Láska je...

let papírové vlaštovky,

rozostřené vidění,

prst brnkající na obnažený nerv,

symfonie v uších,

vyschlá náplň v peru,

rytmus chůze, kroků,

vítr co trhá mraky,

kočka honící se za odrazem světla,

hrad z písku který strhne příliv,

hon za hvězdami s cílem vyhnutí se stínu,

obživlá minulost co všemu dává smysl.

Láska je něco,

co stále končí a znovu začíná.

V krvi rozproudí štěstí

a donutí život nám držet pěsti.

Láska,

je vidět svět TVÝMA očima.

,,Naruto!" zakřičel podrážděně.

,,V kuchyni!" ozvalo se.

,,Co to je?!?" práskl mu papírem o stůl, sotva tam došel.

,,Nápad," nakrčil nos, popotáhl a podrbal se ve vlasech.

To zase bude telenovela...

,,Říkal jsem že máš na takovýhle písničky dlabat! Potřebuju něco, co lidi osloví a ne věčný kydy o lásce!"

,,V tom případě je dost ironie, že zrovna takové "kydy" po staletí inspirovaly tolik lidí, ne?"

,,Naruto, dráždíš kobru bosou nohou. Blíží se mi termín koncertu a ty to pořád ještě nemáš!"

,,Já to stihnu!"

,,S takovým přístupem těžko!" ječeli na sebe.

,,Víš co? Vypadni z mýho bytu! A neměj péči. TVOJE písnička bude hotová včas!"

,,Tsss..." vydechl Sasuke, otočil se a kráčel do předsíně.

,,Hejbni kostrou!" dodal ještě, než třískl dveřmi.

,,Idiote namyšlenej!" zaprskal Naruto.

Jsou spolu jen pár měsíců a už je tu krize? Co se stalo, že jsou si najednou tak vzdálení?

Přestal nad tím přemýšlet aby se mohl věnovat psaní.

Poslední dobou mu to nešlo.

Poslední dobou mu to vůbec nešlo.

Sasukeho instro měl už přes měsíc, ale zatím nebyl schopný k němu poskládat slova. Ta melodie ho dráždila, naváděla ho k tomu, aby psal zamilované texty. Přesně jako to dělal kdysi, vypisoval se z citů k Sasukemu, které byly poslední dobou poněkud zmatené. A on si zrovna vzpomene že nechce nic o lásce. Naruto už měl stovky verzí. A věděl, že mu ani jednu neukáže, zvlášť po tom výstupu, kterého byl účastníkem.

Zabralo mu to dost času, ale najednou si uvědomil, proč se jejich vztah hroutí.

Uchiha totíž není šťastný.

Říká se, že láska všechno překoná, jenže tady to asi tak docela neplatí. Kvůli Narutovi se vzdal možnosti být slavnou a obdivovanou hvězdou.

A čeho se vzdal Naruto? Ničeho.

'Když chce člověk získat, musí něco obětovat...' běželo mu hlavou.

Obětovat se.

Obětovat...

Zvedl se, popadl čistý blok, propisku a vydal se na oběd. S plným žaludkem a na čerstvém vzduchu to snad půjde lépe.

Nešlo.

Seděl tam, po levici pátou misku rámenu a na papíře hromady myšlenek. Jednu po druhé škrtal až nezbylo nic, tak otočil list a pokračoval ve výlevu.

,,Naruto?! Jo! Jsi to ty! Já věděla že tě tu najdu," zaradovala se drobná blondýnka.

,,Zdravím Ino, potřebuješ něco?" usmál se na příchozí a blok pro jistotu otočil textem dolů.

,,Hledá tě Sasuke."

,,Ať se jde vycpat."

,,Problémy v ráji?"

,,Ne, jen běžná hádka v pekle."

,,Co jste si zase provedli, hm?"

,,Poslal jsem ho do háje. Zase na mě začal tlačit s tou stupidní písničkou."

,,A divíš se mu? Do koncertu už nezbývá moc času a on se to musí stihnout naučit."

,,Jak mám asi psát o něčem, o čem nechci?!"

,,Vždyť ti nedal žádné ultimátum! Jen to nemá být zamilovaná ptákovina o lásce."

,,Takový mi jdou nejlíp," uculil se blonďáček, než zvážněl.

,,Já ti nevim Ino. Nevím co s tím, nevím co se mnou a nevím co s ním."

,,Miluješ ho a on tebe, ne?"

,,Tím kdybych si byl jistej, holka..."

,,Vzdal se kvůli tobě svého snu. To ti jako důkaz nestačí?"

,,No, občas by nebylo na škodu pár slov."

,,Uznávám, že v projevování citů má Sasuke vážné nedostatky, ale má tě moc rád, vím to."

,,Vážně? Mě přijde bezcitnej."

,,To je od tebe dost krutý Naruto."

,,Neni to krutý! Je to upřímný!" zlobil se.

,,Co mi ta socha chtěla?" blondýnka nechápavě zamrkala.

,,Dobře jinak. Co mi ten citově chladnej člověk s kamenným výrazem chtěl?"

,,Netuším. Jen se ptal jestli nevím, kde jsi."

,,Aha. Asi půjdu domů. Tam mě dřív nebo později najde. Měj se Ino," zaplatil, mávl a odkráčel.

O boční stranu stánku s Ichiraku rámen stál opřený černovlasý chlapec, v tuhle chvíli rozcitlivělejší, než kdykoli dřív. To co slyšel ho hodně bolelo, ale možná si to zasloužil vědět. Sesbíral všechnu odvahu kterou našel a pomalým krokem se plížil za Narutem.

Mezitím se blonďák uvelebil doma v křesle a pokoušel se přijít na něco konkrétního, co by té nové skladbě dalo duši.

,,Tvoje slova, zas a znova

snůšky lží a zbytky citů na prach spálila

já už jenom hledám píseň, která se někam ztratila... Krááááávovina," chytl se za hlavu, zmačkal stránku a hodil jí za sebe. Už se ani neobtěžoval ty papíry uklízet. Zavřel oči a hlavou si nechal přehrávat melodii, než ho vyrušilo tiché zaklepání.

,,Kdo to sem zas leze," zabručel a dost neochotně šel otevřít dveře.

,,Sasuke? Ty nemáš klíče?" sjel ho a přesunul se zpět do bytu.

Dveře nechal otevřené. Sasuke vešel tiše jako vzduch a zavřel za sebou.

,,Ty... Naruto?"

,,Joooo?" protáhl a otočil se k němu.

,,Máš mě rád?" ta věta byla větší šok, než kdyby mu dal pěstí.

,,Stalo se něco?"

,,Máš mě rád?" zopakoval.

,,Odkdy se takhle ujišťuješ?" podezíral ho.

,,Nemusíš se naježit kdykoli se zeptám na něco, co nečekáš. Odpověz mi."

,,Mám. A?"

,,Já tebe taky," tak teď už to bylo moc.

,,Ino ti to řekla, viď?" zavrčel Naruto.

Sasukeho provinilý výraz mluvil za sebe.

,,Ne tak docela... Víš přece že se říká; nikoho nepomluvej když nevíš, kdo tě může poslouchat... Taky jsi mi to mohl říct na férovku."

,,Pomohlo by to?" povzdychl si blonďák.

,,Měls to zkusit."

,,No, občas by nebylo na škodu pár slov," použil Sasuke po chvíli mlčení jeho frázi.

,,A s tou písničkou... Napiš co chceš, ale dej mi to včas."

Naruto stál a koukal. Připadal si jako na houpačce. Jednou nahoře, jednou dole. Než se vzpamatoval z toho slovního průjmu co Sasuke vypustil, už byl v bytě sám.

Dřepl si na koberec a zíral před sebe, v hlavě vymeteno. Cítil se jako podrazák. To nemohl držet tlamu? Měl mu to říct. Všechno, na co myslí. Takhle to podělal ještě víc, než už to podělané bylo. Pokud to ovšem vůbec jde.

Uběhl týden a se Sasukem se vůbec neviděl. Měl zkoušky a koncert měl být už za pár dní.

A písnička nikde.

Stále byla kdesi hluboko v Narutovi a on jí nedokázal přimět, aby vylezla na světlo světa.

V noci nemohl spát. Myslel na to, že až ho zase zklame, jejich vztah už dohromady nedá ani David Copperfield. Zvedl svých pětašedesát kilo z postele, oblékl se a ve dvě v noci vypadl ven. Šel na svou oblíbenou vyhlídku ze které je vidět na celou Konohu.