Pomalu opouštíme Karlovu ulici či ulici U radnice (podle zvolené trasy) a vstupujeme na Malé náměstí, zvané Ryneček. Na jeho jižní straně stojí dům U zlaté lilie s nejstarším dochovaným výkladovým portálem v Praze z konce 14. století. Za krále Vladislava Jagellonského tady bydlel lékárník Tomášek, který byl zapleten do spiknutí proti králi. Obstaral spiklencům z Benátek prudký jed avšak po prozrazení plánů zemřel na mučidlech. Zcela jiný osud měl lékárník a botanik Angelo z Florencie, jenž si otevřel lékárnu v domě U anděla. Za své věrné služby se stal dvorním apotékařem císaře Karla IV. V přízemí jeho domu se zachovala pozdně gotická síťová žebrová klenba ve tvaru osmicípé hvězdy od Matěje Rejska.
Novostavba Rottova domu stojí na místě domu U tří bílých růží. V podzemí zůstala zachována dvě podlaží původního románského domu z druhé poloviny 12. století. V 15. století dům patřil Janu Pytlíkoví, který zde v roce 1488 vydal první českou Pražskou bibli. Kolem kašny s renesanční mříží vejdeme do ulice U Radnice. Dům U zelené žáby měl v přízemí vinárnu, kterou prý navštěvoval již kat Mydlář, vykonavatel rozsudku nad 27 českými pány. Pamětní deska umístěná na domě U věže nás upozorňuje, že se tu v roce 1883 narodil pražský židovský spisovatel Franz Kafka. Nejde však přímo o rodný Kafkův dům, neboť ten byl zbořen roku 1897. V dnešním domě byla zřízena pamětní síň.
Přicházíme na Staroměstské náměstí, snad nejpamátnější místo Prahy, Jako většina Starého Města vznikalo živelně, a proto má nepravidelný tvar. Již od 13. století se zde konaly denní, týdenní a výroční trhy. Od radnice směrem ke kostelu sv. Mikuláše jněhjvé obchody kramáři a prodavačky drůbeže, před nimi, více do náměstí, stály soukenické kotce, proti Melantrichově ulici prodávali zboží pekaři, před radnicí kuchaři i řezníci a přímo k radničnímu domu přiléhaly stánky zlatníků a kožešníků. Rozsáhlá plocha náměstí sloužila také ke společenským akcím. Například se zde dne 24. února 1321 konal rytířský turnaj, kterého se zúčastnil i král Jan Lucemburský. Rytířskému králi se však nedařilo, neboť spadl z koně a byl téměř udupán k smrti. Oblíbenou zábavou panstva provozovanou na náměstí byla i hra „honění ke kroužku", při níž se jezdec v plném trysku pokoušel navléknout na kopí malý kroužek zavěšený na sloupu. Na náměstí se také vykonávalo právo útrpné. Například v roce 1437 zde byl na šibenici pověšen husitský hejtman Jan Roháč z Dubě spolu se svými šedesáti druhy. Šibenice byla tehdy postavena ze dřeva určeného ke stavbě krovu chrámu Panny Murin před Týnem. (Naopak dříví určené na zbudování hodovní a taneční síně pro svatbu krále Ladislava Pohrobka bylo po jeho předčasné smrti použito k dostavbě chrámového krovu.) Nejznámější exekuce se tu konala dno 21. 6. 1621, kdy bylo popraveno 27 českých pánů, účastníků stavovského odboje proti císaři Ferdinandovi II.
Na náměstí stával pranýř a od roku 1551 i železná klec, do které byli zavíráni nemravní provinilci, někdy i nazí a pomazaní medem, aby je štípal hmyz. Ne vždy však měly tyto exekuce ten pravý výchovný dopad: když byla v roce 1794 přivázána k pranýři jako „svodnice mládeže" majitelka luxusního nevěstince madame Flecková, vzdala jí kolem projíždějící setnina rejtarů čest. Od roku 1650 stál uprostřed náměstí mariánský sloup, postavený na paměť ukončení třicetileté války. Tato jedinečná památka raného baroka (byl to druhý nejstarší sloup v Evropě) však byla v roce 1918 zničena davem, neboť byla považována za symbol habsburské poroby. Sloup sloužil i jako jednoduché sluneční hodiny, takzvaný gnómon. Stál totiž přesně na „pražském poledníku" (14° 30' východní délky), vyznačeném dodnes v dlažbě kovovým pásem přibližně ve směru od Železné ulice k Dlouhé. V poledne byl na čáru ze stojícího sloupu vržen stín. Model sloupu je umístěn v chrámu Panny Marie Královny Míru v pražské čtvrti Lhotka. Další, v roce 1862 odstraněnou památkou, byla mramorová Krocínova kašna, vynikající kamenické a sochařské dílo z doby renesance. Dnes stojí na náměstí secesní pomník mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna, postavený v letech 1903 až 1915.
Prvořadý význam má na Staroměstském náměstí komplex budov Staroměstské radnice. Ta byla zřízena na základě privilegia krále Jana Lucemburského v roce 1338 a prošla složitým stavebním vývojem. Jejím základem je dům Volflina z Kamene, získaný obcí již roku 1338. Hrotitý pozdně gotický portál s tesanými kytkami a kraby pochází ze třetí čtvrtiny 15. století. Pozdně gotické okno vedle portálu je zdobeno znaky Prahy, Českého království a iniciálou krále Vladislava Jagellonského. Nad původním gotickým portálem vidíme renesanční okno se znaky Římské říše, Českého království a Starého Města po stranách. Radniční věž, vysoká 65,5 metrů, se začala stavět krátce po roce 1338. Arkýřová kaple na věži byla vysvěcena roku 1381, zregotizována koncem 19. století a opravena v roce 1948. Na chodníku pod ní, směrem k Pařížské třídě, je v mozaikové dlažbě kříži vyznačeno místo, kde bylo v roce 1621 popraveno 27 českých pánů. Druhý radní dům byl přistaven po roce 1360 vedle domu Volflinova. V prvním patře jej zdobí honosné renesanční okno. Na fasádě nad okny druhého patra jsou umístěny znaky městských konšelů z doby kolem roku 1470. Následující dům kožešníka Mikše získala obec roku 1458. Nyní má novorenesanční průčelí. Vedlejší dům U kohouta s klasicistní fasádou získala obec po roce 1830. V přízemí tohoto i předešlého domu byly odkryty arkády loubí z druhé poloviny 14. století. Součástí radnice je od roku 1896 i další, do náměstí vystupující dům U minuty s renesančními sgrafity zobrazujícími mytologické výjevy. Radniční blok od věže směrem k Pařížské třídě byl několikrát přestavován a nakonec zničen v průběhu Pražského povstání v květnu 1945. Nyní je na jeho místě parčík, neboť žádný z návrhů na dostavbu prozatím nebyl úspěšný. Do historických místností ve druhém patře se vstupuje renesančním portálem z konce 16. století. Zasedací sál je vyzdoben rozměrnými plátny Václava Brožíka z druhé poloviny 19. století. První představuje mistra Jana Husa před Kostnickým koncilem a druhý připomíná volbu Jliřího z Poděbrad za českého krále, která se odehrála zde na radnici v roce 1458. Nejhodnotnější místností radnice je pozdně gotická stará radní světnice s trámovým stropem, pomalovaným v 18. století. Nad původním obložením stěn jsou umístěny znaky pražských cechů. Z několika plastik je třeba obzvláště připomenout mimořádně hodnotnou gotickou dřevořezbu Ecce Homo (Trpící Kristus) z doby kolem roku 1400. Návštěvníky však bezesporu nejvíce zajímá radniční orloj. Byl zřízen již v roce 1410 hodinářem Mikulášem z Kadaně a astronomem Janem Šindelem.
Mistr Hanuš z Růže, z pověstí známý jako autor díla, orloj pouze v roce 1490 opravil. Figurky apoštolů nad astrolábem byly osazeny až v 17. Století. Dnes se těší mimořádné pozornosti, avšak kdysi si vzdělaní Pražané naopak pochvalovali, že zde na rozdíl od jiných orlojů chybí figurky „tatrmanou" pro pobavení prosťáčků a že stroj ukazuje pouze čistou astronomickou vědu. Celý orloj byl důkladně renovován ve druhé polovině 19. století, tehdy byla osazena i nová kalendářní deska od Josefa Mánesa. Bohužel celé zařízení bylo zničeno za Pražského povstání v roce 1945. O dva roky později byly Vojtěchem Suchardou vyřezány nové sošky apoštolů, sochař ještě zamýšlel přidat k nim postavu Jidáše, jemuž by dal podobu protektorátního ministra školství a národního zrádce Aloise Moravce. Tento úmysl však nebyl uskutečněn. Nákladné opravě byl později podroben i vzácný hodinový stroj, pohánějící složitý mechanismus astrolábu.
Zlatá ručička ukazuje na ciferníku jak čas středoevropský (římské číslice), tak čas staročeský (gotické číslice). Naši předkové dělili čas na 24 hodin, které se počítaly od západu slunce, proto gotické číslo 24 je na ciferníku umístěno vždy proti tomu římskému číslu, jež momentálně označuje hodinu slunečního západu. Zlacené oblouky s arabskými číslicemi znázorňují planetární hodiny, které měly nestejnou délku. Bylo jich dvanáct od východu do západu slunce a dvanáct od západu do východu. Zlacené slunce kopíruje denní pohyb Slunce po obloze - přetne čáru s nápisem Aurora (svítání), pak Ortus (východ), Occasus (západ) a Crepusculum (soumrak). Znázorněn je i pohyb Slunce podél znamení zvěrokruhu. Měsíc je z poloviny tmavý a z poloviny světlý. Podle toho, jak je k divákovi natočen, udává měsíční fáze. I on putuje po ciferníku a ukazuje, ve kterém znamení ekliptiky vychází (kde přetne čáru Ortus) a kde zapadá (Occasus). Ručička s hvězdou ukazuje hvězdný čas, důležitý pro výpočet horoskopů. Uprostřed ciferníku je namalována Země, kolem níž se otáčí Slunce i znamení ekliptiky; na pražském orloji je znázorněno ptolemaiovské zeměstředné pojetí vesmíru.
Před námi se tyčí nepříliš zdobné průčelí kostela sv. Mikuláše. Původem gotický chrám, při němž byl roku 1635 zřízen konvent řádu benediktinů, přestavěl ve vrcholně barokním slohu v letech 1732-1735 Kilián Ignác Dientzenhofer, týž, který stavěl i chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. Jeho vstupní průčelí bylo obráceno do úzkého prostranství, a nemuselo proto být nijak výrazně vyzdobeno. Zato chrámový bok se obracel přímo k Staroměstské radnici do malého náměstíčka, původně Kurného trhu, odděleného od Staroměstského náměstí dnes zbouraným domem Krennovým a severním křídlem radnice. Proto je boční průčelí chrámu bohatě zdobeno a vzbuzuje dojem, zeje zde umístěn hlavní vchod. Výzdoba fasády byla koncipována pro pohled zblízka, jak je patrné ze sklonu soch umístěných na fasádě. Nynější dálkový pohled ze Staroměstského náměstí se otevřel až po asanaci. Interiér je zdoben bohatou štukaturou od Bernarda Spinettiho a barokní freskou Kosmy Damiána Assama s výjevy ze života sv. Mikuláše a sv. Benedikta. Kostel byl zrušen v roce 1787 a poté sloužil různým účelům, mimo jiné též provazochodeckým exhibicím, které se konaly v jeho kupoli. V roce 1791 zde vystavoval francouzský vzduchoplavec a přemožitel kanálu La Manche Jean-Pierre Blanchard vzduchoplaveckou techniku. Roku 1871 byl dán do užívání ruské pravoslavné církvi (z té doby pochází mohutný lustr ve tvaru carské koruny) a od roku 1920 slouží československé církvi husitské.
Přehlídku domů obklopujících náměstí začneme od dnešní Pařížské třídy, proražené počátkem 20. století do tehdy ještě středověce uzavřeného náměstí. Schirrův dům je novostavbou postavenou v novobarokním slohu. Určitou dobu zde v mládí bydlel spisovatel Franz Kafka. Původní dům patřil v 17. století holandskému koželuhovi Serváci Engelovi z Engelflussu, jenž v Praze jako první vyráběl podrážky z tvrdé kůže. Díky tomu natolik zbohatl, že si mohl koupit šlechtický titul a panství se zámkem v Mníšku pod Brdy. U ulice Dlouhé stojí konventní budova řádu paulánů, usazených v roce 1620 u kostela sv. Salvátora v nedaleké Dušní ulici. Barokní průčelí konventu vrcholí štítem se sochou Spasitele, zakladatele řádu sv. Františka z Pauly a dalších světců.
Na protějším nároží upoutá palác Goltz-Kinských, snad nejkrásnější rokoková stavba Prahy, postavená v letech 1755 až 1765 Anselmem Luragem pro hraběte Goltze. Později palác získala hrabata Kinští. Zde se též narodila Berta Suttner rozená Kinská, sekretářka Alfréda Nobela a zakladatelka mírového hnutí. Roku 1905 byla jako první žena poctěna Nobelovou cenou míru. O vzniku paláce se vypráví poučná pověst. Městští radní prý odmítli povolit rozšíření staveniště do náměstí. Hrabě Kinský však nechal podplatit tři konšely a s jejich svolením začal stavět za vysokou ohradou, takže si změny plánu zpočátku nikdo nepovšiml. Když byly zdi vyhnány do výše patra, bylo na změnu již pozdě. Městská rada své úplatné členy bez odkladu pověsila na šibenice postavené proti paláci, avšak průčelí budovy porušuje uliční frontu směrem do náměstí dodnes.
Vedlejší dům U kamenného zvonu představuje monumentální středověký věžový palác s výjimečně zachovaným gotickým průčelím, jež bylo objeveno pod barokní fasádou strženou při rekonstrukci. Starší gotický objekt byl přestavěn v první čtvrtině 14. století pravděpodobně pro Jana Lucemburského a jeho ženu Elišku Přemyslovnu. Je možné, že zde zpočátku přebýval i pozdější císař Karel IV. Mimořádný význam domu dokládá i existence dvou palácových kaplí. V interiéru jsou místy zachované fresky z počátku 14. století. Dům dnes slouží jako výstavní a koncertní síň. Následuje budova Týnské školy s barokním obrazem Panny Marie na průčelí a dům U bílého jednorožce, ve kterém se narodila operní pěvkyně a přítelkyně Wolfganga Amadea Mozarta Josefína Dušková.
V severní frontě domů za Celetnou ulicí stojí dům U kamenného stolu se zachovanými gotickými sklepy. V letech 1910 - 1911 zde pro společnost německých spisovatelů a umělců několikrát přednášel Albert Einstein. Stavební pozoruhodný je dům U zlatého jednorožce. Má románské jádro z 12. století, nad nímž byl ve 13. století vystavěn věžovitý raně gotický palác. V roce 1496 byl dům pozdně goticky rozšířen, z té doby je zachován průjezd, zaklenutý žebrovou síťovou klenbou od Matěje Rejska. Vede do typicky gotického, úzkého a hluboko se táhnoucího dvora. V roce 1838-1839 v domě žil spisovatel Karel Havlíček Borovský a v roce 1848 si zde otevřel skladatel Bedřich Smetana hudební školu. Dům U modré hvězdy je původem románský, dnes s raně barokním průčelím. V domě je proslulá vinárna U Bindrů s tradicí sahající až do 16. století. Náměstí uzavírá dům U zlatého anděla, ve kterém přespal po prohrané bitvě na Bílé hoře před svým útěkem z Prahy král Fridrich Falcký.
Protipólem světské staroměstské radniční věže je dvojice 80 metrů vysokých věží chrámu Panny Marie před Týnem. Jsou zakončeny čtyřmi malými věžicemi, jak tomu bylo zvykem v době vrcholné gotiky za panování císaře Karla IV. Mezi věžemi je mohutný pozdně gotický štít, na kterém byla umístěna socha husitského krále Jiřího z Poděbrad a husitský kalich. Obojí připomínalo, že Týnský chrám byl hlavním pražským kališnickým kostelem. Nedlouho po bitvě na Bílé hoře, v roce 1623, byla socha svržena a nahrazena novou, zpodobňující Pannu Marii. Její svatozář byla vyrobena z bývalého husitského kalicha. Tehdy skončilo jedno z významných období tohoto chrámu. Historie Týnského kostela je však delší. Na jeho místě stával již románský kostelík, zmiňovaný v roce 1135. Patřil ke dvoru cizích kupců, usídlených v Týně. Později byl raně goticky přestavěn, avšak v 1. polovině 14. století ustoupil stavbě nového chrámu, dokončeného až na počátku 16. století. Svému účelu však kostel sloužil již dlouho před dokončením. Kázali zde například Husovi předchůdci - Konrád Waldhauser a Jan Milíč z Kroměříže. Během husitských válek se chrám stal hlavním staroměstským kostelem, později působištěm voleného husitského arcibiskupa Jana z Rokycan. Reformační tradice zde zůstala dlouho živá: v roce 1521 zde kázal představitel radikálního křídla německé reformace Thomas Münzer. To, že chrám sloužil městu, je jakoby symbolicky potvrzováno tím, že je jeho průčelí skryto za řadou domů hledících na Staroměstské náměstí.
Do chrámu vstoupíme průchodem v budově Týnské školy a v případě, že je tento vchod uzavřený, zkusíme boční vchod od Týnské fary v Celetné ulici. V gotickém prostoru upoutá hlavní oltář s obrazy Nanebevzetí Panny Marie a Nejsvětější Trojice od Karla Skřety z roku 1649. Týž umělec vyzdobil i některé další oltáře. Za gotickou kazatelnou z poloviny 15. století je ve stěně vsazena mramorová náhrobní deska dánského astronoma Tychona Brahe. Hvězdář, pobývající na dvoře císaře Rudolfa II., byl v chrámu pochován v roce 1601. Pouze pozdně gotický kamenný baldachýn vytvořený kameníkem Matějem Rejskem v roce 1493 zbyl z náhrobku katolického světícího biskupa Luciána z Mirandoly, který byl ochoten světit husitské kněze.
Vyjdeme hlavním vchodem a kolem paláce Kinských zabočíme do Dlouhé třídy, nejdelší staroměstské ulice, vedoucí kdysi k Černé bráně a dál do osady německých kupců na Poříčí. Původně měla ráz hlavní obchodní třídy města, později však byla nahrazena novou obchodní tepnou - ulicí Celetnou. V Dlouhé třídě bylo nejméně třináct pivovarů, některé z nich se zachovaly až do počátku 20. století. Na místě dnešní novostavby čp. 731/33 stál pivovar U hrubého muže, který podle pověsti navštívil i sám Karel IV., když za noční procházky Prahou slyšel, jak zdejší sládci zpívají při vaření piva nábožné písně. Zachován je dům U zlatého stromu s renesančním arkádovým dvorem. Pivo se zde vařilo od 16. století.
Opustíme Dlouhou třídu hned na začátku a za domem U slona a zabočíme doprava do Týnské uličky. Dům na levé straně se jmenuje U tří per nás zaujme nás bohatě zdobenou klasicistní fasádou. Kdysi býval nechvalně známou krčmou, zvanou V pekle, latinsky Ad infernum. Již z dálky spatříme průhledem severní portál chrámu Panny Marie před Týnem. Byl vytvořen Parléřovou stavební hutí a patří k nejcennějším památkám vrcholné gotiky. Reliéf nad dveřmi znázorňuje Kristovo „velké" ukřižování, na němž jsou spolu s Kristem znázorněni i dva lotři, ukřižovaní po jdio boku. Mistrovské kamenické dílo zobrazuje malými figurkami i duše opouštějící umírající lotry: o duši lotra po levici, jenž se i na kříži rouhal, se rvou v divokém mumraji ďáblové, zatímco duši lotra po pravici, jenž na kříži uvěřil v Krista, odnášejí andělé do nebes. Originál reliéfu je v současnosti vystaven v Jiřském klášteře, na kostele je umístěna pouze jeho neúplná kopie.