Jdi na obsah Jdi na menu
 


MALÍ AGRESOŘI

V posledních letech přibývá v mateřských školách dětí, které nejsou zvyklé vyrovnávat se s nastavením hranic a s omezováním vlastních přání. Obvykle proto, že z domova nejsou na žádné pevné stanovené mantinely zvyklé - s rodiči se dá úspěšně smlouvat, případně dosáhnout svého dramatickou vzteklou scénou. Na paní učitelku to ale moc nezabírá, a to je pro dítě nepříjemné překvapení. Je to jedna z prvních frustrací, s nimiž se v životě potkává. Některé děti se uchylují k pasivní agresivitě. Děti bývají uraženě lítostivé, stěžují si rodičům, že se jim z nejrůznějších důvodů ve školce nelíbí. A doufají, že učitelku obměkčí nebo že rodiče zařídí, aby do školky nemuselo chodit. Jiné děti reagují na frustraci spojenou s  omezováním, na níž byly doposud zvyklí, přímou agresí. Vnitřní napětí si dítě vybíjí, že kamarádovi schválně rozbije výtvor ze stavebnice, vyškubne mu z ruky hračku nebo ho bezdůvodně bouchne.

V předškolním věku jsou děti velmi vnímavé, tvárné a přirozeně nastavené k respektování dospělé autority. Takže bychom neměli svoji šanci jako rodiče a pedagogové propást a příliš snadno neustupovat ze svých pozic.

 

Emotivní výkyvy, pro konkrétní dítě netypická popudlivost, slovní i fyzická agrese se mohou objevit v situacích, které se nějakým negativním způsobem vymyká životu, na které bylo dítě zvyklé.(hádky rodičů, rozvod, onemocnění, úmrtí někoho blízkého, narození sourozence atd.)

                                                               výtah z časopisu Informatorium

 
Rodiče a dítě s pedikulózou
 
Pokud rodiče zjistí, že jejich dítě má vši, musí tuto skutečnost nahlásit ve škole a v kolektivech, kde se dítě v období posledních dvou týdnů pohybovalo. Nemocné dítě nesmí být odesláno do dětského kolektivu (škola, dětský tábor) do doby, než rodiče provedou odstranění všech lezoucích vší a také hnid (zlikvidovány musejí být všechny hnidy ulpělé na vlasech ve vzdálenosti 0–10 mm od pokožky). Školy a jiné instituce jsou povinny o výskytu vší v kolektivu informovat rodiče ostatních dětí. U těch je na místě provádět pravidelnou kontrolu ve vlasaté části hlavy v intervalu 2 dnů po dobu cca 3 týdnů.
 
Příznaky nákazou vší, vzhled hnid a vší
V období jednoho až čtyř týdnů po nákaze (kontaktu s nemocným) se projeví svědění a pálení pokožky hlavy. Tyto pocity jsou vyvolány bodáním, sáním a pohybem nymf a dospělých vší. Dráždivě působí i rozpouštědlo, které veš vypouští do kůže při sání. Může navodit různé alergické reakce, od místních (vyrážka, celkové zarudnutí a silné svědění) až po celkové (alergické astma). Nemocný je neklidný a nesoustředěný, neustále se škrábe. Rozdrásání pokožky může vést ke vstupu bakterií do jejích hlubších vrstev a způsobit tak zánětlivé onemocnění kůže (impetigo aj.). Vzácně je možno pozorovat mírný vzestup tělesné teploty a zvětšení místních uzlin. Hnidy se jeví jako miniaturní váčky připojené k vlasům, většinou bělavě lesklé. Jejich velikost se pohybuje okolo 1 mm. Na rozdíl od lupů je nelze smýt či odfouknout. Odstranitelné jsou pouze mechanicky. Hnidy nacházející se na vlasu dále než 1 cm od pokožky jsou vylíhlé nebo mrtvé, neboť vlas roste o cca 1 cm za měsíc a tato doba přesahuje dobu trvání životního cyklu vší. Naopak nález hnid blíže k pokožce znamená, že ve vlasech jsou pravděpodobně i pohybující se dospělé vši. Dospělá vešhnědé,kapkovitě protáhlé tělo o délce pouze 2–4 mm s třemi páry končetin, kterými se přichycuje k vlasu. V časném stádiu rozvoje nemoci bude možno nalézt ve vlasech maximálně na dvě desítky lezoucích vší, v případě pokračování bez léčby pak až několik stovek jedinců.
 
Léčba vší
Léčbu zahájíme pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce.
Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu.
Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, např. u dívek, postupujeme takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností. První z nich je koupě šampónu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti. Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty. V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy. Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuelně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid
Dále léčbu podpoříme vyčesáváním vlasů tzv. všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo je přibalen k přípravku proti vším.
Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme (spláchneme).
Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka připevněná daleko od pokožky (nad 1 cm se jedná o mrtvé či vylíhlé hnidy) necháme s vlasy odrůst. Teprve po odstranění všech podezřelých hnid a lezoucích vší je možné dítě poslat do kolektivu.
Pozor! Insekticidní přípravky jsou agresivní látky. Je nutné je používat přesně dle návodu výrobce, zejména dodržet dávkování. Nehynou-li vši po aplikaci přípravku, pak se zřejmě jedná o vši rezistentní na tuto chemikálii. Oznamte to svému lékárníkovi, který vám prodá přípravek obsahující jinou účinnou láku. V žádném případě nezvyšujte dávky, tak byste škodili nemocnému, ne vším.
K léčbě zásadně nesmí být použit petrolej! Je sice účinný, ale případná alergická reakce na něj může ohrozit život nemocného.
 
Komplikace vší
Děti jsou obvykle neklidné a nemohou usnout, u malých dětí mohou nastat i hysterické záchvaty se škrábáním.
Lékař vám může předepsat léčivo, které dítěti uleví od svědění a uklidní je. Na prvním místě je však co nejrychlejší odvšivení, které samo působí úlevu.Rozdrásáním pokožky při škrábání je vytvořena vstupní brána pro infekci. Ta se může projevit jako místní zánět kůže. Ačkoliv je to neobvyklé, může veš přenášet bakteriální nebo virové onemocnění, které se projeví místně nebo jako celkové onemocnění organizmu. Při pochybách se vždy poraďte s lékařem.
 
 
Může nachlazené dítě navštěvovat předškolní zařízení?
Nachlazené dítě by nemělo být posíláno do předškolního zařízení a to především ze dvou důvodů:
1) roznáší infekci do celého dětského kolektivu
2) nevyléčené onemocnění z nachlazení zakládá na vznik nejrůznějších komplikací, zejména u dětí s oslabeným imunitním systémem. To může mít nepříznivé následky i pro další vývoj dítěte.
Období podzimních měsíců je spojeno s častým výskytem nemocí z nachlazení  ( akutních respiračních viróz) a chřipek. Termínem nachlazení nebo také „infekční rýma“ označujeme infekci horních cest dýchacích. Příčinou je vždy nákaza.
Nachlazení je infekční onemocnění, inkubace probíhá 1-2 dny. Nákaza se děje kapénkovou infekcí. Začátek nemoci z nachlazení je poměrně náhlý. Onemocnění začíná pálením v nose či krku, k tomu přistupuje kýchání, vodnatý výtok z nosu a malátnost. Nachlazení trvá obvykle 7 dní.
Chřipka má pravidelně daleko prudší průběh. Vzhledem ke krátké inkubační době (18-24 hodin) začíná chřipka náhle a bez varování, z plného zdraví. Začíná vysokou horečkou, kterou provází zimnice, třesavka a silné bolesti hlavy, kloubů, svalů, zad a nohou, spojené s enormní únavou.
Prevence onemocnění: dostatečný příjem kvalitní stravy bohaté na ovoce a zeleninu a přidávání syntetických vitamínů C a E v době zvýšeného výskytu virových zánětů. Správné oblečení ve více vrstvách, vhodná obuv. Posílení imunity u slabých dětí. Vhodná preventivní dechová cvičení.
 
 
 
PROČ DĚTI VE ŠKOLCE LŽOU!
 
Lhaní dětí je častým problémem, se kterým se učitelky v mateřské škole setkávají. Lhaní se u dětí začíná objevovat v předškolním věku. V předškolním období se učí děti rozlišovat realitu a fantazii, skutečnost a fikci. Takové směšování skutečnosti a fantazie však ještě nelze označit za opravdové lhaní.
Za skutečné lhaní by se mělo pokládat až záměrné lhaní, kdy dítě ví, že neříká pravdu, ale přesto danou věc tvrdí. Tyto ojedinělé pokusy o lhaní začínají zhruba od druhého až třetího roku dítěte. Celé předškolní období dítě tyto pokusy o lhaní „vylepšuje“ a procvičuje.
 
Nejčastější důvody lhaní u předškoláků
·        Nerozpoznání skutečnosti a fantazie
·        Přehánění a zveličování
·        Sdělení jen některých informací
·        Strach z potrestání, snaha vyhnout se něčemu nepříjemnému
·        Snaha získat žádoucí věc či výhodu
·        Snaha někomu ublížit
·        Získání pozornosti
·        Zvyk

Nerozpoznání skutečnosti a fantazie
Děti v předškolním věku mají živou představivost a teprve se učí poznat rozdíl mezi fantazií a realitou. Děti prožívají své emoce a touhy velmi silně. Může se stát, že dítě po nějaké věci (např. hračce, někoho jiného) touží tolik, až má pocit, že už je hračka skutečně jeho.
 
Přehánění, zveličování
Děti na rozdíl od dospělých přehánějí příliš okatě, nevěrohodně. Prožívají to, co říkají. Nepřehánějí jen proto, aby se mohly pochlubit, ale hlavně to tak cítí, nebo si moc přejí, aby to tak bylo.
 
Sdělení jen některých informací
Dítě z určitého množství informací řekne jen některé a neřekne tu nejpodstatnější. Ovlivní to však celkový smysl sdělení a vypadá to, že dítě záměrně lže.
 
Strach z potrestání, snaha vyhnout se něčemu nepříjemnému
Chce se vyhnout trestu, ať už skutečnému, nebo domnělému. Proto občas zalže, přestože ví, že ho za přestupek žádný trest nečeká. Učitelka však může být za nějaký prohřešek smutná, a tak dítě raději nepřizná, že něco provedlo.
 
Snaha získat žádanou věc či výhodu
Dítě se pro lež rozhodne, protože má pocit, že jinak by se k určité věci nedostalo nebo by trvalo příliš dlouho.
 
Snaha někomu ublížit
Buď chce dítě svést vlastní vinu na někoho jiného, protože je to jednodušší než vlastní přiznání, nebo dokonce lže jen proto, aby druhému ublížilo a dostalo ho do nesnází. Zde se může jednat už o zárodek šikany.
 
Získání pozornosti
Dítě si je vědomo toho, že když bude lhát, budou se mu druzí věnovat a bude v centru pozornosti. Dítě možná bude potrestáno, ale negativní pozornost je také pozornost.
 
Zvyk
Když dítě lže ze zvyku, tak většinou napodobuje své okolí. Pro dítě je to nejjednodušší způsob, jak se dostat z problémových situací. Často ho ani nenapadne, že by se dalo jednat také jinak.



JAK NAUČIT PŘEDŠKOLNÍ DÍTĚ SPRÁVNĚ JÍST
 
Dítě není malý dospělý. To by měl mít na paměti každý, kdo se stará o výživu a výchovu ke správnému stolování dětí. Dětský organismus roste a vyvíjí se. Z toho důvodu má specifické nároky na výživu, jejich správné stravování mu zajistí zdravý vývoj.
Dítě si stravu neurčuje samo, musíme mu ji nabízet. To je první předpoklad výchovy k celoživotnímu racionálnímu stravování. Pokud dítě nabízený pokrm odmítne, je to většinou spontánní reakce na neznámou věc. Chce to velkou dávku trpělivosti, protože dítě odmítne novou potravinu třeba sedmkrát, než si na její chuť zvykne. V této fázi se může udělat mnoho chyb, které se odrazí ve vztahu dítěte k jídlu na dlouhou dobu, někdy i navždy. Náprava těchto chyb pak bude stát hodně sil vychovatele i dítě.
Jídelní chování dítěte je přirozeně odrazem stravování v rodině. Děti potřebují přirozenou pestrou a chutnou stravu, která není dráždivá, nadměrně slaná a tučná. Taková strava prospěje všem členům rodiny, a je tedy vhodné, aby celá rodina jedla totéž. K dobrým návykům patří také kultura stolování a příjemná, klidná atmosféra u stolu.
Také v mateřské škole se setkáváme s nově příchozími dětmi ve věku tří let, které jsou dosud zvyklé konzumovat pouze tekutou stravu z lahví s dudlíkem nebo jeden druh jídla. Dítě je pak v novém prostředí konfrontováno s realitou a je nuceno přijmout nová pravidla. Pedagogům nezbývá než dítě co nejdříve naučit jídelnímu chování, které je přiměřené jeho věku a schopnostem. Proto je třeba dbát zvýšené pozornosti v oblasti stravování, abychom u předškolních dětí vypěstovali ten správný vztah ke stravování.
 
NEJČASTĚJŠÍ CHYBY
Sladkosti – nadměrná konzumace.
Rychlá občerstvení – zvyšování tělesné hmotnosti a hladiny cholesterolu a krevního tuku.
Nízkotučné potraviny – nejde o to, tuky z dětského jídelníčku vyloučit, ale zaměřit se na jejich správný výběr.
Nedostatek ovoce a zeleniny – jsou cennými zdroji vitamínů, minerálních látek a vlákniny, proto bychom je měli jíst 5xdenně.
 
Nechce-li dítě konkrétní potravinu jednou, nevadí, rozhodně se ale nevzdávejte a zkuste mu ji dát ještě několikrát. Jestliže však něco dítě odmítá systematicky, smiřte se s tím. Ani dospělí přece nejedí vše. Jen je třeba ohlídat míru odmítaných potravin, aby nedošlo k situaci, kdy se jídelníček dítěte zúží natolik, že přijímané potraviny nepokryjí jeho biologické potřeby.
ovocie.jpg
 
DOMA  BÝVÁ PO MÉM – A VE ŠKOLCE TO CHCI TAKY!!
 
S takhle jasně formulovaným přáním se sice učitelky mateřských škol nesetkávají, ale děti, které jsou zvyklé doma prosadit svou a docela samozřejmě očekávají, že se jejich přání podřídí i všichni ostatní, potkávají se ve svých třídách stále častěji.
Dítě kolem něhož se všechno otáčí, neumí přijmout roli, která mu v rodinné hierarchii měla příslušet a nepočítá s tím, že na podobné hierarchické uspořádání může narazit i v jiných sociálních prostředích. Nenaučí se respektovat přání a požadavky dospělých. Rodiče tak nechtěně vychovávají panovačného diktátora.
 
MANIPULÁTOR VE ŠKOLCE
Dítě, které bylo dosud zvyklé samo určovat pravidla, reaguje na změněné podmínky obvykle bouřlivě (pláčem, křikem, odmítáním docházky..).Učitelky MŠ by měly trvat na tom, že dítě se režimu mateřské školy přizpůsobí tak jako ostatní kluci a holčičky.Někdy chvilku trvá, než dětskou manipulaci poznáme, ale v tomto věku ji ještě bezpečně odhalit lze. Máme-li ve třídě dítě, který chce být dirigentem dětských her, můžeme to v určité situaci využít a vedoucí úlohu mu dopřát. Ale pak musí nezbytně přijít střídání úloh, aby se dostalo do role podřízené, aby se učilo přijmout úlohu, kterou mu přidělí někdo jiný.
Smířit se s pravidly a přijmout hranice však chvíli trvá a klidně se může stát, že si dítě rodičům stěžuje, že se mu ve školce nelíbí. Pokud rodič skutečně zaregistruje, že chování jeho dítěte je v určitých ohledech problematické, měli by společně s učitelkou dohodnout společný postup, který by dítěti umožnil přijmout pravidla a přizpůsobit se režimu.
Rodiče by si měli uvědomit, že tím výrazně přispějí k potomkově školní úspěšnosti.

 

ObrazekZÁKLADNÍ MATEMATICKÉ PŘEDSTAVY U DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU

le="text-align: left;"> Vztah k matematice a předpoklady k jejímu zvládání se utvářejí od útlého dětství. Pokud má dítě v předškolním věku dobře rozvinuty základní matematické představy, začíná chápat pojem číslo, je pravděpodobné, že bude v matematice úspěšné, a tudíž ho bude matematika bavit. Nemá-li dítě v tomto období potřebnou míru stimulů, může se jejich nedostatek později odrážet v obtížném zvládání matematiky a v neoblíbenosti předmětu.
 
Matematika v předškolním věku
 
Samozřejmě se v předškolním věku nejedná o výuku matematiky. Dítě je rozvíjeno především hrou, na kterou mohou navazovat podněty ze strany dospělých. Je na nich, aby sledovali dítě, jeho rozvoj a všímali si, jestli vyhledává činnosti ze všech oblastí, jestli se rozvíjí rovnoměrně, včetně všech schopností a dovedností potřebných pro matematiku.
 
Schopnosti, které mají vliv na získávání matematických dovedností
 
Rozumové předpoklady – Intelektová kapacita
Hrubá a jemná motorika – Tím, že dítě předměty uchopuje a manipuluje s nimi, si doplňuje a utváří představu o jejich vlastnostech (materiálu, velikosti, tvaru, hmotnosti, později množství).
Grafomotorika – Motorické dovednosti, ovlivňují rýsování, zápisy početních operací...apod.
Vnímání rytmu – může mít vliv na uspořádání číselných řad, násobků…apod.
Zrakové vnímání – Odlišení jiného prvku, rozlišení detailu, polohy (vertikální i horizontální), napomáhá rozlišovat číslice, operační znaky, rozlišování pozice čísel.
Zraková analýza a syntéza – uvědomění si části a celku
Prostorové vnímání – má vliv na geometrii, ale i na aritmetiku (uspořádání čísel na číselné ose), porozumění pojmům (první, poslední, hned před, hned za, mezi, uprostřed, prostřední.
Vnímání času – Uvědomování si časového sledu, posloupnosti, co předchází, co následuje, pojmy (první, následný, poslední, dříve, později)
Krátkodobá paměť – ovlivňuje počítání zpaměti.
 
Myšlenkové postupy v rámci předmatematických a základních matematických představ
 
V průběhu vývoje se v rámci předmatematických představ vytvářejí myšlenkové postupy, jimiž si dítě osvojuje pravidla, podle kterých předměty, později pojmy, porovnává, třídí, řadí.
Porovnávání – Základní dovednosti pro pozdější chápání pojmu číslo. Dítě si osvojuje pojmy typu: Stejně, méně, více, málo, hodně, kratší, delší, nižší, vyšší.
Řazení – Pokud dítě umí porovnat dva předměty vůči sobě navzájem, rozumí pojmům menší, větší, může postupně přecházet k porovnávání více prvků mezi sebou podle velikosti: (velký – střední – malý; nízký – nižší – nejnižší), podle množství: (Málo – méně – nejméně; hodné- více – nejvíce).
Třídění – Vede k uspořádávání předmětů, činností, předmětů, slov k vytváření a chápání nadřazených pojmů. Dítě dokáže nejdříve třídit konkrétní předměty, až později obrázky a nejpozději prvky, se kterými pracuje pouze v představě. Posléze si uvědomuje další třídící kritéria a je schopné tvořit skupiny podle více pravidel.
Přirozené čísla – na základě těchto rozvinutých schopností a dovedností, si dítě buduje pojem přirozeného čísla. Dítě se v předškolním věku učí jmenovat číselnou řadu, spočítat prvky ve skupině i vytvořit skupinu s daným počtem prvků.
 
V praxi
 

K rozvoji matematických představ je vhodné využít každodenních činností, kdy s dítětem porovnáváme předměty, řadíme je, třídíme. Vhodné jsou hry, jako je například Domino, Kuželky, Člověče, nezlob se. V předškolním roce je vhodné pracovat i s obrázky, využívat pracovní listy.

 

Obrazek

 

 

SLUCHOVÉ VNÍMÁNÍ U PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ
 
Sluch má spolu se zrakem zásadní význam pro rozvoj komunikačních dovedností, řeči.Ve školním věku je sluchové vnímání spolu se zrakem rozhodující pro čtení a psaní. Dítě zrakem rozliší tvar písmene, sluchově z hlásek složí slovo ( např. z hlásek p-e-s slovo pes). Obdobně je tomu u psaní.
Aby dítě mohlo slovo napsat, musí nejdříve sluchově rozlišit první hlásku a posléze hlásky následné, vybavit si tvary jednotlivých písmen a slovo napsat.
Při sledování sluchového vnímání jako podkladu pro rozvoj řeči, později čtení a psaní se zaměřujeme zejména na úroveň fonematického uvědomování, na schopnosti:
  • Naslouchání
  • Rozlišení figury a pozadí
  • Sluchová diferenciace
  • Sluchová analýza a syntéza
  • Sluchová paměť
  • Vnímání rytmu
Dříve než budeme rozvíjet fonematické uvědomování, je zapotřebí ověřit si slyšení samotné, vyloučit sluchové postižení, zejména nedoslýchavost. Sluchová vada se může projevovat častým neporozuměním řeči, instrukcím, dítě se nápadně otáčí na hovořícího, odezírá ze rtů, natáčí jedno ucho ke zdroji zvuku. Při podezření na sluchovou vadu je nutné vyhledat odbornou péči.
 
NASLOUCHÁNÍ
Naslouchání se začíná rozvíjet od útlého kojeneckého věku. Okolo tří let by již mělo dítě schopno záměrného naslouchání. (krátký příběh, pohádka bez zrakového doprovodu). Je mnoho dětí, které nejsou schopny v předškolním věku vyslechnout krátkou pohádku, čtený text. Častou příčinou je prostředí, ve které dítě vyrůstá, spěch dospělých, málo času a vynaloženého úsilí na povídání si dítětem.
 
FIGURA A POZADÍ
Jde o zaměření pozornosti a vyčlenění některých sluchových podnětů z pozadí. C okolí dítěte je zpravidla mnoho zvuků různé intenzity. Dítě se učí zaměřit pozornost na jeden z nich. Jak můžeme pomoci rozvoji rozlišení figury a pozadí:
  1. vytváříme klidné prostředí
  2. s dítětem si v klidném prostředí hodně povídáme, zpíváme
  3. hry na zaměření lokalizace zvuků ( Kde je ukrytý budík?)
  4. nasloucháme ticho ( v bytě, na ulici, v lese), Je opravdu ticho, nebo slyšíme v pozadí zvuky? Které,
  5. hra, kdy dítě na předem určený zvuk reaguje např. zvednutím ruky
  6. při čtení příběhu nebo vyprávění určíme slovo, na které dítě reaguje např. tleskne
 
SLUCHOVÁ DIFERENCIACE
Začíná se rozvíjet v období žvatlání. Je v úzkém vztahu k výslovnosti.
Jak můžeme pomoci rozvoji sluchové diferenciace:
  1. rozlišování a poznávání zvuků, odhadování, co může být zdrojem
  2. rozeznávání záměrně vydávaných zvuků- zvonek, přelévání vody, mačkání papíru
  3. poznávání zvuků z vyrobených chrastidel
  4. rozeznávání hlasů – kdo mluví
  5. rozlišování slov z vizuální oporou – říkáme slova a dítě ukazuje na obrázek, který patří ke slovu
  6. rozlišování slov bez vizuálního podnětu
  7. poznávání písní podle melodie, hudebních nástrojů
 
SLUCHOVÁ ANALÝZA,SYNTÉZA
Jsou jedním z velice důležitých pilířů pro čtení a psaní.
Jak můžeme pomoci rozvoji sluchové analýzy a syntézy.
  1. časté zařazování rozpočitadel
  2. členění slov na slabiky rozpleskáváním
  3. hledání slov s daným počtem slabik
  4. určování, které slovo je delší ( myš- myška, had- hadice)
  5. hledání rýmů
  6. vymýšlení slov, která se rýmují
  7. hledání slov podle počáteční hlásky, určení poslední hlásky ve slově, uprostřed slova
 
SLUCHOVÁ PAMĚŤ
Pro učení v předškolním věku i pro další život potřebujeme zachytit, zpracovat a uchovat informace přicházející sluchovou cestou.
Jak můžeme pomoci rozvoji sluchové paměti:
  1. s dítětem se učíme říkadla, básničky, písničky
  2. dítě necháme předat zpočátku krátká vzkaz, informace prodlužujeme
  3. dítě reprodukuje přečtený text
  4. rozvíjení vět
  5. vyhledávání obrázků se slovy, které dítě slyšelo
  6. zadávání více instrukcí najednou

 

Obrazek

 

CO JEŠTĚ STIHNEME PŘED NÁSTUPEM DO PRVNÍ TŘÍDY
 
V současné době probíhají v pedagogicko – psychologických poradnách, v základních i mateřských školách rozhodování o udělení odkladu školní docházky některým dětem.
Budeme se věnovat konkrétním cvičením z oblasti logopedie a speciální pedagogiky, která jsou nezbytná pro předškoláky k úspěšnému zvládnutí primárního psaní a čtení.
Při nástupu do první třídy však platí pravidlo: dítě nemusí umět číst a psát, ale musí umět dobře poslouchat a správně vidět. To znamená, že do září je ještě nejvyšší čas procvičit zrakové a sluchové vnímání, pozornost, paměť a oblast grafomotoriky,
 
GRAFOMOTORIKA
Již při návštěvě mateřské školy vyjde při společném malování a vyrábění najevo, jak si každé dítě stojí v oblasti grafomotorického vývoje.Kromě správného držení psacího níčiní (tzv. špetkový úchop ) je nutné pohlídat, zda je ruka uvolněná, a to nejen v zápěstí, ale také v lokti a v rameni.
Cvičení,hry a nápady
  • Malování štětcem, křídou atd.
  • Bludiště
  • Předškolní grafomotorická cvičení zaměřená na uvolnění ruky a na nácvik správného úchopu psacího náčiní
 
ZRAKOVÁ PERCEPCE
U předškoláků je důležité, aby měli nacvičenou zrakovou diferenciaci, uměli tedy správně rozlišit různé grafické tvary (nejedná se o písmena), procvičovali zrakovou paměť a zvládli vizuomotorickou koordinaci, tj. spolupráce vedoucího oka a dominantní ruky.
Cvičení, hry a nápady
  • Hledání rozdílů v obrázcích
  • Nacházení detailu v obrázku
  • Bludiště
  • Obtahování tvarů
  • Domalovávání půlených obrázků
 
SLUCHOVÁ PERCEPCE
Správně rozvinuté sluchové vnímání je nezbytné pro nácvik primárního čtení. Těsně před nástupe do 1. třídy se děti mají zacvičovat na práci s hláskami. Musí rozdělit slovo na slabiky, poznat první a poslední hlásku. Nejtěžším úkolem je sluchová analýza a syntéza hlásek, u předškoláků stačí tříhláskové slovo (p-e-s, k-o-s)
Cvičení, hry a nápady
  • Vytleskávání slov na slabiky
  • Poznávání hlásek ve slově
  • Vyhledávání obrázků nebo slov začínající danou hláskou
  • Slovní fotbal
  • Skládání dohromady předříkaných hlásek (k-ů-ň, m-y-š)
 
SLUCHOVÁ A ZRAKOVÁ PAMĚŤ
Sluchová paměť je nutná pro čtení a pro psaní diktátů.
Cvičení,hra a nápady
  • Pexeso, pexetrio
  • Rozvoji sluchové paměti využíváme rozvíjení věty např. (auto, červené auto, červené auto jede, červené auto jede po silnici…)
 
SLUCHOVÁ A ZRAKOVÁ POZORNOST
Je důležité rozlišit, zda si dítě dobře a dlouhodobě soustředí na činnost, kterou si vybralo samo, nebo zda se jedná a hru nebo úkol, který jsme mu předložili my. Právě koncentrace na úkol, který jsme dítěti uložili, simuluje školní práci při vyučování ve třídě. Pokud se dítě koncentruje hůře nebo vůbec ne, je nutné začít velmi krátkodobou prací a při pravidelném trénování s dítětem postupně činnosti prodlužovat.
 
Při celkové průpravě dítěte pro nástup do první třídy je nutné mít na zřeteli, že děti v tomto věku se nejvíce a nejlépe učí hrou a nápodobou. Dítě se vždy lépe nechá přizvat ke spolupráci, když mu řekneme: „Pojď, zahrajeme si….,“než, když mu nařídíme: „Teď se musíš učit!“