S trhnutím jsem se probudil, oslepený děsivým snem. Šáhnul jsem vedle sebe, kde na lůžku lehává můj nepočítaněkrát padlý anděl. To horké tělo tam bylo, a tak se mi vrátila aspoň špetka klidu.

Ne...

Co si to tu nalháváš Uchiho. Teprve s ním tě klid naprosto opustil. Je to děvka. Malá, pouliční štětka, ale ty ses musel zachovat jako Richard Gere a svou "Vivien" si nechat pro sebe viď? A tohle máš za to. Děsíš se chvíle, kdy ho znovu použijou proti tobě.

Měl bys to skončit. A hodně rychle. Odkdy ti na kurvách záleží?

Za léta práce, za roky, kdy sis krví zmazal ruce, si jich viděl stovky. Stovky mrtvol existencí, jako je jedna z těch, co spí vedle tebe.

Neprotahuj agónii. Zbav se ho, dokud můžeš. Pak už bude pozdě.

Ne. Pozdě... je právě teď.

Vstal jsem a své bledé tělo poponesl o několik metrů, kde jsem posbíral oblečení. Budu od něj muset odejít bez jediného slova. Ale až se vrátím, bude tady. I přes svůj osud se zase usměje. Obejme mě, možná poděkuje. Zasáhne mě svou vůní. Tou, jíž vonívají jenom andělé.

Kdyby měl ale trochu rozumu... zamává perutěmi a uletí daleko. Tak daleko, že ho už nikdy nespatřím.

Špína a hnus. Pozvracené ulice a v každé z těch temnějších probíhají čachry s penězi nasáklými krví, nebo prosté potěšení ze sexu za prachy.

I teď myslím jen na něj. Bývá to tak. Každý by v pekle myslel na anděla.

,,To je dost Uchiho," zavrčel mi do tváře starý známý.

,,Klídek. Máš chuť aby tě chytili fízlové? Já teda ne. Dal jsem si na čas a teď mám jistotu, že po mně nikdo nejde. Nebudu jako ten idiot Kimimaro co si minulej tejden nechal prostřelit palici."

,,Dobře, tuhle výmluvu beru. Co dělá ta kurvička kterou jsem ti dohodil? Jsi spokojenej?"

,,Víc než to Sakone. Je vážně skvělej."

Zvedá se mi kufr jen tohohle parchanta vidím. Dvě vraždy prostitutů a on si tu lítá na svobodě.

Spravedlnost nejspíš... spí.

,,Tak jo chlape. Val sem to zboží, ať se můžu zdejchnout."

Předal jsem mu úzký balíček a on nelibostí sykl, abych to pro příště nedělal tak nápadně. Schoval ho pod kabát, odplivl si a mávl "na rozločenou". Já se otočil a chvátal předat další zásilku.

Sirény.

Varování před průserem.

Jestli ale toho ubožáka Sakona chytí, už je to jenom jeho problém.

A noc se vleče dál.

Myslím na to, jestli se během spánku vzbudil. Jestli procitly jeho modré oči a zmateně přejely po místnosti, než si jejich majitel uvědomil, kde je.

Svěřil se mi s tím. Řekl že se mu občas stává, že nechápe, kde se to probudil.

Dnes je to občas.

Dřív to bylo na denním pořádku. Vstal, aniž by tušil kde je, nebo s kým si to rozdal. A mnohdy byl i bez peněz. Přesto... si uchoval aspoň něco čistoty. Nikdy se nenamočil do drog. Věděl, že by to byla konečná. A on chtěl žít. Měl svůj malý sen, díky kterému byl schopen dýchat. Byl schopný vstát a přežít v tom pekle, kde ho trhají na cáry, další den. Řekl že se mnou, se to ubralo správným směrem. Sám jsem si to myslel.

Do chvíle, než mi ho sebrali a vyhrožovali že ho zabijí, pokud nepřijmu jistou "práci" pro Orochimarův gang.

A tak dělám, co dělám.

Kvůli němu.

Jsem poslem bolesti. Obchodníkem se smrtí.

Je tak zrůdné obětovat mnohé životy za jeden jediný...

Čím dál víc upadám v hříchy. Ale až se mě svatý Petr bude u nebeské brány ptát, těsně před tím, než mě svrhne do pekla, budu mít aspoň jednu jedinou ctnost, kterou budu moct prokázat.

Lásku.

I když nešťastnou, a páchnoucí krví.

Druhá, a dnes poslední zastávka. Noc se prohloubila a pomalu vchází ráno.

Na mě, v koutě u baru Hebi čeká čtyřoký bastard, který toho má na triku minimálně desetkrát víc, než Sakon. Tenhle zmrd přistřihl mému anděli křídla. Když jsem si ho tehdy odsud odváděl, zbroceného krví, stejně se usmíval a dokola opakoval;

,,Kabuto, kývl jsem hlavou.

,,Sasuke," ironicky udělal totéž.

,,Tady to je. Potřebuješ ještě něco, nebo můžu vypadnout?"

,,Ne. Jen si táhni k tý svojí děvce. Až přijdeš, z vděku ti dá a ty budeš mít na moment pocit, že nejsi spodina lidstva, ale plnohodnotná, lidská bytost," uchechtl se a zaplul do pajzlu po své levici.

Není důvod mu to vyvracet.

Má pravdu.

Ale nepotrvá dlouho a tohle všechno skončí. Pošlu svého anděla pryč. Daleko od vší té bolesti a ponížení.

Vrátil jsem se domů a nejprve zkontroloval postel provoněnou mým andělem a naším večerním sexem. Umyl jsem ze sebe špínu a slzy večerního města a nahý se vrátil na místo, ze kterého jsem uprostřed noci vstal.

,,Kde jsi byl?" zašeptal anděl.

,,Jen něco vyřídit. Spi," pohladil jsem ho, a políbil na čelo.

On se ale vzepjal na rukou a obkročmo se na mně posadil. Pak sklonil hlavu dolů, aby se mohl nechat líbat. Začal se na mně pánví vlnit, zbavoval mě starostí a nepokojné myšlenky odsunul do ústraní. Byl v tom dobrý. A stále je. Nikdy nezapře, co dřív dělal. Z jeho těla je to poznat. Z každého pohybu, dokonce i z vůně jeho potu. Štempl děvky už mu nikdo neodpáře.

Je ale zajímavé, že jedině s andělem, který zaprodal své tělo ďáblu, jsem dokázal doletět až k nebi.

Uplynul měsíc.

Historie se opakovala.

Protože dokud ho budu milovat, bude moje nejzranitelnější místo.

,,Pusť ho Orochimaru, nemá to cenu. Stejně tě dostanou," vyhrožoval jsem, zbraní stále kontrolujíc jeho pohyb.

,,Seš fízl parchante! Ty seš zasranej fízl!" ječel, ruka se mu klepala a tak se jeho zbraň chvěla i na spánku mého anděla.

,,Vzdej to, nebo tu chcípneš!"

Bledý chlápek zahodil pistoli a začal se šíleně smát. V tom okamžení se dovnitř dostala zásahovka a zpacifikovala ho. Ale ještě dřív než se to stalo, mou náruč naplnilo hřejivé tělo, třesoucí se hrůzou a pláčem.

,,Já věděl že si pro mě přijdeš!" řekl úplně stejně, jako tehdy.

Teď mi to došlo. Musí to skončit.

Myslel jsem, že s tímhle případem to vzdám a roli tajného, policejního agenta utnu. Že vezmu anděla někam, kde se to aspoň trochu podobá nebi.

Ale to nejde. Najde nás. Orochimaru má příliš dlouhé ruce.

,,Naruto, tohle je důležité, tak poslouchej. Běž domů, sbal si kufr a odjeď na letiště. Letenka je v mém nočním stolku. Evropa. Leť a počkej tam na mně. Přijedu za tebou. Najdu tě."

Jako by se na nebi zatřpytily hvězdy. Slzy se vylily.

,,Dobře," otřel si tváře, zvedl se a rozeběhl pryč.

A teď to jednou pro vždy skončeme.

Mé oči viděly mnoho bolesti. Mám ruce, co mohly zachránit nespočet životů. Nejen ten, mého anděla. Přesto se nepohly. Nedokázaly pomoct.

Přišel jsem, plný ideálů. Odejdu jako zlomený muž.

Uslyším andělský chór. To bude to poslední, než se začnu smažit v pekle.

Než mě démoni tisíckrát roztrhají.

Než mojí duši očistí, a dosáhne klidu.

A ty, nebeský anděli, žij. Dny hříchů skončily. Tvá křídla budou zase čistá a schopná letu. Doletíš nad mraky. A omlouvám se, že jsem ti lhal. Jinak to nejde. Orochimaru by znovu vyhrál a to by se pak tenhle kolotoč krutosti nikdy točit nepřestal.

A tak přiložím hlaveň zbraně ke spánku, a vystřelím...