Ptáčata;kapitola šestá
Kdo není připraven nést trest, nemá předstírat, že jeho jest.
Sasuke:
A pak, v klidu a míru uběhlo čtrnáct dní. Po celou tu dobu byl Sasuke s docházením domů přesný, jako vteřinovka švýcarských hodinek. Ale i přes to že měl z otce strach, s Narutem se bavit nepřestal, právě naopak. Byli si den ode dne bližší.
Bylo pošmourné úterý, ale nepršelo. Před Sasukem Uchihou byla hodina tělocviku, ale rozhodl se, že jí i tentokrát vynechá. Hodil si tašku do šatny, a jak už se stávalo zvykem, Naruto v místnosti nebyl. Sasuke pochopil, že na tělocvik nejspíš nechodí vůbec. Zato ale moc dobře věděl, kde ho teď má hledat. Vyšlapal schody až nad poslední patro školy, a v tichosti jemu vlastní, otevřel dveře na střešní prostory. Viděl tutéž scénu, jako když ho tu našel prvně.
,,Nemusíš to típat, to jsem já," houkl Sasuke.
Za klimatizační rourou se zvedla ruka s cigaretou a zamávala. Gesto vděku. Sasuke se přiloudal k Narutovi, a posadil se vedle něj na místo, které už ho za ten necelý měsíc velmi dobře znalo.
,,Zase se flákáš jo?" nadhodil Uchiha s humorem.
,,Jak vidíš..."
,,Hele, že ty jsi od začátku roku ještě na těláku nebyl?"
,,Ne."
,,Nebudeš mít průšvih?"
,,Kdepak, to je v pohodě. Víš že my máme na tělák Iruku... On mi bude sice vyhrožovat enkem, ale pak mi řekne že mi dá soukromou hodinu kde si naženu známky. Takže žádnej stres."
,,Seš si tím fakt jistej?"
,,Naprosto. Je to hlupák-dobrák víš? A já nevděčník-darebák kterej toho využívá."
,,Jo jo... Celej pan Uzumaki i s podpisem."
,,Heh..." Naruto típl cigaretu, a nacvičeným hodem jí poslal přes střechu školy.
,,Ty, Naruto... Máš stejnej důvod jako já, co? Nechceš se převlíkat před ostatníma."
,,No, už to tak bude."
,,To nejsou jen ty ruce, viď."
,,Nevyzvídej."
,,Promiň." zabručel Sasuke otráveně, ale místo toho aby se stáhl mu položil hlavu na rameno.
,,To cos viděl Sasuke... Je to nejmenší."
,,Co prosím?!" Uchiha se narovnal a šokovaně na něj zíral.
,,Nekecám. Tobě nemá cenu lhát nebo něco zapírat, stejně bys to ze mě zase vytahal, ne?"
,,To si piš," prsknul Sasuke umanutě.
,,Tady," přejel si Naruto lehce po stehnech ,,Tady je to nejhorší. Víš ruce jsou nejbližší terč, pokud nemáš dostatek soukromí, jenže když jsem sám v bytě a jsem v depresi-"
,,Něco jsem ti říkal ty pitomečku ne?!"
,,He?"
,,Nedělej to. Máš mě ne? Řekni si, já tě obejmu a bude to dobrý. Neubližuj si."
,,Jo, jo, já vím."
Sasuke si povzdychl a obrátil oči k nebi.
,,Myslim že začne pršet."
A jako by mu to obloha chtěla potvrdit, na tváři mu přistála dešťová kapka.
,,Sasuke?"
Uchiha se obrátil za Narutovým hlasem. A než si vůbec stihl uvědomit co se děje, přisála se Narutova ústa na ta jeho.
,,Co blbneš?!?" odstrčil ho.
,,Co by ty vole! Líbám tě!"
,,Proč proboha?! Chceš si ze mě utahovat? Tohle fakt nebylo vtipný, retarde!"
,,Hele ale to bylo zcela bez humoru. Prostě jsem to chtěl udělat."
,,Ty jsi fakt neuvěřitelnej! Máš nějaký zvrácený potěšení z takovýhohle druhu provokací?!"
,,Ne."
,,Tak to nedělej!"
,,Proč?"
,,Protože jsem-!" Sasuke se zarazil a další větu zašeptal.
,,Protože jsem na kluky. A tohle jsou věci který cítím jinak než ty."
,,Já jsem si toho ale plně vědom, Sasuke."
,,Tak proč?!"
,,Fajn, školáčku. Pročpak se asi mezi sebou dva lidi líbají?"
,,No... většinou když se milují."
,,Ještě pořád něco nechápeš?"
,,Ty nejsi jako já."
,,Říká kdo?"
,,Já to říkám. Nehraj si na něco co nejsi. Budeš toho litovat."
,,Nebudu. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem tě poznal. Ani toho co jsem teď udělal, a co se chystám zopakovat."
Naruto se nad něj nahnul, Sasuke lapl po dechu a pak už nechal čas volně plynout. Nebránil se mu. To že ho líbá člověk který je mu tak moc blízký, člověk kterého má skutečně rád, je něco, po čem už dlouhou dobu toužil.
,,He, máš úplně rudej obličej," zasmál se mu Naruto, když odtáhl svá ústa od těch Sasukeho.
,,A čí si myslíš že je to vina?!" zavrčel Uchiha.
,,Moje. A tuhle si opravdu rád ponesu." zubil se blonďák.
Byl to tak zářivý a upřímný úsměv, až z toho Sasukeho bodlo u srdce.
Potom se rozpršelo.
Myslel si, že život je plutí v proudu, stereotyp bezmyšlenkovosti. Dokud jeho názor nezměnil jediný polibek.
Naruto:
,,Naruto, vypadáš naprosto blaženě, něco pěkného se ti přihodilo?" obrátila se na něj o přestávce jedna z nejupovídanějších dívek ze třídy.
,,Já jsem blaženej pořád, ne?" culil se.
,,No, to je fakt," mávla nad tím rukou a tak nějak smířeně se usmála.
,,Tak co ten tvůj novej objev Sakuro, jak to s ním jde?"
Naruto postřehl jak Sasuke zakroutil hlavou a zacukaly mu koutky. Zdá se, že začíná mít jeho jednání přečtené.
,,A co my, Sasuke?" přitočil se k Uchihovi, když si vyposlechl dívčiny řeči.
,,Jak jako co my?" zeptal se zmateně a začal se červenat.
,,Hej, na co to myslíš?"
,,Nemuč mě sakra! Na co asi?!"
Naruto lehce našpulil rty a naznačil jimi polibek.
,,Ty seš tak neférovej bastard!" zasyčel Uchiha tiše.
,,Pojď."
,,He?"
,,Neptej se a pojď."
Naruto vyšel ze třídy a pevně věřil, že ho Sasuke následuje. Neměli moc času za chvíli začne zvonit. Ale tohle chtěl opravdu udělat. Nejen pro Sasukeho. Zastavil a nahlédl do učebny, která se zdála být prázdná. Sáhl za sebe. Byl tam.
Vtáhl Sasukeho dovnitř, zavřel dveře a opřel ho o ně. Sklonil k němu obličej a začal ho líbat se stejnou vervou, jako po ránu na střeše. Když se jejich rty rozdělily, Sasuke zrychleně dýchal a Naruto cítil, jak mu burácí srdce v hrudi.
,,Tohle je nebezpečný, jestli na to kdokoliv přijde, fotr mě zabije."
,,To bych mu nedovolil."
,,Je děsná korba. Chlap jak hora. Vážně."
,,No problem. Když jsem vytočenej lámu skály." zasmál se.
,,Musíme se vrátit, bude zvonit."
,,Chce se ti?"
,,Ne. Ale musíme Naruto."
,,Achjo... Vím že za to nemůžeš... ale přál bych si abychom pro sebe měli víc času."
,,To já taky."
Jejich intimní chvilku protrhlo zvonění na hodinu.
,,No tak pojď," zavelel Naruto, a sáhl po klice.
,,Počkej... Dej mi ještě pusu. Kdo ví, kdy mi jí budeš moct dát příště."
Bylo ironií, že zrovna někdo tak zlomený jako byl ON mu ukázal, jak vydržet ještě o malou chvilku déle. Protože právě tenkrát a od něj se naučil, že i když jde o pád na ústa, má padat s grácií.
Sasuke:
Jejich "randění" byl jen čas strávený na střeše školní budovy. Jejich "chození" bylo pár metrů společné cesty domů. Víc toho neměli. A přesto byly oba šťastnější, než za celý svůj dosavadní život. Sasuke byl den ode dne zamilovanější. Nemohl si pomoct. Nebylo to něco čemu by se mohl ubránit. A vlastně před tím ani utíkat nechtěl. I kdyby to mělo dopadnout stejně, jako posledně... Tohle, to málo co s Narutem má, jsou nejlepší okamžiky jeho života. A právě proto, aby bylo šťastné srdce i tělo, dostal ten nápad. Ačkoli se ho nějaký čas strašně bál zrealizovat, nakonec to risknul.
Od chvíle co se seznámili utekly dva měsíce. A něco málo přes měsíc už mezi nimi bylo víc, než pouhé přátelství. Neměli ale šanci se dostat k ničemu jinému, než několika polibkům a vzájemnému pohlazení.
,,Naruto?"
,,Hm?"
,,Máš dneska po škole čas?"
,,Já jo. Ale ty ne."
,,Udělám si ho."
,,To nepřichází v úvahu. Nehodlám mít na svědomí, že tě ten magor zmlátí."
,,Pokud projde to co mě napadlo, tak budeme mít pár hodin pro sebe."
,,Nedojde mu to? Opravdu pak z toho nebudeš mít malér?"
,,Ne, ale i kdyby, určitě mi to bude stát za to. Počkej tu," mrknul na něj a zvedl se z lavice.
Zastavil se u stolku své spolužačky.
,,Hinato? Můžeš semnou na moment?"
Děvče se zvedlo a následovalo ho na chodbu.
,,Něco bych od tebe potřeboval. Klidně to můžeš odmítnout a... vlastně bych se nedivil kdybys to udělala protože... Ti nemůžu říct proč to chci."
,,O co jde?" dívka zamrkala a čekala na odpověď.
,,No, mám problémy s otcem víš-" začal šeptem ,,-a mám... zaracha. Každopádně... potřebuju strávit nějaký čas osamotě s Narutem jenže... otec mi to nedovolí...Ale kdybych mu řekl, že budu po vyučování ve škole doučovat kamarádku... tak...by to možná... prošlo."
,,Takže ty po mě chceš abych tvému tátovi lhala, je to tak?"
,,Je... Ale nejen to. Potřeboval bych si i půjčit mobil. Můj je... Nemůžu... To je fuk. Já... Sakra co to melu...Co jsem si to myslel? Promiň to byl ale debilní nápad, zapomeň na to."
Sasuke se otočil a chtěl se vrátit do třídy.
,,Udělám to."
,,Vážně?" otočil se na patě aby byl k dívce opět čelem.
,,Udělám. Ale ne kvůli tobě. Kvůli němu."
,,Kvůli Narutovi?"
,,Co je s tebou... Už není tak osamělý."
Takže očividně nejsem jediný tvor, co jeho lži prokouknul, pomyslel si.
,,Takže, jak to chceš udělat?"
,,Zavolám mu od tebe, povím že potřebuješ pomoct a pravděpodobně budu muset říct něco v tom smyslu, že se omlouváš že mě zdržuješ a že mu chceš poděkovat. Na tohle to jeho kurevsky velký ego určitě uslyší... No a když to bude dívčí hlas... bude si myslet že nekecám... Teda doufám."
,,Fajn tak volej, za chvíli zvoní."
Hinata mu podala svůj telefon, Sasuke vytočil otcovo číslo a roztřásly se mu ruce. A pak si vzpomněl na kdysi ledově klidného Naruta, který své lži umí říkat s takovou jistotou, že mu je každý věří.
,,Fugaku Uchiha."
,,Dobré odpoledne otče, omlouvám se že tě ruším ale-"
,,To to nemohlo počkat až přijdeš Sasuke?"
,,Omlouvám se, ale ne. Právě kvůli příchodu volám. Nechci se nikde zdržovat, nebo tak, ale spolužačka mě požádala o doučování z matematiky, rád bych jí vyhověl. Říkal jsem ti o ní. Pomohla mi se tu zorientovat, když jsem nastoupil, volám z jejího telefonu."
,,To se mi nelíbí, Sasuke. Víš, že ti nemůžu věřit."
,,Vím. Předám ti jí, ano? Prober to s ní. Myslím, že by ode mě bylo opravdu nevhodné kdybych jí odmítl pomoct," pronesl a omluvně se zadíval na Hinatu.
Ta se usmívala jako by vůbec o nic nešlo, a natáhla po telefonu ruku.
,,Dobrý den pane Uchiho, Hyuuga Hinata."
A Sasuke se už jen modlil aby to vyšlo.
,,Vážně se vám omlouvám, že takhle zneužívám zrovna vašeho syna, ale je u nás ve třídě v matematice nejlepší."
Pak bylo chvíli ticho. Pravděpodobně mluvil otec.
,,Ale ne... To já děkuju. No, v šest nám zavírají knihovnu, takže pak budeme muset odejít. Dobře. Dobře. Nebojte, váš syn je vzorný, mladý muž. Dobře. Předávám."
Sasukemu srdce div nevylétlo z hrudi, když si telefon znovu přiložil k uchu.
,,Je to milá dívka Sasuke, takže žádné hlouposti. Až skončíte, doprovoď jí domů. A ty se vrať nejpozději v sedm. Rozumíš?"
,,Ano. Děkuji."
V telefonu klaplo, otec to položil.
,,Tak co?" ptala se Hinata, vzala si svůj mobil, a strčila si ho do kapsy.
,,Zdá se že to prošlo. Ty seš úžasná!"
A bez rozmyslu po ní skočil a objal jí.
Musí se jí za to nějak odvděčit... Tohle pro něj nikdy nikdo neudělal.
,,Bude vám ten čas stačit? Když se zeptal dokdy tě potřebuju tak mě to zaskočilo... A nechtěla jsem si ještě víc vymýšlet."
,,Úplně v pohodě. Stihneme co bude třeba. Máš to u mě Hinato. Kdybys někdy cokoliv potřebovala, tak si řekni."
Děvče ho obdařilo dalším úsměvem, a vrátilo se do třídy. Se zvoněním se vrátil i Sasuke.
,,Tak co tvůj nápad," špitl Naruto když se Sasuke vrátil do třídy.
,,Vyšel. Máš mě tak do půl sedmý pro sebe. Ale doma musim bejt přesně na čas v sedm, takže žádný bejkárny," řekl a rozpustile na něj vyplázl jazyk.
A Sasuke se nemohl vynadívat na Narutův úsměv, který mu do konce vyučování zářil na tváři.
...A v jejich případě většinou právě ta špatná a nedomyšlená rozhodnutí vytvořila ty nejkrásnější vzpomínky.
Komentáře
Přehled komentářů
O Chrono já te zbožnuju miluju proste všechno to je úžasný tohleto Rychle další díl pls :D
akutně potřebuju další díl
(Katana, 24. 10. 2013 15:13)ptáčátka se mi líbí čím dál víc ^^ já jim to tak přeju a oni tak....grr! Fugaku mi leze na nervy :<
asi, možná, snad
(pani_Lucie, 24. 10. 2013 0:09)
aspoň kapičku štěstí, než jim to praskne...
přesně stačí zvětšit písmo v nový kouskách, díky moc
...
(Eisha, 23. 10. 2013 23:48)Já vím, že to je moc, chtít pro ně víc než jen záblesk štěstí... Ale oni by si to zasloužili. Bojím se, jak to všechno bude. Doufám, že brzo přidáš další díl (:.
Že bych byla první???
(Panthera1, 23. 10. 2013 22:31)Ano a je to tady... tuto kapitolovku zkrátka a dobře miluju... děkuju, je moc pěkná a vypadá to že se schyluje k něčemu... jen se ptám sama sebe proč mám takový zlý pocit...těším se na další...snad bude brzy nebo si okoušu všechny nehty i s rukama...:-)
momentálne asi nejlepší díííl :D
(momo, 25. 10. 2013 13:34)