04. Náznaky spolupráce
Další den opět ráno Snape Jacka zaúkoloval. Dohodli se, že se Jack bude každé ráno hlásit u něj v kabinetu, kde vždy dostane pokyny pro ten den. Dnes to bylo jednoduché, Jack se měl plně věnovat čištění kotlíků.
Talkinga potkal až u oběda. Po celou dobu spolu nepromluvili ani slovo. Když dojedli, teprve pak se ozval Snape.
„Jak pokračuje Vaše práce s kotlíky?“ zeptal se s pobaveným úšklebkem.
„Dobře,“ odpověděl Jack.
„Po té mojí drobné radě, že?“ ušklíbl se Snape.
Jack protočil oči, ale raději nic neřekl a zase zmizel.
Snapeovi skončilo dnešní vyučování kolem jedné hodiny, a tak se rozhodl, že hned zajde do sklepení zkontrolovat toho chlapce.
„No, vidíte, že to jde,“ řekl s uspokojením, když spatřil vyčištěné kotlíky poskládané na stole. „Ale těch řečí, co jste kolem toho nadělal.“
„Nejen já,“ přidal se Jack.
Snape se zamračil.
„Ukliďte to,“ zavrčel. „Dnes připravíme přísady. Zítra začneme s přípravou lektvaru.“
Rozhodl se vzít to celé do svých rukou. Nechat toho chlapce samotného sáhnout ještě jednou na ty přísady by bylo nebezpečné. Raději na něj přísně dohlížel. Místo toho nechal chlapce připravit kotlíky a nástroje.
On sám se věnoval přísadám. Až svou práci chlapec dokončil, pak mu nakázal připravit ingredience – nakrájet, nastrouhat, rozdrtit, ale přitom bedlivě sledoval, zdali si ten chlapec počíná správně. Nestál o další komplikace. Stačilo mu, že mu ten chlapec udělal nepořádek ve skladě a ještě k tomu musel zkontrolovat obsah všech skleniček. Našel ještě 3 špatně označené přísady. Ostatní naštěstí ten chlapec poznal správně, což mu ale stejně neulehčilo, protože zkontrolovat kvůli jedné chybě musel stejně všechny.
Rozhodl se, že začne s dvaceti vzorky lektvarů. Až dojde do zatím poslední fáze přípravy lektvaru, pak bude na jednotlivých vzorcích zkoušet různé postupy. Způsobem pokus – omyl chtěl přijít na další správný postup. Kvůli složité přípravě chtěl mít v záloze další vzorky, kdyby zničil jeden pokusný lektvar, aby se hned mohl pustit dál na dalším vzorku.
Během celého odpoledne nikdo z nich nepromluvil, pokud nemusel. Jack jen mlčky splnil to, co mu Snape přikázal. Profesor si oddychl. Dnes byl Jack mnohem pokornější. Neodmlouval ani neměl žádné připomínky.
Tak to probíhalo následující víkend, kdy začali připravovat směsi a základ jejich lektvaru. Oba mlčeli a každý pracoval na tom svém. První, kdo vždy přerušil ticho, býval Snape, a to vždy jen proto, aby Jackovi řekl, co mu má podat, co má dělat, popřípadě jak to má dělat. Odcházeli spolu na obědy a večeře a přitom sotva spolu promluvili.
Uplynuly zhruba tři týdny. Zrovna seděli u snídaně, když přiletěla sova až k profesorskému stolu. Přistála přímo před Jackem. U nohy měla přivázaný svitek pergamenu. Sám Jack se tvářil trochu překvapeně. Odvázal dopis sově od nohy, ale neotevřel ho. Možná věděl, že Snapea by přece jenom obsah jeho dopisu zajímal, a že by se nenápadně snažil něco zahlédnout.
Byla opět sobota a oni se vydali do sklepení pokračovat v práci na lektvaru pro Ministerstvo. Jack schoval dopis do kapsy a neměl se k jeho čtení. Snape se mu nedivil. Celé dopoledne měli spoustu práce. Pak oběd a pak zase práce v laboratoři. Těšil se, že celý den nebude mít Jack na dopis čas. Liboval si, že se Jack bude užírat zvědavostí, kdo a co mu píše.
Kráčeli po starém, vlhkém schodišti do podzemní části hradu.
„Někomu se po Vás musí už strašně stýskat,“ rýpnul si Snape.
„Jistě, a tak mi píše až po třech týdnech, že?“ ozval se Jack popuzeně.
„Víte, od koho to je?“
„Od Willyho,“ odpověděl Jack naprosto lhostejným tónem. „Nepochybně,“ dodal.
„Přítel?“
„Ne,“ zavrčel Jack a s ironií v hlase dodal: „Asi nepřítel.“
„Co píše?“ vyzvídal Snape.
„Beztak samé blbosti,“ odvětil Jack znuděně.
„Jak to víte?“
„Co jiného by psal? Je to Willy,“ odpověděl Jack suverénně, jako by to vše vysvětlovalo.
„Znáte ho nějak dobře,“ upozornil Snape jízlivě.
„Willy není moc složitý,“ opáčil Jack nezaujatě.
„Jak blízko k sobě máte?“
Jack mimoděk zpomalil a pohlédl na Snapea trochu vyjeveně. Pak ale v klidu odpověděl: „Bydlí v Londýně, tak bych řekl, že několik mil.“
„A jindy?“ pokračoval Snape ve zpovědi.
„Velmi blízko,“ ujistil ho. „Bydlí s námi.“
„S námi?“ podivil se Snape.
„Bydlím u otce,“ vysvětlil Jack.
„Vašemu otci nevadí, že s Vámi bydlí Váš přítel?“
„Ne,“ odsekl Jack. „Je to především otcův přítel.“
„Kolik mu je?“
„Čtyřicet pět.“
„Vašemu příteli je čtyřicet pět?“
„Ne,“ opravil ho Jack. „Otci.“
„A tomu Willymu?“
„Je skoro o rok starší než já.“
„Proč s Vámi bydlí? On nemá vlastní byt?“
„To je složité. On to má v rodině ....“ zarazil se na chvíli a pak vyhýbavě pokračoval. „No, je to s ním složité a nebudu pitvat před Vámi jeho soukromý život. A taky bych se na Vašem místě nepokoušel o Nitrozpyt.“
„Proč?“
„Bral jsem hodiny Nitrobrany,“ informoval ho Jack.
„Na škole?“ vyzvídal Snape.
„Ne,“ opravil ho Jack. „Dělal jsem si kurz předtím, než jsem zde nastoupil. Nejsem hloupý. Vím, že umíte Nitrozpyt a rozhodně si nepřeji, abyste se mi hrabal v hlavě. Poznám to, když něco zkusíte.“ Snažil se o něco jako varování pro profesora lektvarů.
„Vy si myslíte, že bych si mohl číst Vaše myšlenky?“ hrál Snape překvapeného.
„Nepochybně,“ ujistil ho Jack.
„Nevěděl jsem, že nějaké myšlenky vůbec máte,“ tvářil se Snape velmi překvapeně. „Myslel jsem, že Vám to nemyslí.“
„Zato Vy myslíte pořád,“ rýpl si Jack.
„Patří to k životu,“ odpověděl Snape. „U člověka je to běžný jev. Tedy u průměrného jedince. Najdou se i takoví chudáci, kteří nemají tak vyvinutý mozek.“
Dorazili do laboratoře. Snape se přestal vyptávat a oba se raději věnovali své práci. Další dny probíhaly naprosto identicky. Pokud Snape nevyučoval, pracovali společně, pokud byl všední den, dostal Jack na dopoledne nějaké drobné úkoly.
***
Snape seděl ve své pracovně, když někdo zaklepal.
„Vstupte,“ zavrčel Snape od stolu zaplněného popsanými pergameny.
Do místnosti vstoupil Jack.
„Volal jste mě, pane?“
„Ano, pojďte blíž.“
Jack přistoupil ke stolu plnému studentských esejí.
„Dnes mám spoustu práce, jak doufám vidíte. Tohle všechno musím opravit.“
„To není moje chyba. Ale co práce na lektvaru?“
„Tím si právě nejsem jistý. Měl bych ty práce opravit, přitom bych taky měl pracovat na tom lektvaru. Co kdybyste si tu přisedl a …“ Zaváhal. „A zkusil několik těch prací opravit? Snad ještě nějaké znalosti máte.“
Jack zůstal chvíli překvapeně stát.
„Tak si přisuňte tamtu volnou židli a pusťte se do toho,“ pokynul mu Snape netrpělivě. Chtěl už mít tuhle příšernou práci za sebou.
Jack poslechl, přestože se tvářil dosti užasle. Přisedl si a natáhl se po první práci, která mu přišla pod ruku. Začetl se do ní.
„Hlavně škrtejte co nejvíc,“ ozval se zase Snape. „A zkuste být trochu sarkastický. Pár jízlivých poznámek studentům neuškodí. Měli by vědět, jací pitomci jsou a že do takových prací se nepíšou žádné hovadiny tak, jak to spousta z nich dělá a ještě si myslí, že jim to projde.“
Jack přikývl. Opět mlčeli a věnovali se své práci.
Po půlhodině se ozval Snape.
„To snad nemyslíte vážně!“ vyjel na Jacka. „To tomu pitomci uznáte takovou hovadinu? Proč jste to proboha neškrtl? Co tam vůbec děláte?“
Jack se naštvaně zvedl a hodil brk a pergamen na stůl přímo před něj.
„Opravujte si to sám. Moje vina to není, že toho máte tolik. Já nejsem odborník, tak nemůžu posuzovat cizí práce.“
Otočil se a zlostně za sebou práskl dveřmi. Když se k němu pak Snape večer přidal, tvářil se Jack uraženě a nepromluvil s ním. To ale nebylo vlastně nic nového, protože takhle to mezi nimi probíhalo vlastně úplně normálně.
***
Čas uplynul, Snape ani nevěděl jak. Už měsíc pracovali na lektvaru. Snape pokračoval ve výzkumu svých dat a poznámek. Lektvary měli dokončené až po zatím poslední fází 8 a Snape se měl pustit do další práce, tentokrát té mnohem těžší, a tím je vlastní postup a úplné dokončení lektvaru tak, aby měl na konci všechny požadované vlastnosti.
Opět seděl ve svém kabinetu a opravoval studentské práce. Byl unavený. Každý den následoval ten samý kolotoč. Snídaně, výuka, oběd, výuka, opravy prací, práce na lektvaru, večeře, další práce na lektvaru. Jack byl na tom podobně. Snape se snažil, aby ten chlapec neměl ani minutu volného času. Ne, tohle by si neodpustil, aby se ten chlapec po škole jenom tak poflakoval bez vyššího cíle.
Někdo zaklepal na dveře.
„Vstupte,“ ozval se Snape od svého stolu, aniž by zvedl zrak od své práce.
Dovnitř vstoupila slečna Grangerová.
„Dobrý den, pane profesore,“ pozdravila.
„Hmm,“ zamručel Snape a věnoval se své práci. „Vám též.“
„Přišla jsem zde, abych zjistila, jak pokračují práce na lektvaru. Máte už napsanou zprávu pro Ministerstvo?“
„Jakou zprávu?“ zvedl konečně zrak od stolu.
„Zprávu o průběhu Vaší práce a výzkumu. Je Vaší povinností každý měsíc informovat Ministerstvo o Vašich pokrocích.“
Snape si naštvaně povzdechl. „Nevidíte, že mám své vlastní práce nad hlavu?“
„Bohužel, ale Ministerstvo trvá na pravidelných přísunech informací o stavu výzkumu.“
„Tak je mi to líto, ale nic nemám.“
„Dobře, prozatím se je pokusím uklidnit, ale měl byste tu zprávu co nejdříve napsat.“
„A kdy asi?“ zavrčel Snape. „Nevidíte tu hromadu esejí na mém stole? Nemyslíte, že to už chcete po mě trochu hodně?“
„A co ten Váš asistent?“
„Co je s ním?“
„Nemohl by tu zprávu sepsat on?“
Snape ji provrtal svým pohledem. „No, to by se Ministerstvo dozvědělo spoustu věcí,“ pronesl ironicky. „ Prosím Vás, vždyť ten o tom lektvaru nemá ani ponětí. Vůbec neví, k čemu bude sloužit, jaké má mít vlastnosti a vůbec. O výzkumu neví zhola nic.“
„Tak by nebylo od věci ho trochu zasvětit. Nemyslíte?“ vzal si slovo Grangerová. „Seznámíte ho se spisem a dokumenty s dosavadními výsledky Vašeho výzkumu a poradíte mu, co by tak měl zhruba napsat. Necháte ho sepsat zprávu a pak ji můžete zkontrolovat. To by Vám mohlo ušetřit nějaký čas.“
„Až na to, že Jack lektvarům nerozumí. Odborná komise by asi nebyla spokojená s obsahem jeho zprávy. Příliš málo odborných výrazů a nulová znalost problému.“
„Podívejte, tohle je Váš problém. Řešte si ho, jak chcete. Já jsem pouze navrhla možné řešení,“ urazila se Grangerová. Pak vytáhla nějaký váček. „Mám tu pro Vás peníze.“
Položila váčky s penězi a danými dokumenty na stůl.
„Potřebuji vyúčtovat Vaše náklady. Na konci měsíce požaduji, abyste mi předložil všechny dokumenty zachycující veškeré Vaše měsíční výdaje související s výzkumem a výrobou toho lektvaru. Od doložených výdajů Vám Ministerstvo odečte poskytnuté zálohy a zbytek Vám buď doplatí anebo vstoupí do dalšího měsíce jako záloha na další náklady. Vyúčtování Vašich nákladů pro mě asi taky nemáte, že?“ Zamračila se.
„Ne,“ zavrčel Snape. „Jak jste to uhodla?“
Hermiona se popuzeně zvedla. „Dobrá, za týden přijdu znovu, a pokud nebude všechno v pořádku a Vy mi nepředložíte záznamy o Vašich výdajích a měsíční zprávu o výzkumu, pak si promluvím s komisí. A věřte, že komise pak bude jistě trvat na nějakém postihu.“
„Výborně,“ odvětil Snape ironicky. „Souhlasím.“
Hermiona sebrala ze stolu váček s penězi. „Jistě pochopíte, že dokud mi nic nepředložíte, tak Vám nemůžu dát žádné peníze. Takže si to shrňme, napíšete zprávu, doložíte vynaložené náklady a pak ještě mzdu Vašeho asistenta včetně jeho odměny, popřípadě kolik mu má být ze mzdy strženo a důvod. Rozumíme si?“
„Ano,“ zavrčel Snape. „Myslím, že teď už ano.“
„Nashledanou,“ otočila se Grangerová a uražená odešla. Snape očividně ztratil náladu též. Tohle mu tak ještě chybělo.
***
Další den, když vešel do laboratoře, Jack už tam jako obvykle byl, a vykonával úkoly, které mu Snape předem zadal.
„Tady,“ hodil nějaké dokumenty na pracovní stůl. „je Vaše dnešní práce, pane Talkingu.“
Jack zvedl oči od přípravy přísad pro lektvar.
„Sedněte si tu k tomu stolu,“ pokračoval Snape, „a pište.“
„Co mám psát?“ podivil se Jack.
„Budu Vám diktovat.“
„Proč si to nenapíšete sám?“ zatvářil se Jack uraženě.
„Protože na takové blbosti nemám čas,“ zamračil se Snape.
„Jistě,“ věnoval se Jack dál své práci.
„Vy mě budete ignorovat? Jasně jsem Vám řekl, co máte dělat!“ rozčílil se profesor.
„Nechce se mi. Pište si sám.“
„Podívejte, musím pracovat na tom lektvaru. A kdo je tu lepší odborník? Já nebo Vy? Já můžu na tom lektvaru pracovat, zatímco Vám budu diktovat, co máte psát. Vy byste beze mě pracovat nemohl.“
„Děkuji za projevenou důvěru,“ odsekl Jack a přešel ke stolu s dokumenty. Rozložil pergameny a našel si čistý, nepopsaný pergamen.
„Má to mít nějakou danou formální úpravu?“ zvedl oči k profesorovi.
„Nemám takové informace,“ odvětil Snape, zatímco se začal věnovat lektvaru. „Kašlete na to. To je už jejich věc. Obsah by měl převažovat nad formou. Nemyslíte?“
„Možná,“ odpověděl Jack. „Možná myslím, možná ne. Co myslíte Vy?“
„Nechte toho a začněte konečně psát,“ zavrčel na něj Snape.
„Ano, pane, rozkaz.“
„Nechte si ty srandičky.“
„Vám to přijde vtipné?“ otázal se Jack.
„Ne,“ odsekl Snape hrubě.
„Mě taky ne,“ upozornil ho Jack. „Tak to asi nebudou srandičky, ne?“
„Nedělejte chytrého,“ zahrozil Snape. „A pište konečně! Má to být hotové co nejdřív, tak nezdržujte!“
„Nezdržuji,“ uklidnil ho Jack. „Už mám nadpis a datum. Mám ještě něco dodat nebo můžeme začít s tím důležitým obsahem? Pokud už jste zformuloval první větu.“
„Dobře, napište, že přípravy a výzkum probíhá hladce zatím podle plánu. Někde bych tam měl mít v těch papírech napsaný provizorní plán, který jsem si napsal na začátku práce a kterého jsem se chtěl přidržovat. Najděte si to. Mám tam přesné poznámky, co jsem měl v plánu udělat. Tak to tam opište a pak se vyjádřím k tomu, jestli práce pokračuje přesně podle tohoto plánu. Pak Vám řeknu ještě něco navíc, co tam připojit. A další blbosti, které komisi budou nejspíš zajímat.“
Jack se pustil do psaní. Brkem škrábal po pergamenu, zatímco Snape připravoval přísady, dělal si další poznámky a zapisoval si nové poznatky. Do večeře byli oba se zprávou hotovi. Po večeři Snape zaúkoloval Jacka, a to na další den. Snape posbíral všechny papíry ze svého kabinetu a donesl je do laboratoře, kterou oba sdíleli společně. Měl tam taky pracovní stůl a rozhodl se ho začít používat. Složil tam všechny dokumenty související s vývojem lektvaru. Jack v tom měl udělat pořádek a dokumenty setřídit. Doufal, že bude úspěšnější než s tříděním přísad do lektvarů. Jack měl vybrat všechny účtenky a faktury a další doklady o vynaložených nákladech a vše sestavit do přehledného seznamu tak, aby to mohl Snape předložit Ministerstvu.
***
Zrovna byli v laboratoři, když dovnitř vstoupila neohlášená kontrola.
„Dobrý den,“ pozdravila pracující dvojici slečna Grangerová. „Paní ředitelka mě upozornila, že Vás zde najdu.“
„No ovšem,“ odvětil Snape. „Kde jinde, že? Máme přece pracovat na tom lektvaru.“
„Přišla jsem zde na kontrolu a vyzvednout si ty dokumenty, které mi dlužíte.“
„Pane Talkingu,“ pokynul Snape směrem ke chlapci, aniž by přestal ve své práci. „Dejte slečně Grangerové ty dokumenty.“
Jack si otřel ruce do hábitu a vylovil z hromady papírů na stole dva hustě popsané pergameny.
„Skvělé,“ zajásala Hermiona. „Děkuji. Že jste taky konečně udělal, co jste udělat měl už dávno.“
„Nechte si ty připomínky,“ zavrčel Snape.
Hermiona se začetla do obsahu. „Skvělé,“ ozvala se zase. „Moc hezky napsané. To asi nebude Vaše písmo, pane profesore, že? Takové drobné a čitelné. Pane Talkingu, vypadá to po formální stránce moc hezky. A ten seznam je přehledný a účelný. Děkuji. Jak vidím, pane profesore, poradil jste si s tím problémem mistrovsky. Nebo aspoň Váš asistent.“
„Buďte ráda, že máte aspoň něco.“
„Jak vidím, konečně jste pochopil, co znamená pojem asistent. Nejen člověk, který bezmyšlenkovitě plní Vaše příkazy, ale který taky něco vytváří. Nemám pravdu? Neřekla bych, že tohle jsou přesně Vaše slova, pane profesore. Vy jste stručný a omezujete se pouze na odbornou stránku věci. Ta zpráva je napsána velmi květnatě a promyšleně, pečlivě volená slova a fráze. Velmi čtivé i pro laika. Pane Talkingu, patří Vám mé uznání. V komisi nezasedají jen lidé z oboru, ale také jiní, kteří se na projektu podílejí, buď finančně, anebo jinak. Máte určité slohové nadání.“
„Děkuji,“ zamumlal spíš mladík a věnoval se své práci.
„Přemýšlel jste někdy o práci novináře nebo spisovatele? Je Vás škoda.“
„Ne, to přímo ne, ale hra se slovíčky mě baví. Skládat je do celku,“ zaváhal. „Psal jsem básničky.“
„Básničky?“ podivila se Hermiona. „A vydal jste je?“
Snape si pohrdlivě odfrkl.
„Ne, já… mám je doma v deníčku. Byl jsem ještě mladý. Jsou takové dětinské. A to, co jsem skládal potom… no, to zase není kvalitní materiál.“
„Někoho by to určitě zajímalo,“ pokračovala Hermiona.
„Tak dost!“ zavrčel Snape. „Pan Talking je můj asistent, tak mu nezařizujte jinou práci.“
„Nechci mu shánět jinou práci. Aspoň ne teď. Ale až skončí projekt, bude jistě shánět jiné zaměstnání.“
„A cože se tak o něj staráte?“ odsekl Snape pohrdlivě.
Hermiona neodpověděla a raději začala jiné téma. „Za týden opět přijdu. Donesu vyúčtování z Ministerstva a Vaše platy. Zatím Vám popřeji hodně štěstí do dalšího výzkumu a doufám, že Vaše spolupráce bude probíhat hladce. Nashledanou.“