Štafle
Jak jsi se dostal ke skautům?
Moje maminka chodila do Sokola se svojí kamarádkou a ta měla syna. Bydleli jsme spolu v baráku. Slovo dalo slovo a v listopadu 1987 jsem šel na první schůzku. Tak by se měli nabírat nováčci.
Jak jsi přišel ke své přezdívce?
Přezdívku nemám moc v lásce, stala se přebreptem. Spletl jsem si žebřík se štaflema a už to bylo. Dostal jsem ji na Hoštejně v květnu 88. Takže jsme oslavili již 15 let.
Jaké funkce jsi zastával a jakou zastáváš nyní?
Funkce je zajímavé slovo. Začínal jsem jako každý u řadového člena a již po několika schůzkách, podnicích jsem cítil, že to je něco, čemu bych se chtěl věnovat. Rád vzpomínám na svého prvního rádce Buvola, který vždy měl po kapsách korálky, barevné papírky a spoustu zdánlivě nepotřebných věcí. V roce 1990 jsem se stal podrádcem Mustangů, to bylo málo a bojoval jsem o rádce a rok nato jsem se jím stal. Píše se rok 1993, zaměstnává mě firma ČD a také přichází směny. Přiznávám, že nemůžu dělat rádce pouze na 50%. Stávám se oddílovým rádcem, příprava programů – celoročního i táborového. V září 1995 se zakládají vlčata – jsem při tom. V roce 2001 vedu svůj první tábor a v roce 2002 jsem jmenován do funkce Vůdce 6. střediska. Nyní zastávám funkce vedoucího 7. smečky vlčat + vůdce 6. střediska.
Jaké máš koníčky?
Můj největší koníček je asi oddíl – jeden rodič se mě ptal, jestli to dělám profesionálně, asi bych to bral. Kromě toho rád cestuju, převážně vlakem, ale nepohrdnu ani konkurenční dopravou. Líbí se mi hory. Ale zahraju si jakoukoli hru – karty, kostky a také deskové hry. Papírový fotbal hraju již 4. sezónu.
Jak by ses charakterizoval?
Já jsem strašně líný chlap. Možná to nevypadá, ale je to tak. Mám v sobě druhý (záložní) motor a ten mě žene dál. A pokud makám, tak na doraz, mám rád hotovou práci. Řeším věci na poslední chvíli. Baví mě dělat něco pro ostatní (i zadarmo, čemu se diví moji kámoši v práci). Nesnáším, když někdo lže, tak se tomu taky vyhýbám. Snažím se domluvené věci dotáhnout do konce. Jsem veselé mysli – myslím, že je to 6. zákon.
Co děláš pro okres?
Blíží se sněm. Mnozí neví o co jde, říkám, že je to vyšší skauting. Rádcům s tím nemotám hlavu. V podstatě jde o managment firmy Skaut. Na směnu se má rozhodnout, kdo to bude další 2 roky dělat, ale nikdo nechce nebo nemá zájem nebo toho má moc. My taky nikoho navrhnout nemůžeme, nebo ano, ale koho? Pro okres pomáhám pod značkou Neklidu. Děláme akce většího rozsahu pro více lidí. Organizátorů přibývá, ale základ je stejný: Vojačka, Radar, Stody, Cezi, Střelec a já. Víme, co chceme a jdeme tvrdě za tím. Ať žije Neklid.
S čím by mohl ostatním poradit, pomoci?
Středisko! Já už jsem to několikrát řekl, musíme si všichni uvědomit, že to středisko není moje, jak si mnozí myslí, ale nás všech. Takže nezáleží jenom na mě. Musíme si úkoly rozdělit a každý dělat jistý díl. Já jsem ten, co určuje směr, rozděluje, ale taky maká. Nejdůležitějším článkem jsou lidi, členové, rádci, vedoucí, bez těch to nepůjde. Musí existovat a fungovat schůzky, podniky, když nebudeme dělat kvalitní program a pojedeme jednou za 2 měsíce někam se střediskem, je to málo. Záleží na celé střediskové radě. Já nemůžu dělat papíry, opravovat klubovnu, připravovat program, plánovat akce, kontrolovat schůzky … je to na nás všech. Kdo bude chtít s čímkoli poradit – jsem tady.
Na jakou otázku bys rád slyšel odpověď v příštích rozhovorech?
Otázek je mnoho. Řešením je křeslo pro hosta, dotazník přes net, papírky, … Já jsem člověk, který potřebuje informace, nespokojím se s málem. Chci vědět, co chybí vlčeti v deníku, chci taky vědět, proč je světlušek málo. Jak se daří Monice (Tygřice). Co můžu udělat pro Petra a Tucka. Jak Piro snáší pád z bose barvy na obyčejného člena. Jestli Dully bolí záda. Měl Láva radost z dárku? Jsou z 11. u nás spokojeni ? A co kroužková zbroj, nebo jak jde net. A mnoho dalších věcí.
Jsem rád tady, jsem rád s vámi.
Neodpustím si poděkovat Jitce, která často řeší problémy se mnou. Láska kuchyň přenáší.