Interview se mnou
17. 1. 2010
respekt.ihned.cz/z-noveho-cisla/c1-39678350-s-tancicim-andelem#Scene_1
RESPEKT.CZ (52/53 vydání, 2009, str. 61)
S tančícím andělem
Tři příběhy dětí, které už objevily svůj jedinečný talent
Jan Brabec, Bára Procházková
Co vlastně inspiruje školáky k tomu, aby vedle sportu, chození do kina nebo sezení u počítače, začali psát román, točit animovaný seriál nebo bádat v přírodě? Potkali jsme tři děti, které mají o své budoucnosti jasno a na cestě k ní už sbírají první úspěchy.
Vede mě zvědavost
Jak vypadá anděl? Jmenuje se Lea, má na sobě žluté tričko bez rukávů s límcem a žluté kalhoty do zvonu. Lea se jako anděl nenarodila, ale stala se jím až ve chvíli, když ve svých 16 letech zemřela během operace nádoru v hlavě. Andělé to ale nemají lehké, kouzelnou moc a křídla totiž dostanou až ve chvíli, když se zamilují. Na to ale Lea nemusela dlouho čekat, lásku pozná hned při svém prvním andělském nasazení v Paříži, když se zamiluje do kluka, kterého má chránit. Cestu jim však zkříží ďábel a démon.
„Je zvláštní, že píšu o lásce, když zatím vlastně vůbec nevím, jaké to je se zamilovat. Proto jsem se vždy chtěla podívat do Paříže, protože se říká, že je to město lásky,“ říká sedmnáctiletá Valentina Paneková, která letos začala o bojích mezi anděly a démony psát román. Je přátelská, otevřená a trochu přidrzlá stejně jako její hlavní hrdinka a stejně jako románová postava i ona touží po zamilování. Jenže kluky Valentina Paneková moc nevídá, od diagnózy nádoru v míše a první neúspěšné operaci před pěti lety celý den leží téměř nehybně v posteli buď doma v Černošicích, nebo na onkologickém oddělení pražské nemocnice v Motole. Kontakt se světem jí umožňuje pouze internet nebo televizní program. Valentina se v létě zasnila v rytmu písniček na hudebním kanálu MTV a před očima viděla tančícího anděla, vzala si notebook a začala psát první kapitoly románu.
„Knihu bych chtěla určitě příští rok dopsat, potom vydat a mělo by ji číst hodně lidí. Ale ten příběh je nejen pro čtenáře, ale především pro mne. Hodně se bojím smrti a psaním se utěšuji,“ říká usměvavá Valentýna, která ťuká do klávesnice notebooku položeném na nemocničním lůžku. I když jí už ruce tolik neslouží a musí při psaní hodně odpočívat, motivuje ji vlastní zvědavost: „Velká část zápletky mě napadá až při psaní, proto se na to vždy těším, protože mě prostě zajímá, jak to půjde dál.“ Psaní ji baví, nehorší je však popisovat hádky mezi jednotlivými postavami, ty ale v románu kvůli napětí být musí.
Valentina nejraději čte fantasy příběhy spojené s romantikou, nikde v žádné knize by však podle ní neměly být žádné ilustrace. Ničí to lidskou fantazii. „Kniha začíná třemi prology, kde popisuji smrt třech dívek, ze kterých se pak stanou andělé, a schválně nepíšu, jak vypadají. Nejprve si čtenář musí utvořit vlastní představu a až pak ji v některé z dalších kapitol může konfrontovat s mým popisem,“ vysvětluje Valentina, která s obdivuhodnou vnitřní silou dlouhodobě bojuje s nemocí. Celé dny tráví Valentina psaním, čtením a díváním se na televizi, nejvíce ji v psaní inspiruje japonský zfilmovaný komiks Anime.
Málokdo asi viděl tolik televizních seriálů jako Valentina, proto se letos rozhodla podělit se s ostatními a založit si webovou stránku s literárními, hudebními a filmovými recenzemi. Nikoho z tvůrců nešetří, vyhlásila válku českému dabingu a většinou doporučuje originální verze seriálů v angličtině nebo v němčině: „Český překlad je k breku, půl vtipu je ztraceno,“ píše Valentina na internetu například o seriálu Angel lovec temnoty. Ačkoliv kvůli své nemoci byla ve škole naposledy v sedmé třídě, na prvních několika desítkách románových stran ani v internetových kritikách nejsou žádné chyby. „Musím si to po sobě vždy několikrát přečíst, pokud tam ještě něco zůstalo, moc se omlouvám,“ směje se Valentina Paneková .
„Píšu proto, abych věděla, co se stané dál.“ (Valentina Paneková)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář