Tu krásu nelze popsat slovy...
Nádherný týden strávený v sedle biku se Stephenem v čele skupiny se nedá shrnout do jednoho článku nebo několikahodinového vyprávění, to zkrátka musíte prožít. Sedět s hlavou v dlaních vedle podvacáté zahozené motorky stejně jako opájet se výhledem z vrcholu nejvyšší hory v okolí. Tyhle zážitky jednoduše nelze jen tak sdílet, aniž byste osobně nebyli tam, kde ještě dnes vysoko v horách žijí lidé jako před sto lety. Mladí Rumuni jistě netouží pást ovce a žít v kamenných domcích bez proudu, kde člověk usíná jen vedle svého koně. Je to svět, kde jsou lidé šťastní jen proto, že jsou naživu a slunko dnes krásně svití. A takových míst v našem relativně blízkém okolí již mnoho nenajdete, stejně jako budete jen těžko hledat místa, kde na motorkách projíždítě někomu po zahradě a on vám k tomu ještě vesele mává.
•
Kdo se jednou ocitne v této překrásné krajině, obklopen zdánlivě nekonečnými horizonty rumunských Karpat, a na své cestě potká milé a bezprostřední lidi, bude se sem chtít určitě jednou vráti.