Právní dějiny

Saské zrcadlo - nejvýznamnější soukromá systematizace středového práva v Německu ( zemské a lenní), 1220, sestavil jej Eicke von Repkow, vycházelo hlavně z právních obyčejů východosaské právní oblasti (autor odmítal recepci kanonického práva), nadřazuje světskou moc nad mocí duchovní. Saské zrcadlo (německy Sachsenspiegel) je středověký právní rukopis dochovaný v několika bohatě iluminovaných opisech. Autorem byl Eike von Repgow, který jej vytvořil v letech 1220-1235, pravděpodobně na zakázku pána zFalkenštejna. Jedná se o zápis saského a zvykového práva, který se stal vzorem pro další soupisy jako je Švábské zrcadlo a další podobné rukopisy. Švábské zrcadlo - císařská kniha zemského a lenního práva v hornoněmeckých městech (1275), zpracována na základě Saského zrcadla, autor ( asi františkánský mnich) čerpal z říšského a kanonického práva, uznával nadvládu duchovní moci nad světskou, ovlivnilo právo střední Evropy Obrazoborectví - označuje původně hnutí, snažící se v náboženství (především v křesťanství) odstranit náboženské obrazy (ikony). V širším smyslu se za obrazoboreckou označuje kultura, která je nepřátelská vůči obrazu (např. osvícenství). jejich zastánci či ctitelé jako ikonodulové Právní kniha - soukromé sepsání obyčejového práva – neoficiální prameny práva Zemské míry: Landfrýd - je to tzv. zemský mír, od 12. století k omezení svémoci rytířů; byl vyhlašován panovníkem nebo stavy a městy, příp. po vzájemné dohodě, k ochraně veřejného pořádku a zákonů, zakazoval násilí, loupeže…; poprvé vyhlášen 1103 Jindřichem IV. pro celé Německo Věčný zemský mír(1493) – Maxmilián I., snaha zabránit soukromým válkám, dát podmínky pro jednotný právní řád O čem byly černé zákoníky - Kodexy Luisiana (1824) a Alabama (1852) - byly to nejvýznamnější tzv. černé zákoníky, upravovaly postavení černého obyvatelstva, otrok se pokládal za pánův majetek, pán byl povinný se o otroka starat. Kodex Luisiana (1824) vycházel z francouzského černého zákoníku a nepřímo z římského práva Co to byla Collectio Pseudoiriana - 846-852, podvrh středověku, má dokázat, že světská moc byla podřízena moci církevní, a že římský biskup požíval v církvi odedávna privilegované postavení Co sepsal Speranský - Svod zákonů suščestvujuščich - vypracovaná Speranským – sbírka platných zákonů, do níž byly zařazeny jen předpisy platné, přičemž nejasné normy byly upraveny; kodifikace proběhla 1832, účinnost stanovena od 1. ledna 1835. Obsahoval právo ústavní, administrativní, finanční, občanské, trestní a soudní; pro nedostatek právních tradic a nesrozumitelnost právního vědomí mezi ruským obyvatelstvem byl však spíše interpretací nejrůznějších právních předpisů, tím se liší od kodifikací v západní Evropě Vliv Římského práva v Anglii – nejdříve přímý, posléze zprostředkovaný právní vědou Code civil - 1804 (Občanský zákoník) - - využití zdrojů římského práva, přírozenoprávní teorie a předrevolučního fr. práva. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví, pevné postavení v právních vztazích. Principy: Jasnost, přesnost, obecnost = opak kausuistiky Piemontský statut – 1848 - - nejdůležitější předstupeň ústavy sjednocující ho se území. V čele vlády král. Parlament 2 komory: PS a Senát. zakladu ustavy sjednocene italie Jindřichovské články – 1573 - likvidace moci krále, o všem rozhoduje sejm Čím byl masechusetský Zákon svobod - – považován za nejstarší zákoník na území dnešních USA. Podkladem kodexu bylo Písmo svaté a anglické obecní právo. Obsahoval kromě základních lidských a občanských práv, právní normy z práva trestního, rodinného, procesního atd. Součást Modrých zákoníků. Jaká privilegia měl panovník ve stavovské monarchii- panovník byl nejvyšším vojenským velitelem, zákonodárcem, soudcem, měl všeobecnou pravomoc, spravoval finance, reprezentoval stát navenek, byl vrchní leník, měl právo nobility – povyšování do šlechtického stavu Vysvětli princip teritoriality práva - kdy na daném území a v dané době všichni tam žijící ať již trvale nebo přechodně se budou řídit tím právním systémem, který je běžný na daném území. Ius gentum – právo všem lidem a všem národům společné Co je to léno - - statek udělený lenním pánem (seniorem) leníkovi (vazalovi). nejprve do osobního, později do dědičného držení za konané služby Předchůdci léna- beneficium- právní poměr, v němž jedna strana propůjčuje nějakou věc druhé straně s tím, že ta bude platit nájem (majetkovou výhodu). V podstatě je na doživotí, ačkoli v počátcích bylo dědičné – přirovnatelné k pronájmu věci. Precarium – speciální druh pronájmu s tím rozdílem, že pronájem půdy byl závislý na vůli vlastníka, ten mohl právní vztah kdykoli ukončit. Postavení druhé strany tedy bylo prekérnít. Zlatá bula Karla IV. - 1356, první ucelený říšský zákon, volba císaře, zemská výsost kurfiřtů, přiznala jim regály, soudnictví, český král privilegované postavení mezi kurfiřty- volí hned po duchovních kur. Zemština a opričnina - za vlády Ivana IV. Hrozného roku 1565 bylo celé území rozděleno na dvě části: zemštinu jejíž správa podléhala bojarské dumě, a opričninu – osobní držbu panovníka (nejproduktivnější oblasti a strategická místa); zpočátku 1/3 země, pak 1/2 - tím se řešila otázka feudální rozdroenosti; narůstal odpor proti opričníkům, kteří loupili, ožebračovali poddané, proto byla roku 1572 zrušena Servia Tullia reformy - likvidace rodového zřízení, nové typy lidového shromáždění (comitia), nezávislé na rodové moci, majetkový census (5 tříd – centúrie – comitia centuriata) Procherion –Byzantská říše, 9.století) - - příruční zákon (Procherios nomos) – 70. léta 9. století, Byzanc – Bazileos I., nahradil Eklogu – měl 40 titulů a zabýval se a) právem soukromým (zasnoubení, manželství, právo závazkové a dědické), b) právem veřejným Samoděržaví - absolutistická vláda v Rusku, kde byly veškerá moc soustředěna do rukou cara, jemuž napomáhal silný policejní aparát, budována od 16. století, završeno za vlády Petra I. New Deal - vnitropolitický program Roosevelta 1933-1939, který měl vyřešit problémy způsobené velkou hosp. krizí. Vydány Zákon o regulaci zemědělství, Správa veřejné práce, Zákon o obnově průmyslu Nová ekonomická politika (NEP) - byla politika omezeného soukromého podnikání zahájená sovětskou vládou v březnu 1921 po 10. sjezdu komunistické strany. Tento nový plán vyhlásil Lenin z tribuny 10. sjezdu strany 15. března 1921. NEP byl především agrární program, dále se týkal obchodu a některých odvětví průmyslu. Co to byl cesaropapismus a kde? - Byzantská říše, spojení světské a církevní vlády v osob císaře. Augspurský mír -1555 - název mírové dohody přijaté císařem Karlem V. a říšskými knížaty na sněmu v Augsburgu dne 25. září 1555, kterou bylo ukončeno první období náboženských válek v Německu. Hlavní zásada Augspurského míru? – n áboženská svoboda ve formě zásady cuius regio, eius religio (čí země, toho náboženství), poddaní měli možnost z náboženských důvodů emigrovat Lenní přímus - Nárok šľachty na uvoľnené léna. Panovník nemohol uvoľnené léno pričleniť k vlastným pozemkom, ale musel ho do 1 roka, 6 týždňov a 3 dní (hovorí sa "do roka a do dňa") prideliť inému vazalovi. Precarium – předchůdce léna - speciální druh pronájmu s tím rozdílem, že pronájem půdy byl závislý na vůli vlastníka, ten mohl právní vztah kdykoli ukončit. Postavení druhé strany tedy bylo prekérnít. Objekt lenního vztahu - půdu, úřad, hodnost,. Právo Jaký byl lení systém na kontinentu? - vazal mého vazala není můj vazal. Co je to léno - statek udělený lenním pánem (seniorem) leníkovi (vazalovi). nejprve do osobního, později do dědičného držení za konané služby Jarlyk - výsadní listina, která opravňuje ovládat knížectví( vydávána chány Zlaté Hordy) Marshalluv plán - Plán evropské obnovy - plán přijatý Kongresem 3. dubna 1948 s cílem organizovaně zabezpečit americké úsilí pomoci poválečné Evropě. V důsledku odmítnutí ze strany zemí východního bloku byl plán omezený jen na západní Evropu. Versailleská mírová smlouva je jedna z pařížských mírových smluv uzavřených roku 1919 jako výsledek šestiměsíčního jednání na Pařížské mírové konferenci, která oficiálně ukončila první světovou válku mezi Centrálními mocnostmi a Státy Dohody. Jednání na Versailleské smlouvě jsou pokračováním příměří, které bylo uzavřeno v Compiègnském lese. Smlouva požadovala, aby Německo přijalo plnou odpovědnost za vypuknutí první světové války a aby zaplatilo značné válečné reparace Státům Dohody (Německo muselo splácet 132 miliard marek). Dále Německo ztratilo část svého území a všechny své kolonie v Africe a Oceánii. Německá armáda byla omezena na 100 000 mužů. Smlouva dále definovala poválečné hranice evropských států. Smlouva byla podepsána 28. června 1919a ratifikována Společností národů 10. ledna 1920. V Německu smlouva způsobila šok, který následně přispěl ke kolapsu Výmarské republiky a v důsledku k převzetí moci Adolfem Hitlerem. 30 ti letá válka + vestfálský mír à posílily knížata natolik, že se ve svých teritoriích stala absolutními vládci à tzv. knížecí absolutismus – důvody: nebyla překonána rozdrobenost v Německu, ale naopak ještě posílena à důsledkem: oslabení ústřední moci císařské a posílení moci jednotlivých knížat Státní a správní zřízení ve Francké říši - dědičná monarchie, a) král – neměl pevné sídlo (statky – falce), b) královská družina, c) poradní sbory (březnové pole – vojsko, šlechtické shromáždění), d) úřednictvo (jmenováni králem), e) palácový hrabě (soudnictví), f) královská kancelář (písemnosti), g) vévoda, h) královské posly (kontrola venkovských úředníků) Zásada, která vystihuje vztah práva a equity v anglii: Equita - od 13. století, jednotlivé případy byly rozhodovány podle volného uvážení soudců, co je podle jejich názoru slušné či spravedlivé, tedy podle equity, tím se vytvořil Soud kancléře (soud spravedlnosti); od 17. století nebyla Equita volným rozhodováním soudců, nýbrž řízení se opíralo o precedenty a procesní pravidla Common Law - nejvýznamnější složka anglického právního řádu (sekundární složka je equity), vztah mezi Common Law a Equity vystihuje zásada „spravedlnost následuje právo“ („Equity follows the Law“). Vztah mezi Equity a Common Law = právní dualismus, E. doplňuje a zdokonaluje Common Law. Suděbník - Roku 1497 vydal veliký kníže Ivan III.u příležitosti korunovace svého vnuka Dmitrije (syn careviče Ivana Mladšího a moldavské princezny Jeleny Vološanky), nový zákoník tzv. Suděbnik. Jedno z jeho nejdůležitějších ustanovení bylo tzv. právo Jurjeva dne o stěhování poddaných. Podle tohoto zákona směli poddaní opustit panství své vrchnosti pouze dva týdny následující po dni sv. Jiří (v pravoslavném kalendáře je na podzim). Podmínkou bylo, že vyrovnali vůči svému feudálnímu pánu všechny pohledávky (odvedli příslušnou rentu) a zaplatili požadovaný poplatek, tzv. požiloje, což jim možnost odchodu ztěžovalo. Smyslem tohoto opatření bylo zajistit státu daňové poplatníky a feudálům, především drobné a střední poměstné šlechtě, vykonávající vojenskou službu, závislou pracovní sílu, která by obdělávala jí propůjčené pozemky. Toto nařízení vedlo k postupnému zavádění nevolnictví v Rusku. Vyvrcholil vydáním zákoníku Sobornoje uloženije v letech 1648–1649, který uzákonil definitivní připoutání rolníků k půdě. Jakou zásadou se řídilo Equity v anglii - Equity follows the law -nejvyšší církevní hodnostář v byzantské říši - caesaropapismus – císař = papež že sssr vzniklo v r.1922 a že po Leninovi nastoupil v r.1924 Stalin -ke které zemi přiřadíte Dollfusse - (Rakousko) -jaké tři nejvyšší orgány moci ustanovil nástroj vlády (instrument of law) – lord protektor, státní rada, parlament -sepsání obyčejového práva v Athénách 7.st.př.n.l. – LEX RIBRAVIA - jak upravoval postavení prezidenta tzv. Základní zákon z r.1949 – výmarská republika - slabé postavení spolkového prezidenta, volen Spolkovým shromážděním, právo navrhovat a jmenovat spolkového kancléře a jednotlivé spolkové ministry, stejně tak má právo jmenovat a propouštět spolkové soudce, úředníky a důstojníky, podepisuje přijaté zákony a tím na sebe bere právní (nikoliv politickou) odpovědnost za jejich znění Brest-Litevský mír - 3. března 1918 potvrzoval vítězství ústředních mocností ve východní Evropě během první světové války obrazoborectví, německo s rakouskem uherskem a rusko. kdo vedl a stále vede v Anglii House of Lords? - Lord kancléř vůdcovský princip - V čele státu požaduje silného vůdce Lev Trockij - trockismu, byl bolševický revolucionář a marxistický teoretik židovského původu. Významnou úlohu hrál jako vrchní velitel bolševické armády během ruské občanské války, po smrti Lenina upadl do nemilosti Stalina a byl vypovězen ze země. Usadil se v Mexiku a zde byl v roce 1940 zavražděn. Anšlus Rakouska - připojení, do jiných jazyků převzaté jinak běžné slovo označuje připojení Rakouska 12. března 1938 k nacistické Německé neboli Třetí říši. Petition of right (1628) – Prosbu o právo - žádné daně bez souhlasu parlamentu, návrh na zrušení soudu hvězdné komory a vysoké komise, žádné zatčení a trest bez řádného soudního procesu, Prosba potvrzena, ale soudy nezrušeny zákony bratří Gracchů - Tiber a Gaius Gracchus – tribunové lidu, snaha o pozemkové reformy ve prospěch bezzemků, zavražděni 3. 9. 1791 – ústava – Francie byla prohlášena konstituční monarchií, nejvyšší moc výkonnou měl král a zákonodárnou Zákonodárné shromáždění - nepokoje, myšlenky na republiku, hlavními hlasateli byl klub kordeliérů válečný komunismus - název hospodářské politiky bolševiků v letech 1918–1921, v širším smyslu pak označení první etapy bolševické vlády v Rusku do roku 1921. S termínem přišli sami bolševici, když v roce 1921 obrátili svou hospodářskou politiku o sto osmdesát stupňů a začali (v omezené míře) tolerovat soukromé vlastnictví. Soukromy sopis prava – právní knihy, Rhodský námořní zákona KDY byla deklarace prav človeka a občana - První akty schválené po revoluci 1789 -deklarace práv člověka a občana, dekret o zrušení feudalismu Kdy byl a jakou fci měl generální gouvernament v Polsku - byla územně-správní jednotka vytvořená na základě Hitlerova dekretu z 12. října 1939 s účinností od 26. října 1939, která zahrnovala část okupovaného území původního meziválečného Polska, které nebylo začleněno do Třetí říše. Edikt nantský - zrovnoprávněno postavení mezi hugenoty a katolíky - založen 1598 po náboženských válkách mezi katolíky a hugenoty jejichž vyústění posílilo autoritu královi moci (Jindřich IV.); edikt zaručoval hugenotům práva ve věcech víry a v politickém životě, zrušen 1685 Milánský edikt - úmluva mezi císaři Konstantinem Velikým a Licinem roku 313, potvrzující křesťanství jako tolerované náboženství v Římské říši; přenesení centra křesťanství do Byzantionu (Konstantinopole). V roce 320 už státním náboženstvím, 380- výlučné nábož. K jakému období se vztahuje tzv. Německé Rakousko? - bylo v Rakousko-Uherské monarchii neoficiální označení území Předlitavska osídlených německou většinou. 1918 – 1919 Ekloga - roku 762 – výbor ze zákonů dvou císařů Lva III. a Konstantina V., doplňovali ho 3 zákony (První zemský zákon, Rhodský námořní zákon a Vojenský zákon) Jaké části měl Corpus Iuris Civilis a za jakého císaře vznikl? - představuje kodifikaci římského práva provedenou na podnět byzantského císaře Justiniána I. v 6. století. Jedná se o významný právní počin, který provedla komise v čele s vynikajícím právníkem Tribonianem. Codex Iustinianus, soubor dosud platných císařských nařízení a zákonů od doby císaře Hadriána. Tento spis měl nahradit starší právní sbírky, například Codex Theodosianus. Druhou součástí byla Digesta (řecky Pandektai), sbírka spisů antických římských právníků. Následovaly Institutiones, stručná rukověť římského práva. Rozsáhlé právní dílo dovršily Narai (latinsky Novellae), aktuální císařská nařízení vydaná v letech 534 - 569. Libri feudorum - - 1158 vznikla v Lombardii sbírka zvaná Libri Feudorum, která se stala vzorem lenního práva i pro mimoitalské oblasti, redakce zv. Vulgata (poč. 13. století) byla součástí Corpus iuris civlis Nulifikační teorie/ordonance Jižní Karolíny - 1832, prohlašuje federální akty za neplatné a neúčinné do dob, než o nich rozhodne sjezd všech států 2/3 většinou. Celní zákony z let 1828 tak vyhlašuje za neplatné a prohlásila, že by násilné vybírání cla ze zahraničního obchodu opravňovalo Jižní Karolínu k vystoupení z Unie Translatio imperii - (latinsky přenesení vlády) je koncept vyvinutý ve středověku a popisující historii jako lineární vývoj. Následník získává vládu přenesením moci z jednoho nejvyššího vládce (císaře) na dalšího. Stavy - (též stavové) byly vrstvy vládnoucí feudální třídy, které získaly politické výsady a vytvořily protiváhu panovnické moci. Kdy byly poprvé svolány generální stavy ve Francii - roku 1302 král Filip Sličný si potřeboval zajistit podporu co nejširších vrstev obyvatelstva ve sporu, který měl s papežem Bonifácem VIII., a tak svolal shromáždění duchovenstva, šlechty a královských měst Kdo byl a jakou měl funkci majordomus - správce královských paláců a statků ve Franské říši, v historických dobách prvního dvorského nebo státního hodnostáře (úředníka). Doomsday Book - Kniha posledního soudu - byla záznamem velkého průzkumu Anglie, který byl nařízen Vilémem Dobyvatelem a dokončen v roce 1086. Průzkum byl podobný dnešnímu sčítání lidu. Vilém potřeboval informace o zemi, kterou právě dobyl, aby ji mohl dobře spravovat. Jedním z hlavních důvodů průzkumu bylo zjistit, kdo co vlastní, a aby tak majetek mohl být zdaněn. Záznamy knihy byly konečné – cokoliv bylo zaznamenáno o majiteli či hodnotě majetku bylo nezpochybnitelným zákonem Boj o investituru - spor mezi církevní a světskou mocí, konkrétně papežem ( Řehoř VII.)a císařem Svaté říše římské (Jindřichu IV.)o vliv na jmenování církevních hodnostářů, který probíhal na přelomu 11. a 12. století. Kurt von Schleicher – poslední říšský kancléř Výmarské republiky. Byl jednou z hlavních obětí Noci dlouhých nožů, 1934, meziválečné období Stalin: (vybírá se, které varianty platí, možno víc) a) stal se 2. prezidentem po Leninovi? b) vztahuje se k němu kult osobnosti c) vytvořil systémem represí osobní dikaturu? brutální diktatura d) stál v čele ruských komunistů po smrti Lenina v roce 1940? e) nechal zavraždit Trockého během občanské války 1920? Projevem čeho bylo potlačení svobody slova, tisku atd v Německu 1933? - Hindenburgovo nouzové naříze Co to byly gulagy? - "pracovně trestní tábory" Ordály - Boží soud - souboj, vodou, ohněm. 9. Ostrakizmus - střepinové hlasování o vypovězení občana ze starověkých Athén. V současné době je tento pojem používán obecně, ostrakizovat znamená vyloučit jedince z kolektivu. Alarichův breviář - Breviarum Alarichi - Lex romana vizigothorum, novodobé označení Alarichův breviář – vizigótská sbírka, obsahující právo staré – ius (zastoupené výtahem z Gaiových institucí) i právo nové – leges (zejména výběr z kodexů Gregoriana a Hermogeniana) Duce – Dóže - Titul dóže se ve středověku a raném novověku používal pro hlavu státu v několika italských „korunovaných republikách“, z nichž nejvýznamnější byly Benátská republika a Janovská republika. Kurfiřt - je říšský kníže s právem volit krále Svaté říše římské. Po zániku Svaté říše římské v roce 1806 pozbyl titul kurfiřta potřeby (tj. volba císaře). Co to je ceasaropapismus - císař = papež, byzantská říše Zákon o právech- Bill of Right – Listina práv 1791 - deset doplňků ústavy (listopad 1791), I. cyklus oprav ústavy (svoboda slova, tisku…) S jakou politickou situací se spojuje Bill of Rights 1689 - listina práv z roku 1689; pojí se se Slavnou revolucí nebo Ctihodnou revolucí, která přeměnila Anglii v parlamentní monarchii; obsahuje rozdělení pravomoci Koruny a parlamentu v neprospěch krále. Zákaz pozastavovat účinnost zákonů, zřizovat mimořádné soudy, vybírat daně bez svolení parlamentu, vydržovat armádu bez jeho souhlasu Monroeova doktrína (anglicky: Monroe Doctrine) je zahraničně politická doktrína, již 2. prosince 1823 vyhlásil prezident Spojených států amerických James Monroe. Evropské mocnosti podle této doktríny nemají právo zasahovat do záležitostí nezávislých států na území amerického kontinentu a Spojené státy americké budou jejich případné vojenské akce na území světadílu považovat za nepřátelské. Wormský konkordát - 1122 – smlouva (mezi císařem Jindřichem V. a papežem Kalixtem II.) – ukončil spor o investituru. Porážka světské moci. Biskupy jmenuje papež, ale v Německu tuto pravomoc propůjčuje králi. Právní obyčej - nepsaná pravidla chování, pro něž je typické dlouhodobé a dobrovolné respektování naprostou většinou společnosti. V případě vynucování veřejnou mocí – právní norma Co byl a kdy vznikl Rýnský spolek - společenství 16 tzv. států středu v Německu – vznikl 1806 z Napoleonovy vůle v Paříži, kdy zanikla Svatá říše římská národa německého. Vystupují za Svatou říši a na svém území ruší její instituce a císařské zákony ztrácejí svou platnost na věčné časy. Byla nástrojem francouzské dominace v Německu; do roku 1811 přistoupily všechny státy kromě Rakouska a Pruska, zrušen 1813. Kdo vydal Prohlášení nezávislosti amerických kolonií- dva výbory – jeden k vytvoření Prohlášení nezávislosti (Thomas Jefferson, John Adams, Benjamin Franklin, Roger Sterman, Robert Livingston; deklarace obsahovala právo na povstání proti nespravedlivé vládě a základní občanské svobody), druhý prostřednictvím Johna Dickonsona – k vypracování hlavních článků konfederace (4. 7. 1776) 2.Jaká osoba a hnutí je spojeno s pochodem na Řím? Lateránské smlouvy (1929) - sjednané papežem a faš. Stranou. Katolické nábož. státní, círk. sňatek, církevní školy Teorie děleného vlastnictví- vlastník přímý a užitkový, k určité věci v dané chvíli a na daném místě je někdo vlastníkem vrchním, přímým, podstaty a někdo jiný je vlastníkem užitkovým 10. najvyznamnejsia pravna pamiatka na Kyjevskej Rusi: Ruská pravda - právní památka, sborník právních předpisů Kyjevské Rusi; má dvě části: Pravda Jaroslavova (11. století, sepsané obyčejové právo) a Pravda Jaroslavičů (1054-70, vedle obyčejového práva, soudů i vlivy normotvorné činnosti knížat), je dokladem rozvoje feudálních práv v Rusku, má kasuistický charakter co to byla politika zadržování ze strany USA: zadržování komunismu Trumanova doktrína byla vyhlášena 12. března 1947. Řešila především otázku Řecka a Turecka. Řecká vláda totiž požádala Spojené státy o finanční a hospodářskou pomoc. Na Turecko si zase činil nároky Sovětský svaz. Truman v závěru žádá Kongres o finanční podporu těmto dvěma státům ve výši 400 milionů dolarů k 30. červnu 1948. Uvědomoval si totiž, že nárůst totalitních režimů je vyživován nouzí, a tudíž že prvním krokem pomoci by měla být pomoc ekonomická. Také proto v návaznosti na Trumanovu doktrínu o rok později vzniká Marshallův plán. Vyzývá k převzetí odpovědnosti za politický vývoj východoevropských států. Ačkoli se tedy z praktické stránky zabývá především Řeckem a Tureckem, mluví i o ostatních státech, které ještě komunismu vzdorují. Reformy 60. let v Rusku - finanční reforma (1860) – zřízena státní banka - zrušení nevolnictví (1861) - reorganizace policejního aparátu (1862) – sjednocení městské a újezdní policie - zemská reforma (1864) – v gubernicíh a újezdech zřízena všestavovská samospráva - soudní reforma (1864) – nezávislost soudců, soudy porotní v trestním řízení, veřejnost a ústní soudní jednání - vojenská reforma (1864) – přezbrojení a všeobecná vojenská povinnost - městská reforma (1870) – organizace městské samosprávy 12. Verdunská smlouva -vztah církve a státu v 9. – 14. Století - 2. pol. 9. století (843 – Verdunskou smlouvou) došlo k rozpadu Francké říše, ale myšlenka a ustavení univerzální křesťanské říše existovala dál. Symbióza církve státu vedla v Německu ke splynutí náboženství s politikou. Panovníci tvořili s císařem politickou hierarchii. Záminka ke konfliktu státu a církve vyvrcholila bojem o investituru. Boj o investituru (teorie dvou mečů) – spor mezi papežem a císařem o právo volby biskupů v 11. -12. století. Vyvrcholil za Jindřicha IV. a V. a papežů Řehoře VII. a Urbana II. Skončil 1122 ve prospěch církve při volbě biskupa – konkordát Wormský – smlouva mezi Jindřichem V. a papežem Kalixtem II. Pochod na Řím v roce 1922 byl převrat pomocí kterého se Benito Mussolini se svojí stranou Partito Nazionale Fascista dostal k moci v Itálii . Konal se od 27.října do 29.října 1922. Testové otázky – Právní dějiny 2006 1. Středověké prameny práva - právní obyčeje, právní knihy, precedent, jurisprudence – vykládání práva právníky z pověření panovníka 2. Právní obyčej - nepsaná pravidla chování, pro něž je typické dlouhodobé a dobrovolné respektování naprostou většinou společnosti. V případě vynucování veřejnou mocí – právní norma 3. Personalita práva - právo se vázalo k subjektu, k osobě svého nositele. Jeho příslušníci mu podléhali vždy a všude 4. Zásady moderních kodifikací - systém novověku je kodifikace do jednoho právního odvětví, moderní kodifikované právo je založeno na 2 zásadách: a) absolutní (formální rovnost subjektů), b) smluvní svoboda (možnost vstoupit do vztahu či nikoli). V oblasti veřejného práva (zejména trestního činu bez zákona), jestliže platí jiné principy, jedná se o středověké právo 5. Druhy absolutismu - a) ruský – samoděržaví – carská byrokracie, kombinace policejního aparátu s carským centralismem, b) anglický – absolutismus s parlamentem, c) francouzský – klasický, „stát jsem já“, d) Bachův – policejní, e) osvícenský – reformní 6. Teorie děleného vlastnictví - vlastník přímý a užitkový, k určité věci v dané chvíli a na daném místě je někdo vlastníkem vrchním, přímým, podstaty a někdo jiný je vlastníkem užitkovým 7. Charakterizujte raný centralizovaný stát - v čele takového státu stojí král (kníže), který vládně samostatně, ale v zájmu vládnoucí světské a duchovní šlechty. Pro vyšší stádium raného feudalismu je příznačná decentralizace státní moci, feudálně politická rozdrobenost 8. Jaké podmínky musely být splněny, aby se obyčej stal pramenem práva - je takový zvyk, který dosáhl formy práva zpětně povýšil zvyk na právo. Aby se stal právním obyčejem, je nutné, aby a) pravidlo vykazovalo znak dlouhodobého užívání v chování lidí, b) přesvědčení o jeho právní závažnosti, aby je státní orgány sankcionovaly – aby v případě porušení bylo uplatněno státní donucení k vyjádření pravidla chování – jak má vypadat chování 9. Pravomoci středověkého panovníka - panovník byl nejvyšším vojenským velitelem, zákonodárcem, soudcem, měl všeobecnou pravomoc, spravoval finance, reprezentoval stát navenek, byl vrchní leník, měl právo nobility – povyšování do šlechtického stavu 10. Jaké znáte typy starověkých států a) státy typu východní despocie (Mezopotámie), klasický otrokářský stát (Řecko, Řím), objevuje se spojení „koruny“ – stát se stává věcí krále a stavů 11. Kritéria dělení na nižší a vyšší šlechtu - prvotní rozlišení je rozlišení rodové – ti, kteří šlechtictví získali historicky dříve = vyšší šlechta, později je rozlišení na vyšší a nižší podle bohatství 12. Rozdělení sil stavovské monarchie - vládne král spolu se stavy, tj. s reprezentovanými politiky privilegovaných tříd obyvatelstva. Typický je dualismus vládní moci 13. Co je to právní universalismus - existence jednoho právního systému, proti stojí právní partikularismus – více právních systémů vedle sebe 14. Co je partikularismus - existence vícerých právních systémů vedle sebe; formy a) personalita práva – každý člověk s sebou nesl svůj právní režim, kterým se řídil ať přišel kamkoliv. Každý má svůj právní statut, ale je nerealizovatelná, jakmile se začíná rozrůstat větší pohyb obyvatelstva, nutně musela být nahrazena principem b) teritoriality – kdy na daném území a v dané době všichni tam žijící ať již trvale nebo přechodně se budou řídit tím právním systémem, který je běžný na daném území. Ius gentum – právo všem lidem a všem národům společné 15. Co je to léno - statek udělený lenním pánem (seniorem) leníkovi (vazalovi). nejprve do osobního, později do dědičného držení za konané služby 16. Co mohlo být předmětem léna - půda, úřad, hodnosti, funkce 17. Co jsou stavy - jednotlivé privilegované vrstvy feudální společnosti, uzavřené skupiny, podílející se na státní moci, nadány různou mírou politických práv (šlechta, duchovenstvo, měšťanstvo) 18. Co byly manuály - v manuálech byly zaznamenány od 13. století výroky glosátorů, kteří se zabývali veřejnoprávními a správními záležitostmi i otázkami spojenými s ekonomickými úlohami městského státu v Itálii 19. Předchůdci léna - beneficium- právní poměr, v němž jedna strana propůjčuje nějakou věc druhé straně s tím, že ta bude platit nájem (majetkovou výhodu). V podstatě je na doživotí, ačkoli v počátcích bylo dědičné – přirovnatelné k pronájmu věci. Precarium – speciální druh pronájmu s tím rozdílem, že pronájem půdy byl závislý na vůli vlastníka, ten mohl právní vztah kdykoli ukončit. Postavení druhé strany tedy bylo prekérnít. 20. Co byly právní knihy - soukromé sepsání obyčejového práva – neoficiální prameny práva 21. Druhy městských knih - knihy statutů – obsahující statutární (zřizovací) listiny a další privilegia, které město potom získalo; kniha soukromého vlastnictví – zapisovaly se zde majetkové poměry města (původní stav nemovitostí a movitý majetek, jejich převody), změny vlastnictví, závěti, kupní smlouvy; kniha administrativní a osobní – kdo je v čele města, kdo má volební právo, kdo zastává jaké funkce, kdo zajišťuje pořádek; knihy soudních rozhodnutí – rozsudky a jiná rozhodnutí městského soudu se vzájemně doplňovaly a reflektovaly i do jiných knih (např. spor o majetek osob), např. v Polsku Elbanská kniha – obyčejové právo severního Polska, Vislický statut Kazimíra Velikého – staré obyčejové právo ve Velkopolsku a Malopolsku, dále nové právní normy, právo trestní a státní správa. 22. Příčiny stavovské rozdrobenosti - šlechta se snaží strhnout moc na svou stranu a omezit moc panovníka, měla obavu z přílišné moci panovníka 23. Jaké síly napomohly k nástupu absolutismu - příčiny – myslí, koná sám – reprezentant moci, proti němu sněm (musí se sjednotit). Spojenci panovníka a) města chtěly privilegia pro rozvoj průmyslu, manufaktur – potřebují centralizovaný stát – proto podporují panovníka, b) nižší šlechta se chtěla obohatit na úkor vyšší šlechty, snaží se kopírovat konání měst 24. Primogenitura - prvorozenectví – nástupnický řád upravující dědění tak, že nástupnictví (majetek, trůn) náleží nejstaršímu synovi 25. Seniorát - stařešinský řád, znamenal, že po zemřelém panovníkovi se ujímá vlády nejstarší z rodu 26. Designace - předem určený kandidát volby 27. Writ - královský příkaz, kterým se zahajuje soudní řízení, původní příkaz panovníka adresovaný některému soudu, aby spor vyřídil tak, aby se poškozený nemohl ke králi obracet se stížností. Později se z nich stal procesní prostředek nutný k zahájení soudního řízení. Později se stal právním precedentem 28. Equita - od 13. století, jednotlivé případy byly rozhodovány podle volného uvážení soudců, co je podle jejich názoru slušné či spravedlivé, tedy podle equity, tím se vytvořil Soud kancléře (soud spravedlnosti); od 17. století nebyla Equita volným rozhodováním soudců, nýbrž řízení se opíralo o precedenty a procesní pravidla 29. Common Law - nejvýznamnější složka anglického právního řádu (sekundární složka je equity), vztah mezi Common Law a Equity vystihuje zásada „spravedlnost následuje právo“ („Equity follows the Law“). Vztah mezi Equity a Common Law = právní dualismus, E. doplňuje a zdokonaluje Common Law. 30. Precedent - v soudcovském právu, zejména v právním systému angloamerickém, je rozhodování soudu v konkrétní věci, které je závazné pro soudy stejného a nižšího stupně při rozhodování o právně analogickém případu 31. Zákon - normativní akt nejvyšší právní síly, vydaný nejvyšším orgánem státní moci, platící v kontinentálním právu 32. Co je to Wergeld - pokuta za usmrcení svobodného člověka, zejména za vraždu, v germánských právních systémech v raném středověku. Nabídl-li vrah příbuzným usmrceného Wergeld, museli jej přijmout a zdržet se odvetného jednání proti němu, např. krevní msty, jeho výše byla diferencována podle postavení oběti 33. Ordál - boží soud – sporná věc se předloží k rozhodnutí Bohu a předpokládá se, že Bůh nevinného zvláštním způsobem ochrání, při souboji, průchodu ohněm, hození do vody a tím dokáže pravdivost jeho tvrzení 34. Odúmrť - majetek fyzické osoby, která zemřela bez závěti a dědictví po ní nikdo nenabyl. Ve středověku ho nabýval panovník nebo vrchnost 35. Přímus - povinnost právního subjektu uzavřít smlouvu (kontrakční povinnost) 36. Banalita - stejná jak přímus, je to institut, který nutil poddané využít služeb šlechtického monopolu, musely platit šlechtě poplatky 37. Beneficium - právní poměr, v němž jedna strana propůjčuje nějakou věc druhé straně s tím, že ta bude platit nájem (majetkovou výhodu). V podstatě je na doživotí, ačkoli v počátcích bylo dědičné – přirovnatelné k pronájmu věci 38. Precarium - specifický druh pronájmu s tím rozdílem, že ukončení pronájemního poměru je na vyzvání – postavení nejisté, složité 39. Dominikál - vrchnostenské pozemky – panská půda – do r. 1757 nebyla podrobena daňovému zatížení 40. Rustikál - za feudalismu půda, jejímž vrchním vlastníkem byl feudál, ale na níž hospodařil poddaný rolník 41. Šlechta - historicky se vyvinula z knížecí rodiny, při první dělbě majetku, při prvním porušení nerovnosti vznikla rodová šlechta – vyvíjela se v období rozdrobenosti. Privilegia: a) právo výlučného přístupu k úřadům, b) soukromé války – šlechtic mohl sáhnout k vojenské síle, c) právo branného odporu – domníval-li se, že jsou porušovány jeho práva a výhody, mohl zasáhnout vůči svému panovníkovi, panovníci se snažili tato práva omezit těmito způsoby a o církevních svátích, sobotách a nedělích, později i v pondělí a ve středu, nesmělo být využito na hřbitovech, v kostelech 42. Právo nobility - právo povyšovat do šlechtického stavu, udělení šlechtictví, je výlučnou pravomocí panovníka, šlechta si podržela právo delegovat kandidáty 43. Církev - historicky první stav, vznikla se státem, privilegia: a) řídila se vlastním partikulárním právem – kanonickým, 2) daňová, 3) nemají vůči státu vojenskou povinnost, 4) monopolní organizací na vzdělání, kulturu atd. 44. Co je byzantinismus - je vztah mezi církví a státem, kdy císař svolává koncily, vyhlašuje církevní zákony, posuzoval konflikty ve víře. Císařův názor byl fakticky nejvyšším církevním ustanovením, císař za odměnu poskytoval církvi ochranu. Je to tedy kulturní, umělecký a životní styl, který se uplatnil v Konstantinopoli a spočívá okázalém projevu úcty vládci, též ze strany církve = caesaropapismus 45. Vztah církve a státu v 9. – 14. století - 2. pol. 9. století (843 – Verdunskou smlouvou) došlo k rozpadu Francké říše, ale myšlenka a ustavení univerzální křesťanské říše existovala dál. Symbióza církve státu vedla v Německu ke splynutí náboženství s politikou. Panovníci tvořili s císařem politickou hierarchii. Záminka ke konfliktu státu a církve vyvrcholila bojem o investituru. Boj o investituru (teorie dvou mečů) – spor mezi papežem a císařem o právo volby biskupů v 11. -12. století. Vyvrcholil za Jindřicha IV. a V. a papežů Řehoře VII. a Urbana II. Skončil 1122 ve prospěch církve při volbě biskupa – konkordát Wormský – smlouva mezi Jindřichem V. a papežem Kalixtem II. 46. Vztah církve a státu v rané feudální východní Evropě - caesaropapismus – panovník má v rukou moc světskou i duchovní 47. Vztah státu a církve po reformách - od dob reforem jsou ve vztahu mezi církví a státem dva směry – a) katolický, představovaný mezinárodní organizací, 2) evangelický, představovaný principem teritoriality církevních organizací – korporace státu úplně podřízené 48. Pseudoisidorská sbírka (Collectio Pseudoisidoriana) - 846-852, podvrh středověku, má dokázat, že světská moc byla podřízena moci církevní, a že římský biskup požíval v církvi odedávna privilegované postavení 49. Wormský konkordát - 1122 – smlouva (mezi císařem Jindřichem V. a papežem Kalixtem II.) – ukončil spor o investituru. Porážka světské moci. Biskupy jmenuje papež, ale v Německu tuto pravomoc propůjčuje králi. 50. Kdo vydal bulu Unam Sanctam - 1302 – papež Bonifác VIII. Říká „Jak je jeden Bůh, jedna víra, jedna církev, tak je jedna moc v rukou římského papeže“ Pokračuje teorie 2 mečů a ke konci se uvádí „Prohlašujeme lidské stvoření, že podřízenost římskému papeži je nezbytnou podmínkou pro spasení“ 51. Dictatus Papae(1075) - dokument Řehoře VII – bezvýhradná pravomoc papeže v záležitostech církve, přisvojil si právo sesazovat císaře, osvobozovat poddané od přísahy věrnosti hříšných vladařů. 52. Konstantinova donace - padělaný edikt vystavený údajně císařem Konstantinem. Zaručuje papeži Silvestru I. a jeho nástupcům nadvládu nad Římem, Itálií a celou Západořímskou říší. Dokument tak potvrzuje nárok katolické církve na území a postavení papeže je srovnatelné s postavením císaře 53. Corpus Iuris Canonici - hl. pramen kanonického práva až do roku 1917. Soubor 6 velkých sbírek práva, které vznikly mezi lety 1140-1500. Vydané Řehořem XIII. V roce 1580. Decret Gratiani, Liber Extra, Liber sextus, Clementiae, Extravagance papeže Jana XXII. , extravagance běžné. Roku 1917 nahrazeny Codex Iuris canonici. 54. Galikanismus - menší vliv papeže na vnitřní poměry církve ve Francii než v jiných zemích (bylo konstatováno zvláštní bulou VIII. roku 1302) – dokončen boj o investituru 55. Gortýnské zákony na Krétě - zákoník z doby zákonodárců – pol. 7. až 6. st. př. n. l. – jeden z nejstarších dokumentů otrokářského práva, upravuje se v něm právo dědické, rodinné, majetkové atd. 56. Typy vlád v Řecku - a) otrokářská demokracie – vláda všech širokých vrstev svobodného obyvatelstva, svrchovaná moc náležela lidovému shromáždění všech plnoprávných občanů (Athény), 2) otrokářská oligarchie (aristokracie) – vládou nejzámožnějších otrokářů, kteří ovládly stát prostřednictvím rady (Sparta) 57. Organizace státu ve Spartě - vláda vojenské aristokracie, dva králové, titul doživotní a dědičný, Eforové – dohlížitelé v počtu pěti, byli nejmocnější ve státě, veleni na 1 rok, Gerúsiá – rada starších, rada 28 občanů, nejméně 60-tiletých, legislativní i zákonodárná moc, společně s efory moc správní, Apellá – lidové shromáždění – z občanů alespoň 30-tiletých, plnoprávných a „rovných“, neměli právo iniciativy, volební, rozhodování o nástupnictví krále, otázky války a míru atd. 58. Složení společnosti ve Spartě - Heilóti – státní otroci, patřili k půdě a byli s ní přidělování, Périoikové – osobně svobodní, politicky bezprávní, řemeslnictví, obchodníci, rolníci, Sparťané – plnoprávní občané, od státu přidělený dědičný a neprodejný majetek 59. Lykurgovy zákony - roku 800 př. n. l. – usmrcování deformovaných novorozenců, manželství monogamní, muži jen voj. činnost… 60. Drakontovy zákony - roku 621 př. n. l. – v Athénách, pověstné svou krutostí, přísností, rázností, cíl: ochrana vlastnictví 61. Solonovy reformy - v letech 594-3 př. n. l. – sociální ochrana chudých a úprava ústavy rozšířena politická práva: a) majetkové právo – stanovena nejvyšší přípustná výměra vlastněného pozemku, připuštěno dědictví, zrušeny pozemkové dluhy, 2) organizace soudců a soudního řízení – nový soudní lidový tribunál – helialia 62. Helialia - Solonovy reformy, které se týkaly i organizace soudnictví; Solon zřídil nový soudní lidový tribunál – helialia a zavedl odvolací řízení proti výrokům archontů. Helialia byly početným shromážděním lidu s 500-1500-6000 členů, počet záležel na projednávané věci. Členové byli ustanoveni losem ze všech občanů bez majetkových rozdílů 63. Censová reforma - Solón provedl timokratickou reformu – občané rozdělení do 4 tříd podle pozemkového majetku, podle toho byly odstupňovány jejich občanské povinnosti i jejich práva 64. Orgány státní moci v Athénách - Eklésiá – nejvyšší orgán, sněm všeho obyvatelstva, moc zákonodárná, soudní, správní a při volbě úředník; Búlé – rada pěti set – politická protiváha sněmu, legislativa, správa hospodářské věci; Areopag – dozor na dodržováním zákonů, Úřady – zejména archontů – voleni losováním, podléhali kontrole, po skončení úřadu se zodpovídali lidovému shromáždění 65. Složení společnosti v Athénách - Polítai – občané, Metoikové – svobodní občané cizího původu, osobně svobodní, ale právně omezení, platili zvláštní daň z hlavy, neměly nabývat pozemky, Otroci ¬– a) vlastněni jednotlivci, b) démosiové – státní otroci 66. Aeropag - orgán státní moci v Řecku, jeho pravomoci omezeny na dozor a zachování zákonů, zejména ústavních a soudnictví v některých věcech 67. Kleisthenovy reformy - 508 př. n. l. – nové rozdělení občanů podle územní příslušnosti – a) definitivně zlikvidoval rodové zřízení v Attice, veřejnou správu založil na územním principu, b) státní administrativa (ústava) orientovaná demokratickým směrem, c) ostrakismuem zabránil snadným státním převratům 68. Ostrakismus - střepinový soud, zavedl ho Kleisthen asi roku 508 př. n. l., odsuzoval do vyhnanství občany považované většinou za nebezpečné republikánskému zřízení 69. Jaké byly zásady obsazování funkcí v Athénách - úředníci byli voleni losem. Kandidáti byly podrobeni prověřování – občanský původ, věk, vykonání vojenské služby, splnění finančních náboženských povinností, úcta k rodičům. Úřady nebyly placené, byly omezeny trváním obvykle na jeden rok. Opakované zastávání úřadů nebo hromadění úřadů nebylo dovoleno. Úředníci měli moc výkonnou, soudní, trestní. Principy: zásada výběrů z občanství, dočasnost výkonu funkce, odpovědnost před třídou, kolegialita, bezplatnost, zásada jedné stolice, zákaz opakování a hromadění funkcí 70. Řím - město založené roku 753 př. n. l., stát vznikl v 6. stoletní př. n. l. 71. Servia Tullia reformy - likvidace rodového zřízení, nové typy lidového shromáždění (comitia), nezávislé na rodové moci, majetkový census (5 tříd – centúrie – comitia centuriata) 72. Timokratický princip - politické zvýhodnění majetných občanů (zejména při lidovém hlasování) 73. Hortensiovy zákony - roku 287 př. n. l. plebiscita (usnesení concilia plebis – plebejských lidových sněmů) byla uznána závaznými i pro patricije 74. Co jsou Comitia curiata - římský lid v nejstarších dobách se shromažďoval po kuriích na shromážděních zvaných Comitia curiata. Zúčastňovali se všichni dospělí muži a rozhodovalo se zde o zásadních otázkách života obce (vojna, mír). Při hlasování rozhodovala nadpoloviční většina. Byla založena na rodovém základě. Společnost Římanů = 3 kmeny (10 kurií = 1 kmen) = 30 kurií (1 kurie = 10 rodů) = 300 rodů 75. Triumvirát - spojení nejvlivnějších osobností za politické krize: první triumvirát – 59. př. n. l. – Crassus, Pompeius a Caesar, druhý triumvirát – 43. př. n. l. – Marcus Antonius, Aemilius Lepidus a Octavianus 76. Organizace společnosti v Římě - patricijové – starousedlíci (nobilitas – stará pozemková aristokracie, equitas – jezdci), plebejové – široké lidové masy 77. Jaké měly funkce plebejci - 5. stol. př. n. l. – vznik plebejského tribunálu, jehož úkolem byla ochrana plebejského obyvatelstva pomocí ius auxilii, měli právo zasahovat do jednání všech státních úředníků, kromě diktátora – ius intercessionis. Osoba tribuna byla sacrosancta – nedotknutelná. Byli voleni plebejským lidovým shromážděním – comitia plebis tributa. Roku 287 – Hortensiovým zákonem dosáhli plebejci toho, že byla plebiscita postavena na úroveň zákonů a stala se závazná i pro patricije. 78. Principát - roku 31 př. n. l. vznikl z druhého triumvirátu, Gaius Octavianus, principes senatus – čestné označení, společná vláda senátu a principa 79. Dominát - od 3. století, nové chápání postavení císaře jako absolutistického monarchy, Diocletianus (dominus = pán, vlastník) 80. Impérium - nejvyšší vládní moc, zásadně neomezená a nedílná, zahrnuje právo zákonodárné iniciativy, nejvyšší vojenské velení, jurisdikci trestní, správní pravomoc 81. Ústavní organizace Římské republiky - lidová shromáždění (comitia centuriata, tributa, plebis tributa), senát, magistratury – volení úředníci: - cum imperio – 1) konzulát – dvojice nejvyšších úředníků, 2) praetor – jurisdikce, při nástupu do funkce vydával edikt – obsahoval pravidla jejich rozhodování - cum potestate – nižší nařizovací pravomoc, 1) censor, 2) kvestura – finance, 3) edilita – čtyřčlenné kolegium 82. Co byla Comitia centuria a na jakém principu byla založena - podle reformy organizace společnosti připsané králi Serviu Tulliovi byla společnost rozdělena do 6 tříd + jezdci, které byly rozděleny na menší jednotky (centurie), jejichž počet nezávisel na množství obyvatel v dané třídě – nejméně početné třídy (nejmajetnější) měly nejvíce centurií. Centurie byly jednotkou vojenskou, daňovou a politikou – hlasovací jednotka na lidovém shromáždění nového typu – comitia centuriata (193 centurií). Byly organizována na timokratickém základě (jezdci + I. třída měly společně 98 centurií – nadpoloviční většina) (I. třída – 80 centurií, II. – 20 centurií, III. – 20 centurií, IV. – 20 centurií, V. – 30 centurií, VI. – 5 centurií, jezdci – 18 centurií) 83. Jakou funkci měl senát v Římě v zákonodárném procesu - senát vydával usnesení (senatus consultum). Tyto usnesení neměly sílu zákona, protože senát za republiky neměl zákonodárnou pravomoc. Potvrzoval usnesení lidového shromáždění. Úkolem senátu bylo vykládat zákony, rušit ty, které byly přijaty jinou cestou a povoloval výjimky ze zákona. Stát byl správcem financí a rozhodujícím hospodářským orgánem 84. Princip volby magistrátů ve starověkém Římě - dočasnost (annuita), kolegialita, bezplatnost, odpovědnost, ius intercessionis – maření opatření kolegů (právo veta) 85. Funkce cenzorů v Římě - jmenovali členy senátu a měli právo vylučovat – podle zákona Oviniova vedli evidenci římských občanů a prováděli jejich zařazování do majetkových tříd, vedli senátorská alba, dozor nad mravy s právem trestat přestupky senátorskou důtkou; vrchol politické kariéry římského občana 86. Rozdíl mezi diktaturou v Římě za republiky, za Sully a za Caesara - diktátorem za republiky byl za mimořádných okolností jmenován vždy některý ze dvou konzulů na návrh. Měl neomezené právo a nikdo proti němu nemohl uplatnit svoje právo intercese (veta). Tato koncentrovaná moc však zanikla okamžitě dosažením cíle nebo se diktátor musel po 6 měsících funkce vzdát. Republika – v popředí stojí armáda (Gaius Marius – vojevůdce, přijímal do armády občany bez cenzu, zavedl plat); Sulla – diktatura prostřednictvím Valeriových zákonů, stal se diktátorem na neomezenou dobu, získal pravomoc vydávat zákony a provádět reorganizaci státní správy. Vynášel rozsudky trestu smrti, konfiskoval majetek, posílil pravomoci Senátu, jeho diktatura byla prvním otevřeným pokusem o likvidaci Římské republiky; Caesar – prostřednictvím armády, finančních a podnikatelských kruhů a strany populárů. Caesar získal doživotní diktaturu a jeho osoba byla prohlášena za nedotknutelnou, soustředil na sebe veškerou moc, svá rozhodnutí vydával jako zákon nebo formou sentaus consular, usnesení senátu. Caeasar převzal osobní moci 87. Prameny práva v Římě (republika) - a) zákon 12 desek, b) pontifikální (kněží) jurisprudence – interpretace práva, c) komiciální legislativa, d) ius honorarium – praetor urbanus – praetorské edikty, d) ius gentium (právo národů) – jurisdikce s cizinci, g) ius naturale – přirozené právo 88. Do kterého období spadají zákony XII. desek - 5. století př. n. l. – první a po dlouhou dobu jediná kodifikace římského práva, vytesány na kamenné desky a vystaveny na fóru Kdy přestal platit Zákon 12 desek; byly zničeny za galských vpádů v roce 387 př. n. l., vydány jako reakce ne plebejské secese, zákony paltí pro plebejce i patricije 89. Ius honorarium - úřednické právo, zaváděné do praxe soudními magistráty, především praetorem, ale též kurulskými aedily a místodržícími v provinciích 90. Ius civil - občanské právo, tradiční národní ŘP odvozené ze zákona, opírající se o mravy předků, pontifikální interpretace a komiciální zákony v Římě za republiky. Jedná se o veřejné právo. Zákon měl 3 části – praescriptio – datum přijetí, rogátor atd., rogatio – text zákona, sanctio – stanovení sankce za porušení zákona 91. Ius gentium - právo všem lidem a všem národům společné 92. Prameny práva v Římě (císařství) - období principátu: a) císařské konstituce (Constitutiones principum) – leges, patří sem Edicta, Mandata, Decreta, Rescripta, b) Senatusconsulta, c) Klasická jurisprudence - období dominátu: a) nařízení císaře – leges generales, b) kodifikace – úpadek práva: Codex Theodosianus, Citační zákon Konstantinův (321), Citační zákon Theodosia II. a Valentina III. (426) – nejvýznamnější právníci (Senát mrtvých) – Papianius, Paulus, Ulpianus, Modestinus, Gaius 93. Císařský byrokratický aparát za principátu - placení, jmenovaní, osobně závislí úředníci; a) císařská rada (politika a hospodářství), b) císařská garda – ochranný sbor principáta a osádka města Říma 94. Správa provincií - císařské provincie – císař prostřednictvím procuratores, ostatní spravoval senát pomocí proconsules 95. Diokleciánovy reformy - přelom 3. a 4. století, rozdělení říše na čtyři správní oblasti – 4 spoluvládci tetrarchie – základy rozdělení říše na Západo a Východořímskou; reforma administrativy – centralizovaná a hierarchizovaná, správní členění země – prefektura, diecéze, provincie 96. Milánský edikt - úmluva mezi císaři Konstantinem Velikým a Licinem roku 313, potvrzující křesťanství jako tolerované náboženství v Římské říši; přenesení centra křesťanství do Byzantionu (Konstantinopole). V roce 320 už státním náboženstvím, 380- výlučné nábož. 97. Rozpad Říma - roku 395, rozpad na Východořímskou a Západořímskou říši, Theodocius I. – rozdělil vládu mezi své dva syny; roku 476 sesazení Romula Augustula – zánik Západořímské říše 98. Prameny práva za dominátu - leges generales – nařízení císaře, codexy – sepsání nařízení císařů, citační zákony 99. Citační zákony - roku 321 zákaz používání komentářů (notae), roku 426 používány pouze původní spisy Senátu mrtvých (Papianus, Paulus, Ulpianus, Modestus, Gaius) 100. Byzantská říše - roku 395 rozdělení Římské říše – příčiny stability východní části: a) otrokářství se na východě nikdy nerozvinulo v tak klasických formách jako na východě, b) celá řada hospodářsky silných měst – opora státního zřízení, c) státem provozované monopoly – zdroj financí 101. Společenská struktura po zániku ŘŘ - otrokářská společnost přecházející k feudalismu: a) otroci (mívali pekulium – majetek), b) kolonové (svobodní lidé s omezeními – neovlníci), c) stratiotové (většinou Slované, žili v občinách, zvláštní postavení), d) městská chudina, 5) řemeslníci a obchodníci, 6) státní úředníci, 7) senátoři a rodová šlechta, 8) feudální vrchnost – od 9. století – mezičlánek mezi centrální mocí a zemědělcem 102. Systém státních orgánů po zániku ŘŘ - a) císař – moc zákonodárná, výkonná i soudní, řídil i církve, 2) státní rada (konzistoři) – poradní orgán, 3) senát (synklit), 4) státní aparát – úředníci od 7. stoletní rozděleni do kategorií, vyšší státní úředníci – logothetové 103. Thémové zřízení - 7. stoletní, nové správní zřízení z důvodu vojenského ohrožení, Théma – vojenský obvod, v čele velitel vojska - stratég 104. Caesaropapismus - vládce zároveň císařem i papežem, vládl církvi stejně jako státu 105. Prameny práva - Justiniánské právo (Corpus Iuris Civilis) do roku 866, poté Bailiky 106. Tria Volumina - Corpus Iuris Civilis - 6. století (530-534), Byzanc – první ucelené kodifikace středověkého práva, obsahoval: Justinianův kodex – leges, Digesta – ius (edikty, právnická literatura), Instituce (učebnice práva) 107. Co byly Basiliky - byly dílem Lva VI. (864), byly to kodifikace práva v 60 knihách; cílem byla revize Justiniánského díla, pokus o zachycení platného právního stavu v jednotné formě v řeckém jazyce 108. Ekloga - roku 762 – výbor ze zákonů dvou císařů Lva III. a Konstantina V., doplňovali ho 3 zákony (První zemský zákon, Rhodský námořní zákon a Vojenský zákon) 109. První zemědělský zákon - Nomos Georgikos, vydán na přelomu 7. a 8. století, souvisel se slovanskou kolonizací Byzance, upravoval vztahy mezi vesničany, stíhal trestné činy ohrožující zemědělské hospodaření, je označován jako zákon, není však jisté, zda skutečně šlo o autentický zákon z doby Justiniána II. nebo zda šlo o právní knihu; byl převzat v Bulharsku, překlad je znám jako Kniha zákonů (vliv slovanských práv) 110. Rhodský námořní zákona - r. 700, soukromý zápis práva regulujícího mořeplavbu 111. Kdy a kde vznikl Procherion - příruční zákon (Procherios nomos) – 70. léta 9. století, Byzanc – Bazileos I., nahradil Eklogu – měl 40 titulů a zabýval se a) právem soukromým (zasnoubení, manželství, právo závazkové a dědické), b) právem veřejným 112. Hexabiblos - polovina 14. století, právní kniha, šestikniží, používala se v Řecku až do r. 1946 113. Co obsahovaly nomokánony - církev si v Byzancii upravovala své vztahy vlastními předpisy – capitula a soubory těchto předpisů jsou známy jako nomokánony (krácený překlad byzantské sbírky kanonického práva Synagogae z 6. století do staroslověnštiny, který pořídil sv. Metoděj v 2. polovině 9. století) 114. Co to bylo Latinské císařství - pod hegemonií Benátek; vzniklo potom, co IV. křížová výprava vstoupila do řešení vnitřních dynastických svárů Byzance, což vyvrcholilo dobytím a vypleněním Cařihradu křižáky roku 1204. Latinské císařství bylo zřízeno 1204 v Konstantinopoli – částečně opanování Byzance západním císařstvím 115. Kdo stál u zrodu království vizigótů - 410, pod vedením krále Alarchia dobyli a zpustošili Řím. Vizigóti se dílem násilí a dílem dohody s římským císařem usadili počátkem 5. století v Galii, kde založili první germánský stát. V příštím století se rozšířili na Iberský poloostrov – toto království bylo zničeno Franky a definitivně Araby počátkem 8. století 116. Pro který národ platil Codex euricianus - Germáni, nejstarší památka vizigótského práva (1. kodifikace Vizigótů); podnět k sepsání dal král Eurich roku 475; byly zde zařazovány předpisy obyčejového práva i některé normy práva římského 117. Breviarum Alarichi - Lex romana vizigothorum, novodobé označení Alarichův breviář – vizigótská sbírka, obsahující právo staré – ius (zastoupené výtahem z Gaiových institucí) i právo nové – leges (zejména výběr z kodexů Gregoriana a Hermogeniana) 118. Franská říše - počátky spojeny s králem Chlodovíkem (482-511), 496 přijal křesťanství 119. Jak se jm privilegia enoval zákoník z počátku 6. st. ve Franské říši, jež upravoval právní vztahy nejmajetnější skupiny ve státě - vlastní právo franské bylo kodifikováno poprvé počátkem 6. století za krále Chlodvíka, jedná se o soupis obyčejových předpisů sálských Franků, obsahující zejména normy trestního, rodinného a dědického práva. Tento zákoník se dochoval v pozdějších znění jako Lex Salica – Zákoník sálských králů; byl kasuistický a nepromítaly se v něm vlivy ani práva římského ani kanonického 120. Společenská struktura Franské říše - etnicky nepřehledná; a)rodová a služebná šlechta, b) duchovenstvo, c) svobodné obyvatelstvo (sedláci), d) polosvobodní (litové), e) otroci (považováni za věc) 121. Státní a správní zřízení - dědičná monarchie, a) král – neměl pevné sídlo (statky – falce), b) královská družina, c) poradní sbory (březnové pole – vojsko, šlechtické shromáždění), d) úřednictvo (jmenováni králem), e) palácový hrabě (soudnictví), f) královská kancelář (písemnosti), g) vévoda, h) královské posly (kontrola venkovských úředníků) 122. Comes Palatii -předsedal dvorskému soudu 123. Majordomus - dvorský úředník, správce královského paláce, postupně soustředili veškerou moc ve svých rukou, vznik nové vládnoucí dynastie Karlovců 124. Důvody dělení Franské říše - z důvodu nesourodosti říše se začala dělit už za Karla Velikého roku 806 mezi jeho syny, po jeho smrti občanská válka mezi vnuky skončila Verdunskou smlouvou (843) – rozdělila říši na tři části (Ludvík Němec – Východní Franky – budoucí Německo, Karel Holý – Západní Franky – budoucí Francie a Lothar – Střední Franky – Lotrinsko; smlouva znamenala vytvoření dvou celků – Východo- a Západofranské říše), roku 870 byla uzavřena nová smlouva – Mersenská smlouva 125. Thunginus, rachinburg - soudy setnin na mimořádných zasedáních; řídil ho thunginus, právo nalézalo 7 rachinburgů 126. Prameny práva ve Franské říši - a) leges barbarorum, b) kapituláře, c) listiny, formuláře, právní knihy 127. Leges Romanae barbarorum - 5. -6. století, označení pro kodifikaci římského práva, které platilo i po zániku západořímské říše roku 476 pro římské obyvatelstvo nových germánských států 128. Leges barbarorum - kodifikace práva ve Franské říši – vycházeli z obyčejového práva: a) Lex Salica (506-611), b) Lex Ribvaria (pol. 7. století) 129. Královský bann- - největší přikazovací a zakazovací pravomoc 130. Kapituláře - právní akty franských panovníků 131. Svatá říše římská národa německého - Ota I. roku 962 po rozpadu franské říše a po ovládnutí Itálie v 10. století se nechal německý král korunovat za římského (německého) císaře, považoval se za následovníka Karla Velikého 132. Etapy vývoje státu - 1) středověká rozdrobenost (962-polovina 13. století), 2) stavovský režim (1220-30tiletá válka), 3) knížecí absolutismus (1648-1806), 4) Německý spolek (1806-1871), 5) Německé císařství (1871-1918), 6) Výmarská republika (1918-1933), 6) Totalitní diktatura (1933-1945) 133. Lenní systém - zaručoval šlechtě nárok na vyprázdněná léna (lenní přímus) do roka, 6 týdnů a tří dní musel poskytnout jinému vazalovi; knížata nerespektovala svou povinnost dále udílet podléna spojená s královskými úřady 134. Sociální struktura Německé říše - a) velmoži, b) drobní držitelé půdy, c) polosvobodné a nesvobodné obyvatelstvo, d) duchovenstvo, e) cizinci (židé), f) ministeriálové (přeměna v nižší služebnou šlechtu, z nesvobodných, pro osobní schopnosti, byli odměňováni služebními statky), g) stavové – říšští, zemští 135. Zlatá bula Karla IV. - 1356, první ucelený říšský zákon, volba císaře, zemská výsost kurfiřtů, přiznala jim regály, soudnictví, český král privilegované postavení mezi kurfiřty- volí hned po duchovních kur. 136. Jak bylo upraveno nástupnictví císaře ve Svaté Říši římského národa německého po roce 1356 - Karel IV. ve své bule vymezil pravidla volby německého krále mělo ji konat 7 kurfiřtů (3 duchovní a 4 světští), bylo stanoveno m