Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gesenek - Fürstenwald - Vrbno díl 1

11. 1. 2010
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 
            z Historie Vrbna pod Pradědem a okolí


Důkazy o osídlení a těžbě zlata na Vrbensku pocházejí již z doby před naším letopočtem,(nález ohniště u zbytků rýžovnického splavu v Suché Rudné. Uhlíkovou metodou bylo zjištěno stáří 1500 let před n.l.což byla doba Bronzová tzv. Unětická kultura)  což ale neznamená, že bylo osídleno zrovna údolí ve kterém se Vrbno nachází. Asi do konce 4 století zabírali tato území Keltové. V 5 století přitáhli do těchto končin Slované a začali postupně ostatní kmeny vytlačovat. Jsou to ale jen domněnky které jsou podloženy jen nálezy a vykopávkami. Říká se, že Slované byli jen  zemědělci kteří neuměli zpracovávat kovy a proto je to asi museli naučit jejich předchůdci.* Jisté je, že v době Velkomoravské říše již Slované kovy zpracovávat uměli. Po rozpadu Velkomoravské říše připadlo toto území českým králům. K prvnímu rýžování v našem okolí došlo kolem roku 1000 v Gruntu (dnešní Horní Údolí – stará hornická obec pod Příčným Vrchem). Z XI. století jsou již písemné doklady o tom, že tato naleziště patřila do majetku biskupství ve Vratislavi které bylo založeno polským vévodou Boleslavem a císařem Otou III. Rok 1150 – Stará historická cesta z Olomouce přes Šternberk a Engelsberg která také procházela vrbenským údolím dále do Zuckmantelu a Vratislavi byla průkazně a právoplatně nazývána Vojenskou cestou jak uvádějí doklady uložené v konzistorním archivu v Olomouci. Tyto doklady uvádějí ještě další osady které v tomto roce cestu roztroušeně lemovaly. Což také nepřímo dokazuje, že osada Gesenek v té době asi existovala. Již za Přemyslovských knížat. se začínají stavět nové hraniční hrady v této výstavbě pokračoval také král  Václav I. a začíná se také pomalu obnovovat těžba zlata. Když se stal Václavův syn Přemysl Otakar moravským markrabětem tak se těžba zlata a také výstavba měst rozběhla naplno. Již v roce 1221 byla hornická osada pod hradem Edelstein povýšena na město Zuckmantel (Zlaté Hory). V roce 1212 byl povýšen Bruntál a začala přibývat další další města. Nutno dodat, že také Heřmanovice se svou tvrzí a klášterem dostaly práva trhové vsi.

Vše nasvědčuje tomu,že hornická osada Gesenek zřejmě vznikla  již ke konci 12 stol. při těžbě zlata o níž je první zmínka z roku 1097 u staré vojenské cesty vedoucí z Bruntálu přes Andělskou horu do Vratislavi.Tato původní osada však byla zničena i s původním hradem Fürstenwald (Freudenstein)  za nájezdů Zlaté Hordy v roce 1241jak uvádí Otmar Kloske v knize Chronik von Würbenthal Konec této osady mohla také přivodit  morová nákaza, která  je udávána v polovině 13 stol..Protože se o toto území bohaté na zlato a další nerosty vedly neustálé spory s vratislavským biskupstvím a opolským knížectvím, začal nemanželský syn Přemysla  Otakara II. opavský kníže Mikuláš I. ve druhé polovině 13 stol, zřejmě na popud svého otce s výstavbou pásma hraničních strážních hradů.

*Jisté je, že Slované na Ukrajině vyráběli železo již ve IV. Století.

 

                                     * *  Bitva u Lehnice

   Dodatek k historii Vrbenska o zničení původní osady Gesenek

Dne 9. dubna 1241 se postavili Slezští a Polští rytíři za podpory Řádu Německých Rytířu a oddílu Templářů vojskům Čingischána. Přesto, že měli čekat na českého krále Václava I. který jim spěchal na pomoc, zahájili boj bez něj. Čingischánovo vojsko skládající se z velké části z Tatarů ale jejich útok odrazilo a nakonec za pomocí vynikající bojové taktiky tatarských bojovníků zvítězilo. Spojenci byli poraženi a jejich velitel Velkopolský kníže Jindřich II. Pobožný padl.
Po vítězství u Lehnice se chtěli Čingischánovi vojáci dostat přes Kladsko do Čech v tom jim mělo zabránit vojsko krále Václava I.. K boji ale nedošlo, protože Mongolové dostali zprávu o smrti svého nejvyššího velitele v Uhrách. Proto otočili a spěchali přes  Moravu do Uher. Z toho vyplývá, že nemohli a ani neměli čas plenit Slezsko a Moravu.
Z ničením Slezska a Moravy  začal až o 12 let později v roce 1253 Uherský král Béla IV.


Jak mohlo dojít k historické chybě a záměně Bélova vojska za Tatary?

Protože historické záznamy o ničení Slezských a Moravských vsí, měst a hradů Mongoly neexistují a pověst o obléhání tehdy hlavního města Moravy Olomouce se nezakládá na pravdě, jak udávají historici. Čingischánovi vojáci neměli čas a tak rabovali jen co nutně potřebovali, stravu pro vojáky a krmivo pro koně. Je sice pravda, že dobili a zničili klášter Na Hradisku, ale to jen proto, že mniši opevnění v klášteře  se urputně bránili vyrabování jeho zásob.
V roce 1253 považovalo místní obyvatelstvo Bélovi vojáky za Tatary ale Tataři to nebyli. Část Bélova vojska tvořili Kumáni, kteří se vizáží i oděvem Mongolům velmi podobali. Tak, že se při zápisech do kronik všechno posunulo o 12 let zpět do doby kdy Mongolové Moravou procházeli. Z toho vyplývá, že by osada Gesenek (dnešní Vrbno)  mohla být zničena i s hradem Freudenstein (starý Fürstenwald) nejdříve v roce 1253..Což je o 12 let později než udává místní kronikář Otmar Kloske.

  

800px-legnica.jpg

                                     Bitva u Lehnice 9.dubna 1241

O hradu Fürstenwald Kloske uvádí : „V roce 1247 dal Přemysl Otakar II. postavit hrad nový, pevnější a krásnější a aby se lišil i jménem od původního dostal jméno,, Neu Fürstenwald“. Nový hrad byl postaven na kopci na západní straně vrbenského údolí nad soutokem řek Bílé a Střední Opavy (dnes Zámecká Hora) v nadmořské výšce 854m/nm. Tento hrad se poté stal jedním z hlavních správních středisek opavského vévodství.

 

 

 

 

 

                Obrazek    

           Freudenstein do roku 1253      Neu Fürstenwald konec XIII stol.
                                                                                                     

 

         Obrazek

                       Weisenstein                                                 Rabenstein
                                      Strážní a celní dvojhradí na Bílém Potoku  

                                   Počátky německé kolonizac

Aby bylo vzkříšeno zaniklé hornictví začal Přemysl Otakar II. na popud olomouckého biskupa Bruna z Schaumburgu horníky ze Saska aby uvedli ryžoviště a doly opět do chodu Panovník jim za to uděloval různá privilegia. Vsi a města založená německými kolonisty nepodléhala vrchnosti, ale měla vlastní správní a soudní pravomoce. Lokátor který vedl osídlování se stal fojtem se soudcovským právem. .A tak začaly pod hrady vznikat nové, zatím bezejmenné osady.(1 kolonizace). V roce 1261 byl správcem opavského knížectví ke kterému náleželo i vrbensko, nemanželský syn Přemysla Otakara II. Mikuláš I. který vedl neustálé spory s drobnou šlechtou. V opavském archivu je dost dokladů o této nejisté době, kdy zde řádily různé bandy lapků a loupeživých rytířů.

V roce 1263 dává vratislavský biskup Thomas zlaté doly lénem a v Gruntu ustavuje soud s pravomocí lenních pánů. Zlatonosný kraj tento soud určitě potřeboval. Soudní rozsudky se nedochovaly, zřejmě shořely tak jako doklady města Zuckmantel při požáru hradu Edelstein. Po roce 1310 je správce opavského panství Mikuláš I. na popud našeptávačů donucen králem Janem Lucemburským vzdát se vévodství a odejít se země. V roce 1318 potvrdil syn Mikuláše I. Mikuláš II. lenní přísahou věrnost králi Janovi.

_____________________________________________________________________________________________________ 

Lenní přísaha vévody Mikuláše II. Opavského ze dne

3. července 1318
Celé znění listiny z 3. 7. 1318

(uloženo ve Státním Ústředním Archivu v Praze, I. odd., Archiv Koruny České č. 87)

,,My, Mikuláš, z Boží Milosti vévoda opavský. Přejeme si aby vešlo zněním tohoto listu ve známost všech, jak přítomných, tak budoucích, že když nejjasnější náš pán, pan Jan, jasný král český a polský a hrabě lucemburský, vzal v úvahu zásluhy naší věrnosti a služeb a shledal, že si za ně zasloužíme milost jeho laskavé štědrosti a zváživ věrné a užitečné služby, jež jsme mu prokazovali a poskytovali, udělil nám a našim dědicům za své štědré laskavosti v léno a lenním právem navěky svoji zemi neboli vévodství opavské s hodností a titulem téhož vévodství, i s městy, hrady, opevněními, vesnicemi, statky a vším ostatním příslušenstvím, užitkem, důchody a právy této země neboli vévodství, jak je toto vše obšírněji a zřetelněji obsaženo v jeho privilegiu nám o tom vydaném. My jsme přijali pro sebe a své dědice v léno od řečeného našeho pana krále toto vévodství se vším a jednotlivým, co bylo svrchu uvedeno a jako pravému pánu zvrchuřečeného léna jsme mu složili a skládáme hold, aby ho přijal pro sebe, své dědice a nástupce – krále české, a touto osobní a námi složenou přísahou mu slibujeme věčnou věrnost, oddanost, poslušnost a úctu. Ustanovujeme a vůbec chceme zařídit, aby naši dědicové a nástupci, kteří nastoupí v témže lénu a vévodství, byli ve všem navěky zavázáni přijímat toto léno neboli vévodství lenním právem z rukou našeho pana krále a jeho zvrchuřečených dědiců a nástupců, skládat jim též složením přísahy zmíněný hold, věrnost, oddanost, poslušnost a úctu, a činit tak na věky.
Zavazujeme také sebe, své zvrchuřečené dědice a nástupce předeslanou přísahou osobně složenou, skládáme slavný slib našemu panu králi a jeho zvrchuřečených dědiců a nástupcům a slibujeme, že kolikrátkoli a kdykoli týž náš pan král přikáže nebo jeho nástupci přikážou, že ho i je podpoříme a chceme podporovat i skrze naše dědice a nástupce proti každému člověku věrně a podle svých možností jako jeho věrný vazal a na věky ve všem a jednotlivém, co vyžadují a požadují lenní práva a co má a je povinen také každý vazal ve všem činiti svému pravému pánu.
Přitom zvláště zdůrazňujeme to, že v případě, že bychom my nebo kterýkoliv z našich legitimních dědiců a nástupců, kteří po nás ve zvrchuřečeném vévodství nastoupí, zemřeli a nezanechali legitimních synů, hned od té chvíle se totéž vévodství se vším a jednotlivým, co bylo svrchu uvedeno, svobodně vrátí ke zvrchuřečenému našemu panu králi, jeho zmíněným dědicům a k řečenému království českému. Slíbili jsme konečně a slibujeme složením slavnostní přísahy, že budeme my, naši dědicové a nástupci pod přísahou trvale na věky zachovávat a neochvějně plnit vše i jednotlivé, co je svrchu uvedeno.
Svědkové pak, kteří přizváni k tomu a povoláni byli přítomni svrchu uvedenému jednání, jsou tito: totiž jasná knížata páni Boleslav a Hynek vévodové slezští, urození muži Oldřich hrabě z Hanavy, Ota z Bolantu, Petr z Rožmberka - nejvyšší komorník Království českého a Jindřich z Lipé - podkomoří téhož království, Oldřich ze Žebráka - purkrabí pražský, Beneš z Vartemberka - číšník a Heřman z Miličína - stolník řečeného království, Oldřich z Říčan - sudí zemský, Těma z Koldic, Jindřich z Lichtemberka, Heřman a jeho bratr Hynek - synové Půty z Frýdlantu, Bernard z Cimburka - mečník, Plichta z Adlaru, Heřman ze Zvířetic, Jan Zcanborius řečený ze Šildberka, Zbyněk ze Žebráka, Spacman z Benešova, Sezema z Heršteinu a Zdeněk Kovan.
Na svědectví toho jsme dali vyhotovit tuto listinu a potvrdit ji přivěšením naší pečeti.
Dáno v Praze, dne 3. července, léta Páně 1318.
_______________________________________________________________________________


V roce 1318 dostává opavské vévodství lénem syn Mikuláše I., Mikuláš II. který se snaží zavést v zemi konečně pořádek. Tahanice o zlaté doly však pokračují a tak vévoda Mikuláš II. odnímá v roce 1337 veškerý majetek včetně Zuckmantlu dosavadním držitelům a převádí jej na biskupa Nankera. Zuckmantel (Edelstadt) nyní Zlaté Hory, nesl svůj druhý název podle mohutného hradu Edelstein, což volně přeloženo znamená drahokam.Tento hrad i se zlatohorským panstvím v roce 1339 král Jan Lucemburský protiprávně odtrhl od opavského vévodství a vrácen byl až v roce 1361 králem Karlem IV s tím, že chce napravit nespravedlnost svého otce. V roce 1348 (24. srpna) najdeme první zmínku o místech kde dnes stojí město Vrbno pod Pradědem. Z tohoto roku je listina, která dokazuje, že osada Gesenek původně rozložená kolem toku řeky Opavy existovala již dříve. Listina obsahuje latinský text smlouvy mezi vrchností a vedoucím jedné z kolonizačních skupin, tak zvaným lokátorem, Hanzem Bruxerem o obnovení dávno zaniklé osady Gesenek. Výňatek z jejího latinského textu doslovně zní: ,,..restaurare et infirmare seu oppidum sub castro nostro Fürstenwald vulgo Gesenek nunucupatum et judicium en dicta convalle Gesenek…“(…obnovit či znovu vystavět bývalou osadu pod hradem naším Fürstenwald  v údolí zvaném Gesenek a zřídit v ní soudní úřad pro celé toto údolí jinak zvané Gesencke…“ viz Kodex dipl. Siles XX.- čís. 102).** Šlo tedy o velkou osadu, protože v té době se pod názvem oppidum označovaly velké osady ale také města. Nová osada byla pojmenována podle hradu “Fürstenwald" .
paper.jpg

**Tato listina nepřímo dokazuje, že původní osada Gesenek ležela na jiném místě, zřejmě někde v blízkosti hradu Freudenstein.

***Z roku 1250 je také první zmínka o Mnichově, bohužel je jen v ústním podání. Dokumentace o založení Mnichova se ztratila.

Obrazek

 


Důkaz o dávném osídlení našeho okolí, nálezy kamenných nástrojů z ml. doby kamenné z okolí Starého Města.

Po smrti Mikuláše II. v roce 1377 bylo opavské vévodství rozděleno mezi jeho syny a hrad Fürstenwald a města Freudenthal (Bruntál) a Jägerndorf (Krnov) připadly vévodovi Janovi.

V roce 1428 bylo vrbensko také postiženo husitskými bouřemi. V červnu 1428 sem přitáhly oddíly Prokopa Holého a utábořily se kousek od Gruntu u skal které se dodnes jmenují Táborské. 12 června 1428 vzali husité útokem Hermanstadt po těžkém boji husité zvítězili. Poté zničili tvrz a značně poničili klášter i městečko. Zajato bylo 28 věřících a klášterních sester. Tito zajatci byli odvezeni a mezi Ondřejovicemi a Mikulovicemi nemilosrdně povražděni. (viz něm. Kronika Heřmanovic) Jeden z oddílů se vydal směrem na osadu Fürstenwald (Vrbno). Zde ale husité nepochodili a byli zdejšími horníky za pomoci Zikmundových císařských vojáků z Bruntálu poraženi. Zajatci byli mučeni, poté zaživa naházeni do staré šachty a zasypáni. K této události se váže pověst o nedostavbě věží Vrbenského kostela který měl mít původně dvě věže. Umučení husité jsou v této pověsti uváděni jako důvod propadání stavby a praskání zdiva.

                                  Rod pánů von WÜRBEN
                                               (z Vrbna)

Po roce 1450 si pronajal bruntálské panství rod pánů z Vrbna. Vrbnové měli ve svém erbu štít se zlatým sloupem který byl prostřelen šípem. Toto jim bylo dáno Francouzským králem za záchranu jeho života. K tomu patřily tři zlaté lilie umístěné v dolní části erbu. Vrbnové byli velmi bohatý rod ze severní části Slezska. Rod Vrbnů založil klášter ve Vratislavi a v roce 1241 bojovali Vrbnové proti Tatarům v bitvě u Lehnice. Jan Jindřich z Vrbna byl  vratislavským biskupem a to od roku 1302 do roku 1319. V 15 stol. získali  Vrbnové některé statky od opavského knížactví a v roce 1506 odkoupili  celé panství Bruntál. Dědic panství Jan z Vrbna zde založil novou větev rodu která vymřela v 17 stol.

=

Obrazek

 

                                           Erb pánů von Würben


 
Do  poloviny  třináctého století přibylo na Moravě jen několik zeměpanských hradů, ale do konce století přibylo zhruba asi 50 hradů. V první polovině 14 stol. pak na severní Moravě a ve Slezsku přibylo zhruba 30 hradů a většina starších hradů byla rozšířena a důkladněji opevněna. Od roku 1467 se staly Morava a Slezsko bojištěm, na němž se neodehrávala jen větší část bojů mezi vojsky Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína, ale také ničivé drobné bitvy mezi jejich přivrženci. V těchto bojích zvlášť neblaze prosluli Matyášovi žoldnéři, tzv. Černá rota, pod vedením Franze z Háje.

Přichází rok 1450 a v našem kraji se objevuje bohatý rod pánů ze slezského Wierbna (dále jen z Vrbna). První dochovalá zmínka je z konce roku 1473 ve které se uvádí Jan z Vrbna jako zástavní pán Bruntálu. Zda získal Jan bruntálsko za tažení krále Matyáše, není známo. Známo ale je, že tažení je úzce spjato s bruntálským panstvím a to proto, že Jan proti Matyášovi neválčil ale přestoupil na jeho stranu

Po smrti Jana v roce 1477 připadlo panství jeho nezletilým synům Bernardu, Hynkovi a Mikulášovi ale panství spravoval jejich strýc Hynek z Vrbna na Heralticích. V roce 1496 potvrdila krnovská kněžna Barbora zástavní majetek na 10 let. Protože zástava nebyla vyplacena koupili bratři v roce 1506 bruntálské panství se vším příslušenstvím. V listině sice nejsou uvedeny doly, ale za výčtem práv je všeobecná formulace, že jestli bude na bruntálském panství nalezena jakákoliv ruda ať zlatá, stříbrná, měděná či železná bude dědičným majetkem pánů z Vrbna a jejich potomků.

Cena 3000 zlatých za panství byla velmi nízká a nesvědčila o výnosných dolech, ale naopak o velmi zanedbaném panství. Toto jistě vrbenští jako bývalí nájemci velmi dobře věděli a přesto panství které jim později značně vynášelo koupili. Po zakoupení panství začal zájem o dolování značně stoupat. Stoupá však také počet sporů mezi majiteli a důlními podnikateli o placení tzv. horního desátku pánům z Vrbna. Nepodařilo se dostavět Andělskou Horu, která měla být městem zajišťujícím rozvoj dolů. O nepořádcích svědčí i to, že horní registra jsou založena až v roce 1553. dále je tu spor opavských měšťanů s Janem st. z Vrbna o vodu z Bílé Opavy, kterou Jan svedl  6 km dlouhým příkopem k dolům v Suché Rudné které se nacházely v povodí řeky Moravice. Tento spor Jan vyhrál protože dokázal, že  kanál byl v provozu již před 100 lety. Je třeba také dodat, že do roku 1460 byl hrad Fürstenwald pány z Vrbna přestavěn a používán asi do poloviny 16 století jako hrad sídelní. Tak se píše v kronice města Krnova.

                    
 

Obrazek

                                             Fürstenwald po přestavbě.

                                                             

                                                                                    

Rozvětvený rod pánů z Vrbna vlastnil na Moravě mnoho pozemků hradů a vesnic. Na příklad v roce 1541 Sovinec, v roce 1602 ves Slatinu s tvrzí, Bartošovice, tvrz Vřesinu, Hlučín atd..Dále po roce 1608 nechal Hynek z Vrbna opravit a dostavět hornickou osadu Fürstenwald kterou v roce 1611 povýšil na horní město Vrbno.

Z dochovaných dokumentů se dá zjistit, že rod pánů z Vrbna byl opravdu velmi bohatý. Zde je část soupisu skvostů odkázaných Alinou Bruntálskou z Vrbna, synovi Janu Fridrichovi a dceři Juditě Rebece.

Zlaté předměty – perly 4x se ovíjející kolem krku s rubínovým srdcem, menší perly 8x okolo krku, „holspant“ darovaný k svatebnímu veselí, páter kol krku s rubíny a perlami, španělská práce, zlatý řetízek o váze 80 dukátů, zlatý řetěz pasírovaný o váze 280 dukátů, ozdoba na klobouk se zlatými růžemi v každé z nich dvě perly a malý rubín a další a další klenoty ze zlata, stříbra a drahých kamenů a také další předměty ze vzácného dřeva drahých látek a kožešin.

V roce 1621 však vláda Vrbnů nad bruntálským panstvím končí. Panství je konfiskováno a prodáno ŘNR za směšnou cenu 200 000 zlatých. Jeden z pánů zůstává v zahraničí (Uhry) druhý je odsouzen k smrti a v Opavě popraven za odboj proti katolické církvi a císaři.

                                       
Obrazek

   Jan st. Bruntálský z  Vrbna                  Hynek st. Bruntálský z  Vrbna

                                       erb-panuz-vrbna.jpg 

       Jan starší Bruntálský z Vrbna a na Heralticích komoří knížectví Opavského 1543

                                                                 

pani-z-vrbna1.jpg

Náhrobek pánů z Vrbna v Bruntále

Vlevo Jan mladší Bruntálský z Vrbna 1586-92 Moravský zemský hejtman.Vpravo Hynek mladší Bruntálský z Vrbna 1601-08 majitelé panství Bruntál.              

V letech 1465 – 1475 sváděl u Bruntálu a Benešova těžké boje Jiří z Poděbrad s vojsky Matyáše Korvína. V těchto bojích bylo zničeno 19 obcí od Benešova po Pocheň.

V roce 1477 umírá první nájemce panství Jan Bruntálský z Vrbna.

V roce 1500 uvedl vratislavský biskup Jan Roth do provozu nový hamr v osadě Einsiedel (Mnichov) a zároveň byly rozšířeny rudné doly.

Po odkoupení panství v roce 1506 začali páni z Vrbna věnovat zvýšenou pozornost těžbě zlata a jiných kovů. Začaly se zakládat nové šachty a ryžoviště, počet horníků rostl a tak se začaly zvětšovat i osady. Na březích Opavy vznikaly nové drtírny a tavírny rud. Také na svazích Vysoké hory kolem cesty do Engelsbergu (Andělské Hory) byla řada těchto dílen. K jejich provozu bylo použito vody z tzv. prvního a druhého pramene které vyvěrají pod Vysokou horou.

Od roku 1530 se začíná šířit protestantismus kazatel Martin Lanjus známý svými znalostmi bible a poutavým kázáním získává stále více přívrženců.

V roce 1554 opět vypukla v celém Slezsku morová nákaza tzv.Černá smrt. Vrchnost znovu doplňuje obec Einsiedel (Mnichov) osadníky z Ottmuchova a ze severního Slezska. Obci Mnichov a jejímu okolí bylo nařízeno spálení všech příbytků kterých se Černá smrt dotkla. V údolí Opavy se zastavily práce v hutích a v dolech, zastavilo se také rýžování zlata a trvalo několik let než se zde objevili noví horníci a hutníci. Toto období se nazývalo druhá kolonizace.

V roce 1570 uvádí vratislavský biskup Kaspar von Logau do provozu nový hamr v Mnichově. V tomto hamru byl pravděpodobně později změněn provoz z hutního na pilařský (pila Albert Tietze). Kolem tohoto hamru si začali hutníci stavět své příbytky.

I když první zmínka o Einsidelu je z roku 1350(v souvislosti s hlízovitým morem) je rok 1576 oficiálně považován za datum založení Mnichova proto, že zakládací listina se ztratila a nebyla již nikdy nalezena.

V roce 1590 nechal vratislavský biskup Andrea Jerin v Mnichově postavit další hutě, založil také vápencový lom a sklářskou huť. Dále vydal nová nařízení týkající se roboty (povinnost pracovat pro vrchnost). Současně souhlasil aby po smrti majitele domu, pozemku, dobytka atd., mohli dědici s tímto majetkem volně disponovat.

Rok 1600 je zapsán jako rok neúspěšný ve kterém panovala drahota a hlad. Otrubová polévka chléb z otrub byly hlavní potravou poddaných. Sušila se jedlová kůra která se po jemném rozemletí míchala s otrubami. S této směsi upečený chléb byl přece jen trochu chutnější a lépe stravitelný. V tomto roce zemřelo mnoho lidí podvýživou.
                                    

Obrazek

                                    Vrbenská městská garda

Píše se rok 1611 je to rok velkých oslav. Dne 24. června byla povýšena hornická osada Fürstenwald na svobodné horní město VRBNO. Titul městu propůjčil Jindřich Bruntálský z Vrbna který nechal dobudovat čtvercové náměstí a hornickou kolonii v prostoru dnešních ulic Krejčího, Jiráskova a Střelniční. V této době byla také založena první škola. K oslavám povýšení na město byla ustanovena stočlenná městská garda která se v pozdějších letech zúčastňovala všech oslav ve městě. Městský znak se skládal ze dvou částí v menší horní polovině je zobrazena liška v dolní části pak horník vezoucí rudu z dolu znak je rozdělen zlatým břevnem které přidali páni z Vrbna ze svého erbu. Znak symbolizuje zalesněný kraj oplývající zvěří který byl zcivilizován zásluhou hornictví a pánů z Vrbna.

                                   

Obrazek

 

 

 

                                                       Městský znak.

 
Dne 21. října 1612 se při návratu z Vratislavi, kde byl přijmout hold českých stavů, zastavil římský císař a český král Matyáš, který zde také přenocoval.
V roce 1613 dal bruntálský pán Hynek z Vrbna postavit protestantskou modlitebnu a vedle ní zřídit hřbitov. Obě tyto stavby stály mimo město.

V roce 1616 byly vydány přísné protireformační předpisy a luteránství začíná ustupovat, majitel panství podporuje kardinála Ditrichsteina z Olomouce.V roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře nastal pád evangelické šlechty. Nastaly soudy popravy a konfiskace majetku. Také majitelům panství Bruntál a Krnov byl majetek zabaven.V roce 1621 byl oživen provoz na staré vojenské cestě poštovním provozem z Olomouce do Vratislavi. Zprvu jen poštou kurýrní, později pak dostavníky. Poštovní provoz široce oživil dění v obcích jimiž kurýři a dostavníky projížděly. Kolem poštovní cesty musely být postaveny přepřahací stanice u nich se živili hospodští, kováři, koláři a další řemeslníci a zemědělci.

Páni z Vrbna byli horlivými přivrženci proti císařské šlechty, která se zúčastnila v roce 1618 vzpoury proti Ferdinandovi II. Hynek z Vrbna se svým bratrem Janem byli jedněmi z hlavních organizátorů této vzpoury. To se jim ale krutě nevyplatilo.Po bitvě na Bílé Hoře Přistoupil Ferdinand II.k potrestání všech odbojných protestantských stavů. Příslušníci české šlechty,  kteří nejvíce podporovali vzpouru byli v roce 1621 postaveni před Opavský soud. K soudu se ale dostavil pouze Jan, Hynek byl v té době s politickým posláním v Uhrách. Oba páni z Vrbna a 11 dalších šlechticů bylo odsouzeno k trestu smrti. Popravě která byla vykonána v roce 1621 vykonána se vyhnul jen Hynek který se ze zahraničí již nikdy nevrátil a zemřel v cizině.

 V roce 1616 byly vydány přísné protireformační předpisy a luteránství začíná ustupovat, majitel panství podporuje kardinála Ditrichsteina z Olomouce.

V roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře nastal pád evangelické šlechty. Nastaly soudy popravy a konfiskace majetku. Také majitelům panství Bruntál a Krnov byl majetek zabaven.V roce 1621 byl oživen provoz na staré vojenské cestě poštovním provozem z Olomouce do Vratislavi. Zprvu jen poštou kurýrní, později pak dostavníky. Poštovní provoz široce oživil dění v obcích jimiž kurýři a dostavníky projížděly. Kolem poštovní cesty musely být postaveny přepřahací stanice u nich se živili hospodští, kováři, koláři a další řemeslníci a zemědělci.


V roce 1622 začaly obce a města v celém kraji trpět tyranií dánských vetřelců jejichž zdivočelé bandy pod zástěrkou ochrany protestantů olupovali a drancovali vše co se jim dostalo do rukou. Obec Mnichov odeslala na správu statků v Zuckmantlu prosebný dopis na adresu velitele dánských vojsk Michaela von Faundorf Fürbitten s tím aby zasáhl a chránil obyvatele před dalším drancováním. Tyto prosby ale nebyly vyslyšeny a Dánové odtáhli až v roce 1623, když Valdštejnovo vojsko obsadilo Krnov.              

 

Obrazek

 

 

                        Třicetiletá válka, dobývání vodní tvrze Jeseník   (Freiwaldau).       

 Od roku 1624 začínají platit velmi přísná náboženská nařízení. Protože náboženská rozdílnost byla hlavním důvodem rebelií proti císaři, mají poddaní Zlato Horského panství povinnost sjednotit se pod víru římsko-katolickou. Žádné jiné náboženství zde nesmí působit a všichni protestantští faráři musí okamžitě opustit svá působiště a majetky.

Fojtům (nižší soudce) a porotcům bylo nařízeno sesbírat a spálit všechny knihy a písemnosti s protestantským obsahem. Dále bylo nařízeno, že všichni obyvatelé měst, obcí a osad musí chodit o nedělích a svátcích do kostela. Pozdní příchozí pak budou potrestáni 14 dny vězení a 3 týdny vězení dostanou ti kteří budou během bohoslužeb vysedávat v hostincích.


V roce 1625 jsou na Zlato Horském panství založeny nové gruntovní knihy ve kterých jsou již také zapsáni usedlíci z Einsiedelu (Mnichov). Byl to soupis poddanské půdy patřící vrchnosti a poplatků které z toho vyplývaly. Sedlák musel ročně platit 2 tolary poplatku za robotnickou práci, 16 grošů daně z pozemků, 3 slepice a 26 vajec.
                                                         

mapa-postaveni-vojsk-vrbno-1642.jpg

Plán postavení vojsk generála Torstensona a vojsk císařských z 29.VI. 1642. Vlevo v malém oválu byl švédský opevněný tábor ve směru od Karlovic stáli císařští a hranici mezi vojsky tvořila Poštovská cesta.

220px-lennart_torstenson.jpg

Generál Torstenson

 
Dne 29.VI.1642. bylo při bitvě mezi Švédy a císařským vojskem město Vrbno vypáleno, zničen opevněný švédský tábor a dobyt a zničen hrad Fürstenwald

                     

Obrazek

 

                             Dobývání Fürstenwaldu císařským vojskem.

 
V roce 1664 prodal majitel sklářskou huť v Einsiedelu sklářskému mistrovi Eliasu Zenkerovi. Provoz sklárny utichl v roce 1741 a nebyl již nikdy obnoven, jen brusírna skla pracovala snad ještě v 19. stol.V této době pronikl do Slezska větší počet tureckých zvědů kteří již od roku 1663 zaplavovali zdejší kraj falešnými penězi.
Také dolování začalo po třicetileté válce upadat. Již na počátku války začaly některé doly a hutě pustnout a menší závody zanikat. Těžba byla udržována jen v Suché Rudné, ale i zde nastal její pokles. Bývalý ruch na kutištích v okolí Vrbna nebyl již nikdy obnoven v takové míře jak tomu bylo před třicetiletou válkou. Místo hornictví se začalo rozmáhat domácí tkalcovství. Téměř v každém domě byl stav na němž pracovala celá rodina aby si uhájila alespoň skrovné živobytí. Šlechta tkalcovství podporovala vydáváním různých privilegií pro tkalcovské cechy.


V roce 1669 drží moc nadále tvrdá inkvizice. Dne 6. března je upálena na Střelniční ulici dvacetiletá Anežka Metznerová z Vrbna která byla nařčena z čarodějnictví. Místo popravy na Střelniční ulici bylo až do 60 let 20 stol. označeno křížem s Kristem, mezi dvěma lipami. V tomto roce jsou také vydány důležité instrukce pro nadlesního na    příklad, jak procházet každé pondělí hranice, prodej dříví se povoluje jen dva dny v týdnu a doba kácení je určena od sv. Jiří do sv. Bartoloměje (od dubna do října), zákaz vstupu do lesa v době říje, vedení rejstříků na dříví atp.
Rok 1670 se zapsal velmi dobrou úrodou avšak také tuhou zimou ve které umrzlo mnoho lidí a zvířat.
Rok 1671 se vyznačoval horkým a suchým létem, na polích všechno uschlo a vznikaly polní a lesní požáry. Města Bruntál, Andělská Hora a Vrbno kutají zlato společně ve zlatodole v Suché Rudné. Tento provoz končí až v roce 1742.
V roce 1672 je nad Střelniční ulicí upálena další žena nařčená z čarodějnictví.
Dne 11.dubna 1677 je do 22 článků shrnut právní řád pro pěstitele lnu a tkalce. Další vydání je 17.prosince 1689.
V roce 1679 je městu znovu potvrzena svoboda soudu velmistrem ŘNR Janem Kašparem von Ampringen. Latinsky Ordo Equitum Teutonikorum (Teutonský řád).

Dne 12.srpna 1692 je ve městě a jeho okolí zaznamenáno velmi silné zemětřesení. Je zapsáno, že na domech vznikly široké trhliny, padaly komíny a v okolních horách se zřítily skalní stěny. Zemětřesení zřejmě poničilo i okolní zříceniny hradů.                    

Obrazek

 

 

               Kostel postavený v roce 1634 místo protestantské modlitebny.

 

Rok 1694 se zapsal jako rok nevydařený, byla neúroda a zavládla drahota.

V roce 1703 byly založeny nové hamry v Ludwigstahlu (Ludvíkov). Pro jejich výstavbu byla za 100tolarů vykoupena stará pila a následně zrušena. Kolem hamru vznikla osada Ludwigstahl která měla původně 29 usedlíků.

V roce 1716 byl v Mnichově místo dřevěné kaple postaven nový kostel, který byl v 19 stol. přestavěn ve stylu novogotickém.

 

        

Obrazek

                                                   Mnichovský kostel.


Rok 1720 je zapsán jako rok s krutou zimou ale s krásným jarem a létem a s dobrou úrodou.

Do roku 1725 bylo zakázáno a přísně trestáno kouření a obchodování s tabákem a tabákovými výrobky. Od tohoto roku je zaveden tzv. tabákový monopol.


V roce 1733 bylo nařízeno zvýšení cen dřeva. Toto bylo důkazem zvýšené poptávky a počátku jeho nedostatku.

V roce 1735 byly na celém zlatohorském panství poprvé sázeny brambory.

                            Krnovský urbář 1738

Obrazek

V roce 1751 od 11.srpna pršelo nepřetržitě 6 týdnů.

V roce 1738 byly v Mnichově poprvé při sečení použity kosy které nahradily dosud používané srpy.


V roce 1740 napáchal vítr v celých Jeseníkách veliké škody na lesních porostech.


Od roku 1741 až do roku 1745 procházejí krajem pruská vojska, která se ve Vrbně často zabydlují. Množí se žhářství a v zapálených domech se loupí. Pokračuje slezská válka.


V roce 1748 jsou zavedeny konvenční peníze. Konvenční proto, že byly smluvně dohodnuty s jinými německými státy. Tyto peníze platily až do roku 1857. Na podzim zničila hejna kobylek úrodu na polích a zahradách. Byla mírná zima.


V roce 1750 byl ve Vrbně zřízen poštovní úřad. Poštovní dostavník spojoval Vrbno s Bruntálem, Šternberkem Olomoucí a Opavou a dopravoval osoby a poštovní zásilky. Poštovní spojení bylo také do Zlatých hor a Jeseníku. Dne 25.srpna byla velká průtrž mračen.

 


 
                         Krnovský urbář 1752

Obrazek
V roce 1754 byla provedena první konspirace (sčítání lidu) ve Slezsku. Pro nedostatek se snižují poddaným dávky nárokového dříví s tím, že sedlák má dostávat ročně jen 6 sáhů dřeva, velkozahradník 4 a malozahradník 2 sáhy.


V roce 1755 platily ceny tvořené nabídkou a poptávkou. Kuře stálo 10 krejcarů, půlka telete 2 zl. 42 kr., jedena půl vědra piva 2 zl. 9 kr.,pár kapounů byl za 54 kr., vědro rakouského vína 12 zl., bochník chleba 6 kr., celá šunka 1 zl. a máz piva 4 groše.


Od roku 1756 je městu Vrbnu odňato právo na bezplatný odběr dřeva z vrchnostenských lesů. Měšťané proti tomu podali stížnost avšak bez výsledku.


Rok 1757 je druhým rokem sedmileté války (1756-1763). Válka mezi evropskými mocnostmi, na jedné straně Británie, Prusko a Portugalsko a na druhé straně Francie, Rakousko, Rusko, Švédsko, Sasko a Španělsko skončila podepsáním pařížského míru 10.února 1763 který potvrdil Pruskou okupaci Slezska a Marii Terezii zachoval císařskou korunu. Prusko si udrželo postavení evropské velmoci. Během této války se ve Vrbně opět ubytovávají nepřátelská vojska a opět se tu pálí a drancuje.


V roce 1758 se neustále opakují šarvátky mezi rakouskými a pruskými vojsky


Rok 1760 byl neúrodný, nastala drahota což se projevilo hladem hlavně mezi chudobnou částí obyvatelstva. Korec žita(obilní korec 93,36 l) stál 20 – 24 zl.


V roce 1763 je dosud nezadlužené město, zatíženo dluhem 34 000 zl.

V roce 1764 přišla zima velmi časně. Je psáno, že sněhu napadlo již počátkem října až do výše domů.


Dne 6.července 1766 se cestou z Bruntálu do Zlatých Hor ve městě zastavil aby zde přespal, císař Josef II.


V roce 1768 přišla v důsledku dlouho trvajících dešťů a průtrží, velká povodeň. Celý povodí Opavy vypadalo jako jedna písčitá naplavenina.


V roce 1769 začíná vratislavský biskup hrabě Schaffgotsch s výstavbou biskupského velkostatku u něhož je také postaven hamr s hutí, jako základ biskupských železáren. Kolem hamru vynikla nová osada jménem Hammerdöfel (1795 Buchbergstahl, od roku 1947 Železná).

             

Obrazek

                                        Nejstarší část železáren v Železné.
                                                  (Nepomukův hamr).

Rokem 1770 vstoupilo v Mnichově platnost číslování domů. V červenci téhož roku byla založena pozemková mapa a do ní zakresleny současné i nové nemovitosti. S novou pozemkovou mapou zanikly dosavadní hraniční pochůzky.


V letech 1776 – 1777 bylo odňato privilegium na volný odběr milířového dříví, držiteli hutě a výrobci kos z Vrbna (dnešní niťárna).


1786.Kronika Ludvíkova udává: v noci 26/27. II. silné zemětřesení.

V roce 1817 byla tuhá zima a opět následovala drahota.

V roce 1818 byla od června nebývalá vedra. V tomto roce bylo ve Vrbně registrováno 1272 obyvatel a 170 domů. Katolíků bylo 1250 a protestantů 22. ve dvoutřídní obecné škole bylo 145 školou povinných dětí.


Rok 1819 přinesl opět povodně a velmi teplé léto.

V roce 1820 vypukla ve městě epidemie spály které podlehlo mnoho dětí.

V roce 1825 bylo o vánocích nezvyklé teplo, dokonce rozkvetly fialky.

V roce 1826 byl zrušen hřbitov na náměstí a zřízen nový mimo město. V tomto roce byl velmi studený a deštivý květen.


Dne 4.června 1828 navštívil město velmistr ŘNR arcivévoda Anton.


V lednu 1829 přišly nebývalé mrazy. Od 10 do 12.června zase lijáky a povodeň s následnými škodami na budovách a polích. V červenci napadl sníh. Dne 15.října byl naměřen mráz -36 st.C. Úrodu již nestačili občané sklidit a opět nastal nedostatek a hlad.


V roce 1830 se ve městě vyskytla cholera. V létě byly záplavy a opět neúroda.


V červenci a srpnu 1832 byla velká vedra.

V roce 1833 nadělal vítr v lesích obrovské polomy. Místy byly lesy úplně devastovány.


Rok 1834 byl velmi příznivý s výbornou úrodou ale opět přišly větry a znovu nadělaly velké škody na lesních porostech.


V roce 1836 se ve městě opět vyskytla cholera.

V roce 1837 byl zbourán starý farní kostel který zde stál 200let. Poté byl položen základní kámen nového kostela. Ceremoniálu se zúčastnil i velmistr ŘNR arcivévoda Maxmilián který na stavbu také přispěl.


Ke stavbě vrbenského kostela uvádí kronikář tyto detaily. Když přijel velmistr ŘNR na kontrolu stavby a uviděl v jakém je katastrofálním stavu, chtěl tuto okamžitě nechat rozstřílet z děl. Po dalším jednání ale přistoupil na to, že se přepracují plány a původní stavba se opraví a zpevní. Dále, že se postaví jen jedna věž, protože podkopaný a nasypaný terén nebyl schopný váhu dvou věží unést. Poté musela být snížena i nová věž ,protože terén pod ní se začal propadat také.               

Obrazek

                                 Vrbenský kostel dostavěný v roce 1844.


V roce 1840 vznikají ve Vrbně první továrny. Byla založena huť a továrna na Zbraně. (součást bývalého Moravolnu). Vyráběly se zde pušky a pistole a odlévaly se zde koule do děl a mušket.

                    

Obrazek

 

 

 

                         V dolní části obrázku je vidět poslední část zbrojovky.

 

Rok 1841 se zapsal mírnou zimou bez sněhu a v létě velkými vedry.

V roce 1842 byla zahájena stavba cesty do Karlovy Studánky. Cesta byla zprovozněna v roce 1845.


V roce 1843 je zaznamenáno studené a deštivé jaro.
                     

Obrazek

                            Silnice z Bruntálu do Zlatých Hor vystavěná v r. 1844. 
 
V roce 1844 byl zahájen provoz na říšské silnici vedoucí z Bruntálu přes Andělskou Horu a Vrbno do Zlatých Hor. Nová silnice nahradila původní tzv. poštovskou cestu která vedla z vrbenského náměstí na Suchou Rudnou.V tomto roce byl také vysvěcen nový kostel Svatého Michala Dne 22.května byla řeka Opava opět rozvodněná.


V roce 1845 byla zaznamenána dlouhá zima. Ještě v dubnu byly dobré podmínky pro svoz dřeva na saních. dne 24.srpna sloužil ve zdejším kostele svoji první mši vrbenský rodák Alois Schlesser. Tento kněz mimo jiné studoval a publikoval historii a věnoval se přírodním vědám. Z jeho poznámek je čerpáno do první německy psané kroniky Vrbna. Dne 2.srpna se ve Vrbně zastavil arcivévoda Maxmilián.


Rok 1846 je zapsán jako rok neúrodný.

V důsledku neúrody nastala v roce 1847 bída a hlad. Dne 14.června je zaznamenána povodeň.


V roce 1848 byla ve Vrbně založena tzv. Národní garda (Nationalgarde) ta ale brzy zanikla. Vyskytlo se také několik onemocnění cholerou. Zajímavé je, že v německy psané kronice není o tomto bouřlivém roce více zaznamenáno ačkoliv je pro zápisy z tohoto roku dost místa, zůstaly listy nepopsány.


V jednu hodinu v noci 2.července 1849 vypukl v domě č.p.63 požár který se za silného větru rozšířil po celém městě. Vyhořely domy na náměstí až k č.p.1, dolní ulice k č.p.118, obecní dům se školou a bytem učitele, fara s obytnou částí a domy stojící vedle ní. Celkem vyhořelo 58 domů a 47 stodol. Kostel zůstal jako útočiště a sklad narychlo zachráněného movitého majetku občanů. Napáchaná škoda vysoko přesahovala částku 1 000 000 zl
V tento den se potom každoročně konalo děkovné procesí na Annaberg. V této době vyučoval ve škole Štěpán Alscher který musel v této krušné době nejméně 7x měnit své bydliště v soukromých domech. Parcelu po vyhořelé škole darovalo město ŘNR. Jeho velmistr arcivévoda Maxmilián na ní nechal na vlastní náklady postavit chlapeckou školu a klášter pro řádové sestry. Řádové sestry otevřely v klášteře na žádost města a po schválení arcivévodou Maxmiliánem vlastní řádovou školu.


Mezi 21 a 23.únorem 1850 bylo vrbensku postiženo silnými sněhovými bouřemi.

V roce 1853 byla koncem prosince arktická zima které předcházela větrná smršť.

Také v roce 1854 přírodní živly nadále ovládaly kraj. Dne 15.února za kruté zimy a větrné smrště se nikdo nemohl odvážit vyjít z domu.

V roce 1855 zřizuje Moritz Richter provoz na výrobu kyseliny sírové a další chemické výrobky.provoz se udržel 39 let, během této doby byl spojen se sklárnou kterou založil v roce 1860 Adolf Richter.        

       Obrazek

                               Výroba kyseliny sírové a sklárna Richter.

 Dne 17.května 1858 bylo zahájeno vyučování na dívčí škole. Vyučovaly zde sestra povolané z řádového kláštera a školy v Opavě. V tomto roce byla také zahájena výroba v přádelně lnu E. Grohmanna.  

                

 Obrazek

 

 

 

                                              Přádelna lnu Grohmann.
 
V roce 1860 postihly vrbensko nejrůznější povětrnostní pohromy.dne 12.července byla povodeň a následně panovala krutá zima. Začátkem října napadla spousta sněhu který zůstal několik dní ležet. Na letnice (padesátý den po velikonocích) napadlo tolik sněhu, že dříví mohlo být odváženo na saních. dne 28.července se opět přihnala vichřice. V tomto roce byla zahájena výstavba sklárny.


Dne 20.ledna 1863 večer, běsnila vichřice, doprovázená bouří blesky a hromobitím.


V roce 1864 začal Antonín Heider stavět továrnu na výrobu drátů, nýtů a řetězů (dostavěna v roce 1865).

                                         

Obrazek

        

 

 

                             Výroba nýtů Heider poté Grohmann a syn. 

  Ve městě se opět vyskytla cholera. Dne 6.června napáchala vichřice v oblasti Vysoké hory veliké škody na lesních porostech. Přívaly vody odplavily na svazích zeminu i s budoucí úrodou. V původní německé kronice je bouře a vichřice popsána jako „strašná“.V roce 1865 byl zahájen provoz v továrně na kovové zboží. Dne 6.června 1866 veliká bouře zničila obrovské plochy lesa v létě padal sníh ve městě se opět objevila cholera. Pruské vojsko se ubytovalo ve městě. V roce 1867 po 40ti - letém působení jako učitel odchází Stefan Ascher na odpočinek a pobírá 350 zl. penze ročně, továrník Primavezi zahajuje stavbu přádelny lnu.

 

Obrazek

 

 

 

                                        Pruské vojsko ve Vrbně 1866.

 

Obrazek

                               Továrna na kovové zboží Heider později Grohmann.

 

 

 

        

Obrazek

 

                                  Přádelna lnu později Juta Primavezi.

           

Obrazek

                                 Na místě starého hamru byla postavena Niťárna
                                                              Grohmann.
                      

Obrazek

 

 

                              Radnice a c.k. soud na náměstí.

O roce 1868 je zaznamenáno, že byl úrodný, dobře dozrálo ovoce a byla dobrá sklizeň obilí. Sedmý a jedenáctý prosinec jsou zaznamenány jako černé dny zdejších lesů. V Ludvíkově padlo 31 000 sáhů (64 000 plm) dříví. Vítr který to způsobil, přišel od JZ a poškodil nejvíce JZ a západní okraje, východní a severní svahy zůstaly ušetřeny.


Dne 1.září 1869 byl ve Vrbně zřízen c.k. okresní soud, berní a depozitní úřad, notářství a C. k. četnická stanice. Notářský nebo soudní depozitář uschovával movitosti státního notářství nebo u soudu v případech stanovených státním předpisem, rozhodnutím soudním či správním. Tento rok je považován za špatný, studené jaro a deštivé léto, neúroda. Na řece Opavě je firmou Feik a Grohmann postavena pila která později přešla do majetku Josefa Nitsche.


Obrazek

 

 

                                      Pila Feik a Grohmann poté Josef Nitsch.

Dne 20 června 1871 pobyl ve Vrbně arcivévoda Vilém.

V roce 1872 byl podzim jaký nikdo nepamatoval. V listopadu znovu vyrostly a rozkvetly květiny. Byla zahájena stavba odvozní cesty pro svážení dříví podle Skalního potoka.

Dne 2.prosince proběhly v celém mocnářství oslavy 25 let panování císaře Františka Josefa I. nejinak tomu bylo ve Vrbně a kronikář dodává, že oslava proběhla slavnostně.

V roce 1874 byl ve Vrbně založen hasičský sbor


Obrazek

                                              Vrbenští hasiči s parní stříkačkou.

 

Rok 1875 začal velkými výkyvy počasí. Březnová krutá zima zabila mnoho zvěře. V dubnu přišla povodeň. Přes to, že na Pradědu a Vysoké Holi ležel v červenci a srpnu sníh, byla úroda bohatá. V prosinci se platilo za libru (450g) hovězího masa 28 kr.

Rok 1877 začal mírnou zimou. V únoru začaly pučet stromy a objevili se první komáři ale 26.září napadl první sníh. Dne 14.června předkládá odborná škola dřevořezbářská ve Vrbně zprávu Slezské obchodní a živnostenské komoře v Opavě, že škola bude přemístěna z Buchbergstalu do Vrbna a bude umístěna v samostatných místnostech 1 patra domu č.p.210. archivy uchovávají 28 knih a 4 fascikly ve kterých jsou doklady o založení školy včetně roku 1902.

V roce 1878 byla ve Vrbně otevřena první lékárna. Její majitel německý lékárník PhMr. Hugo Meissner ji pojmenoval „U Salvatora“. Byla to velká budova, celé přízemí zabíral lékárenský provoz a v patře byl byt pro magistra.

 

 

Obrazek

                                               Lékárna U Salvatora. 

V roce 1879 napadl uprostřed května sníh a 6.června přišla povodeň. Po špatné sklizni nastala nouze. Plavební kanál v Železné končí svoji činnost. Je zahájena stavba cesty podle Bílého Potoka.

O velikonočních svátcích 28.března 1880 bylo překrásné jarní počasí, jaké již nebylo řadu let. Dne 5.srpna přišla povodeň, která napáchala mnoho škod a 15.srpna opět pustošivá průtrž mračen. Mírná zima s jen občasnými mrazy. Dne 5.listopadu byla otevřena železniční trať Milotice – Vrbno. První os. vlak projel touto tratí až 15.prosince.* v tomto roce je také vypuštěna a zrušena plavební nádrž u chaty na Hrázi tzv. Mikulášův dvůr. Chata měla název Dämmbaud a nádrž Klaushof.

 

 Obrazek                                         Dämmbaud 1899-dnes Chata na hrázi

Pokráčování viz: díl 2  =ZDE=                   

Obrazek