,,Ano."

,,Kalhoty."

,,Ano."

,,Několik párů ponožek."

Huberte, já bych to zas až tak nehrotil."

,,Několik párů ponožek."

,,Tohle je šílená nuda, zabalíme co máme a půjdeme dělat něco záživnějšího."

,,Několik párů ponožek."

,,Nech být ponožky a věnuj se mi!"

,,Několik párů ponožek."

,,S tebou je ale domluva! Horší než-"

,,Několik párů ponožek."

,,Ano!"

Hubert se usmál a dál pokračoval v tom naprosto zbytečném seznamu. Když dočetl, odfrkl si, zavřel krosny a vítězoslavně oznámil:

,,Můžeme kdykoli vyrazit."

,,Klidně hned zítra ráno, ale teď pojď ke mně," napřáhl jsem ruce a čekal, až ho budu mít nadosah.

,,Ještě jízdní řády," řekl a udělal krok vzad.

,,To počká," začal jsem se zvedat.

,,Miláčku, ne!"

Nemohl jsem si nevšimnout, že tohle slovo používá akorát když se zlobí, nebo když si ze mě střílí.

,,Divoch hlad, divoch žrát!" zachrčel jsem.

,,Žádný divochy! Včera to stačilo!" mával rukama a tvářil se zděšeně.

,, Hubert, Hubert! Tam, tam! Bum, bum! Mňam, mňam!"

,,Néééé!" zapištěl a utekl do vedlejší místnosti.

Pro objasnění, včera jsem ho zlechtal, a pak začal tvrdit že jsem divoch a sežeru ho. Kousl jsem ho do několika míst, ale tak, aby mu to na kůži nezanechalo stopy. Jen jednou jsem ujel a kousl ho víc. No... Hádejte kam. Mnul si to místo a vyčítavě se mi díval do očí. Pak stačila pusa, dotyky na správných místech a rázem mi bylo odpuštěno.

Ale NE zapomenuto.

Teď, když jsme spolu leželi nazí na zemi, pod sebou lehkou deku, musel jsem se v duchu smát přelétavosti v jeho rozhodnutích. Dával mi ultimáta. Jestli že mu udělám na zadku další modřinu - a k tomu ještě zubama - nic z něj nevymámím, ani pusu. Stačilo mi půl minuty aby změnil názor.

Následující den semnou někdo děsivě zatřásl.

,,Vstávej! Hoří!"

,,Kde?!"

,,Přímo nám pod zadkem!"

Vyšvihl jsem se do sedu a zmateně se rozhlížel.

,,Tomáši, mákni! Ujede nám autobus!"

Kdo řekl že teď hned pojedu?! No nic. Vstal jsem, naházel na sebe oblečení, popadl krosnu, vodítko připlé na psa, Huberta a pak jsme už jen svištěli k místní zastávce.

,,Myslíš-žeto-stihnem?" vyrážel ze se Hubert.

,,Jo," bylo jediné, co byly mé plíce schopné ze sebe dostat.

Trefili jsme to akorát, autobus zrovna vjížděl do zatáčky k zastávce.

Bez dalších komplikací jsme nastoupili a nechali se vézt ke kempu, kde jsme se rozhodli strávit prvních pár dní. Co bych vám povídal. I v pekle je menší vedro, než v rozvrzané staré Karose. Měli jsme odvoz a saunu v jednom. Chudák Pátek. Ležel polomrtvě na zemi, jazyk mu čouhal z huby a byl nejspíš rád, že je rád. I poklábosit si s našimi ministry by snad bylo příjemnější, než tahle okružní jízda. Cítil jsem se jako kuře na rožni a propocený Hubert mi spal na rameni. Záviděl jsem mu, že tak snadno vytuhne. Po době delší, než stoletá válka nás gril na kolečkách vyplivl při kraji městečka, odkud to do kempu bylo necelý kilometr. Posilnění čerstvým vzduchem, jsme se vydali na cestu.

Vybrali jsme dobře, kemp byl zrenovovaný, měli tu na první pohled čisto a příjemný personál.

Dusil jsem záchvat smíchu když správce řekl:

,,Jeden dospělý, pes a dítě."

Hubert zrudnul. Být konvicí, pískal by a syčela by z něj pára. Začal se vehementně obhajovat, že není žádný děcko, že mu bude sedmnáct, a kdesi cosi. Díval jsem se na plešatějícího správce a odhadoval, kdo z nás se začne smát první. Hubert vypadal asi jako rozdrážděné kuřátko. Opravil jsem správcův výčet na dva dospělé, psa a jeden poněkud větší stan. Mohli jsme si vybrat z několika míst a Hubert mě, ač jsem ho přesvědčoval že mu v noci bude zima, přemluvil vzít místo u vody. Teď nám k pohodě scházelo už jen postavit ten stan. Vlastním takový větší, ze školních let, kdy jsme s kamarády trajdali po venku. Vytáhl jsem tyče, kolíky, rozložil ložnici a vedle položil plachtu.

,,Jak to k sobě patří?" ptal se Hubert.

,,Jsou barevně označené."

,,Vidím, no... Světle oranžová, středně oranžová a tmavě oranžová. Ne, počkej, to bude asi jen vyšisovaný od sluníčka."

,,Ukaž to," převzal jsem tyče a dal konečně základ bydlení, čili ložnici, dohromady.

,,Podej sem tu plachtu, natáhneme jí a přehodíme přes to."

Plachtu jsme roztáhli, ale než jsem stačil dát další pokyn, Hubert zmizel kdesi pod ní.

,,Co tam děláš?"

,,Hledám cirkus. Nejspíš tu ještě někde zůstal. Tohle, miláčku, je šapitó, ne stan."

,,No jistě, ty můžeš dělat klauna a já Tarzana. Poníka taky máme, takže teď už jen krasojezdkyni a principála."

,,Ohromně vtipné," prskal na narážku o klaunovi.

,,Já nevím kdo s tím začal. Polez ven."

,,Budu potřebovat kompas."

,,Nekecej a lez!"

Nakonec jsme tedy tu zelenou hrůzu postavili. Hodili jsme krosny dovnitř, rozložili si spacáky a celý vnitřek zvelebili, aby se nám na té kořeny prorostlé zemi dobře spalo.

,,Teď už mi ke štěstí chybí jen zmrzlina."

,,Fajn, taky mi jednu vem," hodil jsem mu peněženku a nechal ho odejít.

Vrátil se s rozpačitým výrazem ve tváři.

,,Děje se něco?"

,,Poslušně hlásím, že mě balil prodavač. Nebo si možná dělal srandu, když jsem po první větě zrudnul."

,,Vypadá to, že svou krvetvorbou budeš leckde populární," ušklíbl jsem se.

Podal mi peněženku, zmrzlinu a zadumaně cucal tu svou. Díval se na mě, ale mlčel.

,,Tak to vyklop," moc dobře tenhle výraz znám.

,,Já vím že jsme říkali, že nebudeme dráždit veřejnost ale... Nemůžeš se ke mně chovat aspoň trochu jako obvykle? Každý si myslí že jsme otec a syn. Štve mě to."

,,Nepovídej. Co za to?" mrkl jsem.

,,Nebudu protestovat proti divochovi, ale mám svůj zadek rád, takže už žádný modřiny."

Pánovi který procházel kolem, povyskočilo obočí a svůj pohled stočil k nám. Hubertovi se rozsvítili uši asi jako Machovi, když sjíždí po zábradlí.

,,Beru rajčátko," naklonil jsem se, a políbil ho.

Chlápek sebou cuknul a chvatně se vzdálil. Zbytek dne jsme strávili hlavně ve vodě a blbli jako malé děti. Vlastně, takovéhle věci by ani školkové prcky nenapadly. Večer, když už bylo chladněji, jsme se oblékli a vypadli z kempu do města koupit si buřty na ohýnek. S úlovkem jsme se vrátili a nastala další ožehavá zkouška charakteru. Zapálit oheň.

,,No, do toho Tarzane," povzbuzoval mě Hubert.

,,Já stavěl stan. Teď se snaž ty, kuřátko."

,,Mohl by sis tu drůbež a zeleninu už odpustit a říkat mi Huberte?!" zlobil se a přitom bojoval s balíčkem zápalek.

,,Moc rád se podívám jak ti to půjde, lásko," zašeptal jsem mu do ucha, až se rozechvěl.

,,Běž stranou nebo to nezapálím," kňučel.

Byla už tma, takže jsem si mohl dovolit přitvrdit, aniž bychom byli středem pozornosti. Kousl jsem ho do ušního lalůčku. Pěkně to s ním cuklo. Zoufale se snažil vylovit sirku z krabičky, ale celý se vzrušením třásl.

,,Mohli... Mohli bychom to nechat na zítra?" ptal se.

,,Jistě," přisál jsem se mu ke krku.

Vykroutil se mi, vtáhl mě do stanu a spěšně zatáhl zip. Pleskl sebou mezi spacáky a natáhl ke mně ruce. Pomalu jsem na něj nalehl a on mi spokojeně zasténal do úst. Začal jsem si s ním pohrávat a prsty jsem ho šimral všude, kam jsem dosáhl. Mé malé rajčátko hlasitě funělo a poddávalo se veškerému laskání.

,,Co je to za funění?"

,,Pes?"

,,Néééé!" ozvalo se kdesi blízko nás.

Zastavil jsem se v pohybu a poslouchal. Pátek ležel v předsíni stanu, uši našpicované. V tu chvíli mi došlo o jakém funění byla řeč. Hubert je hodně impulsivní a pocity dává hlasitě najevo, takže museli slyšet jeho. Konverzace z vedlejšího stanu se k nám nesla dál.

,,Hele a nejsou to takoví ti... Však víš? Ti gayové?" zamračil jsem se stejně jako má druhá polovička, svalil se z něj a vnímal dál ten hovor.

,,Třeba spolu... Vííííííííííš?" hihňalo se jakési děvče.

,,Dej pokoj, je to odporný sotva na to pomyslím."

,,Myslíš, že to teď dělaj? Fakt? Jak to jako dělaj? Ono to mezi chlapama jde?!"

,,Vim já?! Nejsem buzna!"

Mé mládě už nevydrželo.

,,Jo! Chtěli jsme si to tu spolu rozdat, spokojení?"

A bylo ticho.

Hubert zavrčel a zachumlal se do spacáku. Přitáhl jsem si ho k sobě a snažil se ho z té chmurné nálady dostat.

,,Neber je vážně."

,,To se ti řekne, ale bohužel mě v takových chvílích chytá vztek. Doufám že ti dva pitomci nebudou mít další řeči. Hlavně se modlím, aby sem ta holka nenaběhla a neptala se jak to jako děláme," prskal.

,,Ztlum hlas, je tě slyšet."

,,To je dobře, jen ať si to poslechnou! To, že to tu je samej heterák, z nás ještě nedělá celokempovou atrakci."

Nechal jsem ho se vypovídat a hladil ho ve střapatých vlasech. Vlastně se ani nedivím, že vybouchl. Netolerantní, hloupí a předpojatí lidé, kam se člověk podívá. O to horší, že on má jednoho takového v rodině.

,,Jdeme spát," zachrčel a vmáčkl se mi do náruče.

Ještě nějakou dobu mi hlavou poletovaly myšlenky, než se změnily v ptáky a ve snu mě odnesly hodně, hodně daleko...