vývojem společenských systémů. Nejjednodušším společens. syst. je rod →rodový svaz neboli klan →kmen →hady →kmenový svaz →stát. Po vytvoření spelečenských systémů dochází k osídlování, kdy postupně vznikají osady →sila →občiny →obce →města →stát. Soc. systémy musí plnit několik funkcí pro správné fungování:
1. Funkce hospodářská – spočívá ve výrobě, spotřebě a distribuci. Více ji plní muži. Jde o obstarání prostředků na výživu a zaopatření rodiny.
2. Funkce socializační – zajišťuje ji rodina, škola, vrstev. skup., masová média.
3. Funkce integrační a reintegrační – integrace znamená, že k někomu patřím. Reintegrace je znovuzačlenění do společnosti, např. handicapované občany, uprchlíky, navrátilce z výkonu trestu.
4. Funkce kontrolní – zajišťuje právo, rodiče, náboženství, politika, tabu, veřejné mínění.
5. Funkce solidární – prostřednictvím soc. pomoci, soc. zabezpečení, pojištění, podpor, služeb. Tato funkce je mechanická(almužna), organická(humanit. sbírky), rodová.
● SOCIÁLNÍ OCHRANA – úsilí všech subjektů soc. politiky o řešení život. situací, které vedou k ekonom. či soc. nouzi, a které nejsou občané schopni řešit vlastními silami. Základem je zajištění práva na rodinu, vzdělání a práci.
● SOCIÁLNÍ SPRÁVA – státní instituce poskytující soc. ochranu. Mají funkci mocenskou(kontrolní, policejní), služební(konkrétní výkon služby).
● SOCIAL WELFARE – uskutečňuje se zpravidla v sociálním a zdr. pojištění, stát. podporami a soc. pomocí občanům. Spočívá v: nutí subjekty něco konat(povinně se pojistit), spočívá ve vlastní činnosti(podpory, pomoc, služby), spočívá v podpoře činnosti jiných subjektů(v legislativě, hmotná).
● SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ – pojem obecně znám, není definičně vymezen. V ČR je od roku 1964 zákon o soc. zabezpečení. Poskytuje lidem ochranu a pomoc v případě ochrany zdraví a nemoci, nezaměstnanosti, zdrav. poškození a invaliditě, prac. úrazu a nemoci z povolání, stáří, mateřství, rodičovství, úmrtí živitele. K tomu používá tyto nástroje: soc. pojištění, zaopatření, podporu, pomoc a služby.
● SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ – institucionální systém, kterým se občan svou činností nebo někdo jiný občana povinně zajišťuje pro případ budoucí pojistné události. Doplňkem soc. pojištění mohou být soc. fondy, které mají povahu povinnou a dobrovolnou. Soc. poj. spravuje veřejnoprávní instituce(stát). Soc. fondy spravuje veřejnoprávní a soukromoprávní instituce(firma).
Rozdělení soc. pojištění:
1. Krátkodobé – nemocenské, pojištění ve stáří, v nezaměstnanosti.
2. Dlouhodobé – pojištění ve stáří(starobní důchod), pojištění v invaliditě(plný a částečný inv. důchod), pojištění pozůstalých(vdovský, vdovecký, sirotčí).
3. Speciální – úrazové pojištění, zdrav. pojištění, rodin. přídavky.
Soc. poj. je povinné, zákon stanoví osobní rozsah(okruh povinně pojišť. osob a povin. plátců), stanoví věcný rozsah(charakter. pojistných událostí, podmínky vzniku, podmínky trvání a jejich výše), stanoví způsob správy a financování.
● SOCIÁLNÍ PODPORA – vychází ze zákona 117/1995 Sb. a doplňkem je zákon 118/1995 Sb. Dávky se dělí na:
1. Testované – přídavky na děti, na dopravu, bydlení, soc. příplatek.
2. Netestované – porodné, pohřebné, dávky pěstounské péče, zaopatřovací a rodičovský příspěvek.
● SOCIÁLNÍ POMOC – dřívější název chudinská péče. Jedna z nejstarších forem přerozdělování, kterou stát pomáhá těm, kteří to prokazatelně potřebují. Soustřeďuje se na dlouhodobě nezaměstnané občany, staré, ZTP občany, standartní i rozvrácené rodiny, soc. dezintegrované rodiny. Dávky soc. pomoci jsou věcné, peněžité, služba.
● SOCIÁLNÍ ZAOPATŘENÍ – peněžité dávky poskytované v případech definovaných zákonem či smlouvou. Finanční převody těm, kteří splnili podmínky vzniku nároku.
● ZÁCHRANNÁ SOCIÁLNÍ SÍŤ – zavádí ji světová banka začátkem 80. let v souvislosti s ekonom. reformami v latin. Americe a Asii pro odstranění chudoby. Je to systémové uspořádání soc. poj., soc. podpor a soc. pomoci tak, aby žádný občan nebyl existenčně ohrožen v době ekonom. reforem. Aby neklesl pod hranici existenč. minima.
● SOCIÁLNÍ SLUŽBA – je používána ve 3 souvislostech:
1. Druh soc. péče poskytované konáním státní instituce ve prospěch jiné osoby.
2. V širším pojetí jako činnost ve prospěch občanů poskytované soukromoprávní nebo veřejnoprávní institucí přímo nebo soukromoprávní institucí za podpory veřejnoprávní instituce.
3. Jako soc. práce ve prospěch lidí v soc. nouzi.
Nejstarší formy pomovi zahrnovaly útulky, špitály, domy chudých.
Pomoc může být poskytnuta bezúplatně či za úplatu.
· Poradenství jako služba – předmanžel. či manžel. poradny, výchovné poradenstvím v nezaměstnanosti, porad. péče pro navrátilce z výkonu trestu, pro uprchlíky.
· Azyly – prozatimní ubytování(pro osam. matky s dětmi, bezdomovce, noscehárny), denní pobyty(pro ZTP občany, důchodce, bezdomovce), stravování(jídelny pro chudé, staré, rozvor stravy do domácností), pečovatelské domy = home care, krizová centra(okamžité umístění nalez. dítěte, sirotka i dospělého), záchytné ústavy, komunity(terapie pro alkoholiky), sociálně-právní ochrana.
· Kontkaktace jako služba – smluvně si zavážu urč. soc. subjekt, aby něco konal ve prospěch druhých lidí.
· Nátlak fyzický či politiký jako služba – petice, stávky, demonstrace.