Možná se známe 6
20. 11. 2009
Doběhla jsem, opřela se o první dveře, který jsem viděla a rychle vydechovala. Vnímala jsem slabou bolest v ruce, ale bylo to dobré. ,,Uaaaaa...!" dveře se odevřely a já padala dozadu. Dopadla jsem na zadek. Pokoj byl uklizený, až na pár drobností. ,,Fajn....kruci, sem fakt ale..." nadávala jsem na sebe v duchu. ,,Čí je to pokoj..?" ptala se mě Jess.
,,Netuším, ale určitě někoho z kluků, to je vidět."
,,Měla bych se rychle odklidit..."
,,Ne, trochu se tu kouknem....zjistíme kdo tu byvakuje..." nabádala mě zlomyslně.
,,Kušuj!" upustila jsem nesoustředěně. Zvedla jsem svýho člověka ze země. Na posteli najednou seděl Lino....
,,Emmmm.....promiň prolítla jsem omylem dveřma a...už jdu pryč..." brblala jsem rudá jako rajče.
,,Proč..." povzdechl si.
,,Co proč..? divila jsem se.
,,Proč jsi tak krásná!"
Tváře se mi podlily ještě víc ještě víc. Byla jsem ráda, že v pokoji bylo přitmí. Nesměle jsem se usmála. Angelo se zvedl a šel pomalu ke mně. Obešel mě a mezi prsty si namotal pramínek mách vlasů. Naklonil a zhluboka nasál moji vůni. Vydechoval pomalu a klidně. Mě se zvedl tlak asi o stopadesát. Vlasy měl rozpuštěné-tak jsem ho viděla poprvé-a lechtaly mě na holé paži.
Měla jsem jen džíny a krátké tílko na vázání. Pohladil mě přes hřbet ruky, naskočila mi husí kůže, ale bylo to příjemné. Nevydržela jsem to a něžne ho políbila na dlaň. Zaslechla jsem, jak šťastně vydechl. Líbal mě na krk a pak na ústa. Ponořila jsem prstíky do jeho sametové hřívy. Slastně zaklonil hlavu, když jsem do hry zapojila i nehty(samozřejmě jemně). Břichem mi projela bodavá čára, protože mi Angelo nechtěně stiskl tu zraněnou ručku. Nic jsem neříkala, ani si to neuvědomil. Po kouskách jsme se přesouvali k posteli, nechala jsem se na ni položit a pořád jsem ho zasypávala spoustou rozvášněných polibků.
Rozvázal mi mašli na tílku a sundal mi ho....Automaticky jsem začla rozepínat knoflíčky na košili a pak jsem ho bez potíží taky zbavila jeho svršku.
,,Voníš jako čokoláda...." usmíval se, což mu žřetelně rozjasnilo předtím chmurný obličej.....
To jak se mě dotýkal, ve mně vzbuzovalo šílenství....
,,Už to nevydržím...." šeptal mi do ucha a přitom hladil moje rameno.....
,,Celej den si mi neřekla ani slovo a výhybala ses mi..." posmutněl trošku.
,,To jsi dělal ty, ne já," odtáhla jsem se a zamračila. ,,Jen jsem respektovala to, co si chtěl..."
,,To je trochu blbost ne..? Jak si mohla vědět co sem chtěl....?"
,,Viděla jsem, jak se tváříš, tak jsem rači držela dál...." Bylo to tvrzení proti tvrzení a tak jsem jako moudřejší ustoupila a trochu se usmála. ,,Promiň, spletla jsem se..."
Jako poděkování mi dal nádherný úsměv....ten jsem ještě nikdy neviděla......
,,Ale...víš co tímhle můžeme způsobit...viď...?"
,,Jo, vím, ale teď mě to nezajímá....teď chci tebe...!"
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bylo to...........nepopsatelně skvělý........A Jess ani jednou neprotestovala..........
Přes osm už ani nepípla....dokonce jsem začínala bát, jestli je ještě mojí součástí, ale to mě rychle pustilo....měla jsem hlavu zaplácanou uplně něčím(někým) jiným.....