Když odcházel ze školy, neměl v hlavě nic jiného, než Sasukeho Uchihu. Ten kluk byl jiný, než ostatní. Všichni od kterých kdy něco vyzvídal mu vyklopili cokoliv - ne jen to na co se zeptal. Když otázka zněla: Máš sourozence? Většinou mu ti lidi pověděli i o tom, jakou má barvu očí. Sasukeho odpověď byla: Jo, mám. A tím to haslo. Blonďáka až skoro začínala bolet pusa, namluvil toho tolik jako za celý týden ne. Věděl že tam něco je. Ze zkušeností posbíraných, i těch vlastních věděl, že tohle není pozérství. Že Sasuke takový skutečně je - odmítavý, zamlklý a smutný. Nedělal si srandu když chtěl, aby ho třída nechala napokoji. Ale chtěl to doopravdy? To se mu nezdálo. Nebo za tím byl určitý úmysl? Určitě byl. Proč od sebe lidi odhání hm? Čeho se bojí? Nebo hůř... koho?

 

Chlapec se cestou zastavil v obchodě aby si koupil něco k jídlu a taky aby měl na zítra konečně snídani i oběd. Zpátky do svého bytu nechvátal, neměl důvod. Nic tam na něj nečeká. Pomalým tempem se procházel po ulici, a vzal to parkem. Když přišel k bytu, už se pomalu stmívalo. Vešel dovnitř, ale nerozsvítil. Položil tašku s potravinami na kuchyňský pultík, zul se a boty odkopl k věšáku, na kterém visel kabát a bunda. Zamířil ke gauči v prostředku místnosti a obešel ho, aby se dostal ke stolku s malou lampičkou. Cvaklo to, a pokoj byl rázem oděn do tlumeného světla. Další věc kterou mladík v tichosti udělal byla ta, že do zásuvky zapojil starý přehrávač, vytáhl cdčko ze stojanu, vyňal jej z krabičky, šoupnul ho do přístroje, a po chvíli se bytem rozezněla líbezná hudba.

Nakonec se ještě převlékl. Vzal si na sebe tepláky a vyměnil si tričko. Bylo na loktech potrhané a bylo znát že slouží k domácím účelům. A také mělo dlouhé rukávy, jako to, ve kterém ráno odcházel.

,,No, tak se do toho pustím," zabručel si pro sebe a došel k tašce s jídlem aby ho vyndal a nachystal si ho na zítřek. Plán mu ovšem překazilo surové zabouchání na dveře.

,,Kdo to je?" zavolal Naruto z místa, kde se zrovna pokoušel najít nějaký ostřejší nůž.

,,Jiraiya." zabručelo to z poza dveří.

Naruto si těžce povzdychl. Chvíli přemýšlel, popotáhl si rukávy trička ještě níž, než se nacházely a pochmurným tónem odpověděl:

,,Je otevřeno."

Do místnosti vkročil muž, o němž doufal že ho až do pátého neuvidí.

,,Děje se něco?" zeptal se kluk namísto pozdravu.

,,Ne. Dostal jsem výplatu dřív, takže ti nesu peníze."

,,Ještě jsem všechno neutratil... ale děkuju."

Naruto sklopil zrak a snažil se pokračovat v načaté činnosti.

,,Na to že je to garsonka o jedné místnosti, koupelně a komoře tu máš neuvěřitelnej bordel."

,,To víš, neměl jsem nikoho kdo by mě naučil pořádně uklízet," ozval se Naruto kousavě.

,,Protože jsi svý rodiče zabil dřív, než to mohli stihnout."

Naruto zalapal po dechu. Plíce se mu sevřely. Klekl si a otevřel skříňku aby předstíral, že něco hledá, a zároveň se skryl jeho očím. Bylo to tu znovu. Ten pocit jako když se mu rozpadají vnitřnosti.

,,Jdu odsud nebo budu zvracet."

Naruto ještě slyšel jak cosi plesklo o kuchyňský pult a jak práskly dveře.

,,Já... já jsem to přece nechtěl..." zašeptal kluk skrytý za dvířky skříňky.

Zkřížil ruce na prsou a přimáčkl si je k hrudi. Dávalo mu to pocit že se tím možná udrží pohromadě ale... nakonec to vždycky selhalo. Zvedl se. Jeho tvář byla čistá, nebylo tu ani nejmenší stopy po slzách. Ne, on už dávno neplakal. Zavřel skříňku, položil nůž na prkýnko a nadechl se. Na lince ležela obálka s penězi. Měl pocit že to pro tentokrát nebylo tak zlé, myslel si, že to zvládá a třeba to za chvilku přejde k lepšímu. A pak zaregistroval slova linoucí se z přehrávače.

Naruto těžce polkl, vyhrnul si rukávy a rozeběhl se do koupelny. Když v ní zastavil, kleknul si a začal cosi hledat pod umyvadlem. Našel, a dveře koupelny se za ním v tichosti zaklaply.

 

 

 

 

Když následujícího dne procházel o půl osmé vchodem do školní budovy, přistihl se, že ho očima hledá. Zavrtěl hlavou a pokračoval v cestě. Přezul se a zamířil k nástěnce na které visely rozvrhy jednotlivých tříd. 

,,Tělocvik." vzdychl, když uviděl která hodina je ta první, co ho čeká.

Začínal spřádal plány jak to udělá, kde se převleče, nebo jestli na něj vůbec půjde. Kolikrát je tady povoleno vynechat hodinu než se to hlásí rodičům? Už jen úvaha nad tím co by se stalo kdyby to otec zjistil ho rozklepala. 

,,Ahoj, ty jsi ten nový kluk od nás, viď?" ozval se dívčí hlas.

Uchiha se po něm otočil. Stejně tu bylo něco, na co se potřeboval zeptat.

,,Asi? Kdo jsi?"

,,Hyuuga Hinata. Z áčka. Vidím tě tu poprvé a Iruka sensei minulý týden říkal, že k nám přijde někdo nový. Včera jsem tu nebyla, a tak jsem tě ani nemohla pozdravit."

Kdyby tu byla včera, pravděpodobně by na něj dnes vůbec nepromluvila.

,,Aha. Jsem Uchiha Sasuke. Heleď se..."

,,Hinato."

,,Jo, Hinato... Prosím tě, jak je to tu s vynecháváním hodin?"

,,No, když nechodíš, máš automaticky neomluvenou, na všech hodinách kromě pracovky a tělocviku. Ty můžeš vynechat bez udání důvodu třikrát."

,,Aha. Děkuju."

Na chvíli mu spadl kámen ze srdce. Tak si dneska aspoň obhlídne terén a příště už... to třeba půjde.

,,Odkud jsi?" nadhodila dívka aby pokračovala v konverzaci.

,,To je fuk. Myslím že tu nebudu tak dlouho, abys to o mě potřebovala vědět."

,,Promiň."

,,Nemyslím to zle," začal znovu Sasuke když viděl jak se jí roztřásly rty. ,,Jen se prostě často stěhuju."

Hinata se usmála, a nic mu na to neřekla.

,,Hezký den, Sasuke," popřála mu ještě a odkráčela chodbou pryč.

Černovlasý se vydal do míst, kde tušil šatny patřící k tělocvičně. Když vešel, pár chlapců už bylo uvnitř a převlékali se. Ač měl v tu chvíli chuť dát si pár facek, po prohlédnutí polonahých těl si se zklamáním uvědomil, že Naruto mezi nimi není. Položil si tašku na lavičku, a opustil místnost. Přemýšlel kde by mohl následující hodinu strávit a napadlo ho, že na střeše školní budovy to minule nebylo úplně k zahození. Vydal se tedy po schodech nahoru.

Dveře na střešní prostory otevřel pomalu. Bylo to tiché, dokonce nezavrzaly ani orezlé panty. Sotva je zavřel, všiml si úzkého obláčku kouře, který vycházel z míst za vývodem z klimatizace. To mu tak chybělo. Někdo mu vyfoukl místo, a ke všemu kuřák. Napadlo ho že pokud to bude někdo z prváku, mohl by ho vyhnat s tím že když se hned spakuje, tak to na něj učitelům nepráskne. Tiše obešel trčící trubku a stanul před hříšníkem. Místo toho aby něco řekl, ho však ten přistižený předběhl.

,,Ty vole! Chodíš jako duch! Málem jsem si střihnul do kalhot."

Sasuke protočil oči.

,,Nazdar Naruto."

,,Jo, nazdar. Příště si tyhle překvápka nech pro sebe," uchechtl se blonďatý a potáhl z cigarety.

,,Ty jsi kuřák?"

,,Ani ne," típl Naruto špačka, a obloučkem ho hodil přes pletivo.

,,Ani ne?"

,,Hm hm. Ani ne."

,,Co tu děláš?"

,,To co vidíš?"

,,Zašíváš se před tělákem nebo tam máš v úmyslu jít?"

Dneska to vypadalo, jako by se role obrátily. Sasuke se ptal, a Naruto mu stroze odpovídal.

,,Nejdu."

,,No, já taky ne."

,,Důvod?"

,,Nic ti do toho není."

,,Okey."

,,A tvůj?"

,,Nic ti do toho není."

,,Dobře."

Sasuke se posadil vedle něj. Nějakou chvíli vydrželi oba mlčet.

,,Žiješ s vašima?" začal se Sasuke ptát tak, jako se ho včera vyptával Naruto.

,,Jo."

,,Sourozenci?"

,,Tři starší bratři."

,,Aha."

,,Nemáš rád tělocvik?"

,,Nijak zvlášť mi nevadí."

,,Tak proč na něj nechodíš?"

,,A proč na něj nechodíš ty?"

,,Jak bych to řekl... Nemám rád kontaktní hry a nesnášim se převlíkat před lidma."

,,Fóbie? Nebo se za něco stydíš?"

Naruto se začal chytat. Sasuke byl rád že to vypadá že ho rozmluvil, ovšem... Opět to směřovalo k tomu, že bude muset mluvit o sobě, a o Narutovi nakonec vůbec nic nezjistí.

,,Spíš ta druhá varianta."

,,Co? Vadí ti že jsi jen kost a kůže?" pousmál se Naruto a z legrace ho trochu šťouchnul mezi žebra.

Sasukeho zabrnělo celé tělo.

,,Ale ne. Jen jsem prošel několika... ošklivými situacemi a mám hodně jizev. A nechci aby se mě na ně někdo vyptával."

Naruto kývnul a ačkoli Sasuke předpokládal že to udělá - nezeptal se.

,,Prej kost a kůže, podívej se na sebe," chtěl Sasuke pokračovat v přátelském duchu a stejně jako si Naruto rýpl, předpokládal že dotyk od něj bude také v pořádku, jenže se mýlil. 

Když chytil Naruta za zápěstí, blonďatý chlapec syknul a vytrhnul svou ruku z jeho sevření.

,,Promiň! Ublížil jsem ti? Ukaž já-"

,,Nesahej na mě!" okřikl ho Naruto, zvedl se, a rozeběhl se pryč.

Dveře vedoucí zpět do školní budovy děsivě zařinčely, a Uchiha zůstal na střeše sedět sám, s prudce tlukoucím srdcem a vinou, že zašel někam, kam neměl.

 

 

 

Když utekl z té střechy začalo mu docházet, že neměl sebemenší důvod na něj křičet, lhát mu, nebo se snažit vylít si na něm svou frustraci. Koneckonců byl nejspíš jediný člověk, který se o něj DOOPRAVDY zajímal. Prošel chodbou a nakoukl do prázdné učebny chemie, kde mají mít následující hodinu. Posadil se na své místo, vyndal si věci, vyrval papír z bloku a něco na něj naškrábal. Pak to položil na Sasukeho lavici a zatížil gumou, aby vzkaz neuletěl. Nahodil pečlivě natrénovaný úsměv osoby, kterou vůbec nic netrápí a čekal až se třída začne plnit spolužáky. Nečekal až Uchiha přijde, snažil se aby se po něm nedíval a tak když přišla jedna z jeho užvaněných spolužaček přitočil se k ní, sedl si na její lavici a zbytek přestávky strávil tím, že si s ní povídal. Teprve se zvoněním když se vracel na své místo mu oči střelily k Sasukeho místu. Ještě stále však ve třídě nebyl.

Když se zvoněním přišel vyučující, Naruta bodl osten výčitek, jestli ho svým chováním nerozhodil tak, aby se vykašlal i na další hodinu. Nebylo to tak. Dveře učebny se rozlétly dokořán a v nich se objevil černovlasý kluk.

,,Jdete pozdě."

,,Omlouvám se, zabloudil jsem."

,,On je tu nový, Kakashi sensei. Nezlobte se na něj." ozvala se Hinata.

,,Dobrá. Posaďte se."

Sasuke klusem doběhl ke svému místu a posadil se. Zamračil se na vzkaz. Naruto, který po něm pošilhával se opravdu mimořádným způsobem snažil nevnímat jeho reakci. Jenže ten krásný úsměv... nešel přehlédnout.

 

 

 

Sasuke se usmál, a na útržek papíru mu odepsal. Pak mu ho hodil na lavici, když se vyučující nedíval.

Černovlasý kluk si všimnul, jak se Naruto při odpovědi zachmuřil, papír schoval do kapsy a vytáhl sešit. Upřel tedy obličej na tabuli. O krátkou chvíli později ho však něco šťouchlo do loktu. Byl to Naruto, a podával mu onen sešit. Sasuke si ho vzal. Když ho otevřel z přední strany, byly tam výpisky z dějepisu. Zkusil to tedy z té zadní, a bingo.

Jo, jsem v pohodě. Nedávno jsem se zranil a ještě se to nezahojilo. Nebyla to tvoje chyba, nemohl jsi to vědět. A co ty? Jak jsi přišel k těm jizvám o kterých jsi nechtěl mluvit? Povíš mi to? Na střeše jsem se na to neptal, protože jsem se bál odpovědi. Sasuke si povzdychl a pustil se do psaní. Když měl dopsáno, sešit zase vrátil Narutovi.

Naruto jej otevřel a začetl se. 

Když si řádek přečetl, dal se do odepisování. Od katedry se však ozval profesorův hlas.

,,Naruto nemusíte si vypisovat každé mé slovo."

,,To je v pohodě sensei, já si to pak líp pamatuju."

,,No, jak myslíte."

Sasukem doslova otřáslo, jak mu zalhal. Bez zaváhání, a bez náznaku hanby. A že ho ten učitel ani trochu nepodezíral. V ten okamžik začal urputně přemýšlet, co z toho co mu Naruto řekl byla pravda, a co lež.

Blonďatý kluk mu sešit už nevrátil. Teprve když se ozvalo zvonění mu ho hodil na lavici, a odporoučel se ze třídy.

Na nic se ho neptal. Znělo to skoro jako rozkaz. Sasuke se však nad tou větou lehce pousmál. Věděl že musí hned po škole domů, ale když půjde Naruto kousek s ním, nikomu to neublíží.