Bleskem z Trnávky, pádlem ze Želivi
Zdar a sílu!
O víkendu jsme podnikli krátký sportovně - poznávací výlet na údajně nejtěší umělý vodní kanál u nás a můžeme říci: Je to tak. Ncm. vodácký čert namalovaný na zdi nakonec neměl oblečeny ty nejtemnější pekelné barvy. Takže nabízím krátký pohled na východ od Prahy, v podobě ilustračně - motivačního zastavení, jež si výprava, především s ohledem na zvolený terén, zaslouží. Pro zkratku se pokusím vtěsnat všechny zaznamenání hodné okamžiky dne do jedné jízdy snů:
V pátek večer se naše minivýprava (Vojtěch, Vojtíšek a Já) po logistické maturitě sešla v hospodě na Kocandě, což je kulturní centrum obce Želiv. Motivačně jsme pohovořili, nahradili krev burčákem, co přivezl Vojta z Moravy a odešli do hajan. Jitro bylo tiché a mlhavé. Kontury překážek v kanálu budily dojem ocelového města. V očekávání věcí příštích ladím sezení u Mamby a čekám, až 2xV vylezou ze stanu. 10:00 není cesty zpět. Nasedáme bez prohlížení, samej turbomachr (např. Vojtíšek už 8 let neplaval), a najíždíme do úvodní pasáže s automatickým bůfovablem. Voda má švih, ale tekutá smrt to není, občas bývá sice problém zastavit přesně tam, kde by člověk chtěl, ale komu se to ab und zu nepřihodí. Horní část teče rychle a už je tu první lahůdka, válec přez celej kanál. Zalíbil se mi natolik, že si v něm objednávám garsonku, vytrvale vibruju a hle, už mám 1+1, přijel Vojtíšek. Chvíli šermujeme pádlama jako v čínskym filmu, pak návštěvník na lavóru odjíždí horem, já s oteklinou musím spodem přes eskymačku. Kolem tři baraky bez lidí, to se jen tak nevidí. Další váleček je luxusně rodeový, kdo říkal, že to "rádio" se nadá jezdit na lodi, co má 250cm a 270l? Cvakne mě to, drží mě to, pustí mě to, zručně se protočim pod lodí (vz. mrštný důchodce), leč tu máš kropáč, rána o překážku. Točim zuruck, kyslík fuč, uf, hlava hore, funim celým tělem. V půlce kanálu je naštěstí welness bazének pro ty, co je navštívila metabolická acidóza s kyslíkovim dluhem. Druhá část kanálu je viditelně více z kopca, z čehož máme netajenou radost. Pic barakou do hlavy. Závěsy, nájezdy vší silou, náznaky ródeových figur, Vojtíšek točí flatspiny jako na Matějský pouti, přímo z něj čiší eskymácká neprůstřelnost, ááá šup a je tu krysa, vosum let fprdeli. Prostě jedna vodácká báseň. Šťouch kajakem do vesty.I Vojtěch Statečný si dává vložku s hlodavcem, ale většinou krotí tok se zručností drezéra divokých šelem. Kolem dvě baraky, kajak a řada hlav, na Trnávce běžný stav. Dostávám svou makroloď do svíce, v tu chvíli přijíždějí od zhora dvě obrovské neřízené oči a kajakem, ze kterého koukají mi podrážejí špic. Vždy ve střehu, kolem plave hejno kapybar, vystrkují hlavičky, nožičky, ručičky. Dojíždíme na konec, čekají už jen závěrečná "Vrátka", což je cca 2m vysoký stupeň s tichým zabijákem místo válce a hromadou karfiólů v druhém sledu. Lezeme z vody, ruce u kolen, hubu kolem hlavy a jdem si závěrečný hupík ještě proplavat bez lodě, aby byl zážitek kompletní. Ještě, že je ta megajízda složená z celkem osmi cest né úplně krátkym kanálem, jinak by to byl fuck wopruz!!!
Suma sumárum: Kanál luxusní, zázemí sparta, vody dost, svižný spád i síla toku, ale Himmler mezi kanály to určitě není. WW IV. ano, WW IV+. možná, WW V.? No tož to kurva ani omylem!!! Ncm. pro úplnost nutno říci, že tolika plovoucích barak js asi ještě neviděl a každou chůzi hore doprovázely alespoň dva kajaky plující dolu bez řidiče. Na příští rok lze kvalitativně stále rostoucí wasseroutdoorgrupě jen doporučit, lépe na oba dny (nechtělo se nám pryč). Doprava je, až na závěrečných 15km celá po dálnici, něco kol 200km zusammen, časově tedy jako na Hamerák.
Tak Zdar a Sílu na vodě 2012 24.09. 2011 RZvodníDěd
P.S.: Pokud se dokážu IT ztopořit, dodám ještě "viribus unitis" vytvořenou foto + video dokundamentaci z Vojtíškova foťáčku. Více foto na rajče.outdoorděda.