„Aú, aú, to bolí,“ řval milovník pomerančového džusu, který ještě nikdy neochutnal vodku, na velice známého ninju, o jehož identitě nikdo (ani on sám) nemá ani potuchy, a jak už jste jistě pochopili, známý ninja, o jehož identitě nikdo nemá ani potuchy, trhal pinzetou na zdobení perníčků milovníkovi pomerančového džusu, který ještě nikdy neochutnal vodku, obočí, což samozřejmě nutně musely doprovázet nějaké nepříjemnosti, kupříkladu zrovna teď, kdy milovník pomerančového džusu, který ještě nikdy neochutnal vodku, nadával, že pěst, kterou známý ninja, o jehož identitě nikdo nemá ani potuchy, svíral pinzetu, není vůbec jemná, což vyvolalo pádnou odpověď, že jestli chce milovník pomerančového džusu, který ještě nikdy neochutnal vodku, poznat někoho s jemnou pěstí, známý ninja, o jehož identitě nikdo nemá ani potuchy, mu ho milerád představí, načež se oba odebrali do prastarého zámku, kde seděla na platinové sklápěcí stoličce huňatá veverka s ožehlými vousky, ověšená zlatými řetězy a s platinovými prstýnky vykládanými drahokamy na „prstech“, a kouřila cigaretu, což mělo pravděpodobně za následek ty ožehlé vousky, ale nevypadalo to, že by to veverce (a to se vší pravděpodobností velmi prachaté veverce) nějak vadilo – to, co jí zřejmě vadilo, byla úprava obočí milovníka pomerančového džusu, který ještě nikdy neochutnal vodku, což samozřejmě musela okomentovat něčím ve smyslu „U smradlavého podpaždí mého pradědy, ty vypadáš, jako by se ti po ksichtu přehnalo tornádo!“