Cesta Alice
31. 12. 2009
Alice právě přijíždí od babičky Alenky.
Babička bydlí daleko, a proto trvala cesta dlouho.
Crrr, crrr!
Čeněk jí právě volá, kde je.
Dlouho spolu nemluvili, protože Čeněk měl naspěch.
Děti začaly netrpělivě vyhlížet jejich milovanou Alici.
Eva s maminkou se po chvíli rozhodly, že jí půjdou naproti.
Filípek chce jít taky a najednou chtějí jít všichni, ale maminka prohlásila, že někdo bude muset zůstat doma, aby pohlídali, jest-li Alice nešla jinou možnoou cestou nebo že ji náhodou neminuli.
Gábina, které je 14 let zůstane s Čeňkem, Filípkem, Petruškou Míšou a tatínkem doma.
"Honem, pospěšte!", žene maminka Evu, Sylvu, Karla a jeho rodiče Vlaďku s Josefem.
Chlapi šli jako první, ale maminka s ostatními holkami se vzadu bály, když už se stmívalo.
I doma se nikomu nevedlo odvážně.
Jen tatínek zůstal více méně při sobě.
Křach!
"Lidičky co to pro pána Boha bylo?!", spráskla ruce maminka.
"Myslíš, že to byl někdo zlý nebo někdo takový, když jdeme polem už vlastně v úplné tmě?", ptali se Eva se Sylvou.
"Nesleduje nás někdo?", ptá se Karel.
Ňuf ňuf!
"Opravdu tu straší!", vyděsila se maminka.
"Prosím tě to je náš pes Quido!", řekla Eva, která se snažila tvářit odvážně.
"Quido nás určitě sledoval, já si totiž pamatuji, že se nějak pohla branka, ale neviděla jsem z toho nějaké "ohoržení" nebo tak něco.", řekla ještě Eva.
"Rychle pojďte, nebo se strachy zblázním!", vypískla Sylva, ale přemáhala se, aby vůbec něco řekla.
"Řekl něko něco kromě Sylvy?", zeptal se Karel.
"Slyšel jsem totiž...é...někoho mluvit...é...společně se Sylvou...tedá..když mluvila ona a...nó...bylo to něco ve smyslo...é...mám strach to íct, co kdyby nás ten NĚKDO slyšel, poslouchá nás a sleduje a nepřeju si, aby se někomu z naší rodiny něco stalo, tak to radši říkat nebudu, ale měli bysme maximálně poslouchat a vnímat okolí a proč jsme vlastně ještě nikde nepotkali Alici?", říká Karel.
"Šupem někdo zavolejte domů, jest-li tam už není ať můžeme jít.", ptá se Josef.
Tatínek mi to nebere ani Gábina no prostě nikdo a já mám velký strach o všechny.", řekla maminka.
Ťuky ťuk!
"Už se otočíme a půjdeme domů, jinýmy slovy tuhle "pátračku" jednoduše vzdáme!", řekla Eva.
"Volala někomu Alice nebo volal někdo jí?", ptá se najednou podezřele dlouho mlčící Vlaďka.
"WOW!", řekli všichni sborově a zírali před sebe.
Xylofonové zvuky, které bylo slyšet všude, všem vjely až do morku kostí.
"Yvona!", vykřik znenadání strejda Josef.
Zvuk jeho hlasu byl až nadlidsky jiný-jakoby za tohoto člověka mužského pohlaví mluvil někdo z jiné planety nebo jiné dymenze či co.
Žádný z nich netuší, co se to děje, ani co se ten večer stalo, protože se ví jen to, že se všichni spolu probudili doma i s
Alicí, ale jejich dům byl naprosto vzhůru nohama, všude krev, voda a nějaká podivná zelená hmota, která velmi silně a podivně zářila a všichni byli úplně k nepoznání-to myslím například, že měli rozcuchané vlasy, všude měli krvavé šrámy jako kdyby od čtyřprstých tvorů a všichni byli úplně mimo a ponesou si ty psychycké následky až do hrobu.
A teď pár slov k Vám: napište svůj názor do komentáře a připište tam i odpověď na mou otázku prosím:
Co vám připadá zvláštní na tomto mnou vymyšleném příběhu?
(Nápověda:Projděte si schválně udělané odstavce.)
Děkuji moc klok-girl:)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář