020. Jak naštvat Severuse Snapea
„Mám toho dost,“ ozval se, jakmile vešel do dveří. „Nebudu se mýt ve studené vodě. Měl bys s tím něco urychleně udělat.“
Jeho pohled se setkal se Severusovým. Ten věděl, že jeho přítel má v první řadě na mysli kouzla, neboť existovalo docela jednoduché kouzlo, které by poměrně rychle ohřálo studenou vodu. Lucius ovšem žádnou hůlku nemá a Severus se ušklíbl.
„No,“ ozval se naproti tomu Kevin. „Na něco určitě přijdeme. Co třeba lázeňská kamna na ohřev vody? Podle mě by bylo správné se poradit s odborníkem. Máš tu vůbec darling? Odkud čerpáš vodu?“
„Z vlastní studny. Samospád.“
„Takže žádná elektrika? Už jsi mluvil s dodavatelem elektřiny o připojení k síti?“
Severus zavrtěl hlavou.
„Tak bychom to měli co nejrychleji udělat. Bez elektřiny prostě neuděláš nic. Můžeme to zkusit zítra. Viděl jsem tu nějaké elektrické vedení, takže by to snad nemusel být takový problém. Ale oni si s tím dají samozřejmě na čas.“
Severus jen nevěřícně zíral. Bylo mu zřejmé, že bez Kevina by si nedokázal poradit se spoustou věcí. Bylo zvláštní, jak rychle uměl Kevin řešit problémy. Snad to bylo zapříčiněno tím, že byl Kevin mudla, a tak přesně věděl, co má udělat. Naopak Severus nevěděl vůbec nic.
Severus si dal taky rychlou koupel. Na rozdíl od Luciuse ovšem hůlku měl, takže si koupel zpříjemnil teplou vodou. Jediný, kvůli komu se cítil provinile, byl Kevin, který si nemohl ohřát vodu. Přesto si nestěžoval, ale Severus cítil, že je to nefér, když prachsprostě využívá svých kouzel na úkor ostatních. Musí s tím skončit, ale ne dnes, protože studenou vodu vážně nemusel.
Když se oblékl, Lucius a Kevin už čekali u auta. Zamkl za sebou dům a přidal se k nim. Ušklíbl se, věděl, že Lucius pojede v autě poprvé. Kevin si sedl na místo řidiče. Překvapivě. Byl to právě on, kdo z nich jediný měl papíry na řízení aut. Zabouchl za sebou dveře. Severus a Lucius na chvíli osaměli.
„Doufám, že to zase neposereš, Luciusi,“ zavrčel na něj, „protože jestli se ti v autě udělá zle, přísahám, že ti bude ještě hůř, až si tě podám. Jestli něco uděláš nebo jen řekneš, osobně si to s tebou vyřídím.“ Neochotně mu otevřel dveře, protože to logicky Malfoy neuměl. Severus využil toho, aby mu nabídl místo vzadu a on sám si mohl sednout na přední sedadlo vedle Kevina. Zapnuli si bezpečnostní pásy kromě Luciuse, který to přirozeně neuměl.
„Ty se neuvážeš?“ zeptal se ho Kevin.
„Ne, on…“ vložil se do toho Severus rychle. „Nedělá mu to dobře. Má z toho fóbii. Byl by velký problém, kdyby si ten pás nezapnul?“
„Ne,“ uklidnil ho Kevin, „ale je to povinnost každého pasažéra. Je to v zájmu bezpečnosti.“
„Fajn,“ přikývl Severus, „až umře, bude to jeho chyba.“
Neviděl, jak Lucius na zadním sedadle zblednul. Severus cítil uspokojení, když vytušil, že svým prohlášením způsobil nedorozumění a Lucius teď považuje jízdu autem za životu nebezpečnou věc.
„Nemohli byste mě prosím uvázat?“ zaprosil blonďák vyděšeně a Severus ke své nelibosti sledoval, jak se Kevin zvedl, aby Luciovi pomohl zapnout bezpečností pás.
Uklidňoval se tím, co Lucius musel prožívat, až se auto rozjelo.
***
„Nemohli bychom na chvíli zastavit?“ ozval se Lucius přiškrceným hlasem po patnácti minutách jízdy.
Kevin zpomalil a zastavil na okraji silnice.
„Jsi v pořádku?“ staral se.
„Myslím, že potřebuji na čerstvý vzduch,“ vysvětloval blonďák roztřeseným hlasem.
„Já se o něj postarám,“ ozval se Severus a vystoupil z auta. Otevřel zadní dveře a skoro doslova Luciuse z auta vytáhl. Jakmile za nimi zaklaply dveře, Severus vyměnil starostlivý pohled za naštvaný a spustil káravým, ale ztišeným hlasem: „Sakra, Luciusi, co to děláš?“
„Je mi zle,“ přiznal blonďák, který se třásl po celém těle.
„Jo, to vidím,“ odsekl Snape. „Jenomže to nikoho nezajímá, abys věděl. Měl bys toho co nejrychleji nechat. Jsi mudla, vzpomínáš? Takhle oni běžně cestují, takže bych ti radil se vzpamatovat. Celé to jenom pokazíš. Nechápu, jak jsem mohl být tak hloupý a dovolit ti, aby ses toho zúčastnil. Měl jsem tě tehdy nechat na Příčné. Přísahám, že jestli to celé kvůli tobě zkrachuje, zabiju tě. Nemusíš se bát, nějakého tuláka stejně nikdo hledat nebude.“
„Severusi, přece bys nezabil svého přítele,“ zaskučel Lucius.
„Brumbála jsem taky zabil,“ odsekl Snape podrážděně. „A ty nejsi můj přítel.“
Dveře od auta se otevřely.
„Už je ti líp?“ staral se Kevin.
„Jo, myslím, že to byla jenom chvilková nevolnost. Larry, bude zase v pořádku,“ nasadil Severus opět milý, starostlivý výraz a přátelsky poplácal Luciuse po ramenou. Usmál se a otočil se na Malfoye. „Viď, Larry. Zase pojedeme. Ano?“
A aniž Lucius stačil jakkoli zaprotestovat, dveře od auta byly otevřené a Severus ho strkal dovnitř. S hrůzou sledoval, jak ho Severus poutá k zadnímu sedadlu. A teď už není úniku.
Kevin i Severus pak také nastoupili a ten strašlivý mudlovský vynález se rozjel.
„Zdá se, že tvůj přítel má v autě stejné potíže jako ty,“ promluvil Kevin na Severuse.
„Vážně?“ ozval se Lucius zaujatě. „Severu… totiž… jemu bylo taky špatně?“
Najednou Lucius pocítil zadostiučinění. Přece v tom není sám.
„Ani bych neřekl,“ promluvil Severus ledovým hlasem. „Tomu je špatně ze zcela jiných důvodů. Kdybys viděl, co všechno předtím spolykal. Když jsem ho vzal z ulice, snědl všechny moje zásoby potravin. Většina z nich byla prošlá.“
Zásah do černého. Teď cítil zadostiučinění Snape. Urážet Malfoye bylo něco pro něj.
„Opravdu?“ podivil se Kevin.
„Varoval jsem ho,“ bránil se Severus. „Říkal jsem mu, ať to nejí, ale říkejte to hladovému bezdomovci. Tomu je úplně jedno, jak staré to jídlo je, hlavně že to vůbec nějaké jídlo je.“
Kdyby Lucius nebyl bledý z nevolnosti, jistě by zrudl. Severuse už jenom bavila ta představa, jak se teď musí Malfoy tvářit.
„Muselo to být zlé,“ promluvil Kevin soucitně. „Ještě že máš v Tobym tak dobrého přítele.“
Lucius jenom nesouhlasně zavrčel. Na víc se nezmohl.
„Nechápu, jak ti to mohla tvoje žena udělat,“ podivil se Kevin.
„A jak to vypadalo na pevné a spokojené manželství,“ neodpustil si Snape drobné rýpnutí. „A přitom stačilo tak málo, aby se rozpadlo jako domeček z karet.“
„Já měl aspoň ženu a syna,“ zmohl se konečně Malfoy na protest. „A ty nemáš ani jedno.“
„No, ale ty teď přece taky ne.“
„Ale žil jsem spokojený rodinný život, zatímco ty jsi učil na pitomé škole a dělal Brumbálovi poskoka. To jsi na takový život hrdý?“
„Co kdybyste se přestali hádat?“ vložil se mezi ně Kevin, když se Severus nadechoval k další urážce. „Vzájemným urážením nic nevyřešíte. Chápu, že každý máte své problémy, ale buďte trochu tolerantní. Toby, pochop, že Larry o vše přišel. A ty, Larry, si važ toho, že ti Toby nabídl pomoc, když nikdo jiný ne.“
V tomhle musel Lucius s Kevinem jenom souhlasit. Dlužil Severusovi hodně. Snape mu zachránil život. Nepochybně. Bez něj by byl už dávno mrtvý. Pokud by nezemřel hlady, jistě by spáchal sebevraždu. Tohle nebyl vhodný život potomka slavného a vznešeného rodu Malfoyů. Tu hanbu by neunesl.
„Nemusel jsem to dělat,“ ozval se Severus. „Všechno jsem si tím jenom zbytečně zkomplikoval. Jsem hlupák. Mohl jsem ho tam nechat. Nebylo mou povinností brát ho k sobě.“
„O to hezčí je, že jsi to udělal,“ uklidňoval ho Kevin. „Nemusel jsi, ale pomohl jsi mu. Bylo by moc jednoduché otočit se k němu zády a odejít. Ale bylo by to správné? Není tvoje povinnost ujmout se ho, nemůžeš za to, kde teď je, ale přesto jsi cítil, že je to tvá morální povinnost. Byl tvým přítelem. Mohl jsi být na jeho místě ty. Taky bys chtěl, aby ti pomohl.“
„On by mi nepomohl. Tím jsem si jistý. Být na jeho místě… Larry, by si nikdy nevzal pod svou střechu vyvržence společnosti, žebráka.“
„A právě proto si váží toho, že ty nejsi jako on. Toby, je to pro něj těžké. Snaž se ho pochopit. Jak se teď asi cítí? Vše, co doposud vybudoval, se rozplynulo jako ranní mlha. Potřebuje teď čas. Smířit se s tím, co se mu stalo. Zvyknout si na nový život. Musíš být jenom trochu tolerantní.“
„Copak já měl lehký život? Prožívám teď snad nějaké jednoduché období? Nepřišel jsem náhodou v posledních dnech úplně o vše? O svou práci, hrdost, přátele… Celá ta léta jsem čekal jenom na jeden den a teď? Co mám asi dělat teď? Můj život už nemá žádný smysl! Mohl bych teď umřít a vůbec nikdo si toho nevšimne! Vážně! Fakt si nemám na co stěžovat!“
Kevin natáhl svou ruku a položil ji na tu v Severusově klíně. Severus otočil hlavu od okýnka a pohlédl Kevinovi do očí. Jeho společník se na něj vlídně usmál. Severus zkameněl a dřív, než stačil, jakkoli zareagovat, Kevin ruku odtáhl a dál se věnoval řízení auta.
„Řekl bych,“ pokračoval Kevin, „že potřebujete jeden druhého.“
„To jsem si pomohl,“ povzdychl si Severus.
Kevin se opět usmál. „Ty jsi ale cynik.“
„Lucius si může za své problémy sám. Já mu dělám obětního beránka.“
„Jakže? Lucius?“
Severus nepatrně zbledl. „To…to je.. taková přezdívka. Podle jedné divadelní postavy.“
„Larry hraje taky divadlo?“
„Ne, ale… Hodně se podobá jedné divadelní postavě, kterou jsem kdysi hrál. Tak mu teď tak říkám.“
„Ty hraješ divadlo?“ podivil se Lucius.
„Buď zticha,“ okřikl ho Snape.
„No, a ty nemáš nějakou přezdívku?“ zajímal se Kevin.
„Jo, Severus,“ ozval se zezadu Lucius.
„Říkal jsem, ať držíš hubu!“ naštval se Severus. „A není to pravda. Žádnou takovou přezdívku nemám. To sis teď vymyslel!“
„Stejně se mi Toby líbí víc,“ dodal Kevin a Severuse tím uvedl mírně do rozpaků.
„No a ty?“ ozval se Lucius. „Jak jste se vůbec seznámili s Tobym?“
„Do toho ti nic není,“ odsekl Severus.
„Poznal jsem ho, když jsem hledal rodný dům svého otce,“ pohlédl do zpětného zrcátka na Luciuse. „Toby to zde zná a ochotně mi pomohl.“
„Vážně? Ochotně?“ divil se Malfoy. „To jsou mi ale věci. Ty se vážně přátelíš jenom tak s cizími lidmi?“
Severus vztekle zavrčel.
„Měl na sobě takový zvláštní černý oblek,“ pokračoval Kevin. „Zrovna si cvičil divadelní roli.“
„Jasně,“ přikývl Lucius, že rozumí. „Černý hábit až po zem a hůlku. Takhle on chodil v poslední době pořád.“
Severus pomalu rudl vzteky. „Co kdybychom zastavili a Larry to prostě došel pěšky. Podle mě by mu taková procházka jenom prospěla.“ Pak se zatvářil omluvně. „Vážně by mě mrzelo, kdyby ti kvůli mně pozvracel auto.“
„To není třeba,“ uklidnil ho Lucius. „Už se cítím líp.“
„Škoda,“ zamručel Snape nespokojeně.
Kevin se rozesmál.
„Je tu něco k smíchu?“ opáčil Severus chladně.
„Chováte se jako malí kluci.“
Severus na to neodpověděl a vyhlédl opět z okýnka. Krajina kolem jim rychle ubíhala. Cedule hlásala, že se už blíží k městu. Na chvíli auto pohltilo ticho.
„A ty jsi ženatý?“ ozval se opět Lucius a Severus zatnul pěsti.
„Ne,“ odpověděl Kevin naprosto klidně.
„Ale přítelkyni máš?“
„To by snad stačilo!“ zvýšil Severus podrážděně hlas. „Luciusi, chováš se…“
„To je v pořádku, Toby,“ mávl rukou Kevin, aby jej utišil. „Nevadí mi o tom mluvit. Nemám přítelkyni, protože jsem gay.“
„Gay?“ zopakoval po něm Lucius překvapeně. „To jako že jsi na chlapy?“
„Ano,“ přikývl Kevin pobaveně, který byl na podobné reakce zvyklý. „I tak se to dá říct.“
Lucius se zatvářil ještě o něco překvapeněji. „Ale že si umíš najít správné přátele, Toby.“
„Dost! Mám toho už po krk! Přestaň!“ rozlehl se autem Snapeův podrážděný hlas.
„Promiň,“ zatvářil se Lucius omluvně. Po kratičké pauze se otočil zpátky na Kevina. „A zadaný jsi?“
Kevin se usmál. „Momentálně ne.“
„No vidíš, Toby!“ vykřikl Lucius nadšeně.
„Zastav!“ vykřikl Severus celý rudý. „Zastav, ať ho můžu uškrtit.“
Odepnul si bezpečností pás a jako rozzuřený drak se začal sápat po své kořisti. Lucius byl ale až vzadu a on měl k němu velmi omezený přístup. Musel se nahnout přes sedadlo. Ještě - ještě kousek a bude ho mít. Musí ho dostat.
„Neblázni, Toby,“ snažil se ho Kevin uklidnit, když Severus začal sebou házet na předním sedadle a ohrožoval všechny okolo. Nebylo to však nic platné. Toby vyskočil ze sedadla a vrhl se dozadu, aby toho aristokratického netvora dostal do svých spárů.
A jak se všechny jeho končetiny snažily dostat k Luciusovi, vrazil do Kevina, který už ale nepatrně zpomalil. Přesto škubl volantem, auto se dostalo do smyku, sjeli z cesty, auto udělalo půkruh a Severus spadl Kevinovi do klína. Prudce zabrzdili a kolem auta se zvířil prach.
„Jsi v pořádku?“ ozval se do mrtvolného ticha Kevin a začal lovit Tobyho ze svého klína.
Severus se zvedl roztřesenýma rukama rudý až za ušima a vrátil se na své původní místo. Proboha, kde to před pár vteřinami vězel?!
„Jdeš na to nějak rychle,“ ucedil Lucius. „Nemohli byste si to prosím nechat, až budete sami?“
Severus zrudl ještě víc, tentokrát opět vzteky. Otevřel dveře a vyskočil z auta. Rozrazil zadní dveře a vrhl se na Luciuse. Popadl ho za košili a chtěl ho z auta vytáhnout, ale nevšiml si, že je Lucius stále uvázán bezpečnostním pásem. Což mu nakonec nahrálo, protože se Lucius nemohl pořádně bránit, a tak ho Severus zasypal celou sprškou ran.
Kevin ihned vyskočil z auta a vrhl se k těm dvěma. Násilím odtáhl vzpouzejícího se Severuse do bezpečné vzdálenosti od Malfoye.
„Toby, uklidni se,“ krotil vzpínajícího se muže. „Co to do tebe sakra vjelo?“
Severus se snažil uklidnit. Jak by mohl odporovat Kevinovi? Co to vyvádí? Co si teď Kevin asi pomyslí? Povzdechl si. Tohle nechtěl.
„Promiň,“ zatvářil se provinile a udělal smutné psí oči.
„To nic,“ usmál se Kevin vlídně. „Ale příště to už nezkoušej.“
„Když Larry…“ žaloval Severus.
„Jenom žertuje.“
Severus se zamračil. „Ještě jednou něco podobného zkusí a…“
Co mu Severus udělá, se však už Kevin nedozvěděl, protože Severus zmlkl ve chvíli, kdy se ho Kevin důvěrně dotkl. Sklonil zrak k tomu místu, kde se jejich těla dotýkaly a pak zvedl své hluboké černé oči, aby se střetl s nekonečnou propastí Kevinových očí.
Padal někam hluboko a daleko, ale nebál se. Vždyť v Kevinových očích bylo tak jasno. Byly jako dvě hluboké, přehluboké studánky, ale tak jasné a čisté, že i přes jejich hloubku mohl Severus dohlédnout až na samotné dno. Co na tom, že Kevinovy oči nebyly vlastně vůbec modré.
Severus se ztěžka nadechl.
„Larry si z tebe pouze utahuje. Vtipkuje. Nemyslí to vážně,“ vysvětloval Kevin trpělivě.
„Nesnáším vtipy,“ zavrčel Snape. „Nemám smysl pro humor.“ Pak pohlédl k autu. „A on to ví!“
Kevin se mile usmál. Chvíli bylo ticho, než se zase ozval Snape.
„Dojdu to pěšky,“ řekl odhodlaně.
„To snad ne.“
„Jestli si myslíš, že s tím idiotem vlezu ještě jednou do toho auta…!“
Kevin se nepřestával usmívat.
„Nesnáším ho!“ zaječel Snape.
Kevin si ho přitáhl blíž.
„Snad to nebude tak horké. To jistě zvládneš. Můžeš ho přece ignorovat.“
„Ignorovat?“ vykřikl Snape podrážděně. „A ty si myslíš, že to jde?“
„Ale no tak,“ uklidňoval ho jako tříletí dítě. „Když jsem tě poznal, nevěděl jsem, že jsi tak nervní.“
Severus se najednou jeho slov zalekl. Snad neudělal něco špatně. Snad se teď kvůli jeho hysterickému výstupu od něj neodvrátí. Neodjede. Nenechá ho tu samotného. Tíha posledních dní na něj opět dolehla.
„Promiň,“ tvářil se zničeně a na pokraji zoufalství a zcela odevzdaně vůči Kevinovi. „V poslední době je toho na ně dost.“ Sklopil oči k zemi.
„Já vím,“ přitáhl ho Kevin blíž k sobě.
Severus cítil, že ho pálí oči. Dosud to trápily noční můry, v nichž figuroval Brumbál na Astronomické věži. Navíc celý minulý rok strávil v neustálém nervovém vypětí, kde se snažil bránit studenty před Carrowovými a Voldemortem. Nebylo to vše jednoduché společně s tím, že ani v nejmenším nesměl naznačit svou skutečnou loyalitu. Jeho kolegové ho nenáviděli a pohrdali jím a nebylo snadné s tím žít. A pak ta bitva, velká a krvavá, kde zemřelo tolik nevinných a dobrých lidí. Pořád se z toho ještě nedokázal vzpamatovat.
Ale jakmile si mohl položit hlavu na Kevinovo rameno, cítil se lépe a bylo mnohem snazší zahnat všechny slzy, které se hlásily o slovo. Cítil se zde v bezpečí. Bezpečí - takový pocit nezažil už hodně dlouho dobu.
„Už jste se dali dohromady?“ křikl na ně Lucius z auta. Nemohl jít za nimi, protože byl uvázaný, ale díky otevřeným dveřím mohl s nimi komunikovat. „Můžeme už tedy jet? Mám totiž docela hlad.“
Severus se prudce napřímil.
„Já toho idiota vážně zabiju!“
Chtěl se otočit a udělat krok směrem k vozu, ale něco ho zadrželo. Kevinova ruka sjela z jeho paže k jeho dlani. Severus se otočil a zděšeně pohlédl na jejich spojené ruce. Okamžitě svou ruku vyškubl z Kevinova sevření. Nechápavě pohlédl na muže před sebou. Cítil nějaký zvláštní pocit nejen po celém těle, ale dokonce i uvnitř. Co je to za zvláštní pocit?
„Dobře,“ promluvil a snažil se skrýt neklid ve svém hlase. „Nezabiju ho. Neudělám žádnou hloupost. Přísahám.“
A pak rychle odkráčel k autu, aby nemusel čelit tomu pocitu, jehož neznal.
Celou cestu pak nepromluvil ani s Kevinem ani s Luciusem. A ani ti dva si mezi sebou nevyměnili mnoho slov. Lucius po chvíli totiž taky zmlkl a auta se zmocnila dusná atmosféra. Bylo tak ticho, jako kdyby jeli na pohřeb. Severus hleděl celou cestu z auta a ani koutkem oka se neodvážil pohlédnout na Kevina. Zjistil, že je nervózní a že se mu potí ruce. Nevěděl, co ten zvláštní neklid znamená. Je snad nemocný?