Elegie pro ptáčata;kapitola třetí
17. 2. 2014
Emoce
přišpendlené na zemi
snad zdá se mi
jak poslední slova prohodím,
a uletím...
Sasuke:
,,Chtěl ses bavit o něčem konkrétním?" zeptal se, sotva se usadili.
Nešli do žádné hospody kterou by měli poblíž, zůstali v podniku ve kterém pracují. Sasuke dostal od Hiruzena instrukce a klíče, aby nezapomněl zamknout, až Gaara odejde. Starý pán se odebral do horního patra do svého pokoje s tím, že si půjde lehnout brzy, když má tu možnost. Samozřejmě se desetkrát zeptal jestli to nevadí a jestli oba dohlédnou na Yuki, než se vrátí Kurenai. Poslední dobou domů dojížděla opravdu pozdě, takže ačkoliv bylo něco málo po deváté večerní, předpokládalo se, že minimálně do deseti tu ta malá bude s nimi.
,,Vlastně ne. Jen jsem si říkal že by mohlo být fajn trochu se napít s kolegou."
,,Zklamal jsem tě co?"
,,Vůbec, nějak jsem to i očekával," odpověděl mu a oči stočil k Yuki, která zrovna mezi nohama židlí proháněla stádo různobarevných poníků, a jednorožců.
Pro Sasukeho to bylo nepsané pravidlo. Když má nést odpovědnost, tak žádný alkohol. Netřeba dodávat že mu neholduje ani když se o nikoho nestará. Nechtělo se mu mluvit. Ani netušil, co by měl říkat. Za poslední roky se z něj stal tak trochu asociál, a věci z přítomnosti o kterých se dospělí lidé tak rádi baví, mu unikají.
,,Jak dlouho už tu pracuješ?" štěstí že Gaara započal otázkou, která mu nebyla nepříjemná.
Přemýšlel totiž že ho nenásilně vyprovodí a půjde si hrát s Yuki, než dorazí Kurenai.
,,Zhruba pět let."
,,A tobě je...?"
,,Dvacet dva. Kalendářně."
,,To myslíš jak?"
,,Nijak. Dvaadvacet, říkám."
,,Takže od sedmnácti jestli se nepletu? Hele je mi to blbý ale když tak počítám-"
,,Jo, nemám dodělanou školu. Ani jí nebudu potřebovat. Hodlám se zbytek života živit tím, co dělám teď."
,,Trochu nízký cíle, ne?"
Sasuke neodpověděl a tak se Gaara rozpačitě natáhl po sklenici Coly aby se napil. Když nechtěl pivo Sasuke, očividně se rozhodl, že si taky nedá.
A uvnitř černovlasé hlavy to tiše pracovalo. Její majitel si přál, aby bylo tomuhle strojenému přátelství konec. Popravdě mu to začínalo být protivné a nadával si, že mu na to v záchvatu maličké radosti, způsobené tou mimozemskou bytostí co si hraje na zemi, vůbec kývnul.
,,Promiň."
,,Hm?" otočil se po něm, nesoustředil se.
,,Omlouvám se za to co vylezlo z mý nevymáchaný huby. Nemám právo tě soudit. Asi máš důvod proč to chceš dělat."
To víš že mám. To si teda piš.
,,Možná pár."
,,Nebude vadit když se ještě na něco zeptám? Ale bude to nejspíš trochu osobní."
,, Asi ne. Nebude vadit když budu lhát?"
Gaara se usmál, a bože, viděl v něm sám sebe. Viděl jak se tenkrát stejně pomalu a polehku prokousával skrz tu tlustou stěnu k Narutovi. Jak mu často lhal, a nebo zakřivil pravdu tak, jak se mu hodila. A stejně ho nakonec prokoukl.
,,Ty nejsi jejich příbuzný, co?" pohodil hlavou k Yuki aby bylo ještě zřejmější, jak to myslí.
,,Teď už ano."
,,Ale nebýval jsi?"
,,Ne. Jenže to už je daleká historie," která se bolestivě ozývá ještě dnes.
,,Kdybych už překračoval nějakou hranici tak mě zaraz, dobře?"
,,To není potřeba, když jí překročíš, stejně ti neodpovím."
Zvláštně zelené oči se přimhouřily tak, že trochu připomínaly kočičí.
,,Jak ses sem dostal?"
,,Vlakem," broukl Sasuke a zhluboka se napil ze své sklenice.
,,Eh," vyrazil ze sebe Gaara, na tváři nevěřícný úšklebek, který se však pomalu přetransformoval do úsměvu.
,,Víš jak to myslím ne? Nebo je to zakázaná otázka?"
,,Prostě jsem se tu vyskytnul. Nevím co chceš slyšet."
,,Tak, asi si měl důvod... Sem přijet ne?"
,,Jo, utíkal jsem z domu."
,,Proč?"
,,Nebylo tam nic dobrýho, pro co bych měl důvod zůstat."
,,Chápu."
,,O tom pochybuju, ale brát ti to nebudu. A ty? Odkud ty ses tu vyloupnul?"
Ne že by se o to zajímal, ale bude lepší Gaarovy všetečné otázky odsunout do pozadí a poslouchat co mu poví on.
,,Taky... jsem se vyskytnul."
No moment...
,,Slyšel jsem, že si doděláváš školu?" zeptal se.
,,Jo, no, vykopli mě," pronesl rozechvěle.
To snad...
,,Důvod?"
,,Byl jsem hroznej vůl."
,,Nebavilo tě učení?"
,,Tak... jasně..."
On LŽE.
,,Něco jsi provedl, viď?"
,,Jen mladická nerozvážnost, nic co by stálo za řeč."
Proto to nechceš říct, jo?
A bylo to tam. Ten pocit, který se od něj tak dlouho držel v uctivé vzdálenosti.
Zvědavost.
Tohle se mu naposledy stalo, když ještě žil Naruto.
,,Co?"
,,Nezlob se ale nebudu to vytahovat. Rád bych na to zapomněl. Kdyby šla časoprostorem poslat facka mýmu minulýmu já, tak bych si vrazil hned několik."
Prozatím se v tom nechtěl vrtat. Vlastně doufal že ten pocit, tak mrazivě příjemný, ustoupí a všechno bude takové jako doposud. Jenže to bylo poprvé po pěti letech, co ho konverzace s jinou osobou dá se říct, zaujala. Gaara najednou vypadal roztěkaný. Už nepůsobil dojmem toho sebevědomého mladého muže, jak to u něj Sasuke znával.
A úplně stejně jako Gaara říkal že by si poslal facky kdyby to šlo, měl Sasuke sto chutí nakopat osud do pozadí za to, že ač po takové době, stejně mu zase do cesty přivede člověka u kterého si je víceméně jistý, že si s sebou z minulosti vláčí pořádně těžký náklad.
A že o něm taky vůbec nechce mluvit.
Konverzace uvázla na mrtvém bodě. Sasuke nevěděl na co by se měl zeptat, a Gaara mlčel nejspíš už jen proto, aby nemusel odpovídat na nepříjemné otázky. Třeba to bude stačit vzít oklikou a on se rozpovídá. Naučil se to stejně jako Naruto - naslouchat a nemluvit o sobě. Poznat osobnost druhého, aniž by měl ten dotyčný byť jen tušení, s kým že se to právě baví...
,,Přemýšlím nad tím, proč jsi šel dělat zrovna tohle," nadhodil Sasuke.
,,To je celkem jednoduchý, jsem chudej student, tohle mám pár kroků od bytu a je to slušně placený."
,,Co vlastně studuješ?"
,,Vždycky jsem chtěl pracovat se zvířaty, takže psychologii," pousmál se.
Očividně byl rád že Sasuke změnil téma.
,,Myslím že to tak má hodně lidí. Mají sen, ale nakonec jdou kvůli uplatnění na úplně jiný obor. Jako Kurenai, ta studovala užitá umění a teď si dělá manažerský kurzy pro firmu, ve který pracuje... Dojíždíš do školy?"
,,Jo. Původně jsem to chtěl dotáhnout dálkově, ale nedovolili mi to."
,,Co je to za hloupost, vždyť vysokoškoláci běžně-" zarazil se, protože teprve v tu chvíli mu to došlo.
Jeho nevylili z vejšky. On dodělává střední...
,,Promiň."
,,To je dobrý. Když řeknu že si dodělávám školu, každej automaticky předpokládá že jsem na vejšce."
A o to víc mu to ale v hlavě začalo vrtat. Jaký je důvod vyhodit sotva odrostlé dítě ze školy? Co musel udělat, aby k tomu došlo? A rodiče? Co tomu asi tak říkali? Najednou měl hlavu plnou otázek na které se chtěl ptát. A na které věděl, že pokud to udělá, stejně nedostane odpověď.
Už jen pocit z přicházejícího štěstí, je zdá se vysoce návykový.
Gaara:
Nebylo to tak, že by na Sasukeho nahlížel jako na nedůvěryhodného, jen ze zkušeností věděl, že než někomu předhodí co byl a dnes je zač, je opravdu moudré toho druhého důkladně poznat a tím zjistit, jestli to vůbec unese. Většina jeho přátelství padla na tom, že dotyčný neunesl činy jeho minulého já. A co se týče partnerského vztahu, nikoho neměl od doby,co se vyhrabal ze dna. Nejspíš neměl odvahu si k sobě někoho pustit natolik blízko, aby měla ta osoba možnost ho ošálit, nebo zradit. Jednou to stačilo a podepsalo se to na něm víc než dost.
Ve chvíli kdy se zrovna nadechoval pro otázku aby celé místnosti nevládlo jen ticho a Yukiino broukání však zarachotily klíče a do lokálu vkročila těžkým dnem poznamenaná Kurenai.
,,Mamííí!" maličká bytůstka odhodila poníky a rozeběhla se se zářivým úsměvem do náruče své matky.
,,Ahoj zlato," pozdravila jí a natáhla ruce aby dceru mohla přivinout k sobě.
,,Ahoj kluci. Děkuju za hlídání."
,,Za málo, stejně jsme si tu ještě povídali," řekl rudovlasý.
Kurenai zamrkala, a zdálo se že dost nevěřícně.
,,Jak jsi k tomu Sasukeho přemluvil?" zeptala se, nedalo jí to.
,,Ani nevím," odpověděl popravdě.
Kurenai se usmála a byl to úsměv stejně vřelý a zářivý, jaký umí Yuki.
,,Předpokládám že zítra to s hlídáním bude komplikované. Jdeš za Narutem, viď?"
,,Jdu. Jako obvykle. Můžu jí vzít s sebou, ale..."
,,Já vím. A proto jsem ti tak strašně vděčná. Budu se ti muset nějak odvděčit až to budu mít za sebou."
Gaara tiše vnímal rozhovor.
Naruto? Kdo to je? Nikoho tu o něm neslyšel mluvit. Že by nějaký Sasukeho kamarád, nebo tak nějak? Jako obvykle? Někdo, koho vídá jen o víkendu?
,,Taky bych tam měla zajít."
,,Stačí že chodím já. On ví, že na něj myslíte. Já si klidně malou vezmu s sebou, ale jen aby ses pak nedivila, až bude mít hromadu otázek. I když se jí vždycky snažím všechno vysvětlit, stejně pak jde ještě za tebou, jestli jsem jí nekecal."
,,Děkuju. No, ublížit jí to nemůže. Všechno jí vynahradím, jen co to půjde. Jdeme nahoru. Díky kluci, dobrou," náznakově mávla rukou, aby se rozloučila a chytla lépe Yuki, aby se jí dobře nesla.
,,Dobrou."
,,Dobrou!"
,,Strejdové! Sasuke! Gaaro! Dooooooooobrou!" zahuhlala Yuki, zabořená v Kurenaině rameni.
,,Dobrou Yuki," odpověděli oba sborově, načež se na sebe podívali.
,,Asi to pro dnešek taky utneme, viď?" broukl Sasuke.
,,Asi."
Gaara se zvedl, sebral ze stolu obě sklenice a došel je umýt. Když se vrátil, hračky které po sobě nechala Yuki byly uklizené v bedničce, odložené pod židlí. Zelenooký mladík měl plnou hlavu toho na co se chtěl ptát ale věděl, že pro dnešek už toho bylo tak akorát. Něco hrotit, to nikdy nedělá dobrotu.
Ale přesto... tohle je volání.
Tam uvnitř někdo křičí a nutně se domáhá prosté potřeby - někdo, kdokoliv! Měj mě rád... Chtěl by mít kamaráda. Alespoň jediného. Kéž by to šlo.
Když vyšel z poza dveří restaurace, Sasuke už držel v ruce klíče, aby zamkl.
,,Heleď se, Sasuke..."
,,Hm?"
,,Nechceš... se ještě projít?" řekl a upřeně se mu zadíval do obličeje.
Sasuke vypadal drobet vyvedený z míry, nejspíš už dnes žádné pokroky v rozhovoru nečekal. A právě proto Gaaru udivilo že i přesto se ozvalo tiché;
,,Jasně. Proč ne."
A tak místo toho aby dnešek nechal být, přišlo rychlé pokračování.
Sasuke vklouzl do tmy před restaurací, zamkl z venku a několika kroky už stál na chodníku.
,,Doprovodím tě domů," dodal na Gaarův tázavý pohled.
Nic mu na to neřekl, v podstatě nebylo co.
Bylo ticho.
A tma tak hedvábná a hřejivá jako deka, místy nepropustná, a jinde narušená dírami v podobě pouličního osvětlení. Víte, ono je o hodně snadnější se ptát a dostat odpověď, když máte jistotu, že se můžete kdykoliv vytratit. Splynout s černou temnotou okolo a jen říct, už toho bylo dost.
,,Vím že cizí rozhovory se nemají poslouchat... ale kam že to zítra jdeš?" zeptal se a vydal se na cestu ke svému bytu, Sasukeho po boku.
Nečekal že mu odpoví. Spíš si myslel, že zamlží.
,,Za někým... pro mě moc důležitým."
,,Aha."
Bude detailnější otázka už příliš vlezlá? Přemýšlel. Ale rád by věděl, o koho jde. Myslel že Sasuke je jako on, že krom té rodiny u které žije, nemá žádné přátele. A najednou se dozví že ty víkendy kdy není v restauraci využívá na schůzky?
,,Přítel?"
,,Dá se to tak říct."
,,Je hezký že si takhle děláš čas na někoho, na kom ti záleží."
,,Viď? Ale ostatní to tak statečně a srdnatě neberou."
,,Co je na tom špatnýho?"
Trochu ho nadzvedl fakt, že by někomu mohlo vadit že své neděle věnuje jiné osobě, a navíc se zdá že někomu, koho má přinejmenším rád.
,,Co se mě týče, tak nic. Jim jen přijde trochu zvláštní, že si ještě pořád chodím povídat s někým, kdo mi před pěti lety umřel."
Proboha...
,,Jsem neskonalej idiot. Odpusť."
,,Copak, změnil jsi teď názor?"
,,Ne. Ale mluvím dřív než myslím. Nedomýšlím důsledky. Promiň mi to. Jsem dneska extrémně na ránu."
,,Já se na tebe přece nezlobím."
Takže někdo důležitý, kdo zemřel. Že by byl ten člověk důvod proč tu zůstává? A prvotní impulz k tomu, proč se tu vlastně vyskytl?
,,Tady za rohem bydlím," podotkl Gaara a pokusil se trochu usmát, ač mu to přišlo celkem nemístné. Jenže sotva zašli za roh, smích ho naprosto přešel.
Zůstal zkoprněle stát a myšlenky se mu rozeběhly tam, kam jim to zakázal. Protože... Sakra, co tu dělá?!?
,,Vypadni odsud," zavrčel při pohledu na postavu, opírající se o dveře bytu.
,,Ale Gaarísku, co hned ten nepřátelskej tón? Neříkal jsem ti už minule že jsem se srovnal? Fakt v tom teď nejedu."
Gaara se ohlédl po Sasukem. Stál tam, a nezúčastněně se díval střídavě na něj a na člověka, kterého dnes očividně viděl poprvé.
Život je jako holub. Podělá vás přesně v momentě, kdy opravdu nutně potřebujete zůstat čistí.
Sasuke:
Nechtěl dělat předčasné závěry, ale ten kluk co stál u dveří mu byl už na první pohled protivný. Nekoukalo z něj nic dobrého. A kdyby ano, Gaara by ho jistě nežádal, ať vypadne.
,,No tak princátko, dej si říct, já už to znova neudělám, fakt," škemral a pomrkával na Gaaru.
Sasuke čekal jakýkoliv signál, že se má zdekovat. Za normálních okolností už by odešel ale bylo až příliš očividné, že Gaara z tohoto nočního návštěvníka není nadšen.
,,My jsme spolu skončili," pronesl Gaara ostře.
,,Jo? A kde jsou ty tvý kecy - ty a já, napořád, he?"
,,Lhal jsi. Dělal jsem všechno o co jsi mě prosil a pak jsem dopadl takhle mizerně. Takže ti radím, jdi mi rychle z očí. Neumím se prát, toho už jsi kolikrát využil ale tady můj nový kamarád ti klidně rozbije držku."
V Sasukem hrklo. Nečekal že ho do toho Gaara zatáhne. V první chvíli měl vážně chuť poslat je oba k šípku a odejít, ale jeho tělo mělo poněkud jiný názor, Svaly se mu napjaly jako by na moment zapomněly na ty roky chabé sebeobrany. Jako by byl rozený rváč.
Nevítaný host se odlepil ode dveří a udělal pár kroků od nich.
,,Však ty zase přilezeš až se na tebe i tenhle vykašle," zavrčel a Sasukeho směrem si odplivl.
Potom se sebral, a odešel.
,,Jestli jsem chtěl abychom se spřátelili, blbější den jsem si vybrat nemohl," zaskuhral Gaara.
Sasuke byl událostí trochu překvapený a ano, přibyly i další a další sady otázek, ale nezměnil na něj názor. Ani na okamžik. A hlavně proto, že mu ho připomněl. Jak se Naruto skládal po "rozhovorech" s Jiraiyou. Že by mu byl v některých ohledech podobný?
To snad... To snad ne...
Ani život přece nemá tak zvrácený smysl pro humor.
,,Půjdeš dál, nebo rovnou vezmeš nohy na ramena?"
Blesknul mu hlavou. Byla to jen prchavá vzpomínka ale-
,,Uklidní tě když ti povím že už jsem zažil i horší situace?"
,,Docela jo. Děkuju."
Ne. Není jako on. Jen má stejnou hloubku v očích a nejspíš i stejný podíl ohromné viny v něčem, za co nenese odpovědnost.
Gaara odemkl, rozsvítil a rukou pokynul, aby Sasukeho pozval dál. Dovedl ho do obývacího pokoje. Byl útulně zařízený, nejspíš se tu žije příjemně a pohodlně.
,,Něco k pití? Třeba kafe aby se ti dnes večer ještě lépe usínalo?" usmál se Gaara a zmizel mu ze zorného pole.
,,Jo, dám si. Díky. Nebude to moc troufalý když se zeptám, kdo byl ten prudič?"
,,Dá se říct, že můj bejvalej," ozvalo se rozechvěle nejspíš z kuchyně, do které z křesla v obývací místnosti nedohlédl.
,,Napadlo mě to."
,,Fakt?" vynořila se z místnosti opět Gaarova postava.
Hleděl na Sasukeho, jako by tomu nemohl uvěřit.
,,Co sis myslel, že si budu myslet?"
,,Bál jsem se nad tím i uvažovat, abys věděl."
,,Myslím že je vhodná chvíle se ti poprvé s něčím přiznat."
Viděl, jak se Gaarovi rozšířily ty hluboké, zelené oči, celé v očekávání.
,,Zažil jsem toho už tolik, že jsem se naučil před problémy neutíkat."
,,Děkuju ti."
,,Jako by bylo za co."
Dali si kafe a po zbytek noci mluvili. Nikdo z nich na sebe neřekl nic podstatného, ani Sasuke, ani Gaara se nesnažili nahlédnout tomu druhému pod pokličku vzpomínek na minulost. Jen přítomnost, budoucnost... a nevracet se zpátky.
Tedy, alespoň prozatím.
Vůbec není divu že v součtu všech nemožností ti vyjde někdo, kdo ti na první pohled připadá, jako přes kopírák vyražená minulost.
Komentáře
Přehled komentářů
Tvoje povídky se mi dostávají pod kůži a jsou jako tetování....nikdy je nedostanu pryč, ale já ani nechci...
...
(Eisha, 19. 2. 2014 1:26)Achjo, dokonalost... Bojím se, co skrývá Gaara. Doufám, že bude brzy další díl, protože je to úžasné.
Dotaz
(Mirek, 18. 2. 2014 8:42)Gaara se usmál, a bože, viděl v něm sám sebe. Viděl jak se tenkrát stejně pomalu a polehku prokousával skrz tu tlustou stěnu k Narutovi... Záměna jmen ?
Re: Dotaz
(Chrona, 18. 2. 2014 9:51)Kdepak, je to myšleno ze Sasukeho pohledu. Neboli: Když se Gaara usmál, vzpomněl si na ty časy s Narutem kdy to mezi nimi probíhalo dost obdobně. :)
Re: Re: Dotaz
(Mirek, 18. 2. 2014 18:34)
O.K. -díky. jinak je to moc fajn....
Všechny povídky bezva!!!!
Jednoduše
(pani_Lucie, 18. 2. 2014 0:23)je to boží a prosím kluky nechat venku a nezavírat!
He?!
(Suri-chan , 17. 2. 2014 22:25)Krátké... O.o Etto...kdy bude pokračování? Já...ho potřebuji... nutně...jako sůl... 0.0 *ještě pořád je z toho vyjevená* Chce to další díl! Čehokoliv!
....
(Kameko Kuroi, 22. 2. 2014 10:18)