Spejbl
Spejbl |
Loutku načrtnul na obyčejný hnědý balicí papír profesor plzeňské reálky a přední člen Loutkového divadla českých feriálních osad v Plzni, Josef Skupa někdy v roce 1919. Podle tohoto návrhu plzeňský řezbář Karel Nosek vyřezal a v roce 1920 dokončil loutku plešatého strejce s odstávajícíma ušima a mírně vypouklýma očima. Na Skupovo přání ho obul do bytelných dřeváků a oblékl do neforemného fraku s plandavými šosy. Gustav Nosek opravuje strýčkovu loutku Spejbla, porouchanou častým otloukáním a souboji s živým psem (ano opravdu.. viz dále). Jeho operativní zákroky jdou tak daleko, že na Skupovu žádost nahrazuje starou loutku novou kopií a navíc Spejbla vybaví typickými bílými rukavičkami. Z rukou Gustava Noska vychází pak Spejbl již poněkud zušlechtěný. V šedesátých letech se dočkal Spejbl dalšího výtvarného zušlechtění díky Radku Hakenovi a takového Spjebla známe i dnes. |
Uvedení na scénu |
Spejblův vstup na scénu nelze stanovit s jistotou, posuďte sami:
|
Jméno |
Není úplně jasné kdy, kdo a za jakých okolností první vyslovil jméno Spejbla v souvislosti s touto loutkou nebo alespoň co bylo inspirací pro vznik jména, nikde jsem nenašel jakékoliv informace o tom, kdy a za jakých okolností přibylo Spejblovi jeho křestního jméno Josef. Za zajímavé také považuji fakt, že sám prof. Skupa v pozdějších novinářských rozhovorech prohlašoval, že jména obou populárních loutek vznikla zcela spontánně a že už sám ani dobře neví, kde se vzala.
|
Interpret |
Skupův Spejbl několikrát měnil svůj hlasový rejstřík, zpočátku Spejbl ještě poněkud huhňá, určitá změna, blížící se už Spejblově dikci známé z prvních gramofonových desek, přichází až s používáním mikrofonu. I v jeho interpretaci docházelo během let k výkyvům a změnám. V roce 1951 nastupuje do divadla Miloš Kirchner, už na podzim 1952 mu prof. Skupa svěřil alternaci v roli Hurvínka, od r. 1953 hrál pravidelné S + H na zahraničních zájezdech a podle potřeby i na domácí scéně. Při odlišné hlasové dispozici musel Kirschner už zažitý a dobře známý spejblovský zvučný bas nahrazovat nosově zabarveným akcentem, a už tato odlišnost se neobešla bez připomínek, zato jeho Hurvínek se svou zvonivou fistulí už od počátku perfektně splýval s vžitou představou klukovského hrdiny a změna interpreta tu prošla hladce i v očích nejpřísnějších kritiků. Kirschenrovým nástupcem se stal Martin Klásek, který přichází do divadla v roce 1973. Pro začátek dobře odposlouchal Kirschnera a uplatnil i první náznaky samostatného projevu. Při odlišných hlasových dispozicích a při svém mládí se zprvu ještě dost těžce potýkal se Spejblem, ale jeho Hurvínek už potvrzoval správnost Kirschnerovy volby. Poprvé veřejně vystoupil v roce 1974, po Kláskově prvním pokusu následovala dlouhá pauza, v níž si odbýval základní vojenskou službu a sbíral další zkušenosti, ale začátek to byl a slibný. |
Role |
Před příchodem Hurvínka patřil Spejbl spolu s Kašpárkem k nejoblíbenějším hrdinům plzeňských dětí, před kterými se producíroval jako příslovečný nešika a komický smolař, věčný terč Kašpárkových posměšků, popletený nekňuba, jehož úrazy, maléry a pády vzbuzovaly nespoutané veselí. Spejbl byl ze začátku osamělým humoristou. Vystupoval jako nešikovný akrobat, řečník a zpěvák. Občasné pokusy o dialog ztroskotávaly na tom, že neměl vhodného partnera, neměl-li zaniknout potřeboval partnera, pomocníka, oporu. Skupa to nepochybně cítil. Proto si vymýšlel Spejblovy antipody. To však nebyly postavy ze Spejblova světa. Šibal Seligmánek ani venkovský pantáta Vočáhlo neměli se Spejblem o čem mluvit, míjeli se. Spejblův dlouholetý protihráč Kašpárek přicházel z říše pohádek. Z provozních důvodů a pro svou popularitu se tento pohádkový šibal na jevišti udržel ještě dost dlouho i po boku Hurvínka, ale nakonec musel zákonitě odejít, vrátit se do svého světa. Spejblovým ideálním partnerem nemohl být ani loutkový Švejk (přicházející na scénu poprvé v roce 1923). Spejbl, odsouzen k samotě, filozofoval, řečnil a zpíval pikantní i ironické písničky přímo pro něho komponované i nové texty na melodie nejrůznějších šlágrů. Není bez zajímavosti, že později (již za účasti Hurvínka) se Spejbl projevuje často jako svůdce žen s fantasticky smělými představami, ale jen s nepatrnou schopností jejich realizace. Jeho ženskými protějšky jsou postupně např. paní Frňoulová, Drbálková či Švitorková. Ke zrození bábinky - paní Kateřiny je ještě opravdu dlouhá cesta. V období okupace a za II. světové války jejich humor dostává nový smysl, ve chvíli, kdy to bude nejvíc zapotřebí, stanou se tito zmoudřelí klauni mluvčími národa. Významnou změnou je přístup Kirschnera k interpertaci Spejbla i Hurvínka, namísto Skupova intuitivního a živelně komediálního přístupu uplatňuje o poznání racionálnější a intelektuálnější pojetí. |
Náhledy fotografií ze složky Spejbl