KORSIKA NA KOLECH
1.den Cesta z Prahy přes Brno do Livorna a dále trajektem na Korsiku
Zájezd začíná.Honzík přijel včas a vyrážíme směr Žďár nad Sázavou.Cesta ubíhá v pohodě.Ve Žďáru už je připraven autobus a tak nakládáme matroš.Ještě v Brně nastupuje zbytek a razíme směr Livorno.Cesta ubíhá hezky a v Livornu jsme brzy ráno.Snažíme se dospat co se dá a pak Honza,náš kuchař,připravuje snídani.V 10 hodin se naloďujeme na trajekt a vyplouváme směr Korsika.Na trajektu je pořád co objevovat,moře je taky krásné a tak místo odpočinku šmejdíme po všech zákoutí.Čtyři hodiny plavby nepředstavitelně rychle uběhly.V dáli na obzoru se objevují obrysy Korsiky.Pohled je to krásný a je fakt hornatá o čemž se za pár dní definitivně přesvědčíme na vlastní kůži.
2.den Vyloďění v Bastii a přejezd do kempu Campoelete de Belgodaro
Vylodili jsme se v Bastii a autobusem vyrážíme pod masiv Monte Tevisi.Tady vykládáme kola a připravujeme se na krátký asi 40 km přejezd do Lozari,kde budeme nocovat.Vyrážím jako první,abych si udělal trochu náskok,neboť kopce nejsou mojí silnou stránkou.Prvních deset kilometrů ubíhá hladce a v pohodě se mi šlape.Varovali,že je to kopec a zatím nic nepřichází.Očekávám,kdy přijde průsmyk Col de Teghime(536m/nad mořem).Zatím je to pohoda i když pohled kolem usuzuji,že přijde nějáká raubírna.A je to tady.Silnice se začíná strmě zvedat.Opírám se do pedálů a podle tachografu usuzuji,že nás čeká dlouhé stoupání.Asi mě to pěkně vysaje.Je pravda,že je to první den,takže máme relativně dost sil.Postupně mě všichni předjíždějí,ale to mě vůbec nevadí.Jedu si svým tempem a kochám se krajinou.konečně se blížím do sedla.Nohy se trochu třesou,ale prudké 8 km stoupání mám za sebou.Jsem odměněn krásným výhledem na pobřeží a 20 km sjezdem.Obdivuji krásy Korsiky a jsem rád,že jsem jel.
V Lozari v kempu Campoelete de Belgodaro přespáváme.Hned po příjezdu se jdeme koupat do moře.Voda je teplá,rozpouští únavu a mě je krásně na duši.Na noc volíme variantu spánku pod širákem,abychom ušetřili čas s vybalováním a opětovném balení stanů.Vůbec se nám to nevyplatilo.Ve 3 hodiny se spustil déšť.Po marném boji s celtou se uchylujeme do umyvárny.Mohlo nás to napadnout taky hned.
3. den Autobusem do Calvi a dále na kolech přes Galerii,sedlo Col de la Croix(407m/nad mořem)do Porta .Celkem 78 km z toho 32 do kopce
Ráno ještě prší,ale jsme plni optimismu,že brzo přestane.Vždyť v září na Korsice prší jen 3 dny v měsíci.A taky že jo.Pár fyzicky nejzdatnějších vyráží na kolech,zbytek se nechá svést autobusem do Calvi.Myslím,že jsme o nic nepřišli,neboť cesta vede po pobřežní silnici,která je dost frekventovaná.V Calvi nasedáme na kola a vyrážíme na prohlídku tamnější Bastily.Je to stará pevnost,která sloužila k ochraně přístavu.Kola jsme si důkladně přivázali k sobě,jak jsme zvyklý z domova a vyrazili pěšky na prohlídku.Co čert nechtěl ,někde jsem ztratil klíče a tak chvíli bezmocně civíme na naše zamčená kola.Začneme shánět vhodné nářadí a tak se ptáme nějakého vojáčka cizineckých legií .S úsměvem nám slovensky odpoví,svět je malý,ale bohužel neměl žádné nářadí.Ze zoufalství jdu znova na horu a hledám je na místech ,kde jsem fotografoval.Je to k nevíře,ale já je našel a tak radostně beru schody po třech.Honzík se zubí,že už to odemkl.V duchu mě mrzí zámek,ale se smíchem dodává,že k tomu stačil malý šroubováček a ani nepoškodil zámek.Docela dobrý zabezpečení.Po této zkušenosti jsme kola už více nezamykali.Na Korsice to není třeba,neboť se tam fakt nekrade.V chvatu nasedáme na kola a snažíme se dohnat zpoždění.V Galerii máme sraz s autobusem a čeká nás polívka.Cesta vede podél pobřeží a je na co koukat.Škoda,že foukal dost ostrý protivítr.Skalní útesy a blankytně modré moře vytvářely nádhernou kulisu po málo frekventované silničce.Sjíždíme do Galerie a na malé parkovišti čeká naše karosa i s kuchařem Honzíkem a mi dostáváme polívku,která přijde náramně k chuti.Iva,zlatá holka,mi dokonce schovala vychlazeného Kozla.Jen zasyčel a už jsem se hrnul koupat do moře.Koupel nám všem dělala dobře a plaváním jsme trochu uvolnili ztuhlá těla.Z Galerie se nechávám vyvézt do sedla Col de la Croi(407m/nad mořem).Začínám nenápadně šetřit síly.V sedle skáčeme do sedel a podle západního pobřeží uháníme směr Porto.Cesta se houpe,ale převýšení jsou malá a tak je to pohodovka.Krajina mě uchvacuje a tak často stavím a fotografuji.Těsně před Portem nás čeká prudký sjezd a pak prudký výjezd a znovu sjezd a jsme v Portu.Spíme v kempu Municipal.Je zde nádherná oblázková pláž,ale třímetrové vlny nám nedovolují plavat a tak se necháme masírovat vlnami a blbneme jak malý děti. Je to skvělý a zítra den odpočinku tuto krásnou atmosféru jenom umocňuje.
4.den Výlet do skal Calanche a výstup na Capo d Orto(1294m/ nad mořem)
Den odpočinku využíváme aktivně a jedeme se podívat do skal Calanche.Je to dost ostré stoupání.Nohy už začínají tvrdnout.Statečně se opírám do pedálů a na závěr jsme odměněni krásnými skalními útvary v barvě tmavě rudé.V bistru si dáváme kapučíno,ukládáme kola a v šesti se vydáváme na vrchol hory Capu d Orto.Cesta je skvělá.Sice funím,ale je to jiný pohyb než v sedle kola a tak se těším na vrchol.Jdeme podle mužíků,ale je jich tu tolik,že je to až nepřehledné.Máme azurovou oblohu a tak se nám otvírají překrásné scenerie.Poslední úsek hory je skvělý.Na vrcholu se nám otevřely výhledy jak na vnitrozemí Korsiky,tak na Portský záliv.Je to překrásný a tak si tyto pohledy asi hodinu vychutnáváme a prohříváme se na sluníčku.Při sestupu hlodá červíček,jestli jsem to nepřehnal.Ach ta fyzička.Večer už není na nic čas.Rychle vykoupat,trochu osvěžit a začíná seznamovací mejdan.Kuchař Honzík se vytáhl a připravil výbornou večeři a paprikové chuťovky.Narazily jsme soudek piva a nic nám nescházelo.Po půlnoci jsme se uložili ke spánku.
5.den Z Porta do kaňonu Spelunky,autobusem do Evisy a na kolech přes průsmyk Col de
Ráno se jdeme vykoupat.Vlny jsou stále moc velké,ale přesto ranní koupel přináší úlevu.Začínají mě nepředstavitelně bolet nohy.Máme před sebou vidinu koupání v kaňonu Speluncy u Evisy.Zapomněli mi říci ,že nejdřív musím odšlapat 6 km krpálu.Už jedu skoro na morál.Konečně vesnička Ota a teď už jen 2 km sjezd ke Spelunce.V kaňonu jdeme do plavek a asi po třech kilometrech chůze sestupujeme k vlastní říčce.Kaňon působí impozantním dojmem.V září tu není tolik vody a tak je možno bez problémů říčkou proplavat.Voda je studená,což mě dělá velmi dobře.Úplně zapomínám na únavu.Asi to tak má být,že za dřinu je člověk odměněn krásnými výhledy,které hřejí na duši.Koupání je osvěžující a ze mě padá únava.jako by mi dala voda sil.Jaký to omyl o kterém se v zápětí přesvědčím.Dvoukilometrový výjezd ze Spelunky byl v pohodě.Na hlavní silnici jsme naložili kola a vyjeli autobusem do Evisy(830m/nad mořem)a opět do sedel a borovým lesem do sedla Col de Vergio(1467m/nad mořem)14 kilometrovým stoupáním.S odhodláním se opřu do pedálů.Po prvním kilometru jsem se přesvědčil,že voda sílu nedodala a nohy tvrdnou jako beton.Chce to klid a na zapřenou šlapu dál.Stoupání je nekonečný a všichni se už dávno pře ze mě přehnali.Společnost mi dělají jen prasata a sem tam nějaká kráva,které zde volně pobíhají.Stoupání je nekonečný.Můj nejoblíbenější převod je na kašpárka.Šlapu silou vůle a můj pohled se zúžil jen na galusku a asfalt.Co já si to koupil za dovolenou,hudruju.Nic už nevnímám,jen šlapu a šlapu.Červíček hlodá a nabádá abych si odpočinul.Jestli teď zastavím tak jsem v háji.Jedu dál.Asi v půlce potkávám holky s Honzíkem.Vypadají odpočatě.Je vidět,že na to mají.Pomalu odjíždí a já opět zůstal sám s tím nekonečným kopcem.Už ani nevím,jak na to kolo vylézt.Nakonec se mi to podařilo a šinu si to vzhůru.Konečně sedlo.Dostávám polévku.Jak je lahodná.Já to dokázal.Prožívám pocit vítězství.Vyhrál jsem sám nad sebou.Teď nás čeká dlouhý sjezd a pak krátké stoupání.Je to paráda. Letím si do údolí a vychutnávám krásný sjezd s pocitem,že si ho zasloužím,když jsem si ho vyšlapal.Asi se s kolem sžívám.Po dlouhém sjezdu jsme dorazili do vesničky Albertacce.Co se dovídám mě šokuje.Ještě 9 km do kopce.To je teda bomba.Žádnej krátkej.Šlapu a šlapu.Silnice se zvedá a zvedá.Mám toho plný zuby.Už jsem tak zblblej,že jsem i kemp přejel.Naštěstí to zjišťuji po pár metrech.Jsme v Lozzi v kempu U Monte Cinta.
6.den Možnost výstupu na Monte Cinto a pak přejezd do Corta
Noc proběhla v pohodě.Hrála synfonie zvuků po fazolých,které jsme měli k večeři.Každý stan zněl jinak.Ráno se probouzím celý oteklý.Vypadám jak mongol.Jdu si dát sprchu.Nezabírá.Monte Cinto je taky v háji,nohy bolí a proto volím krátkou etapu.Z Lozzi do Corte je to necelých 50 km a z toho skoro 30km sjezd.Docela se těším.Vyrážíme z kempu. Valím si to z kopce a obdivuji sám sebe,kam až jsem to vyšlapal.Zatím je to pohoda.V Albertacce odbočujeme k přehradě Barrage.Přichází mírné stoupání.Co to je,mě snad někdo drží, nebo že bych najel na lepidlo?Padám z kola a asi deset metrů tlačím.Zkouším znova nasednout.Zase to trochu jde.Jestli to takhle půjde dál,tak nebudu mít sílu ani na rovinu.Ale co,tady stejně žádný nejsou.Buď zpropadený kopce nebo krásné sjezdy.Projíždíme kaňonem Santa Regina.Je to nádherný a hlavně z kopce.Vyložený balzám na duši.Nemůžu odolat a jdu se koupat.Konečně studená voda.Jak mi dělá dobře.V ní aspoň na chvíli zapomínám na bolest nohou.Dál je ještě sjezd a tak s nově načerpanou energií vychutnávám čarovné pohledy.Je tu ráj.Ve vesnici Castirla odbočujeme na Corte a silnice se začíná zvedat.Musíme přejet jedno sedýlko.Proč mě vydrží energie jen pod kopec,to ví bůh.Statečně si funím na horu.Po prvních metrech zoufalství se mi začíná šlapat líp.Asi chytám druhý dech a tak jedu.Šlapu a šlapu.Sedlo se pomalu přibližuje.Konečně na hoře.Dáváme si sváču.Tak teď už jenom sjezd a jsme v Corte.Zase jsem to dokázal.Dobrý povrch silničky nám umožnil rychlou jízdu s větrem ve vlasech.Ubytujeme se v kempu Alivetu.Zítra je v plánu odpočinkový den.
Dnes se probouzím a cítím se v pohodě.Rozhodnu se tedy,že si vyjedu Národním parkem Gorges de la Restonika pod masív Monte Rotondo v nadmořské výšce 1420 metrů.Je to prudké stoupaní asi 17 km dlouhé.Po včerejší krátké etapě to docela jde.Nejhorší úsek přichází asi na 11.kilometru.Nejenom,že je to jako střecha ,ale ještě člověka otravují mouchy,které se nás drží až do výšky 1200m/n.m.Pak jako mávnutím proutku mízí.Pomalu dojíždíme k našemu cíli,kde silnička končí horskou chatou.Po krátkém odpočinku vyrážíme dolů.Musíme velmi intenzivně brzdit,neboť zde nejsou svodidla a jakýkoliv vyjetí by znamenalo pád do padesátimetrové hlubiny.Byl to podařený zážitek a jsem rád,že jsem si to vyšlapal.
8.den Z Corte přes sedlo Col de Vizzavona do Ajaccia
Z kempu Alivetu vyrážíme autobusem do sedla Col de Vizzavona.Cesta je to strmá,venku fouká a když se blížíme k sedlu začíná pršet.Obdivuji ty,kteří tento úsek šlapou,ale jsem rád,že jsem se nechal vyvést autobusem.V sedle si dáváme polívku.Je dobrá,zahřeje,neboť je tu nepředstavitelná zima,ale červíček hlodá,že si ji moc nezasloužím.Dojíždí poslední zmrzlí hrdina a navlékáme na sebe co se dá a vyrážíme.Z kopce by to frčelo,ale radost z toho nemůžu mít,vždyť jsem to nešlapal.Světe div se,ale přeci jen tu trochu roviny mají a taky se znatelně oteplilo a tak všechno z nás letí dolů a valíme si to do Ajaccia, Napoleonova rodiště.Po prohlídce jeho rodného domu odjíždíme do kempu na pobřeží.Rychle stavíme stany,honem večeři a už se jedem podívat na západ slunce na 6 kilometrů vzdálený mys,z kterého jsou vidět Krvelačné ostrovy.Západ slunce je na moři krásný.Po tmě dojíždíme do kempu.
9.den Z Ajaccia do kempu Abartello u Propriana
Dnes nás čeká etapa,kde si můžeme vybrat.Buď vnitrozemím nebo podél pobřeží.Máme celé poledne na prohlídku Ajaccia.Ve 12 hodin vyrážíme směr vesnička Bastelicaccia,kde máme sraz s autobusem.Cesta vede po silnici a taky asi čtyři kilometry po dálnici.Ještě že tu není tak velký provoz.Ve vesničce nemůžeme najít autobus a po hodině marného čekání vyjíždíme.A hele,autobus nás dojel a mi se dovídáme,že jsme to spletly.Dostáváme studenou sváču a po poradě s Jirkou, naším průvodcem,volíme kratší etapu vnitrozemím.Silnička nenápadně nabírala na stoupání.Už zas to byl krpál a tak šlapu a šlapu.V některých úsecích se otvírají pohledy na pobřeží,které tají dech.Nemám odvahu zastavit a kochat se.Bojím se,aby mi nestvrdly nohy a tak pozoruji krásy Korsiky ze sedla za mocného funění.Konečně to vypadá,že to už máme za sebou.Dojíždějí nás cizí cyklisté.Svět je fakt malý.Jsou tu s cestovkou z Chomutova a už tu prý byli.Sonduji jak to vypadá dál.Takže už jen po vrstevnici a pak prudký sjezd a dál jen takové houpání.Spadl mě kámen ze srdce a o to radostněji jsem naskočil do sedla. Po chvíli zjišťuji,že neznámý asi neví co je to vrstevnice,neboť mi se pořád hrabeme do kopce.Ten kopec snad nikdy neskončí.No konečně se to rovná a už se to přehouplo a my si to šinem dolů.Silnice je pěkná a tak to pouštím až 70km rychlostí.Ještě asi 20km do Národního parku Station Préhistorique de Filitosa.Cestu lemují nekonečné kaktusy opuncie,občas si tu polehává hubená kravička a prasata už ani nepočítám.Prohlížíme si menhiry a vstupné stojí 4 EURA.Do kempu je to už jen 9 km.Kemp nacházíme v pohodě a přes silnici je moře.Chvatně stavíme stany a běžíme se koupat.Krása pláže mě vyrazila dech.Z písku vystupují černé skalky,které vytvářejí nádherná romantická zákoutí.Voda je balzám na tělo a slunečný den na duši.
celkem 85km,z toho 35 km do kopce
Den zahajuji ranní koupelí v moři.Dnes nás čeká výjezd do nejkorsičtější vesnice Sarténe.Jelikož už nemám moc sil,vyrážím hned po snídani.Po pěti kilometrech jsem píchnul.Nechce se mi lepit a tak to zkouším dofoukat.Vypadá,že drží a tak skáču do sedla a dál se peru s kilometry.Zatím to jde.Trochu nahoru,trochu dolů,ale raubírna teprve přijde.Stoupání do vesnice je docela prudké,ale co je nejhorší pro psychiku,že ho vidíte celý před sebou.
Tato etapa bude asi o morálu.Šlapu a už ani nevnímám krajinu.Zrak upřen jen na kolo.Už se blížím k Santréne a silnice se ještě trochu zvedá.Blížící se vesnice a vidina odpočinku mi dodává sil.Konečně Santréne.Padám z kola a nohy se mi podlamují.Našel jsem si výhled do údolí a očekávám další z naší skupiny.Za chvíli jsme všichni pohromadě.Po prohlídce vesnice s krásnou architekturou a pravými korsickými krámky se vydáváme na cestu.Ještě nás čeká několik ostrých kilometrů k autobusu s polévkou.Cesta ubíhá v pohodě.Stoupání nejsou velká,ale od moře fouká docela silný vítr a silnice mírně stoupá a je rovná jak pravítko,což psychice moc nepomáhá.Dojíždíme k autobusu a polévku jsme sluply co by dup a hurá do Bonifiacia.Opět je to nahorů a dolů a ten nepříjemný protivítr.Se silami to mám akorát,tak na poslední kopec před Bonifaciem.Teď už jen sjezd do přístavu a nalodění na vyhlídkovou plavbu kolem bílých útesů.Člun je pohodlný a plavba příjemná.Celé je to tu prosvíceno jižním sluncem, moře hraje neuvěřitelnými barvami a bílé útesy s domky na vrcholu s dominantou pevnosti dotváří okázalou atmosféru. Taky s lodí zajedeme do jeskyně,která ústí v romantickou lagunu.Asi po hodinové plavbě už zase u svých kol.Krátkou prohlídkou městečka se loučíme s impozantním Bonifáciem. Ještě asi 8km do kempu s mírným stoupáním zdoláváme v pohodě.Kemp je velmi pěkný,jak je na Korsice zvykem.Je asi 1,5 km od moře a proto je vybaven bazénem.Voda je dost studená,což mě dělá radost oproti jiným,neboť v ní rozpouštím únavu nohou.Večer je jasno a hvězdy jsou na obloze krásně znát a nějak mi přijde,že jsou nízko,jen si na ně šáhnout.Pomalu se loučíme s Korsikou na jejím nejjižnějším místě,neboť zítra máme před sebou poslední den na kolech.Čeká nás poslední a asi nejnáročnější etapa celého zájezdu s největším převýšením a délkou výjezdů.Radši jdu brzo spát,abych načerpal nějakou sílu.
11.den Přesun autobusem do Porta-Vecchia a dále na kolech přes Ospedale,Zonzu,průsmyk Col de Bavella a podél řeky Soleranza do městečka stejného názvu.
Budíček je jako obvykle a den začínám koupelí v bazénu.Probuzen jsem hned a docela se těším jak se porvu s tím stoupáním.Balíme a nakládáme kola a já čekám až budu jako poslední,abych kolo potom jako první vyložil a tím si udělal trochu fora,neboť je jasné,že mě zbytek brzo dojede.Konečně jsme u Porta-Vecchia a vykládáme kola,ničím se nezdržuji a vyrážím.Silnice se vine traverzem na úbočí protějšího svahu a tak je zajímavé pozorovat jak se autobus zmenšuje.Stoupání je to docela ostré a vesnička se moc rychle nepřibližuje,ale docela se mi dobře šlape.Bolest nohou nevnímám.Už projíždím vesničkou,přes kterou vedou serpentiny,které jsou tak do kopce,že si myslím,že spadnu.I to jsem překonal a valím to dál.Stoupání se zmenšuje a já tuším,že brzo budu mít první kopec za sebou.Už dojíždím na malou rovinku a přichází klesání.Trochu mě mrzí,že ty tvrdě nastoupané metry,teď tak lehce ztratím.Sjíždíme do Zonzy,kde začíná druhý úsek stoupaní,ještě delší než ten první.V Zonze se občerstvujeme a doplňujeme tekutiny.A už do sedel a znovu se zakusuji do tvrdých kilometrů,které vedou krásným borovicovým lesem nad kterým se tyčí horský masiv.Je to pastva pro oči.Ke konci už jedu na zapřenou,ale nechci to vzdát a silou vůle se dohrabu do sedla Col de Bavella.Je zde poutní místo a postavena mohyla,na které trůní Madona.Jdu se podívat po okolí a otevírá se mi úchvatný pohled do údolí,do kterého se za chvíli spustíme.Asi na 14. kilometru sjezdu je odbočka do lesa a podél potoka asi 500mertů proti proudu se nachází kaskády,které vyzívají ke koupaní.Dlouho se nenechám pobízet a už se čvachtám v ledové vodě.Není už kam spěchat,neboť etapa dále pokračuje z kopce a až ke konci nás čeká dvou kilometrový výjezd.Pak dál podél řeky Soleranza až do stejmeného městečka,kde strávíme poslední noc na pláži a ráno přivítáme nový den východem slunce.
Ráno se mi podařilo zaspat a tak z východu slunce nic nebylo.Pomalu balíme a nakládáme matroš a vydáváme se do Bastie,kde se naloďujeme na trajekt.K italským břehům se blížíme,
když zapadá slunce,což mi přijde jako stylové zakončení krásné dovolené.
AHOJKY
(ČERNÁ, 11. 1. 2010 9:36)