Obrazy F.N.

Kronika

obce

Jankovice

Autor Josef Župka

strana č. 1:

Předmluva.

V r. 1936 kdy jsem se z Holešova do zdejší dědiny přistěhoval, zastal jsem tu lid většinou chudý, ale dobrý, pracovitý, z větší části upřímný. Hned z počátku zaujal mne svérázný život zdejších, zvláště starých lidí.

Brzy jsem si uvědomil potřebu zachytit tento svéráz. Bylo by škoda nechat bez povšimnutí vše čím žili tito lidé, vše co dnes pamatují už jen ti nejstarší. Byl by to hrubý nevděk neuchovat, nezaznamenat to co již nevrátí.

Za 10-20 let jistě už nikdo nebude pamatovat, nikdo ani neuvěří, že lidé ještě okolo r. 1920 chléb nahrazovali vařenou kvačkou, (řepou). V jedné místnosti, že bydlelo a srovnalo se 8-10 i více sourozenců, rodiče, mnohde i výměnkáři.

Nebudou moci pochopit, že lidé přes mnohé nedostatky hmotné byli spokojenější, že chodili bosky, v šatech doma spředených i ušitých a že rohlík byl pamlskem.

Kronika tato sepsána v r. 1978 podle poznámek soustavně doplňovaných od roku 1936.

                                                                              Župka

strana č. 2 a 3:

Následují dva listy kde jsou fotografie domů.

Úvodní část

strana č.3/A:

Vžijme se aspoň trochu do poměrů prvních osadníků naší dědiny. Zamysleme se nad tímco vše prožili ve svých dřívějších domovech. Drancování, vypalování, různé násilnosti bylo jim zakoušet od vojsk domácích i cizích. Posléze jako rebelové vyhnáni ze svých domovů, odtrženi od příbuzných. Násilně usazeni, jedni do dědin, aby doplnili úbytek poddaných vzniklý během 30-leté války. Jiní do lesů, aby založili nové dědiny.

Tak podobně založeny Jankovice a osazeny lidmi valašských hor. Zde jim vyměřeny příděly půdy v lesích, k vyklučování a obdělání. První jejich starostí bylo mít střechu nad hlavou. Byly to z počátku jen chatrče haluzím a trávou kryté, ohniště před vchodem. Ohniště tato o průměru 120 -150 cm posud se nachází (před domy č.78-87 a j.). Ze starých domovů toho moc nevzali. Šatstvo, nářadí, někteří snad volka, kravku nebo ovci. Drůbež ne, ta byla v té době velkou vzácností i v panských sídlech.

V těžké práci a všestranném nedostatku vzpomínali starých domovů. Co nejdříve bylo nutno postavit trvalejší obydlí. Byly to nízké domky (asi 2,50 m) utlučené z hlíny o jedné místnosti s přilehlou síní, pokryté slámou. V obytné místnosti bylo uprostřed ohniště. Nad ohništěm na řetěze zavěšena poklice upletena z proutí, blátem omazaná, chránila strop před ohněm. Kouř odcházel volně škvírami ve stropě. Vnitřní zařízení žádné. V koutě hrubě zrobená pohrádka (pryčna), mnohde jen hromádka sena k spaní. Stůl, lavice to vše doma vyrobeno. Drobné zvířectvo (ovce) mělo často své místo v koutě obytné místnosti. Chlévy a jiné místnosti přistaveny později dle potřeby. Do chlévů t. č. se chodilo přímo ze síně. Je potřeba hodný kus představy, aby si dnešní člověk mohl udělat nějaký dojem o tom jak bydleli a žili první obyvatelé dědiny Janíkovic.

strana č. 4:

Byla to jen malá osada (18 rodin). Každou píď země bylo třeba řádně do hloubky překopat, kořeny vybrat, kámen posbírat. Hromady tohoto kamene (kamenice) místy dosud zachovalé svědčí o jejich houževnaté práci. Tak vznikala první políčka, která bylo nutno ohradit hlídat, aby lesní zvěř nespásla úrodu ještě před sklizní. Luštěniny, pohanka, oves, zelí a kvačka, byly jejich první výpěstky. Brambory se tehdy ještě nesadily. Nedovedeme si ani představit jakou měli radost z první úrody, z prvních květů stromových. Jak se asi těšili z prvního ovoce a jak si všeho vážili.

Ke všemu co tito lidé zažili, nebyli tu ani rádi viděni. Obyvatelé okolních dědin zvláště z Traplic a Jalubí dívali se na ně jako na vetřelce, dokonce zbojníky. Bylo to trochu přirozené. Noví osadníci zabrali část jejich dosavadního životního prostoru, který od nepaměti až dosud svobodně jako poddaní kláštera velehradského užívali.

Velehradský klášter měl mimo jiné, též v části našeho katastru už od 13. stol. velká práva „ Svobody“ dané klášteru markrabětem a potvrzená českými králi. Poddaní kláštera velehradského v obcích Traplice a Jalubí dívali se na ně podobně jako jejich pan opat Grefenféls. Tento ve své stížnosti zemskému hejtmanu kardinálu Dietrichsteinovi píše:  „Rottal usazuje na svých panstvích velké množství Valachů. Poroučí jim pálit a kučovat lesy. Tito se volně potulují po lesích.  Mohou si zřídit i zbojnická  dopata (doupata) a odtud zbojničit.“ Není možno se takovému dopisu divit, neboť bylo ještě v dobré paměti dvojí přepadení kláštera Velehrad, právě Valachy bojujícími v rámci švédské armády. Další okolností  která nepřispěla ke sblížení našich s okolními obyvateli byly spory o „Svobody.“ Spor tento veden skoro 50 let mezi opaty kláštera velehradského a hrabětem z Rottalů. Spor ukončen dohodou na příkaz císaře Leopolda v r. 1701. Spor tento byl doprovázen mnohaletými násilnostmi, které poddaní obou panství navzájem prováděli a které obě vrchnosti podporovaly. Taktéž násilnými akcemi. Zdá se, že přezvisko „ Maráni“ kterým ještě dnes jsou nazýváni naši lidé, pochází z těch dob. (Trapličanům říkáváno „Okleškáři,“ jalubským „Metláři,“ halenkovským „Krpčári, Košičanům také „Marání.“

strana č. 5:

Ještě se chvíli vrátíme. Možno se domnívat, že první obyvatelé brzy zdomácněli, jednak neměli na vybranou, jednak přišli z hor do hor. Hory byly jejich živlem. V horách aspoň ti první našli i posmrtný odpočinek. Tak svědčí zpráva spytihněvského faráře konzistoři v níž píše: „Farníci z Janové ani faráře nepotřebují, své mrtvé  pochovávají po horách, děti si křtí sami, jen oddavky povinně  odbývají v kostele.

A tak čas plynul, stará generace vymřela, další zvykala, až úplně zdomácněla. Tak jak jinde i zde řádil mor. Prořídlé obyvatele doplnili noví přistěhovalci, mezi nimi bylo i několik rodin německých ze severní Moravy.

Z prvních rodů, které kdysi daly základ této dědině seaž dosud udrželi jen Prokešové a Bednaříci, donedávna ještě Chlopáni, Skřivánci a Polášci. Skoro 300 let jsou zde Důbravové a Fornáli. Přes 200 let zde žijí Malinovští, Kolajové, Rakovi, Hruškovi, Rezkovi, Škrabalovi, Balejovi, Mikulcovi, Hudkovi, Čermákovi, Kolaříci.

Obyvatelé naší dědiny už v minulosti až dosud si nejlépe rozumí s Košičany. Z počátku je spojoval stejný osud, později společná farnost – hřbitov. Přátelství zpevňováno společnými sňatky. Rovněž dobrá shoda bývala mezi občany salašskými, podepřena přátelstvím drvařů z obou dědin. Přibližně stejně dobrý poměr udržován s obyvateli Modré. Bylo to v minulosti, pokud se chodilo pěšky na trh do Hradiště s ovocem, průchodní dědina.

Naše mládež ráda navštěvuje taneční zábavy na Kostelanech okr. Kroměříž. Tamní mládež oplátkou dochází k nám. Pokud naši chodívali s trhem do Kroměříže bývaly Kostelany taktéž průchodní obcí.

Ač nerad musím napsat, že styky mezi obyvateli nejstarších sousedních obcí Traplice a Jalubí v minulosti nebyly nejlepší.

strana č. 6:

Obě dědiny náležely vrchnosti velehradské. Jak už jinde napsáno neshody, spory o „Svobody“ mezi vrchností napajedelskou a velehradskou se přenášely na obyvatele dědin Traplice, Jalubí – Jankovice, Košíky. Vlivem toho, bylo mezi poddanými těchto obcí jakési nepřátelství, které trvalo asi do roku 1920. Přepady lidí v poli, v horách nebo na cestě nebyly zvláštností. Stávalo se ještě ve dvacátých letech, že pozdní chodec prohnán Traplicemi jen proto, že byl z Jankovic nebo Košíků. Ani kladařům pozdě jedoucím z nádraží nedali pokoj. Ti horkokrevní nosívali sebou střelné zbraně nebo železné prsténky. Zavedením autobusové dopravy, častějším stykem na společných pracovištích, teprve staré nepřátelství pominulo.

Nadávka „Maráni“ dnes už nezní nepřátelsky. Hospodské bitky zvláště o zábavách mezi mladými těchto dědin patří minulosti.

Stáří osad.

Níže uvedené letopočty u většiny obcí neudávají rok založení, ale dobu, kdy se jejich jména objevují v historii.

Některé z nich jsou jistě starší.

Babice                    1220                Mařatice          1220    Traplice                       1228

Buchlovice             1270                Modrá             1786    Tupesy                                    1220

Bzenec                   1003                Napajedla       1366    Uh.Brod                     1272

Derfle (Sady)         1350                Nedakonice    1220    Uh.Hradiště                1257

Halenkovice           1626-43          Polešovice       1220    Uh.Ostroh                  1131

Huštěnovice           1202                Spytihněv       1030    Velehrad (obec)          1650

Jalubí                     1265                Salaš               1750    Zlechov                      1202

Košíky                   1650                St.Město         1131    Stříbrnice                    1131

Kudlovice              1344                Sušice             1344

Buchlov - hrad       1180                Králův stol.     pradávno

Velehrad - klášter  1202                Mylo               pradávno

strana č. 7:

Všeobecná část.

Zeměpisný přehled.

Obec Jankovice leží asi na 49°7‘ sev. šířky a na 17°22‘ východ délky. Orientace od Jv. k Sz.

Nadmořská výška u kostela asi 270 m, u kapličky sv. Antonína 294 m, u Králova stolu 362 m, Rovná 382 m, Hrušová 389 m, Kozince 497 m, Komínky 523 m, Jílová 544 m.

Jankovice  je řadová obec s původní pásovou plužinou (až do arondace půdy 1960).

Dělí se na horní a dolní konec. Nejstarší, původní částí je Pořádí, dělí se na dolní, prostřední a horní. Místo Pořádí říkalo se v dřívějšku strana „Podcednická.“

Domkařské části dědiny se v dřívějšku říkalo „Za potokem.“ Od č. 1 po č. 5 se říkávalo „Na včelínku.“ Na č. 5 se včelařilo, svědčí o tom dávky vosku a činžovní platy. Taktéž na č. 1.

Domkařská část se dělí: V Kůtě, Na kopci, Na drahách. Samoty patřící k dědině: Zážlebí, Vršava, Ve Vývratech a dřívější panský dvůr Rovná (Kločkov od r. 1975).

Katastr obce.

Náš katastr hraničí v sevozáp. cípu s katastrem salašským a roštínským, na severu s kostelanským, na severovýchodě s košickým a kudlovickým, na jihu s traplickým, na západě s velehradským. V r. 1651 pořízena mapa okolí císařským geometrem Mat. Heintzem. V r. 1770 provedl zmapování katastru ing. Richter (tereziánský katastr). Přesné zaměření odbornými geometry provedeno v r. 1827. Z té doby pochází též první katastrální mapa. Druhá mapa pořízena podle první methodou měřičského stolu v r. 1875. Obnovena v r. 1905. Další reprodukce je z r. 1948.

Katastrální výměra.

Celková plocha      1.124.40 ha     Zemědělská půda celkem       361.60 ha

Orná půda                 217.31 ha     Lesní půda                             712.11 ha

Zahrady                      35.62 ha     Voda (potok)                             1.66 ha

Vinohrady  (bývalé)     6.04 ha      Zastavené plochy                       8.83 ha

Louky                         63.91 ha     Neplodná půda                          5.03 ha

Pastva                         38.70 ha     Ostatní půda                            35.77 ha       

strana č.8:

Názvy tratí                        asi výměra                  Pomístní názvy (dílčí – lidové)

Kržle                                  15 ha                         

Kozince                             15 ha                          Podkozinčí, Vývraty, Chrastka

Podsedky (Pocetky)          124 ha                         Humna, Kopánky, Úlehla

Vršava                                   7 ha

Rovná                                  45 ha

Vinohrady                             7 ha                         Zavinohradí

Kadvodky (Kalvodky)        22 ha                         Kerchůvek, Štěpnice, Slabačky,

                                                                                  Bednařice, Pod dědinů

Kamenná                             17 ha

Názvy tratí

Kalcova paseka                 105 ha                         Kyselka, Komisná, Babí břuch

Od košických hranic         104 ha                         Kroměřížský kopec, Brhlovica,

                                                                              Hrabjějčina bůda, Travný díl

Rovná                                  72 ha                         Černé jamy

Kobylí žleb            (žlep)                 78 ha                         Rakovina, Na Rovánkách

Jílová                                   92 ha                        

Holý vrch (kopec)               43 ha

Zelená hlávka                      85 ha                         Holý vrch, Mikádo, Skalky, Pod

rozepřů

strana č.9:

mapka katastru Jankovice

vsuvka: