,,Nahodit bariéru!" vykřikl.

Okolo dívky se na okamžik objevil mlžný opar, v zápětí se ztratil a k ženě se žádný z démonů nedostal blíž než na metr, pokud sama nechtěla.

,,Fascinující!" kulil oči blonďák.

,,Zrychlení!" odříkával dál.

Crusaderka se oháněla jen to svištělo. Oproti ní byl Sasuke ubohý.

,,Léčit!" křikl když si všiml že je děvče raněné.

,,Naruto nechrápej tam!" zaječela jeho druhá polovice.

Uzumaki střelil očima k udýchanému Sasukemu jehož tělo bylo samý šrám a tak zděšeně vyjekl své:

,,Léčit!" a napřáhl ruce do prostoru, směřujíc k Sasukemu.

Rány se zacelily, jako by tam ani nebyly. Teď zíral hnědovlásek. Takovou léčivou sílu viděl naposledy, když byl s Uchihou on... Jeho původní Zdroj.

,,Maximální síla!" vykřikla modrovlasá crusaderka.

,,Přímá rána!"

PRÁSK!

A démon najednou nebyl.

Duo crusaderů rozmetalo všechny bestie v dosahu. Dívka se vesele usmála, doběhla ke svému Zdroji a žhavě ho políbila. Naruto odvrátil zrak. Bylo mu krajně trapné je v takové situaci pozorovat. Zato Sasuke se mračil, a měl sto chutí ho roztrhnout jako hada.

,,Mohl bys mi příště věnovat alespoň trochu pozornosti?" ptal se nakvašeně a uštědřil Narutovi lehký záhlavek.

,,Promiň ale...Mě to tak zaujalo že..."

,,V bitvě tě mám zajímat já! Shikamaru ti to klidně předvede znovu, ale pokud já v boji padnu, tak je po mě! Nevrátím se! Na to žádná síla nestačí!" Naruto se provinile díval do temných očí před sebou. Bylo vidět jak moc se zlobí.

,,Sasuke, tady je to čisté, mizíme," houklo k chlapcům děvče.

,,Jasně Hin, děkujeme za pomoc."

,,Tebe pošlu zpátky. Připrav se." Naruto kývl, blýsklo se a on stál na stejném místě odkud ho Sasuke vytáhl. Neuplynula ani vteřina navíc. Vrátil se do téhož okamžiku, ale místo chůze ke skříňkám se zarazil, stál a v hlavě se mu otáčely myšlenky jako v bubnu pračky. Otočil se na patě, a utekl domů.

To přeci nejde, prožít tak silný vjem a hned na to být vrácen do reality...

Přemýšlel nad crusaderkou Hin, nad Shikamarem, který bez pokynu podporoval svou lásku. A nad párem rozhněvaných černých očí. Nemohl popřít že to dnes totálně... zeslonil. Potom se ho zmocnil spánek, ale nebylo mu dopřáno mít ho klidný. Opět ho pronásledovali démoni, a stokrát se probudil. A tak plynuly dny, dokud od poslední konfrontace neuběhl měsíc.

Naruto už nebyl veselý, usměvavý kluk jako dřív. Byl bledý, vyhublý a propadlé tváře ani zdaleka nepřipomínaly chlapce jímž býval. Měl nedostatek spánku a to se podepsalo na jeho tělesném zdraví. Zrůdy mu nenechaly jedinou noc klidnou. Občas se stalo že radši nespal vůbec. Věděl že se Uchiha zlobí, proto si ho k sobě nevolal. Někdy cítil jak se jeho city jakoby "vlní" a v tu chvíli si uvědomil, že si nejspíš vystačí bez něj a svou sílu čerpá na dálku. Když už byl na pokraji zhroucení, rozhodl se to risknout.

,,Sasuke?" zašeptal do ticha.

Uchiha se okamžitě objevil vedle něj. Divně si ho prohlížel, a pak v jeho očích svitlo pochopení.

,,Proboha Naruto! Jsi to ty?!" zděsil se.

,,Ne, jsem výplod tvé fantasie... Fór je, že už si tak skoro připadám," dodal zmoženě ke své ironické poznámce.

,,Co se děje?" ptal se muž s havraními vlasy starostlivě.

,,Nenechají mě spát. Zakazují mi to...já jsem magor viď?" smál se chlapec, ale šťastný smích to rozhodně nebyl.

Působil zlomeně, a zoufale. Sasukemu však ihned došlo, o co jde.

,,Hlupáku! Měl si to říct dřív! Buď rád že ještě normálně uvažuješ! Jiný na tvém místě..." radši nedořekl.

Nedokázal si představit co by dělal kdyby mu zemřel další Zdroj.

,,Zkoušel jsi nahodit bariéru?"

,,Vím snad jak?!?" zuřivě se ohnal blonďák.

,,Tvá idiocie je dovedena k dokonalosti. Nedošlo ti co udělat a říct když ti to Shikamaru tak názorně předvedl?!"

Teprve teď mu to docvaklo.

,,Lehni si na postel. Tak. A zkus to."

Naruto dal ruce před sebe, zavřel oči a představil si, že všichni démoni světa, ať už reální či ti v jeho hlavě, zůstanou za neviditelnou stěnou.

,,Nahodit bariéru," zašeptal.

Vnitřně cítil že se to podařilo. Usmál se. Stejným zářivým úsměvem jako dřív.

,,Pořádně se vyspi. Až budeš v pořádku, zavolej mě. Musíme potrénovat naší spolupráci," řekl Sasuke.

,,Dobrá," zamumlal Naruto a půl minuty na to už hluboce spal. Uchiha si oddychl, a zmizel.

Naruto prospal dva dny v kuse, ale když se probudil, bylo mu báječně. Jako by nikdy nespal a pak prožil bezesný stoletý spánek Šípkové Růženky. Protáhl se, oblékl a z vesela houkl:

,,Sasukééééééé?"

,,Mno?" ozvalo se mu za zády.

Z leknutí povyskočil pár čísel nad podlahu. Otočil se, a objal ho. Sasuke se nechal, i když moc lásky svému blonďatému Zdroji neprojevoval. Moc dobře totiž věděl, že to Naruto potřebuje. Jeho síla pak zůstane stále na stejné úrovni. Proto ho nikdy neodháněl. Sám to bral jako nutnost, součást jejich spojení.

,,Naruto, teď se teleportujeme do výcvikového střediska crusaderů ano? Neboj se."

,,Cožeseto?" otázal se a pohled zapíchl do Uchihových očí.

,,Tohle," chytl Naruta za ruku a přenesli se na určené místo.

,,Jo tak." kývl Naruto s pochopením.

Pro případy jako je mistr Uzumaki by měli vydávat obrázkové příručky s návodem k použití. Občas Sasukeho jeho jednoduchost zaráží.

,,Tak fajn. Jdu na cíl, a ty ukaž co umíš Naruto." poplácal ho Sasuke po rameni.

,,Meč," broukl Uchiha.

Blonďák si promnul ruce a začal chrlit jedno slovo za druhým...

,,Žehnám tomuto meči ve jménu nejčistšího citu! Nahodit bariéru!" chvíli se zamyslel.

Když se bariéru tak snadno naučil pohledem, co zkusit...

,,Zrychlení!" křikl a ono to opravdu fungovalo.

Sasuke zdvihl palec na znemaní uznání a vykročil vpřed.

,,Plná zbroj," pronesl klidně a jeho tělo obalilo nádherné crusaderské brnění.

Naruto na něm visel očima a se zatajeným dechem čekal, co mu Sasuke ukáže - že dokáže...