Vím, že tenhle díl by byl hezký konec, ještě však zbývá pár věcí k dořešení. Ale tentokrát - 

What I used to be, will pass away, and then you'll see.
That all I want now, is happiness for you and me...

- Elliott Smith

Pachatel se před dvěma dny rozhodl vrátit na místo činu. Bylo mu z toho strašně smutno. Je až neuvěřitelné, jak drasticky se poklidná místa mění v turistické zóny. Fuj.

A teď k tématu. Děj se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Předpokládám zhruba 33 kapitol. (Ne, vůbec to není náhoda...) Ale pokud budou kvůli původnímu příběhu nutné nějaké změny, třeba se číslo také změní. :) Přeji příjemné čtení.

hudba: As the world falls down - David Bowie

Přepisovala jsem to dlouho. Hodně dlouho. Šlo to těžko. Má to své důvody.

Poprvé v historii řekne Sasuke její jméno. Dělala jsem co jsem mohla. Ale nemůžu jen tak zahodit originál a pro potěchu tam napsat nějaké náhodné jméno aby odpovídalo "Naruto postavám". Tak pardon, no.

hudba: Pitseleh - Elliott Smith

(Jo, a za překlad se taky hluboce omlouvám... Hm, a nebo ne. Co komu po tom.)

18+

Mláďata má milovaná, dárek pod stromeček se nekonal, tak snad potěší alespoň pokračování sáhodlouhého příběhu - do Nového roku.

Nehodlám vznášet nějaká předsevzetí, že se polepším, a začnu přidávat více, a častěji. Protože vím, že by to byl jen prázdný slib, který nedokážu dodržet. 

A velice děkuji Mirkovi. Vnímám tě tak trochu jako svou bílou holubici. Promiň.

Ticho a klid. Kdyby se vám to nezdálo, tak houkněte. Sama nevím, proč jsem to ještě nevzdala. Ale možná právě proto, že jde o ně.

Tak dobrá. Možná budu schopná to dopsat. A to i v případě, že budu i nadále lemra líná, a vyjdou tak dva tři díly během půl roku. -_-"

A otázka: Čte to vůbec ještě někdo? Já jen jestli má vůbec smysl, abych to dopsala...

Další díl, opět úzce navazující na předchozí.

Černo.

Já říkala, že to dobré přejde.

Ale kde jinde vzpomínat, než tady.

Slíbila jsem, že se "něčeho" do konce prázdnin dočkáte. Tak... tady je to "něco". Nedělám si naděje, že si to přečte stejné množství lidí, jako když jsem tu povídku pravidelně přidávala. Stačí mi iluze, že tím alespoň někomu určitě udělám radost. 

Naposledy jsem díl této povídky přidala čtvrtého května, což by zítra bylo hanebných osm měsíců. Ale o to nejde - jen pro jistotu připomínám, že tato kapitola navazuje na tu předchozí, a že se hoši na rozdíl od nás, časově posunuli jen o pár hodin. ;)

Stále stejnou tmou.

/ při psaní nekonečná smyčka instra mistra jménem Nujabes. Nepodstatné. Závěrečná píseň: Vincent - Pavel Bobek/