,,Youk-" nedořekl Izy zaříkávačskou formuli.

,,Na to ti nedám čas, chcípáku!" chechtal se Nekromant.

Znělo to, jako by někdo skřípal nehty o tabuli. Izy se vyhýbal barevným proudům světla a zároveň útokům, o které se postava v kápi pokoušela svou holí.

,,Viku musíme mu pomoct!" hnal se Max vpřed, ale Vik ho zadržel, levou rukou ho chytl v pase a přitáhl ho k sobě.

,,Maxi nech to na něm! Nepotřebuje pomoc! Sám říkal, ať se do toho nevměšujeme! Ty sis toho asi nevšiml, ale Izy si to náramně užívá, hele!"

Modrovlasý chlapec se usmál, prosvištěl kolem Nekromanta a lehce se dotkl jeho ramene. Soupeř zaječel.

,,Ty odpornej mrňavej skřete! Takovej trpaslík jako ty mi bude žrát životní energii?!?"

,,Já jsem velký duchem, abys věděl!" uculil se Izy a počastoval ho dalším dotykem.

,,On si s ním hraje... Už ho vůbec nebere vážně!" vydechl Max a civěl na scénu s otevřenou pusou.

Izy sílil a jeho protivník slábl.

Karta se otočila.

,,Youkai!" křidélko na Izyho čelence zablikalo a záře se obnovila.

S ní z fialového dýmu povstalo děvče se zvláštním, rozteklým obličejem.

,,Pohlť ho," poručil Izy.

Dívenka jakoby ústy nasála vzduch a s ním se ztrácel i Nekromant. Deset vteřin, a nezbylo z něj zhola nic.

,,Rozklad."

Dívka se se zasyčením vypařila i s fialovým dýmem a na zemi po ní zbyl akorát sliz. Izy se sehl, nabral tekutinu do dlaně, vzal jí do úst a spolkl.

,,Bašta," pochválil si.

,,Humus," zaznělo trojhlasně na schodech.

Izy jim věnoval zářivý úsměv a pokynul k odchodu z hrobky. Konečně byli zase venku na vzduchu.

,,Maxwelli, tvoje nápady někdy stojí za to," smál se Izy.

,,Někdo, kdo neměří ani metr padesát, mě nemůže rozhodit," odfrkl si Max.

,,Och, jak originální urážka," zakoulel Izy očima.

,,Neměli bychom pokračovat k sestře té ježibaby?" změnila téma hovoru Nina.

Nestála o to poslouchat, jak se mezi sebou zase uráží.

,,Jdeme," rozkázal Vik a postavil se do čela skupiny.

,,Ty víš kde je?"

,,Předpokládám. Cítil jsem jí při triangulaci. Jihovýchodní směr."

,,Tak na co čekáme?" nastartoval Max a plnou parou vyrazil vpřed.

Ostatní ho klusem dohnali a pak se společně rychlým tempem přesouvali do blízkosti další zaříkávačky, od které potřebovali pomoc. Čím byli blíž, tím byl vzduch těžší, skoro jako když vstoupíte do sauny. Přes zem se převalovaly chuchvalce husté, bílé mlhy.

,,To by mělo být ono," šeptl Viktor a ukázal na polorozpadlý srub.

Čtveřice se opatrně připlížila a Max pak suveréně zaťukal.

,,Je tam někdo?" ptal se, když bušil pěstí do dveří, div že nevyletěly z pantů.

,,Jdu, jdu..." ozval se dívčí hlas z druhé strany.

,,Prosím?" ztuhli, když jim otevřelo zhruba šestileté děvčátko, s vlasy bílými, jako padlý sníh.

,,Hledáme sestru Zaříkávačky duší."

,,Máte jí před sebou," usmála se dívenka a upřela na Maxe obrovské, černé oči.

,,Aha...My..." koktal Max.

,,Potřebovali bychom pomoc," dopověděla Nina, která se první vzpamatovala z toho překvapení.

,,Ten drak, že?" zazubila se bělovlasá a natáhla ručky jako dítě, které touží po objetí.

Max jí do nich vložil lahev s částečně hotovým lektvarem.

,,Vaše sestra tvrdila, že mu dokážete zvýšit účinky," promluvil Viktor.

,,Bez problému."

Dívka vytrhla z lahve špunt, jen to luplo. Pak do ní foukla a uvnitř lahve se to začalo podobat zuřící bouři. Vrátila špunt na místo a voda uvnitř nabrala tmavě modrý odstín. Tu a tam lahev zajistkřila, jako by se uvnitř ní blýskalo.

,,Děkujeme," uklonili se všichni a spěchali od toho podivného dítěte pryč.

,,Vypadá to, že přenocujeme venku," nadhodila Nina, která se vezla na Maxově rameni.

,,Bude pršet," zašklebil se Viktor.

,,Jsi snad z cukru?" rýpla si Nina.

,,Ne, ale tohle nebude normální bouřka. Bude pěkně prudká. A asi stejně roztomilá jako ta v té lahvi."

,,Můžeme zalézt někam mezi skály, třeba tam někde bude kapsa, kde se schováme."

,,Dobře Izy. Ono nám stejně nic jiného nezbývá. Máš něco, co bude venku v lijáku hlídat, když budeme spát?"

,,Nepodceňuj mě Viku."

,,Tak se předveď."

,,Youkai," Izyho záře všechny okolostojící oslnila.

Když pohasla, držel na nastavené dlani drobnou vážku. Max, Vik i Nina kulili oči z důlků.

,,Věřím, že víš co děláš," šeptl Izymu do ucha Viktor.

Modrovlasý chlapec se usmál a pustil vážku do vzduchu. Lehce nad nimi kroužila, z dálky připomínala okřídlenou větvičku. Skupinka se napasovala mezi balvany a prohlubně, přehodili přes sebe pláště a usnuli. Izy přemýšlel o tom, jak moc by si přál takové psí počasí zaspat, ale nebylo mu to dopřáno.

Noc, když nepočítáme příšernou vichřici a bodavý déšť, proběhla v klidu.

Ráno se všichni pěkně rozlámaní vydali zpět k Zaříkávačce a nemohli se dočkat, až bude tenhle příšerný úkol za nimi.

,,Výborně! Výýýborně!" vítala je stařena.

S těmito slovy a suchýma rukama se natahovala pro lektvar.

,,Poslední příměšek a rovnou vyrazte! Třeba to stihnete ještě dnes!" vykřikovala a v lahvi utopila cosi, co připomínalo kočičí oči.

Nina se zašklebila a odvrátila hlavu.

Zvláštní, bouřlivá voda se zklidila, získala nachovou barvu a všem zavoněla jako dobře uzrálé víno.

Babice vrazila lahev do rukou Izyho a instruovala je, co s tím.

,,Pokud se vám podaří ho přesvědčit, ať to vypije, ztratí většinu svých zaříkávačských schopností a tak budete schopni ho zabít. Pokud ne... Tak pochybuju že se ještě někdy shledáme. Přeju vám hodně štěstí, mládenci."

S tím je vyšoupla ze dveří a zabouchla.

,,Proč to dala tobě?" durdil se Max.

,,Asi jsem důvěryhodnější."

,,Těžko."

,,Závidíš?"

,,Ani omylem, skřítku."

,,Lepší bejt malej, než hloupej."

,,Cože?!?"

,,Jsi pitomec že ti není rovno."

,,Bastarde mrňavá!"

Max se vrhnul na Izyho a Vik ho tak tak stačil zarazit.

,,Oba jste hlupáci! Chcete to rozbít?!?"

,,Ať mi neleze na oči!" vytrhl se mu Max a kráčel směrem od domu, aniž by věděl kam.

,,Nepolezu. Občas se mi zdá, že svým pohledem zastřelí i orla v letu."

,,Nech si to Izy! Jdeme," zabručel Viktor.

Stanul v čele, a neomylně je vedl do hor, kde podle vesničanů z Asai sídlí ten drak. Kde že má hnízdo, nebude těžké najít. Už teď tu a tam viděli do černa spálené stromy i skály.

Protáhli se soutěskou a pomalu šlapali vstříc vrcholu. Za mohutným balvanem se jim naskytl nechutný pohled. Doběla ožrané kosti jak zvířat, tak lidí. Uprostřed na hnízdě z rákosu a větví odpočívalo to stvoření , které lidé nazývají drakem.

Byl černý, stejně jako sežehnuté stromy. Pohnul se, začichal a k šoku našich cestovatelů promluvil sebejistou, lidskou řečí;

,,Kdo to sem zas leze..."

Všichni čtyři strnuli jako zasažení bleskem. Viktor přestal dýchat.

,,Neseme Vám dar!" vykřikl duchapřítomný Izy.

Poklekl, natáhl ruce, aby ukázal lahev nachové tekutiny.

,,Hmmm. Čím to, že se mi klaní ne zrovna slabý démon a ještě mi vnucuje dar?"

Prokoukl to, blesklo ve čtyřech hlavách.