dnes půjdeme na houby
20.srpna 2011
a mohl to být tak krásný den....vyrazili jsme do lesa, já, vnuk Janík a Igorek. Jistota je jistota, tak až budeme koukat po houbách, bude Igorek běhat na volno, ale bude za sebou tahat desetimetrovou šňůru. Jen jsme vešli do lesa, začal Igi " vystavovat " = ztuhne, celý nastražený s jednou zvednutou přední nožkou. Honem koukám, co kde je a kousek nad námi Honzík s labradorem. Na šňůru nedosáhnu, tak zbývá jen spoléhat na přivolání. Sice hodně laxní, ale nakonec je Igi u mě. Má kámošky labradorky, s kterými hraje dost drsné hry, ale tohle byl pes, který se moc nekamarádí s menšími pejsky. Tak se radši setkání na těsno vyhýbáme. Jdeme dál a cvičně přivolávám. Běhá tak do 50 metrů od nás, daří se mu nezamotat se a na písknutí či zavolání hezky přibíhá. Dostane granulku a zas startuje na druhou stranu. Kontroluje si nás ,přebíhá z jedné strany na druhou. Po nálezu první houby, musím vysvětlovat, že to je naše a nic k jídlu pro něho. Pak odběhne, nevidím ho , jen konec šňůry, který se nehýbe = známka toho, že je něčím zaujatý. Na zavolání se vrací a už vidím , co ho zaujalo. Houbařka, která si šla po svém a psa naprosto ignorovala. To ho asi zmátlo, je zvyklý na obdiv a snahu si ho pohladit, tak zůstal stát a paní jen pozoroval. Jdeme dál , Igi si občas přinese šišku nebo klacík, který poslušně odhazujeme, občas splašeně lítá dokolečka. Janík si zbírá materiál na lodičku...pohodička. Najednou Igi vyrazí a zůstane stát o kus dál , čichá, čichá - to už tuším - pískám, volám, řvu i na Janka, který je blíž, ať ho honem odtáhne.... Pozdě, pohled na blížícího se Jéňu a už Igorek leží a válí se a válí. Lesem projde hodně houbařů a na rozdíl od kanadských lesů, tam nemáme žádné kadibudky...Zřejmě měl Igor pocit, že jsou hezčí foxíci s větším podílem hnědé na těle. Tak jsme se pomalu vraceli k domovu a protože jsme začali potkávat lidi, šel Igi na krátké vodítko, aby se náhodou k někomu nepřitulil. Však také u domu jsem musela varovat souseda, který si ho chtěl pohladit. Šňůra, kšírky, obojek se známkou končí v kýblu, pes ve vaně. Spokojený a já nakonec také. Přišel od psa, od člověka, snad příjde časem i od voňavých věcí. Vždyť ještě před pár měsíci to vypadalo, že přivolání nebude mít nikdy od ničeho.....tak to nakonec byl krásný den