KULTURA STAROVĚKÉHO ŘECKA
KULTURA KLASICKÉHO OBDOBÍ
Výchova a vzdělání
potřeba vzdělání k zastávání úřadů, k řízení obchodu, díle apod.
ideálem kalokagathia, spojení duševní a tělesné dokonalosti
soukromé školy pro chlapce od 7 let x dívky vychovávány v rodině (domácí práce,
tkaní, péče o děti)
Filosofie
v klasickém období řešeny otázky:
o o podstatě světa – např. Empedoklés tvrdil, že veškeré látky vznikly
slučováním a rozlučováním 4 hmotných prvků (země, ohně, vzduchu a vody);
Démokritos přišel s myšlenkou, že látky jsou složeny z nedělitelných částic -
atomů
o o podstatě lidského poznání – např. sofisté, učitelé moudrosti, lidské poznání
zpochybňovali (pravda je jen relativní, každý člověk má svou pravdu); Sókratés
byl však toho názoru, že pravda je založena na vědění a vymezení jasných
pojmů
o o ideálech – Sókratův žák Platón, zakladatel Akadémie, učil o tom, že svět
vnímatelný smysly je jen nedokonalým odrazem světa idejí; lidskou společnost
rozdělil do tří stavů (filosofové, bojovníci a výrobci)
o o smyslovém poznání – Platónův žák Aristotelés, zakladatel Lykeionu, provedl
kritiku učení o ideálech a v protikladu k ní zdůrazňoval poznání skutečnosti
smysly
Dějepisectví
zaznamenány dějiny válek řecko-perských (Hérodotos) a peloponéské (Thúkýdidés)
řecké dějiny v období 411 – 362 př. n. l. sepsal Xenofón
Řečnictví
čili rétorika; potřebné v politické, obchodní i soudní činnosti
záležitost všeobecného vzdělání
profesionální řečníci Ísokratés a Démosthénés
Lékařství
původně se rozvíjelo v rámci kultu boha Asklépia, později nadpřirozené jevy
odmítnuty Hippokratem - důraz na důkladné pozorování pacienta
Malířství
výzdoba keramických nádob, džbánků na olej, váz
Sochařství
vynikající zachycení proporcí lidského těla
oblíbeným materiálem bílý mramor a bronz
dochovány většinou římské kopie
Myrón - Diskobolos
Polykleitos - Doryforos
Feidias - Athéna pro Parthenón na Akropoli
Práxitelés - Afrodíta Knidská
drobné terakotové a bronzové sošky (milodary)
Architektura
budovány převážně chrámové stavby
obnovena athénská Akropole zničená v řecko-perských válkách
výstavné veřejné stavby - divadla, stadiony, knihovny, kasárna
Literatura a divadlo
rozvoj dramatu vzniknuvšího z písní a obřadů zasvěcených bohu Dionýsovi
dva typy divadelních her:
o tragédie - truchlohra s tragickým koncem (Aischylos, Sofokles, Euripidés)
o komedie - žertovná forma kritiky společenských jevů (Aristofanés)
divadelní představení uskutečňována v nekrytém divadle s výbornou akustikou
herci, odění do bílých rouch, nosili masky a hráli i ženské role
V době rozkvětu starověké klasické kultury se do Athén sjížděli učenci, básníci a umělci
z různých řeckých městských států. V divadle a při náboženských obřadech se setkávali
všichni obyvatelé města. Řecká kultura byla přístupná každému.
Klasické Řecko hlásalo požadavek kalos kai agathos, což znamenalo vychovávat mládež po
stránce tělesné i duševní. Řecké slovo kalos lze přeložit jako chytrý, slušný, čestný,
příjemný… I slovo agathos má více významů, například dobrý, zdravý, statný, chrabrý…
Karyatidy
(Střechu průčelí předsíně jednoho z chrámů na athénské Akropoli nese šest sloupů v podobě dívek.)