Obrazy F.N.

Báseň – Němec 1986.

Kdyby dnes jsi Ježíši chtěl přijít na zemi,

která žena u nás řekla by:

„Staň se mi!“

A který by se našel muž

a dávno neutekl už od takového josefovského údělu?

Ten tichý život jedině

snad někde opět v zapadlé dědině ještě by jsi mohl prožívat,

však Marxe jako vzor i tam snad by jsi byl nucen uctívat.

A kdyby jen jednou jsi se pomodlil:

na nebi Otce mám, jistě jiný než ty by studoval.

Tobě by zůstalo zas jen to řemeslo

co tehdy jako dnes tak málo ti vyneslo.

Kdybys sebe víc pracoval,

v tom řemesle bys málo vydělal,

zas jenom chaloupku chudobnou s matičkou obýval.

Farizej jako kdys

výklad by ti udělal co činit abys bez úhony žil:

poslouchat vládnoucí u vesla

co prý dělnická třída tam vynesla,

činit vše horlivě co oni říkají,

nic z toho však co oni konají!

A kdybys pak bez úhony těch třicet let dožil se,

co pak bys Ježíši udělal?

Kde bys souhlas ke svému poslání vzal?

Kdo myslíš, že by dnes ti to dovolil?

Když bez souhlasu vrchnosti dnes nesmíš se

ani pomodlit, natož tak chodit mezi hříšný lid

a vykládat svoje učení!

Ne tři roky, jen tři dny

a byl bys v lapáku

pro pobuřování ve státu!

Jistě, život se změnil podstatně,

v oblasti duchovní jistě jen k horšímu.

Miliony duší churaví,

člověk již pravdu od lži nepozná,

klame jej i ten

co tvé učení šířit má,

snad víc než samotný Antikrist.

Pacem in terris, on první

by ti slovo vzal,

řekl by, že hlavní slovo tu máme my!

Ježíši bláhový!

A myslíš, že by ti tento stát

dopřál soud a na vinu se tě ptal?

A cestu křížovou dovolil?

Ne, dnes již jsme s pokrokem mnohem dál

se svými způsoby.

Co blázen za mřížemi zavřený,

soudnosti lékaři zbavený,

tak bys dnes umíral.

Osamocen naprosto a úplně

hrozně bys zase zavolal:

Otče můj proč jsi mě opustil!

A kdybys i pak z mrtvých vstal, tisk by to ututlal,

sjezd strany odvolal.

Zásada už je taková,

že o čem se nepíše, to se ani nestalo.

Pacem in terris by to potvrdil,

vždy´t na světě hlavní je míti mír, ne nějaké zázraky co Bůh tu udělal.

Svět tento je nám milejší

než božské tvé záměry.

Zůstaň si tam na nebi, rudí si tu sami poradí,

to oni teprve změní nás na lidi, jenom jim dopřej čas,

čas a zase čas

a změní tě v pohádku pro děti

a ty pak jak známo budeš mlčeti

a necháš svět ve klamu.

Řekl jsi: „Nebude již dáno žádného znamení pro toto stvoření.“

Svět zazvoní ti hranu

a s odvahou vstoupí do věčného prokletí.

A hrůzo hrůz, tvůj kněz bude to,

kdo tomu všemu řekne: „Amen!“

*