Obrazy F.N.

V srpnu 7. srpna 1982 jsme byli spolu se známými v Rakousku. Trasa byla Mikulov jako hraniční přechod. Pak Vídeň a Semering. Hned za Mikulovem je rozestavěná silnice asi v 10 km úseku. Projíždíme několika rakouskými dědinami a městečky. Neni zde zdaleka tolik nových domů jako u nás, ale nejsou tu ty naše nevzhledné s rovnými střechami. Zato jsou všechny velice pečlivě renovované, udržované a silnice a cesty všude asfaltované a vše čisté a upravené. Přes Vídeň se nám jede velice špatně, protože jsou zde samé objížďky. Nakonec se dostáváme na správnou výjezdovou dálnici a směřujeme již pohodlně a bezpečně na Semering. Poblíž Semeringu jsme si našli nocleh na pozemku jednoho sedláka, který nám k tomu dal svolení. Jeho manželka byla dcerou slovenské emigrantky. Choval krávy asi 30 kusů. Naše děti spaly ve stanu a my dospělí v autech. V noci byla velká bouřka, ale ráno již byla slunečná obloha a bylo celý den krásně. Vyjeli jsme si přímo do oblasti Semeringu, kde jsou luxusní, snad jen chaty nebo dokonce trvalé bývání, domy na skalách. To je nutné ale vidět, aby si člověk udělal úsudek, popsat se to dá těžko. Po návratu jsme si vyšli na procházku po pastvinách a do lesa. Byli jsme také pozváni podívat se do hospodářských budov sedláka. Má stejně jako naše JZD úplnou mechanizaci krmení, odstraňování hnoje mechanizací a automatické dojičky včetně chlazení mléka a jeho odvozu cisternami.  Přesto, že jeho pastviny jsou horší jakosti, má jeho dobytek dojivost kolem 30 litrů! K večeři nám dali mléko a uvařili jsme si k němu zemáky. Druhý den jsme si vyjeli do blízkého kostela Maria Schutz, poutního místa. Bylo pro nás šokující, když jsme se usadili k odpočinku na lavičky umístněné podél živého plotu a na něm jsme pak spatřili ve velkém množství hadů – asi zmijí, které se vyhřívaly na slunci. Stál zde také odstavený Trabant se značkou CS a s vypuštěnými pneumatikami. Potom jsme jeli dolů do údolí do nejbližšího městečka Gllognitze a tam jsme si prohlíželi výklady obchodů. Byla neděle, takže obchody byly zavřeny. Na cestě zpět jsme se ještě zastavili na jednom místě a tam jsme odpočívali a já jsem si dělal skici tužkou krajiny, z nichž jsem později doma maloval malé olejové obrázky. Po druhém noclehu jsme ráno poděkovali za něj a rozloučili jsme se. Dali jsme jim slivovici a já tužkový obrázek jejich hospodářské budovy. Vraceli jsme se zpět do Vídně. Tam se nám podařilo zaparkovat blízko Hofburgu. Já s Mařenkou jsme šli do galerie obrazů – vstupné bylo pro všechny velmi drahé. Ostatní šli se podívat po Vídni do obchodů. Potom jsme si vyjeli mimo Vídeň hledat místo na nocleh. Našli jsme je na pozemku u pískoviště, kde shodou okolností byl hlídačem slovenský emigrant a ten nám i na protest rakouské manželky dovolil postavit si stan a přenocovat tam. Kousek od našeho stanování prováděl rolník se svou manželkou a synem asi dvacetiletým vyorávání zemáků kombajnem. Zemáky byly již pěkně roztříděné a pytlované do silonových pytlů. K nim přidávali již předem natištěné štítky s označením a říkali nám, že již zítra je vezou do obchodu. Něco co jsme u nás ještě neviděli. Ráno jsme se vrátili zpět do Vídně na Mexikoplatz – podřadné obchodní čtvrti, kde se dá pro našince ledacos nakoupit za pro nás dostupné ceny. Nakoupili jsme si zde digitální hodinky rifle a umělokožené bundy. Po nákupu jsme opět vyjeli ven z Vídně a tam si našli jiné místo na nocleh na okraji jedné dědiny. Kontrolovala nás tam policie, ale dovolili nám zde na jednu noc pobyt. Setkali jsme se zde s jedním již asi 80 ti letým starým mužem, pocházejícím někde z Českomoravské vysočiny, velmi dobře mluvícím česky, který zde celý život pracoval u velkostatkáře jako koňař. Dali jsme mu napít slivovice a on na oplátku přinesl mléko – rakouské – v balení v kartonu, v němž nám vydrželo až domů. Pak jsme se vydali na druhý den na cestu domů. Zastavili jsme a projeli jsme asi dvě vesnice a prohlíželi jsme si je, abychom měli představu, jak rakouské vesnice vyhlížejí. Odpoledne jsme již byli doma. Tato cesta se nám velmi líbila a uzrálo v nás předsevzetí podívat se i někam jinam za naše hranice.

x