Den otevřených dveří
Z ÚST RODIČŮ...
Dveře se otevřou a vy můžete vstoupit a nahlédnout učitelům pod pokličku. Co to vaří s našimi hodnými i neposlušnými dětmi? Jakým způsobem a jakým pokrmem jsou děti krmeny? A nechávají se jen pasivně krmit nebo poskakují vesele kolem a chtějí při tom společném díle pomáhat?
Na waldorfskou školu docházejí zatím dvě z našich pěti dětí a ráda vždy vítám možnost nějakým způsobem se přiblížit tomu, co se ve škole děje.
Letos jsem byla v první třídě a obdivovala práci paní učitelky Kubíkové, která laskavě, vesele a s přehledem dokázala hodinu a půl udržet pozornost více než dvaceti mravenečků – začínajících školáčků. Pozdrav, společná průpověď a hned následuje rytmická část, která zapojí pozornost celého človíčka, nejen jeho myšlení. - Hop a skok, poslouchej, vnímej, tleskej, reaguj na druhého … Něco takového bychom ráno možná potřebovali všichni, když se plouživě či překotně snažíme vpravit do světa, do svých povinností. A už si všichni chystají sešity a pastelky, hrkají židličkami a s vážností se ponořují do tajů samohlásek. Každá samohláska je princezna, která má svého prince a svou komornou. Bílé stránky jsou rozbrázděny vlastnoručně vytvořenými barevnými řádky a pomalu se plní jednoduchými slovy. Někdo je hotov brzy, někdo pracuje zvolna, děti postupně docházejí za paní učitelkou a dostávají další úkoly. Nakonec k cíli došli všichni a tak je čas na pohádku. Ještě polštářek pod hlavu a pohádka se může odvíjet…
Líbilo by se vám chodit do takové školy?
zdroj: www.zswaldorfostrava.cz
Náš první den otevřených dveří
Ve škole jsme prvním rokem a tak jsme byli zvědaví, jak takový den otevřených dveří vypadá.
Těšili jsme se hlavně na výrobu adventních věnců, jednak že si nějaký vyrobíme a spojíme tak příjemné s užitečným a také jsme doufali, že se u vití seznámíme s dalšími rodiči naší třídy, protože jsme předpokládali, že tam budou „šplhat“ všichni rodiče prvňáci, jelikož u věnců byla naše paní učitelka.
Pátrání po adventním kolečku začalo v naší třídě, kde se představovala waldorfská školka. Bylo v ní klidno a tak jsme se nebáli prohlédnout si výrobky školkových kolegů. V další třídě jsme se zarazili u výroby šperků z barvených i přírodních těstovin. Tady bylo hodně plno, děti soustředěně navlékaly těstovinové šňůry. Obdivovali jsme paní učitelku Lubojackou za zmapovaný potravinový trh s italskými přílohami. Byli jsme nadšení, že jsme nejen navlékali, ale že jsme si mohli vyrobit kompletní výrobek (kromě šňůry „korálů“ jsme měli v povinné výbavě i zapínání). Ve vedlejší třídě nás paní učitelky vábily na výrobu hvězdiček z ořechů, kterými se pak zdobil školní vánoční strom. Potom jsme se vydali pátrat do prvního patra. Po cestě se trousili malí i velcí s tácky lákavě vyhlížejících dobrot, šli jsme tedy po jejich stopách. Než jsme došli k bufetu s občerstvením, stihli jsme si udělat svíčky z včelího vosku. Díky dobrým radám paní učitelky, která nám pomohla svíčku i sbalit, jsme zjistili, proč ji musíme dobře smotat. Že je důležité nenechat díry, aby nám doma rychle nevyhučela mohutným plamenem, jak se nám to doteď u těchto svíček stávalo. Na chodbě jsme se zasekli u pultů s krásnými originálními šperky, rozvrhy hodin a přáníčky, řezbářskými výrobky, mýdly s hračkami i bez, keramikou, atd.. Ještě jsme zůstali a nakonec jsme se ještě jednou vrátili ke zdobení perníčků. Ocenili jsme nápad s malými pevnými zapínacími sáčky na bílkovou polevu. Na ozdoby s rákosu, pomerančové kůry a proutků jsme si netroufli, i když výtvory byly velmi povedené. Dav návštěvníků houstl a tak jsme tušili, že se blížíme k občerstvení. Bufet nás ohromil. Hlavně nadšenou, milou a o zákazníka se přetahující obsluhou, což nám lichotilo a nejen díky tomu jsme si ochotně přidávali. Rodiče, kteří se podíleli na obsahu jídelního lístku se opravdu vytáhli, menu bylo sladké i slané, navíc z vedlejší kuchyňky voněly bramboráky a polívka. Posilněni a zneklidněni otázkou, zda letos budeme bez adventního věnce, když jeho výrobnu nemůžeme najít, jsme se dostali do přízemí, kde jsme zahlédli cedulku, že náš cíl je přes školní dvůr a stačí projít kolem kovářské dílny! U kovářů jsme se zdrželi, protože náš prvňák chtěl taky vyzkoušet, jak se kuje železo, dokud je žhavé. Nakonec z toho v našem případě sešlo, protože kováři neměli štokrli pro tak malé pomocníky, ale dívali jsme se na spolužáky z vyšších tříd, kteří za povzbuzování mistrů bušili do železných prutů, jenž si nejprve nahřáli nad ohněm. Ohřát ze zimy jsme se šli k adventním věncům, kde bylo absolutně plno. K dispozici tady byly věnce menší i větší, chvojí, materiál na zdobení i kalíšky pod svíčky.
Pravděpodobně jsme něco ve výčtu dílen a aktivit minuli (určitě je třeba ještě připomenout přednášku o waldorfské pedagogice), nicméně můžeme s čistým svědomím a nadšením všem vzkázat, že den otevřených dveří s vánočními dílnami na ostravské waldorfské škole stojí za návštěvu. Strávili jsme moc milé dopoledne v příjemné atmosféře. Děkujeme všem za skvělou organizaci i program, protože podle nás se obojí opravdu povedlo! My jsme domů donesli výrobky, plná bříška a dobrou náladu.
autor: Lenka Krobová
Fotogalerie:
www.zswaldorfostrava.cz/fotogalerie/