025. Severusův tzv. "Projekt"
Následující dva dny, což bylo pondělí a úterý, pracovala trojice pilně na domě a věcech okolo něj. Severus měl ohromnou radost, když viděl, jak se jeho temná díra postupně proměňuje v hnízdečko přátelství. Najednou pochyboval, zdali je tohle ten samý dům, ve kterém prožil celý svůj život. Tak moc se to místo proměnilo.
Zařídili novou kuchyni, ve které měli úplně nový nábytek a kuchyňskou linku. Kevin dokonce zvažoval i pořízení elektrospotřebičů, přestože dodávka elektrické energie byla stále nejistá. Severus s tím ovšem souhlasil. Bez Kevina by nevěděl, které přístroje patří do typické mudlovské domácnosti, a proto ho potřeboval, aby mu vysvětlil, k čemu ony věci slouží, jak fungují a jak je správně zapojit a používat. Byl přesvědčený o tom, že dřív nebo později je začne využívat. S elektrikou to nějak vyřeší.
Po kuchyni vybavili i obývací pokoj. Stěhování nábytku byla jejich nejméně oblíbená činnost. Nábytek totiž většinou dováželi rozložený a většinu skříní a podobných věcí museli složit. A kdyby nebylo Kevina, zřejmě by ani nevěděli jak. Mudlovským návodům Severus pramálo rozuměl. Vlastně se je ani příliš nesnažil pochopit bližším studiem, neboť na to měl Kevina, kterému montování nábytku nečinilo žádné problémy. Severus ho obdivoval.
V pondělí je Kevin pozval na oběd, v úterý šli zase někam na večeři. Severusovi to nevadilo, protože byl s Kevinem rád. Navíc mu změna prostředí vyhovovala. Poznával nová místa, nové lidi a začínal si zvykat na to, jak žijí obyčejní mudlové. Díky Kevinovi měl o nich už nějakou představu. Už věděl například, co je to kino, a dovtípil se, že jde o běžný způsob trávení volného času. Jistě by se dostal do trapné situace, kdyby se přišlo na to, že neví, co to kino je. A takových věcí mu mohl Kevin ukázat víc.
Středa byla odpočinkovým dnem. Kevin je naložil do auta a rozhodl, že si udělají další výlet. V blízkosti se nacházela historická památka – Hadriánův val, a tak té možnosti Kevin využil. Stejně tak jako objevil v okolí Snapeova domova hrad, na který taktéž vyrazili. Pocházel ze 13. století a oni obdivovali středověkou architekturu a způsob života. Severus byl jako v ráji. Tohle byl úplně jiný život, než na jaký byl zvyklý.
A Lucius byl u vydržení také. Nemohl se toho všeho nabažit stejně jako Severus. I on byl fascinován mudly a způsobem jejich života. Od jejich první hádky v den Kevinova příjezdu se Luciusovo chování proměnilo. Přestal Severuse provokovat. Sem tam si sice neodpustil jízlivější poznámku, ale jinak nevyvolával žádné konflikty. Snažil se Severusem dobře vycházet, stejně jako vycházel s Kevinem.
Až se Severus divil, čím si Lucius dokázal Kevina získat. Hádal by, že to tenhle čistokrevný, egocentrický aristokrat všechno jenom zamotá a zkomplikuje, jenomže místo toho si s Kevinem docela rozuměli. Bavili se spolu jako staří známí a kupodivu Lucius nedělal žádné chyby. Dokonce si Severus s hrůzou uvědomil, že na Kevina působí mnohem lépe Lucius než on. Lucius vždy uměl hrát, předstírat a klamat. Dokonce i své chyby uměl obrátit v dobré a mistrně je zamaskovat. Byl mnohem uvolněnější. Kdyby ho Severus tak dlouho neznal, možná by věřil i tomu, že je doopravdy mudla.
Zatímco on byl mnohem nervóznější. Když začal dělat chyby, zmatkoval. Sám nevěděl, proč tak šílí. Snad protože Lucius mohl prohrát, ale on ne. Potřeboval Kevina, jenomže nevěděl, jak ho získat.
Zatímco Lucius mohl klidně hovořit o své rodině – o starobylém rodu, o své manželce a o synovi, Severus neměl nic – rodinu, děti, koníčky, jenom svou profesi učitele. Lucius dokázal s Kevinem najít mnohem více podobných témat. Nemusel říkat, že je kouzelník, vždycky se našlo něco, co spojovalo oba světy. Ale Severus jako samotář si s druhými lidmi nerozuměl. Neuměl to s nimi tolik jako Lucius, a to ho štvalo. Ačkoli ho Kevin ujistil, že přijel kvůli němu, někdy se cítil odstrčený. I když si od jisté chvíle dával Kevin dobrý pozor, aby ten pocit Severus neměl.
Samozřejmě by byl až příliš naivní, kdyby se domníval, že je všem trapným situacím konec. Jedna se udála, když si chtěli zajet k vodě. Nejprve se zjistilo, že kromě Kevina nikdo z nich nemá plavky. Bylo to sice zvláštní, ale obchod byl poměrně blízko, takže nasedli do auta a už jeli do města. To byl docela častý postup v případě, kdy zjistili, že Severus něco nemá.
A tak vyrazili opět do obchodů s textilem. Severus tyhle obchody začínal nesnášet. Kevin jim pomohl s výběrem plavek. Spíše Luciusovi, protože ten měl zájem se o dané problematice aspoň bavit, zatímco Severus se tvářil otráveně. Jeho úloha spočívala pouze v tom, že kývl na to, co mu ti dva ukázali, a zapřísáhl se, že se v tom nikde nikdy neukáže. To by ještě scházelo!
Když přijeli k jezeru, zjistili, že nejsou sami - k Severusově zděšení. Kevin se nad tím nepozastavoval (na tom, že teplé dny tráví lidé u vody, nebylo nic zvláštního), rozložil deku na břehu a vybalil. A pak z tašky vylovil opalovací krém.
Poté přišel ten hrůzu nahánějící okamžik. Požádal ho totiž, zdali by mu nenatřel záda. Což Severuse tolik překvapilo, že Kevinova žádost zůstala bez odpovědi. Jindy pohotový Lucius předstíral, že nic neslyšel. Ovšem zrovna ve chvíli, kdy se Severusovi hodilo, aby se mezi ně vložil! Jak je možné, že jindy se ten blonďák míchá úplně do všeho, ale zrovna teď mlčí? Obvykle se hádají, kdo co udělá. Teď by mu opravdu nevadilo, kdyby to Lucius udělal místo něj. Ten je ovšem ignoroval, takže bylo na Severusovi, aby se se vzniklou situací vypořádal úplně sám.
Kevin musel svou žádost zopakovat, než byla vyslyšena. Severus se snažil nasadit suverénní výraz a říct něco ve smyslu – že to není žádný problém, i když byl. Dotýkat se Kevinova těla – ne že by to bylo vyloženě nepříjemné, spíš naopak - ale zdálo se mu to krajně nevhodné a nepřípustné. Tohle se nemělo nikdy stát.
Hlavou se mu mihla představa, jaké by to bylo, kdyby se ho takhle dotýkal i v soukromí, ale pak ty myšlenky zahnal. Nesmí si je pouštět do hlavy. Copak nevidí, jak směšně to vypadá? Možná to bylo tak nepříjemné, protože to bylo vlastně tak vzrušující. Měl Kevina na dosah a mohl se ho dotýkat, aniž by ho kdokoli z čehokoli obviňoval.
Když si mistrně poradil s předchozí situací, byl na sebe hrdý, že ji ustál. Gratuloval si ovšem příliš brzy, neboť to horší mělo ještě přijít. Tentokrát situaci podcenil.
Kevin totiž navrhl, že teď natře on jej. Ona slova ho doslova paralyzovala. Nevěřícně na něj zíral, a když mu Kevin pokynul, aby se otočil a svlékl tričko, Severus neučinil ani sebenepatrnější pohyb. Musel vypadat jako idiot.
Až poté, co se Kevin začal vyptávat, jestli udělal něco špatně, začal s výmluvami, že se koupat nebude a ani si nebude svlékat tričko. Ale těch důvodů bylo víc. Tím nejhlavnějším byl fakt, že si nepřál, aby se ho Kevin dotýkal. Ne snad proto, že by se mu ta představa vyloženě příčila, ale neměl dotyky rád. Bylo mu nepříjemné, když na něj sahali cizí lidé, přestože věděl, že Kevin není úplně cizí člověk. Za druhé se nehodlal svlékat a promenádovat před cizími lidmi (a to dokonce i před Kevinem a Luciusem) nahoře bez. A za třetí, což byl taky dostatečně silný důvod, bylo, že nechtěl plavat. A už vůbec se ukazovat v tom trapném kousku oblečení, jemuž říkali plavky.
Horší bylo, jak to rozumně vysvětlit Kevinovi. Něco o tom, že by se snad styděl, nepřicházelo v úvahu. Odkdy se vůbec chlapi stydí? Dokonce i sami před sebou. Ta myšlenka mu přišla vlastně legrační. Až na to, že to vlastně pravda byla. Měl pocit, že jeho důvody nejsou tak úplně logické.
V té chvíli se do hry vložil konečně Lucius. Požádal, zdali by mu nenatřel záda tím krémem a Severus souhlasil. Jindy by ho poslal …no řekněme někam hodně daleko, ale v téhle situaci byl pro něj Lucius záchranou. Raději bude natírat záda druhým, než aby oni natírali záda jemu.
Vůbec si nevšiml, že Lucius zakročil záměrně. Nikdy nebyl příliš vnímavý a empatický, takže ho nenapadlo, že si Lucius všiml, jak se situace začíná komplikovat, a okamžitě přišel na pomoc. Lucius mu měl co oplácet. Nebýt Severuse koupal by se tak akorát mezi odpadky na Obrtlé. A to byl zatraceně velký rozdíl!
Tím, že mazal záda Malfoyovi, ušetřil Severus nějaký čas. Jenomže mu záda nemohl mazat věčně, takže pak se začal Kevin opět nabízet. V té chvíli ale naštěstí zasáhl Lucius podruhé. Zeptal se Severuse, jestli ho už přestala bolet hlava. Ten byl nejprve zmatený, než pochopil, že by to mohla být velmi dobrá výmluva proto, aby se nemusel svlékat a aby nemusel do vody. Horlivě přikývl, že je mu z toho sluníčka nějak nevolno.
Což nebyl až tak ideální nápad, jak si uvědomil o chvíli později. Kevin ho zahrnul přehnanou pozorností a velkoryse nabízel, že se jednoduše sbalí a odjedou. Pokud mu bylo na slunci špatně, pak tam nebude ani jeden z nich. Severus si mohl říkat, co chtěl, Kevin odmítl, že by si on a Lucius užívali ve vodě, zatímco on by se schovával někde ve stínku. Takže si Kevin a Lucius dali jenom pár temp a odjeli.
Ten den večer měl mizernou náladu. Výmluvou, že ho bolí hlava, zkazil Kevinovi i sobě krásné odpoledne. Nevěděl, jestli má zlobit na Luciuse nebo na sebe.
Uvařili večeři na plynovém vařiči ve formě plynové bomby se stlačeným propan-butanem, který jim sehnal Kevin a na kterém zatím provizorně vařili. Žít jako mudla bez výdobytků moderní technologie bylo těžké. Copak mohl Severus zatopit v krbu a začít vařit v kotlíku? Byl přesvědčený, že tohle není vůbec mudlovské.
Po večeři následovala teplá sprcha. Od té doby, co se podařilo Kevinovi zprovoznit u nich teplou vodu, trávili v koupelně minimálně hodinu. Samozřejmě každý zvlášť.
A v koupelně se stal další ze Severusových trapasů. Jednou totiž vkročil do koupelny a zastihl tam Kevina úplně nahého. Ještě chvíli poté měl z toho psychický otřes a pořád dokola se Kevinovi omlouval, že nechtěl v žádném případě rušit. Kevin nad tím mávl rukou, že se vůbec nic nestalo.
Zatímco Severusovi vadilo být v koupelně společně s Kevinem, Lucius s tím neměl žádný problém. Zatímco se Kevin sprchoval, klidně si čistil zuby (Kevin je naučil mimo jiné i způsobům mudlovské hygieny). Ovšem se Severusem to takhle nefungovalo. Pokud byl ovšem v koupelně Malfoy, Severus neměl žádný problém s tím, aby ho jakkoli při koupeli vyrušoval. Opačně mu to ale dosti vadilo, takže Luciuse okamžitě vykazoval ven, pokud se zrovna koupal on. To však nemohl praktikovat s Kevinem. Nedokázal ho z koupelny vyhodit tak lehce jako Malfoye, takže když ho vyrušil on s prosbou, zdali by mu nevadilo, kdyby si vyčistil zuby, zatímco se on koupe, Severus opáčil, že už okoupaný je a raději z koupelny zmizel. Lucius se mu pak ještě dlouhou dobu smál, aby ho měl Severus taky proč nenávidět. Kevin se k Severusově podivnému chování nevyjadřoval, zřejmě aby ho nestresoval ještě více. Ani jeden z nich nemohl pochopit, proč je to pro něj tak těžké. Nikdo z nich nežil sám dvacet let.
Byla středa večer. Kevin se zrovna koupal, zatímco Lucius a Severus likvidovali špinavé nádobí. Severus jej myl a Lucius utíral a skládal na své místo.
„Nechceš mi to už konečně říct?“ zeptal se Lucius klidně.
„A co konkrétně bys chtěl vědět?“ protáhl Snape nevzrušeně.
„Konkrétně o tom projektu, na kterém pracujeme,“ upřesnil Lucius bez sebemenšího náznaku hlubokého zájmu.
„O jakém projektu?“ podivil se Severus.
„No, neříkej mi, že jsi už zapomněl na ten projekt s mudly,“ upozornil ho blonďák.
„Ach tak, samozřejmě. Je s ním něco v nepořádku?“
„Jelikož jsem jeho nedílnost součástí, předpokládám, že mám právo vědět o něm něco víc,“ nastínil Lucius.
„Aha, chceš si připsat zásluhy.“ Severus se nepatrně zamračil. „Tak proto se tak snažíš?“ Začínal se tvářit mírně podrážděně.
„Ne,“ zamračil se tentokrát i Lucius. „Jak dlouho chceš ze mě dělat blbce?“
„Jak to myslíš?“
„Ty moc dobře víš jak,“ přestal si Lucius brát servítky. „Možná ti to zpočátku prošlo, ale nejsem zase takový idiot, abych nepochopil, že se o žádný tajný projekt nejedná.“
Severus ustal ve své činnosti a otočil se čelem k Malfoyovi. „Co tím chceš říct?“
„Že sis ten projekt vymyslel,“ ubezpečil ho Lucius. „Žádný ve skutečnosti není.“
„No a?“ zavrčel Snape otráveně.
„Po tom všem jsi mi to mohl říct,“ osopil se na něj Malfoy. „Jak dlouho jsi mi chtěl lhát? Týden, měsíc, rok? Já ti věřil, Severusi!“
„Už vidím, jak bys byl nadšený z toho, kdybych ti řekl, že ze dne na den prostě jenom tak začínáme žít jako mudlové,“ ušklíbl se Snape pohrdavě.
„Možná kdybys mi to vysvětil,“ ušklíbl se tentokrát Lucius. „Ztratil jsem vše, rodinu, majetek, svou čest. Už nejsem ten starý Malfoy z bohaté, čistokrevné rodiny. Můj původ je mi k ničemu.“
„Tak to je mi líto,“ odsekl Snape stroze.
„Jestli sis nevšiml, tak jsem se změnil,“ zlobil se Lucius. „Mám Kevina rád jako mudlu. Ano, ten Lucius Malfoy, který nesnášel mudly, který nesnášel kouzelníky z mudlovských rodin a krvezrádce, má přítele mudlu! Líbí se mi mezi nimi! Chci se s nimi přátelit! Žít jako oni!“
Lucius se pořádně rozohnil a poté, co svou frustraci vykřičel do světa, se zlostně otočil na podpatku. Dveře za ním jenom práskly. Severus byl jeho přehnanou reakcí překvapený, takže chvíli jenom stál a zíral do prázdna. V té chvíli se dveře otevřely a dovnitř vstoupil Kevin.
„Stalo se něco?“ ptal se ihned Severuse.
„Nic,“ zavrtěl hlavou tázaný.
„Já jen že jsem viděl Larryho,“ odpověděl Kevin. „Vypadal poněkud rozrušeně.“
„Jo,“ přiznal Severus. „Měl bych jít za ním.“
Prosmýskl se kolem Kevina a jal se najít svého přítele.
Najednou si uvědomil, že Lucius se zlobil právem. Byla chyba lhát mu. Lucius mu věřil. Zpočátku měl opodstatnění, aby mu neřekl pravdu, ale když viděl, jak si Lucius s Kevinem rozumí, měl své záměry přehodnotit. Dojít k závěru, že tohle divadlo už není třeba a je čas říct Luciusovi pravdu o něm a o mudlech. Že to není projekt, ale že chce žít jako mudla doopravdy z vlastní vůle.
Luciuse našel před domem sedět na lavičce. Přistoupil k němu. Lucius jeho přítomnost postřehl, ale rozhodl se mlčet.
„Můžu si přisednout?“ zeptal se nejistě Severus. S lidmi to nikdy neuměl. A kolikrát se v životě omluvil, by spočítal i na prstech jedné ruky.
Lucius neodpověděl. Severus ale podle jeho poposednutí vytušil, že to znamená souhlas.
„Promiň,“ řekl, jakmile dosedl. Oddechl si, že tu těžší část má aspoň za sebou.
„To nic,“ odvětil Lucius. „Vím, že jsem k ničemu.“
„To je nesmysl,“ prohlásil Severus. „Potřebuju tě.“
Lucius se ušklíbl, čímž dal najevo svůj názor.
„Nevěříš mi?“
„K čemu bych ti mohl být užitečný?“
„A ty to nevidíš? Potřebuji tě. Jsi kouzelník stejně jako já. Ty jediný mě můžeš pochopit. Víš, co prožívám, co si myslím. V mnoha situacích jsi mě zachránil. Když spolu jdeme do obchodu, když večeříme, když jsme byli poprvé v kině… Když něco zkazím, spravíš to. Musíš tu se mnou zůstat.“
„Copak ti nejsem na obtíž?“ zapochyboval blonďák.
„Ne,“ hlesl Severus a pak pobaveně dodal: „Ty v mojí posteli nespíš, to Kevin.“
Lucius se ušklíbl. „To je škoda.“
Snape se okamžitě rozhodl napravit chybu. „No, zítra bychom ti mohli koupit novou postel. Vyklidím svou pracovnu v 1. poschodí a udělám ti tam pokoj. Měl jsem to udělat už dávno.“
„To bys pro mě vážně udělal?“ nevěřil blonďák a teď už na něj ohromeně zíral.
„Vždyť to nic není. A Kevin nám s tím pomůže.“
Lucius se konečně usmál a objal svého přítele. Přítele. Po tom všem byl rád, že existuje aspoň jeden člověk, kterého může tímto slovem označovat. A byl hrdý, že je jím zrovna Severus. Věděl, že on je čestný, poctivý člověk, který má srdce na tom správném místě, i když to nedává příliš často znát.
Severus byl jediný z jeho „přátel“, který ho nezklamal. Mohl se na něj spolehnout. Věděl, že teď už by ho nevrátil zpátky na ulici, na to příšerné místo v Obrtlé. Ne, po tom všem, co pro něj dosud udělal. Ano, často mu vyhrožoval, že ho vyhodí zpátky, ale teď už Lucius věděl, že to nemyslí vážně. Že se ho svými vyhrůžkami snaží jenom zklidnit, když ho příliš dráždí. Za to dobrodiní, které mu Severus prokázal, by se mu neměl odvděčovat provokacemi a popichováním. Byl jeho dlužníkem.
„Děkuji.“