Upíri-Mýty a legendy
Na začiatku všetkého bol určite hlavne strach. Strach z mŕtvych a ich návratu. Strach z neobvyklých úmrtí a strach z neobvyklých živých...
Vampirizmus vznikol na základe strachu v mnohých kultúrach a tým sa to celé začalo. Ľudia sa báli, že tí, čo zomreli za čudných okolností sa môžu vrátiť medzi živých ako nemŕtvy a robiť im zo života peklo. Preto boli telá zohavované, hlavy boli odseknuté a uložené v inej časti hrobu ( rovnako končatiny ), končatiny boli niekedy aj spútané. Ústa upíra boli upchané kovom alebo kameňmi a v hrudi boli stopy po kolíkoch. Tela boli niekedy aj ukameňované. Zvláštnosťou je ale to, že išlo väčšinou o mužov.
Tak kto boli upíri? Legendy o nich sú rôzne, ale každopádne sa zhodujú v ich vlastnostiach. Je zlou, nemŕtvou bytosťou, s bledou tvárou a ostrými črtmi tváre a samozrejme špicatými zubami vytŕčajúcimi z úst. Po polnoci alebo splnu saje krv, nemá tieň a neodráža sa v zrkadle. Dokáže privolať všetko zlé na tento svet ( mor, búrku atď.). Vychádza za tmy, cez deň je bezmocný a svetlo ho zabíja. Telo upíra sa po "smrti" nerozkladá a preto je dobré odseknúť mu hlavu alebo srdce prepichnúť kolíkom...Je to ale pravda?...
Legendy majú veľa interpretácií, ale dosť často sú upíri spájaní aj s vlkodlakmi ( lykanmi ). Ľudské slovo upír alebo vampír prišlo vraj s upírmi zo záhrobia a znamená démon čo saje krv, alebo démon čo neumrie. Čo sa týka slova vlkodlak, werwolf, lykantrop, ide o človeka, ktorý ma vlčiu srsť alebo človekovlka.
Ale kto boli upíri, ked ľudská rasa nepoznala ani svojich vlastných? Každý cudzinec bol iný. Nemohli to byť postihnutí ľudia alebo ľudia trpiaci nejakou chorobou? Vizionárske expedície popisujú toto:
1. Dvacet až třicet dní po smrti uvedeného A. P. stěžovali si někteří obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutě trýzněni; z nich pak skutečně čtyři osoby zemřely. Aby tomu zlu učinili přítrž, vykopali zmíněného A. P. asi za čtyřicet dní po jeho smrti z hrobu a shledali, že jeho mrtvola jest úplně neporušená, že mu tekla zcela čerstvá krev z očí, uší a nosu, že rubáš a prostěradlo v rakvi byly veskrze zkrvavené atd. Poněvadž z toho poznali, že zde běží o skutečného upíra, probodli mu podle obyčeje srdce špičatým kůlem, přičemž
2. vydal zcela dobře slyšitelné steny a vyšla z něho hojnost čerstvé krve. Spálili tudíž mrtvolu ještě téhož dne a popel hodili do hrobu. Všichni, kdož byli upírem usmrceni, stali prý se rovněž upíry. Vykopali proto svrchu zmíněné čtyři osoby z hrobu, vyšetřili je stejným způsobem, propíchli jim srdce kůly a spálili je rovněž na popel. K tomu připojili svědci, že Arnold Paole útočil též na dobytčata a vysával jim krev. Poněvadž pak
3. lidé požili z těchto dobytčat maso, ukázalo se brzy, že jsou v obci noví upíři, a skutečně v době tří měsíců zemřelo sedmnáct mladých i starších osob, a to většinou bez předchozí nemoci ve dvou až třech dnech. Při tom hlásil
4. hajduk J., že jeho snacha S. před patnácti dny se odebrala svěží a zdráva na lůžko, o půlnoci však se strašným křikem za velkého zděšení naříkala, že syn hajduka, jménem M., zemřelý před čtyřmi nedělemi, ji rdousil, a že cítí velkou bolest na prsou. Od té doby chřadla, až osmého dne zemřela.
Potud vypověděli svědci.
Ještě téhož dne odpoledne odebrali jsme se v průvodu uvedených hajduků na hřbitov, abychom dali otevříti hroby, podle udání podezřelé, a plníce vysoký rozkaz, prohlédli mrtvoly v nich pohřbené. Při tom se ukázalo podle výsledků pitvy toto:
1. Mrtvola ženy jménem S., dvacetileté, která zemřela před třemi měsíci po třídenní nemoci, byla úplně neporušená, bez veškeré stopy hniloby. Po otevření mrtvoly se ukázalo in cavitae pectoris množství čerstvé krve. Cévy, a to artérie i vény, nebyly naplněny sraženou krví, nýbrž byla v nich nalezena právě tak, jako v plicích, játrech, žaludku a ostatních vnitřnostech, čerstvá a tekutá krev, jako u zdravého člověka. Na nohou a rukou byly nalezeny čerstvě narostlé nehty a čerstvá kůže.
2. Mrtvola ženy, jménem M., asi šedesátileté, zemřelé po tříměsíční chorobě a před devadesáti dny pohřbené. V dutině prsní bylo nalezeno mnoho tekuté krve. Vnitřnosti byly v témže stavu, jako pod číslem 1. Při pitvě mrtvoly vyslovili všichni přítomní hajduci podiv nad otylostí zemřelé, kterou všeobecně od mládí znali jako velmi hubenou a vyzáblou, takže její otylost nastala až po smrti. Stala se upírem, poněvadž jedla maso z ovcí, zahubených upíry.
3. Osmileté dítě, ležící v hrobě již devadesát dní, bylo shledáno zcela ve "stavu upírském".
4. Mrtvola šestnáctiletého syna hajduka, jménem M., pohřbená před devíti nedělemi po třídenní nemoci, se podobala ve všem ostatním upírům.
5. Totéž bylo shledáno u sedmnáctiletého syna hajduka, jménem J., jenž zemřel po třídenní nemoci a byl v hrobě osm neděl a čtyři dny.
6. U mrtvoly ženy, jménem R., pohřbené před šesti nedělemi po desetidenní nemoci, bylo nalezeno velké množství čerstvé, tekuté krve nejen v dutině prsní, nýbrž též in fundo ventriculi. Totéž bylo shledáno u jejího dítěte, pohřbeného před pěti nedělemi ve věku osmnácti dnů.
7. Mrtvola desetiletého děvčete, zemřelého před dvěma měsíci, byla shledána zcela ve "stavu upírském". V dutině prsní měla mnoho čerstvé krve.
8. Vykopané mrtvoly jisté ženy hajdukovy, zemřelé před sedmi nedělemi, a jejího, před jednadvaceti dny zemřelého děcka byly nalezeny v pokročilém stupni hniloby, ač byly pohřbeny v téže půdě a v přímé blízkosti ostatních otevřených hrobů.
9. Mrtvola třiadvacetiletého sluhy jistého hajduckého desátníka, jménem R., pohřbená před pěti nedělemi, byla nalezena rovněž v pokročilém stupni hniloby.
10. Totéž bylo shledáno u ženy zdejšího barjaktara, zemřelé před pěti nedělemi, a jejího dítěte.)
11. Mrtvola šedesátiletého hajduka S., zemřelého před šesti nedělemi, byla nalezena neporušená, bez stopy hniloby s množstvím čerstvé krve.
12. Rovněž ve "stavu upírském" byla nalezena mrtvola dvacetipětiletého hajduka M., zemřelého před šesti nedělemi.
13. S., dvacetiletá žena hajdukova, zemřelá před osmnácti dny po třídenní nemoci, byla nalezena v obličeji úplně červená a živé barvy; je to táž, která byla - jak svrchu vylíčeno - zemřelým synem hajduka Miloem o půlnoci rdoušena. Na pravé straně pod uchem měla dlouhé, krví podlité místo. Při otevření rakve proudila jí z nosu čerstvá krev, jakož byla nalezena i v dutině prsní. Též její vnitřnosti byly neporušené.
Po vykonané prohlídce byly mrtvolám, u nichž byly shledány příznaky upírství, přítomnými cikány zutínány hlavy a s jejich těly spáleny, popel byl pak vržen do řeky. Ostatní mrtvoly byly vloženy zase do svých hrobů.
Ide o autentické dokumenty zpredindustrialnej éry ľudstva. Z toho vyplíva, že väčšina legiend o vampirizme hovorí o epidémiách a nejasných záhadných umrtiach. Na mieste z ktorého sú aj výpovede dochádzalo k epidémii umierania, kde sa telá nerozkladali a vnútorné organy, ktoré sa rozkladajú ako prvé boli nepoškodené. V celom tele prúdila čerstvá krv...každou cievkou. Niekedy sa telá rozkladali prirýchlo, čo naznačuje prudkému bakteriálnemu rozkladu. Preto nám táto téma nedá spať a pravdu sa asi nikdy nedozvieme.