5.: Přípravy
28. 11. 2009
Dům tedy koupili a Fugaku slíbil zajistit úpravu v daných místnostech-jako svatební dar.
Dny běžely a Konoha se pozvolna vyrovnávala se zásnubami Sasukeho s Narutem. Všichni, co ve vesnici něco znamenali, dostali povánku na svatbu a dokonce i Sasukeho fanklub dostal pár pozvánek-a tím se mezi dívkami strhla bitva. A ať už to byl chtěný nebo nechtěný vedlejší účinek, na zbylých pár dní daly pokoj jak Sasukemu, tak Narutovi.
A tak se jednou Naruto vzbudil s myšlenkou, že následující dva dny a druhou noc by raději prospal.
„Naruto, pospěš si! Za půl hodiny máme být u Tsunade!“ popoháněla ho Kushina. V duchu děkoval Kami-sama, že Minato se nemohl vykroutit z práce a Sayu z tréninku. Kdyby totiž byli v tu chvíli s nim, asi by nepřežil jejich poznámky.
„Hmmm,“ zabručel na odpověď a kopnul do sebe nabízený kafe. „A proč já?“ otočil se na Kushinu.
„Protože Uchiha je moc…natvrdlej, než aby v sobě nechal vyrůstat nový život,“ snažila se o nějakou přijatelnou odpověď. Říct mu, že je na to moc pyšnej, by asi nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Už jenom kvůli tomu, že bylo teprve půl osmý ráno. „A vem to z tý lepší stránky-vždycky budeš mít k tomu dítěti lepší vztah, než Sasuke.“
„Vždycky?“ pozvedl Naruto obočí. Sayu přilnula spíš k Minatovi.
„Fajn, nemusí to tak být vždycky, ale je to větší pravděpodobnost. Víš co? Teď se o tom nebudeme bavit. Prostě si dnešek užijeme a hotovo. Na zítřek myslet nebudeme, dobře?“ Naruto neochotně kývl.
„Vítám tě, Naruto. Tak co, jsi připravený?“ přivítala ho ve svý… ehm… ordinaci(???!!) Tsunade. Naruto se kysele ušklíbl.
„Na tohle nebudu připravený nikdy. Ale pojďme na to, nebo si to ještě rozmyslím,“ Naruto si lehl na lehátko a zavřel oči. Tímto začíná moje noční můra.
„Tak, a je to,“ řekla asi po čtvrt hodině Tsunade. Naruto překvapeně zamrkal.
„Asi jsem usnul,“ prohlásil, protože vlastně vůbec nic necítil. Tsunade se záhadně usmála.
„Tadyty léky budeš teď brát každý den. Dneska už nic těžkýho nedělej a od zejtřka se snaž šetřit. Tvoje tělo nebylo připraveno na takovéto… ehm… pokusy, takže se zejtra nejspíš budeš cítit trochu… omámený, ale to by mělo nejpozději do týdne přejít. Proto tě chci za týden zase vidět.“
„Tak, kam první? K Minatovi do kanceláře, nebo do obchodu s oblečením? Jasně že k Minatovi, musí přece odvolat Sayuri,“ odpověděla si sama Kushina a energicky se vydala k budově Hokageho. Ovšem už po pár krocích se musela zastavit, protože Naruto se coural. „Naruto,“ povzdechla si, přešla k němu a objala ho. Naruto překvapeně zamrkal. „Ber to takhle-určitě nejseš první chlap, který to podstupuje. Neověřenou techniku by na tebe Tsunade nikdy nepoužila.“
„Já vim,“ zabručel Naruto a vymanil se z Kushinina objetí. „Tak pojď, jdeme k tátovi do kanceláře a pak půjdeme na nákupy, která já i Sayu naprosto nesnášíme. Jo, bude to fajn den.“
„Mami!“ dvojhlasné zaječení přes celej obchoďák. „To nemůžeš myslet vážně,“ mračila se Sayuri na nabízené šaty.
„A proč ne? Dohodlo se přece, že to bude v západním stylu, ne?“
„Jo. A jsem za to ráda, ale tohle mi nutit nemůžeš!“
„Přesně tak!“ přispěchal jí Naruto na pomoc. „Pokud ještě pořád vim, je to moje svatba, a já odmítám jít někam, kde bude mít družička takovýhle dětský růžovoučký šatičky.“
„Máš něco proti růžový?“
„Ne, vůbec nic. Kromě toho, že je až přehnaně růžová.“
„Fajn, tak si může vzít tyhle.“
„Něco staromódnějšího nemáš?“ vypadalo to, že dcera (a syn) se s matkou nikdy neshodnou. Kushina si jenom zhluboka povzdychla.
„Pro mě za mě si na sebe můžeš vzít třeba pytel,“ dodala nakonec a odkráčela do sekce pánských obleků. Sayuri s Narutem se na sebe ušklíbli a vydali se za ní.
„Když nad tím tak přemýšlím-neměla by nevě-ženich ladit k druhému ženichovi?“ opravila se spěšně Sayuri. „Takže bysme to měli kupovat spolu s druhým ženichem.“
„To sice jo, ale taky by neměl ženich vidět… druhého ženicha,“ poněkud zaváhala i Kushina a Naruto začínal celkem zuřit.
„Tak dobrá, abyste s tím neměli takovej problém, klidně mi říkejte nevěsta. Mě to absolutně nevadí! Konec konců, teď můžu mít i děti, tak to nebude tak velkej rozdíl,“ mračil se na ně. Sayuri v sobě dusila smích a Kushina se na něj zkoumavě podívala.
„To bude asi po tom jutsu. Máš nevyrovnaný nálady, proto seš náladovej.“
„Nejsem náladovej!“ skoro zaječel na celej obchoďák.
„Jasně že…“ Kushina se zarazila a zůstala zírat na jedno místo. „Mám to!“ rozešla se tím směrem a do rukou vzala jedne z obleků. „Co na to říkáte?“ ukázala jim celkem hezkej bílej oblek s bledě modrým vyšíváním. Naruto se zamračil.
„Proč bych měl mít bílej oblek?“ zeptal se, protože jim furt nemohl zapomenout tu nevěstu.
„No tak, Naruto! Nebuď bručoun a skus si ho!“ Sayu ho šoupla do kabinky a hned mu tak strkala i ten oblek. Naruto se do něj s povzdechem vlezl. I on musel uznat, že mu celkem padne, ale furt se mu nelíbila ta barva. Vyšel ven.
„Já to říkala,“ kývla Kushina hlavou. Obešla ho kolem dokola. „Teď k tomu ještě nějakou košili a kravatu a bude to perfektní.“
„Něco, jako tohle?“ objevila se před ní Sayu s černou košilí a kravatou barvy výšivek na obleku. Kushina se spokojeně usmála.
„Teď si to zkus kompletní.“
Když Naruto vyšel pak z kabinky, spokojeně kývla hlavou.
„Tak pro tebe bysme oblečení měli, teď už jenom…“ a už jí Naruto ani Sayu neslyšeli, protože se vydala zpátky do sekce s dámskými šaty.
Nakonec z obchodu odcházeli s Narutovým oblekem a sytě modrými šaty na ramínka pro Sayuri.
„Tak, a teď už jenom…“
„Domů!“ přerušili Kushinu Naruto se Sayu. Skoro hodina v jednom butiku je oba vyřídila víc, než celodenní trénink.
„Ale ještě musíme pořídit kytku a musíme ke kadeřníkovi a…“
„Mami,“ zaúpěla Sayu. „Kytku má koupit ženich a vlasy nám zvládnu udělat sama. A pokud jde o boty, mám doma pěkný bílí sandále a pro Naruta se tam určitě taky něco najde.“
„Souhlasím se Sayu,“ přidal se i Naruto, který pro tentokrát přeslechl tu narážku na nevěstu a ženicha. „Jsem hotovej. A slyšela si Tsunade! Mám odpočívat,“ a tak se už kolem dvanáctý vrátili domů.
Zbytek dne si Naruto snažil užít, jak jen to šlo. K obědu si dali rámen a pak si sedli do obýváku a hráli různý hry. Tam se k nim připojil i Minato, který přišel krátce před šestou. Ale všichni šli spát relativně brzo a to i přes to, že svatba se měla konat až ve dvě odpoledne.
Naruto se prohlížel ze všech stran před zrcadlem.
„Naruto, přestaň, nebo ti ty vlasy snad v životě nerozčešu,“ napomínala ho pořád Sayuri, která se snažila udělat něco s těma jeho vlasama. „Kami-sama, jak dlouho ty vlasy neviděli teplou vodu, nůžky a hřeben?“
„No dovol! Myl jsem si je předevčírem.“
„Tak mi řekni, jakože nejdou rozčesat?“
„No, ten gel, co jsem si ho tam..“
„Jo, tak takhle to je,“ Sayuri obě ruce zpustila a zhluboka se nadechla. „Pak se vůbec nedivim. Je to ten samej, co používá táta, že jo?“ němé kývnutí. „No, tak to mám teda co dělat,“ řekla a s novou vervou se pustila do rozčesávání.
Když s tím byla konečně hotová, odstoupila trochu a divila se.
„Naruto, proč že si ty vlasy geluješ?“
„Nevim. Přijde mi to praktičtější.“
„Praktičtější možná. Ale od teď budeš používat normální gely!“
„A to jako proč?“
„Proč? Podívej se na sebe do zrcadla,“ Naruto jí poslechl a málem se nepoznal. Vlasy mu teď sahaly lehce nad ramena a rámovaly mu obličej. Jeho obličej vypadal tak nějak… přitažlivěji, ne tak dětsky. Na jedný straně si zastrčil vlasy za ucho a zase to rázem vypadalo úplně jinak. „Tak co? Necháš si to takhle?“ ptala se s úsměvem Sayuri.
„Možná,“ řekl neurčitě ale v duchu si byl jistý, že si vlasy už neupraví tak, jak to dělal doteď.
„Fajn, a teď, co s nima,“ Sayuri se zamyslela. Takhle ty vlasy sice vypadaly dobře, ale moc dlouho by mu nevydržely. Navíc by se Narutovi pletly do obličeje, což by zrovna teď nebyl zrovna nejlepší nápad. „Zavři oči!“ nakázala a ofinu mu zčesala do obličeje. Pak jí urovnala jako patku na pravou stranu. Sice mu mírně zakrývala pravý oko, ale vypadalo to dobře. Sepla jí u Narutovi ucha malou sponkou a přes ní hodila vlasy. Vypadalo to přirozeně a Narutovi to slušelo. „Tak, můžeš je otevřít.“
„Vypadám jako nějaký pitomí EMO pako,“ byla první Narutova reakce. „Ale je to celkem dobrý,“ dodal potom. Sayuri se na něj nepěkně podívala.
„Jenom dobrý, jo? Je to rozhodně tisíckrát lepší než to něco, co jsi nosil na hlavě do teď. Jestli tě ještě někdy uvidím s tím hnízdem na hlavě, tak-“
„OK, pochopil jsem,“ usmál se Naruto. Mimochodem, nevidělas někde tu kytku?“ začal se rozhlížet po kytce, kterou mu krátce před tím přinesl někdo z klanu Uchiha. Sayuri mu jí podala.
„Stejně nechápu, kde sehnali modré růže. Slyšela jsem sice, že se je v Travnatý podařilo napěstovat, ale zatím by jich mělo být jenom po čertech málo, takže jsou nejspíš i dost drahý. No, ale k tobě teď sednou,“ usmála se, když ho viděla v celé parádě, když si stoupl. Dovnitř nakoukla Kushina.
„Můžeme?“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář