Chodbou se ozývaly zvuky kráčející osoby. Podpatky cvakaly v chmurném rytmu, nesouc předzvěst nemyslitelné změny. Mladá žena zaklepala na třetí dveře vlevo.

,,Dále," ozval se příjemný, avšak únavou prosycený hlas.

Žena otevřela dveře a s drobnou úklonou stanula před svým nadřízeným.

,,Máš něco na srdci Rin?"

,,Ano. Mladý pane Sesshoumaru, volali z-" zadrhla se v řeči jako by hledala to pravé slovo.

,,-nemocnice."

Muž sedící za stolem na ni udiveně pohlédl.

,,Ten... lékař tvrdil, že mají v péči vašeho mladšího bratra."

Na obličeji pohledného muže se nepohl ani sval. Zatím si nedopřál odložit masku lhostejnosti. Vyrůstal sám, s otcem, i když si pamatoval že v raném dětství stávali po jeho boku další dva lidé. Žena, kterou musel nazývat matkou, a maličký chlapec kterého choval v nezměrné lásce a úctě, dokud se jejich rodiče nerozešli. Matně se rozvzpomněl na venkov, a to zvláštní oblečení co nosívali...

Rin nechala svého zaměstnavatele přemýšlet, pouze před něj položila papír s telefoním číslem a adresou zařízení, které tak srdnatě nazvala nemocnicí. Zdvořile se poklonila, a opustila místnost. Muž, jehož vlasy byly vybělené jako opracované kosti, se slabě usmál.

Možná by nebylo od věci svého mladšího bratra znovu vidět. A pomoci mu. Koneckonců, je v nemocnici. Možná je to ale jen šaráda. Hra, která z něj má vymámit peníze. Tak, jako už tolikrát když si myslel, že ho našel. Tak mladý a úspěšný, kdo by to na něj nezkusil? Jeho úspěch tkvěl v otci, který do něj vždy vkládal naděje. Tak tedy vedl firmu kterou zdědil, a prosperoval. Obrátil oči k papíru na stole. Několik černých písmen ho bodlo do očí.

,,Nemocnice? Rin asi věděla proč to nazvala tak šlechetně," prskal Sesshoumaru a list zmuchlal do kuličky.

Chvilku jí převaloval v rukou, než s ní mrštil do koše. Velmi ho zajímalo, co jeho malý bráška dělá v léčebně pro duševně choré. Vyrazil z kanceláře do podzemních garáží. V -3 patře si vyzvedl své audi a rozjel se na adresu, kterou měl živě před očima, ačkoli papír zmačkal.

*

,,Tohle je on," dostalo se mu věty od lékaře, který právě odemkl jednu z polstrovaných cel.

Bílo a prázdno. Skoro jako na severním pólu. Malá, krčící se postavička v rohu místnosti jako by se třásla zimou. Nikdo by se nedivil, kdyby začalo sněžit.

Prohlédl si ho. Chlapec si choulil tvář mezi koleny a co jimi schovat nešlo, to zakryl rukama. V tu chvíli si uvědomil, že nikoho takového ve vzpomínkách nemá.

,,To není on."

,,Jste si jistý?"

Sesshoumaru přistoupil blíž, ale doktor ho zadržel.

,,Neriskujte. Je sice pod sedativy, ale stejně měl ještě před hodinou dost síly, aby pokousal jednoho z ošetřujících lékařů."

Sesshoumarovi povyskočilo obočí. Otázka v jeho očích byla zřejmá.

,,Má utkvělou představu že je psí, poloviční démon," vysvětlil muž v bílém plášti.

,,Musím vidět obličej," odhodlal se Sesshoumaru, náhle plný neznámého pocitu, který ho přinutil aby se pokusil k sobě přimknout alespoň kousek té rodiny, který mu zřejmě zůstal.

,,Inu... Inuyasho?" zašeptal.

Vzhlédly k němu vyčítavé, šedé oči s kovovým nádechem. Ten obličej poznal. Copak je možné si ho splést? Tak jak to, že si nepamatuje že by měl Inuyasha takové oči, nebo černé vlasy?

,,Sesshoumaru!" vydechl téměř zbožně chlapec a postavil se.

,,Inuyasho!" zavelel výhrůžně lékař. ,,Jestli ho kousneš, dostaneš zase ty uspávací kuličky!"

Chlapec se chabě pousmál, sebral síly a dopotácel se k bratrovi.

,,Sesshoumaru!" s jeho jménem na jazyku mu dopadl na hruď, a objal ho.

Sesshoumaru ho instinktivně přivinul k sobě.

,,Nejspíš... Asi je to on... Nedokážu si ale vysvětlit jak je možné, že se tak změnil."

,,Mladý pane. Mohu vám ho svěřit do péče pokud máte zájem. A pokud ne, zůstane u nás."

,,Jistě že si ho vezmu k sobě!" ani nepřemýšlel o opaku.

Ještě donedávna se přesvědčoval, že Inuyashovu matku, i svého bratra nenávidí, a proto je nepotřebuje. Ale teď, když mu tak bezbranně visel na těle, se ho dotklo zahanbení, že na to vůbec kdy pomyslel.

*

Nesl svého bratra, stále otupělého do auta před "nemocnicí". Posadil ho na místo spolujezdce, připjal mu pás, a obešel vůz, aby nasedl. Cestou domů si dal tu práci a okukoval ho, aby se zbavil podezření, že se spletl. Ačkoli ho trýznily pochyby, v hloubi duše byl přesvědčený, že ho konečně našel. Léta se mu to nedařilo. Jako by se on, i jeho matka vypařili.

Zaparkoval před domem a odnesl si Inuyashu dovnitř. Položil ho na gauč a nepřestával uvažovat nad tím, co to provádí. Prohlédl si podrobně vlasy, které v jeho vzpomínkách bývaly zářivě bílé, tak jako ty jeho ale nyní byly černé jako uhlí. A ty oči! Když se tam na něj Inuyasha díval, byl si téměř jistý, že takový odstín nemívaly.

Tu noc neklidně spal, a nesčetněkrát bratra kontroloval. Potřeboval se ujistit že je, a že mu nezmizí. K ránu se Inuyashovy oči otevřely a spatřily spící, bělovlasou postavu v křesle. Sedl si, usmál se. Nic kolem sebe nepoznával. Nic, jen svého bratra. A to mu naprosto stačilo. Spící tvář se napjala, muž zívl, zatřepetal víčky a spatřil Inuyashu. Kovové oči se dívaly do zlatých s příměsí smutku. Dívali se, a pár okamžiků mluvili pouze očima.

,,Děkuju že jsi mě tam nenechal," řekl Inuyasha první.

,,Jsem přeci tvůj bratr."

,,Ale vůbec mě neznáš. Jsem zosobněný průšvih, pěkně sis zavařil," roztáhl rty v úsměvu, a tím vycenil zuby.

,,S tím se počítá," sdělil mu smířeně Sesshoumaru.

,,Budu se snažit tě neděsit. Ale přeci jen...Já to tu neznám. Jen druhou stranu. Tady je to všechno takové...divné," nakrčil nos jako by cítil zápach.

,,Vraťme se k větě: "Jen druhou stranu." Co jsi tím myslel?"

,,Nevzpomínáš si? Nejsi odsud. Ani já ne. Patříme do jiného světa. Jiné doby."

,,Už vím, proč jsem tě našel ve cvokárně."

,,Poslouchej mě! My, oba, jsme se narodili v jiném čase a-"

,,Nemluv hlouposti."

,,GRRR! Nech mě to doříct!" zavrčel Inuyasha.

Ten hrdelní zvuk opravdu připomínal psí vrčení.

,,Nechápu proč, ale moje démonické já je tady potlačené. A tvoje taky."

,,Nesmysl. Nereálné. Inuyasho... Nejsi Alenka. Žádná země za zrcadlem není."

Inuyasha se nechtěl hádat. Možná se i bál, že by ho pak Sesshoumaru vrátil mezi ty divné lidi v bílých pláštích.

*

,,Co chceš jíst?" zeptal se ho Sesshoumaru ještě tentýž den v podvečer.

,,Jídlo pro ninji."

,,Myslíš instantní nudle? Ty samé, co jsi měl k snídani a k obědu?"

,,Ano, ty."

,,Nejsi moc vybíravý," uchechtl se starší z bratrů.

Připravil nudle, položil je před Inuyashu na stolek a usadil se vedle něj na sedačku. Naprosto automaticky sáhl po ovladači a zapl své gigantické domácí kino.

Odehrálo se několik věcí najednou. Inuyashovo tělo sebou trhlo, z televize se ozval vysoký tón a chlapec začal křičet. Obrátil se, zvrhl kelímek s nudlemi a díky ztracené rovnováze přepadl přes boční opěradlo sedačky. Na zemi se schoulil do klubíčka a držel si hlavu. Sesshoumaru byl v šoku, ale ne tak hlubokém, aby mu nedošlo proč se to stalo. Nemohl ale uvěřit že se Inuyasha lekl televize. Vypl jí a přiskočil k němu. Chtěl se ho dotknout, aby ho uklidnil, ale tak tak se stačil vyhnout ruce, která by na jeho tváři zanechala několik šrámů od nehtů.

Inuyasha vrčel jako vzteklý pes, odhodlaný zaútočit, pokud by se cítil ohroženě.

,,Inuyasho! Inuyasho! No tak! Už je to v pořádku. Pojď sem."

Natáhl se po něm a chytl ruku, kterou se černovlasý mladík ohnal. Přitiskl si ho na tělo a pevně ho držel. Inuyasha se zazmítal, ale pak to vzdal, a v náručí, ze kterého sálalo bezpečí se uvolnil.

,,N-Než příště něco takovýho uděláš, tak mě prosím tě upozorni."

*

Uplynuly tři dny od chvíle, kdy si vzal Sesshoumaru Inuyashu k sobě a v práci už ho začali postrádat. Nemohl svého mladšího bratra nechat samotného bez dozoru. Sice už mu všechno v bytě ukázal nebo vysvětlil, ale netroufal si ani pomyslet co by provedl, kdyby na okamžik osiřel. Rozhodl se vzít ho s sebou do práce. To, že se řítí do maléru netušil, ačkoli mu Inuyasha neustále dokazoval, že je na ně magnet.

Sesshoumaru musel také vymyslet, co dá Inuyashovi na sebe. Musel prozatím vybírat ze svého šatníku, protože oděv který mu předali v "nemocnici" byly rudé kalhoty s košilí, a spodní prádlo. Dokonce neměl ani boty...

No, když blázen, tak se vším všudy.

Poskytl mladšímu bráškovi jedny postarší džíny, tričko a tenisky. Sám ale šel v obleku, dokonale upravený, aby mohl přijmout klienta, a získat ho pro svou firmu. Rozhodl se že po práci vyrazí na nákupy a dopřeje Inuyashovi všechno, co bude potřebovat.

Když vyšli z domu a nasedli do auta, ještě to bylo dobré. Tehdy, když si ho bral Sesshoumaru k sobě, byla noc a Inuyasha dřímal. Teď za dne, byl ale přilepený na okénku a pozoroval rychle se míhající krajinu. Sesshoumaru zaparkoval v podzemní garáži tak, jak měl ve zvyku. Otevřel Inuyashovi dveře a pokynul mu, aby vystoupil. Tmavé oči se míhaly ze strany na stranu a ze zvyku prohlédly prostředí, v němž se ocitly.

*

Sesshoumaru Inuyashu do výtahu nedostal. A tak si mladší z bratrů třiapadesát pater střihl po schodech. Než Sesshoumaru dojel, Inuyasha, ani trochu zadýchaný, už čekal na bratra před výtahem. Ten nestačil zírat. Jeho neměnný úsudek že je jen trochu jiný nahlodaly pochyby. A tím to zdaleka neskočilo.

*

Černovlasý chlapec seděl v křesle, nohy pod sebou, připraven se vymrštit při sebemenším náznaku nebezpečí. Byl otočený k oknu, a napínal uši aby slyšel rozhovor svého bratra a toho nového klienta, o kterém předtím tolik mluvil.

Trvalo hodiny než se shodli a zvláštní muž opustil místnost.

,,Sesshoumaru?"

,,Ano?"

,,Dej od toho ruce pryč," zavrčel Inuyasha.

,,Co tím myslíš?"

,,Vím že mě budeš mít za blázna, ale ten chlap mi nesedí. Něco na něm... smrdí."

,,Cože?!"

,,Říkal jsem ti to ne? Mé démonické já je v tomto světě nějak potlačeno. Nicméně zcela nezmizelo. Jsou věci které vycítím, i když jsem člověk."

,,Inuyasho, to to nemám vzít proto, že máš dojem, že ti na něm něco smrdí?"

,,Přesně tak."

,,Už je to dojednané. Nezruším to."

,,Abys pak nelitoval."

,,Říkám si jestli-" zadrhl se.

,,-jestli bychom už neměli jít."

Inuyasha pokrčil rameny a nechal rozhodnutí na bratrovi.

*

Nakoupili Inuyashovi oblečení a v Sesshoumarově audi ujížděli domů. Černovlasý kluk se pokoušel svého bratra vyprovokovat k jistému činu, aby mu dokázal, že není blázen hodný nedůvěry.

,,Tak proč se tam semnou nechceš jít podívat?"

,,Je to zbytečné. Je to obyčejná, stará studna. Žádné magické cosi, žádná Alenka a zrcadlo."

,,Fajn!!!" zavrčel Inuyasha a zaskřípal zuby.

*

Tu noc se Inuyasha vykradl z ložnice, oblékl si to, v čem přišel do tohoto světa a tiše zamířil ven. Pak vzal do ruky vázu a pečlivým mířením jí prohodil oknem. Utekl z bytu. Běžel tak, jako už dlouho ne. Běžel za nekonečnou dobu strávenou v jediné místnosti bez oken, i za těch pár dní se Sesshoumarem. Moc dobře věděl, co teď pro svého bratra znamená. Bylo mu jasné, že ho nenechá jen tak odejít. Proto mu vyprávěl o studni. O místě, kde se nachází a proto ho zkoušel přesvědčit, ať tam jdou.

Ať se mělo stát cokoli, vyvrcholí to dnešní nocí, kdy měsíc svítí jako obří nebeský reflektor na scénu filmu, který píše život.

Zamířil ke svatyni, vloupal se ke studni, posadil se a vyčkal, než přijde jeho bělovlasý, starší bratr.

A že přišel.

,,Inuyasho!!!" zaburácel jeho hlas zlostí, očima probodávajíc tělo opřené o studnu.

,,Teď sleduj, bráško," uchechtl se Inuyasha a skočil do studny.

Sesshoumarovi se úzkostí sevřelo hrdlo, srdce se zajíklo a během okamžiku stál před studnou a zíral do nepropustné tmy. Žádný dopad se neozval. Žádné žuchnutí, nebo odporný zvuk drcených kostí. Jen ticho.

,,Inuyasho?"

Nic.

Sesshoumaru zapochyboval, jestli přeci jen nemluvil pravdu...

A pak se bez rozmyslu vrhnul do studny také.

Když se vzpamatoval, nadával si a s hlavou poloprázdnou se začal studní sápat nahoru. Přehoupl se přes okraj a teprve pak si to uvědomil.

,,Jak to...? Jak to, že mám... drápy?!" zděsil se.

,,No vidíš. Já říkám celou dobu pravdu, a ty mi to nevěříš."

Otočil se po hlase. Byl to on. Inuyasha. Přesně takový, jakého si ho pamatoval. Už nepochyboval.

,,Jsi to ty Inuyasho?" zeptal se pro ujištění.

,,Jsem. A taky můžu říct, že tuhle podobu mám radši," uchechtl se, a v následném úsměvu vycenil špičák.

Teď si opravdu byli podobní. Jako bratři.

Ve své zemi se Inuyasha proměnil na polovičního démona a jeho zlatooké, bělovlasé hlavě teď dominovala dvě ouška. I Sesshoumarův zjev se změnil, ale ne tak drasticky.

Inuyasha se znovu usmál, nabídl svému bratrovi ruku, a vstříc spolu nějakému dobrodružství se ztratili za obzorem.