03. Jako za studentských let
Snapea už tohle věčné zařizování všeho okolo znechucovalo. Dnes začínal nový školní rok, což mu na starostech a povinnostech opět o něco přidalo. Od paní ředitelky bylo sice velkorysé, že většinu jeho povinností přenesla na další pracovníky, aby mu tím ulevila a on se mohl plně věnovat činnosti v této chvíli té nejdůležitější, ale i přesto měl práce nad hlavu.
Jack Talking měl již v Bradavicích zařízený byt. Původně se mělo jednat o nějakou komnatu ve sklepení přestavěnou na byt, ale Grangerová s tím nakonec nesouhlasila. Bylo tam podle ní až příliš vlhko a chladno. Snape vrčel, že na tom přece nezáleží a že chce mít svého asistenta po ruce.
Jack Talking se k ubytování vůbec nevyjadřoval. Tvářil se ke všemu naprosto lhostejně. Se všemi komunikoval pouze na dálku prostřednictvím Hermiony. Zařízení jeho bytu v Bradavicích přenechal Hermioně, která chtěla pro něj samozřejmě to nejlepší a dostatečné pohodlí. Byla taky zavržena havraspárská věž a místa související s Havraspárem. Byla to sice Jackova studijní kolej a on měl k Havraspáru jistě velmi blízko, ale ke Snapeově laboratoři by to měl přece jen daleko. A s tím Snape rozhodně nesouhlasil.
Nakonec našli jednu již dlouho nepoužívanou učebnu v přízemí blízko u skleníků. Byl zde překrásný výhled na bradavické pozemky a přírodu kolem. Grangerová byla tím místem velmi nadšená, až si Snape povzdychl, jestli tam bude bydlet ona nebo Talking.
Od dnešního dne začínal Talking na pozici asistenta. Dohodli se tak již před nějakou dobou. Jack odmítal klasickou cestu přemístění do Prasinek anebo cestu letaxem. Dohodli se proto, že přicestuje společně se studenty Bradavickým expresem. S touto variantou byl Jack spokojený. Aspoň tak to Hermiona tlumočila Snapeovi, který si jen povzdychl, jak je možné, že si ten chlapec tak zbytečně komplikuje život. Klasické cestování pomocí kouzel mu přišlo mnohem pohodlnější.
Studenti měli přijet ve večerních hodinách. Jack měl dorazit s nimi na večeři. Paní ředitelka rozhodla, že Jack bude stolovat s nimi. A bylo nevhodné, aby se přidával ke studentům, a tak měl rezervováno místo u učitelského stolu. Ke Snapeově ne příliš radostnému překvapení zjistil, že bude sedět vedle něj. Je to koneckonců jeho asistent. Aspoň tak mu to vysvětlila McGonagallová. Nechápal proč. Copak u večeře potřebuje mít svého asistenta po ruce? To je asi jediný čas, kdy ho naopak nepotřebuje vůbec.
Předpokládal, že Jack cestu do školy zná. Po těch sedmi letech, co tu strávil jako student, to bylo přece zřejmé, takže si nelámal hlavu s nějakým vítáním a doprovázením. Do Velké síně trefí Talking i sám, zatímco on má přece ještě nějaké povinnosti s prváky.
Když vedl studenty prvního ročníku do Velké síně, kde před celým sálem stála židle s Moudrým kloboukem, všiml si, že jeho asistent sedí na svém místě. Ušklíbl se, ale po celý ceremoniál, mu nevěnoval jakoukoli pozornost. Až poté, co byli studenti zařazeni, a seděli u svých kolejních stolů a poté, co odnesl židli s kloboukem, pak teprve usedl ke stolu vedle mladíka, který mu nevěnoval ani jeden pohled. Všiml si ale, že se mírně otřásl a odtáhl, když o něj zavadil cípem svého dlouhého černého hábitu. Ani jeden z nich nepromluvil během celé večeře. Tvářili se, jako by o sobě vůbec nevěděli.
„Měl jste příjemnou cestu, mladíku?“ zeptal se profesor Kratiknot sedící vedle Jacka.
„Ano, pane, děkuji,“ odpověděl mladík sedící po jeho pravici.
Profesor Kratiknot byl ředitelem Havraspáru, takže Talkinga znal velmi dobře. Snape si pamatoval, že za Jackových studijních let byl oblíbencem právě tohoto drobného muže. Jak by ne! Jack patřil do jeho koleje a byl nejlepším studentem na škole. S tím nic Snape nenadělá. Měl opravdu mimořádný talent. Snape se vždy musel hodně snažit, aby vždy našel nějakou chybičku, kvůli které by mohl snížit Jackovo hodnocení. To samé bylo i u závěrečných zkoušek. Opravdu hrozilo, že dostane Vynikající. Snape musel proto přejít k záložnímu plánu. Protože byl zkoušejícím, bylo třeba změnit názor poroty na Jacka. Úmyslně mu kladl ty nejtěžší otázky, vzpomínal na hodiny, co Jackovi vždy dělalo problémy, aby to u komise vytáhl na veřejnost a hlavně Jacka znejišťoval a úmyslně se ho snažil zmást tak, aby Jack byl z toho tak dezorientovaný, že nevěděl, na jakou otázku odpovědět a na co se ho Snape vůbec ptal. Což mu nakonec vyšlo. Známka byla sice navrhnuta Vynikající, ale Snape si po tom všem dokázal obhájit tu svou Nad očekávání.
Zajímalo by ho, jestli tohle je ten důvod, proč je k němu Jack tak odměřený. Ne, že by se on, Snape, k němu nechoval stejně, ale tohle chování k Jackovi nesedělo. Hádal, jestli se mu Jack nebude mstít za ty špatné známky v minulosti. Snape si na něm vždy vybíjel svou zlost. Jak snadným terčem Talking býval. Proč jinak by byl na něj tolik naštvaný? Rozhodně se ten chlapec tvářil odměřeně, přísně a naštvaně. Ale nedokázal odhadnout, jaká je pravá příčina takového chování.
***
Po večeři, když se všichni studenti zvedli od svých kolejních stolů, aby odešli do svých ložnic, se zvedl od stolu i Snape.
„Chcete vidět svůj byt, pane Talkingu?“ zavrčel směrem ke chlapci, který sledoval mizející davy studentů, ke kterým kdysi taky náležel.
„Ano, pane,“ zvedl se Jack od stolu poslušně jako vycvičený pejsek.
Celou cestu s ním Snape nepromluvil. Splnil svou povinnost a dovedl chlapce ke dveřím jeho komnat.
„Zde bude Váš byt po celou dobu naší spolupráce,“ zamumlal Snape a ani nepovažoval za nutné dívat se Jackovi do očí. Stejně to ovšem cítil i Jack. Raději sledoval vzory na podlaze. „Zítra ve čtyři odpoledne Vás očekávám ve své kabinetu.“
„Kabinetu?“ zopakoval chlapec.
„Ano,“ přikývl Snape. „Anebo už víte, kde je laboratoř?“
„Ne, pane,“ špitl Jack.
„Můj kabinet byste najít mohl. Spoléhám se na to, že si to ještě pamatujete z Vašich studijních let.“
„A co mám dělat během dopoledne?“ zeptal se mladík.
„Co já vím?“ protáhl Snape. „To Vám mám organizovat i volný čas?“
„Ne, pane,“ zamumlal mladík a vzal za kliku. „Děkuji.“
„Za co?“
„Že jste byl tak laskav a doprovodil mě.“
„To si můžete ušetřit,“ štěkl Snape.
„Jsem slušně vychovaný,“ odpověděl Jack. „Otec mě to tak učil.“
„Výchova Vašeho otce mě nezajímá,“ odsekl Snape. „Dobrou noc.“
Otočil se na podpatku a vydal se směrem do sklepení.
„Nashledanou,“ odpověděl naproti tomu chlapec. „Zítra,“ dodal. Pak už jen slyšel, jak za ním zaklaply dveře.
***
Následující den ho Snape potkal ráno u snídaně. Oba si popřáli dobré ráno. Jack se snažil o stejně vřelý tón jako Snape. Ti dva se na sebe ani nepodívali. Stěží ze sebe dostali aspoň něco jako pozdrav. Beze slova se zase rozešli.
Snape se dopoledne věnoval výuce a Jacka potkal až u oběda. Ne, že by ho to přehnaně zajímalo, ale rád by věděl, jakou činnost zvolil Jack pro dnešní dopoledne. Byl u sebe v bytě? Četl si? Procházel se po hradě? Nebo jakou zbytečnou činností strávil drahocenný čas?
Po obědě odučil další hodiny. Hodinu pracoval u sebe v kabinetu. Eseje k opravě zatím žádné neměl, byl první den, ale dnes už jich stihl několik zadat. Opravování prací nesnášel, ale trápit studenty další prací mimo vyučování ho prostě bavilo. Nikdy by si tuhle příležitost nenechal ujít.
Byly přesně čtyři hodiny, když někdo zaklepal na dveře. Ten někdo byl samozřejmě Talking.
„Vstupte,“ zavrčel Snape od stolu.
Dveře se otevřely a koutkem oka se ujistil, že je to skutečně jeho nový asistent. Zvednout oči od své práce ale nepovažoval za nutné. Naprosto Jacka ignoroval a dál se věnoval své práci. Jack za sebou zavřel dveře a zůstal stát opodál. Ani nedutal ani se nepohnul. Dobrých 10 minut bylo naprosté ticho, do kterého se ozývalo pouze škrábání brku po pergamenu.
„To tu budete stát jako věšák na šaty?“ opáčil Snape nevrle.
„Třeba,“ špitl Jack. „Když si to budete přát.“
Snape zvedl oči od práce k mladíkovi. Jejich pohledy se střetly. Jack ale rychle uhnul pohledem.
„No, prosím,“ dodal Snape znuděně a pokračoval ve své práci.
„Čekal jsem, že budete mít pro mě již nějakou práci, když jste mě sem volal,“ ozval se do ticha po chvíli mladík. „Podívejte, já nejsem zrovna ideální věšák na šaty. Jestli nějaký chcete, můžu někam zajít a nějaký pořídit. Určitě by svou práci splnil lépe než já.“
Snape chvíli mlčel. Dopsal větu, udělal tečku a vzhlédl k mladíkovi. „Pro začátek byste mohl vzít tyhle dopisy, jít do sovince a odeslat je. Myslíte, že to zvládnete?“
„Jak to souvisí s projektem?“ opáčil Jack.
„Nijak,“ odsekl Snape. „Prostě udělejte, co jsem řekl. Je to tak složité?“
„Ne,“ odpověděl chlapec a přistoupil ke stolu, aby mohl převzít dopisy k odeslání.
Snape postrčil hromádku k němu. „A ať jste brzy zpátky. Chtěl bych Vám ukázat laboratoř a vysvětlit Vám Vaše úkoly pro nadcházející dny.“
Jack mlčky sebral hromádku a opustil místnost.
Za půlhodinu byl zpátky. Opět klepal na dveře a vstoupil po Snapeově vyzvání. Tentokrát už Snapeneseděl za stolem, ale stál u jedné poličky. Jakmile Jack vstoupil, ustal ve své činnosti. Do nastalého ticha promluvil Snape, protože měl pocit, že ticho je nevyhovující.
„Nějak Vám to trvalo,“ rýpnul si lhostejně. „Už jste zapomněl, jak se posílají dopisy mezi kouzelníky?“
„Ne,“ odsekl mladík. „A nedal jste mi časový limit.“
„Děkuji za upozornění,“ ušklíbl se Snape. „Příště nezapomenu.“
Pak sebral ze stolu veškeré dokumenty k přípravě jejich lektvaru, přistoupil k Jackovi a natáhl ruce s papíry k němu.
„Můžete to vzít, abyste se cestou nenudil.“
Jack dokumenty mlčky přijal, což Snapea uspokojilo. Přesně to očekával. Pokoru a skloněnou hlavu, žádné protesty a odmlouvání. Hodlal si na něm pěkně smlsnout.
Jack ho následoval do sklepení. Vstoupili do nově vybavené místnosti. Vše novotou jen dýchalo. Snapeovi se tenhle pohled hnusil. Měl rád svou starou pracovnu a nástroje. K novým věcem přistupoval spíše s despektem. Ukázal Jackovi, kam má položit spisy a sám se rozhlédl po místnosti.
„Pane Talkingu, přemýšlel jste, že byste si pořídil poznámkový blok?“ prohodil zády k němu.
„Proč?“
„Abyste měl přehled o zadaných úkolech a pořadí při jejich plnění.“
„Nemám Alzheimera,“ odsekl chlapec.
„Jak myslíte,“ zašklebil se Snape.
„Pokud si to budete pamatovat Vy, pak bych neměl mít s tím sebemenší problém,“ vysvětlil mladík a předstoupil před svého nadřízeného, bývalého profesora.
„Výborně, aspoň na Vás ušetříme,“ řekl Snape odměřeně a zpražil ho pohrdavým pohledem. „Koneckonců dnes toho moc mít nebudete. Zaprvé ve skříňce jsou nějaké staré kotlíky. Chci, abyste je všechny důkladně, a to zdůrazňuji, důkladně vyčistil. Osobně Vaši práci zkontroluji. To by Vám mělo zabrat většinu odpoledne. Ve druhé skříňce je pak zbrusu nová sada na lektvary. Chci, abyste ji rozbalil a jednotlivé součásti rozmístil po pracovní ploše tam, kam patří. A jako odměnu za Vaši snahu můžete připravit Životabudič.“
„A ten bude k čemu?“ zeptal se Jack troufale.
„Do toho Vám nic není,“ odsekl Snape nevrle.
„Aha,“ dovtípil se chlapec. „Chcete si otestovat moje schopnosti.“
„Nakonec nejste až tak hloupý,“ prohodil Snape. „Přísady jsou ve vedlejší místnosti. Měly by tam být všechny potřebné ke zmiňovanému lektvaru. Hodně štěstí.“
A s úšklebkem na tváři tam zanechal chlapce naprosto samotného.
***
Během večeře si Snape všiml, že Jack vůbec nedorazil. Napadlo ho, zdali to nebude tím, že Jackovi o večeři vlastně vůbec nic neřekl. Vyjmenoval mu pouze dané úkoly. Neřekl, kdy má skončit a že smí na večeři. Byl si jistý, že to ten mladík pochopil tak, že tam musí ztvrdnout do doby, než vše splní. Ušklíbl se při té myšlence. Jeho chyba. Nebude se o toho chlapce starat. Pokud se ošidí o večeři, pak to není jeho vina. Rád by jen viděl, jak se ten chlapec trápí dole ve sklepení.
Přemýšlel, jak si Jack poradí s kotlíky. Byly už velmi staré, opotřebované a zašlé. Byl si jistý, že Jack si s nimi dá hodně práce, ale přesto se kotlíky nebudou lesknout oslnivou září. Důvod k smlsnutí si na něm. Co na tom, že tak starým kotlíků už nikdo nevrátí zašlou novotu. Jack na to doplatí tak či tak.
Zvažoval, zdali tam zajít až po večeři nebo ještě později. Nakonec se rozhodl pro druhou možnost. Potrápí ho ještě víc. Počká si na devátou hodinu. Zajímalo by ho totiž, co Jack udělá, pokud svou práci splní dřív. Zdali na něj bude čekat ve sklepení, než se on uráčí jít jej zkontrolovat anebo se mu přijde ohlásit do pracovny. To by ho skutečně zajímalo. Za školních let se mu Jack vyhýbal, tak by rád věděl, jestli v tom hodlá pokračovat i nadále.
Když se vydal do sklepení, bylo už dokonce půl desáté večer. Efektně rozrazil dveře do laboratoře tak, jako na začátku každé hodiny lektvarů. Jack jej skoro ani nezaregistroval. Stál u kotlíku a vařil nějaký lektvar.
Snape přistoupil blíž.
„Co to tu proboha vyvádíte?“
„Říkal jste něco o Životabudiči,“ připomněl chlapec.
Snapeův pohled padl na pracovní desku. Všude se válely přísady a podle všeho poznal, že tohle není Jackův první pokus vyrobit daný lektvar. Na stole taky ležela rozevřená kniha na stránce 231. Text popisoval výrobu daného lektvaru. Nepochybně byla vypůjčená z knihovny.
„Vy k tomu potřebujete knihu?“
Jack k němu zvedl čokoládové oči. „Ne,“ odpověděl klidně, „jenom si rád při práci čtu něco zábavného.“
„Nechte už toho proboha,“ sykl na něj Snape. „Vidím, že se žádného výsledku nedočkám. Co jste to za asistenta? Ani lektvaru se od vás nedočkám.“
„Můžu zajít na ošetřovnu,“ odsekl Jack. „Jsem si jistý, že madame Pomfreyová by už nějaký Životabudič měla.“
Snape zavrčel. „Ukliďte raději ten nepořádek.“
A pomalu přešel ke skříňce s kotlíky. Jack zatím uklízel přísady ze stolu a vylil zbytek nepoužitelného lektvaru nebo alespoň toho, co jím mělo být.
„Tomuhle Vy říkáte čistý kotlík?“ zavrčel Snape, jak nejhrůzněji uměl.
„Asi ano,“ odsekl Jack s ironií v hlase.
„Já tedy ne. Moc práce jste si s tím nedal.“
„Ne, to vážně ne,“ odsekl Jack ironicky. „Čtyři hodiny jsem se s tím sral.“
„Že to není poznat,“ zavrčel Snape.
„Když naposledy jste byl u očního lékaře?“ zeptal se Jack.
„Co si to dovolujete? Zítra to uděláte znovu a pořádně.“
„Lepší už to nebude. To není špína. To už je opotřebované stářím. Kupte si nové.“
Snape udělal několik kroků a stanul vedle mladíka. „Pane Talkingu, takhle se mnou mluvit nebudete.“
„Hmm,“ zamručel mladík. „Tak to nemám mluvit vůbec?“
„Přesně tak. Vaše názory nikdo nepotřebuje znát. Když říkám, že ty kotlíky vyčistíte, tak je vyčistíte. Rozumíte?“
„Ano, pane, teď je mi to úplně jasné. Velice se omlouvám. Přísahám, že zítra ty kotlíky budou jako nové.“
„Dobře,“ přikývl Snape. „Teď ukliďte ten svinčík. Zítra ráno ještě před snídaní se mi hlaste v kabinetu. Budu mít pro vás nějaké další pokyny.“
A pak tam zanechal chlapce naprosto samotného. Tohle mu ještě vrátí. Jestli si ten spratek bude myslet, že bude k němu takhle drzý, tak se šeredně spletl.
***
Ráno už seděl ve své kabinetu a s potěšením čekal, až dorazí Talking. Pro dnešek mu přichystal celou řadu drobných úkolů a těšil se, až Jacka s nimi seznámí. Zajímalo by ho, jak se k tomu ten mladík postaví. Měla to být zábava na celý den.
Jack jako obvykle klepal na dveře. Snape ho vyzval, aby vstoupil. Mladíček vkročil do místnosti.
„Nestůjte u těch dveří,“ sykl Snape.
Jack pokročil více do místnosti.
„Tady,“ ukázal Snape před svůj stůl. „Tady Vás potřebuji.“
Chlapec přistoupil až ke stolu. Ani pohledem však nezavadil o ten Snapeův. Raději sledoval dokumenty na stole.
„Co kdybyste mi přestal hledět do mých věcí?“ zavrčel Snape naštvaně.
„Promiňte,“ odsekl Jack uraženě a pohlédl na profesora vzdorovitě. Snapeovi se tohle chování vůbec nelíbilo.
„Tady,“ vytáhl kus pergamenu. „To je seznam Vašich dnešních povinností. Zaprvé jsou tu podrobně vypsané přísady do lektvarů, které budeme potřebovat nebo které budu potřebovat já, ať už při svých hodinách nebo při výzkumu. Ale tohle Vás nemusí zajímat. Vy prostě uděláte vše, co je tam napsané. Dané ingredience bych Vám doporučil shánět na Příčné ulici, tam je velmi kvalitní obchod se spoustou dostupných přísad. Pak tam jsou asi tak čtyři přísady, které nejsou k sehnání. Ty seženete přes Ministerstvo. Půjdete-li tam osobně anebo jim pošlete dopis se žádostí, to už je pouze Vaše věc. Pak koupíte taky jedny váhy. Máte tam přesně popsán druh, velikost a nosnost. A taky bych rád nějaké čisté pergameny a nové brky.“
Pohlédl na mladíka.
„Až se vrátíte z nákupů, budete se věnovat Vaší oblíbené činností, čímž je čistění špinavých kotlíků. Tomu jistě rozumíte. Až se budete nudit, tak mi ve skladu seřadíte všechny přísady podle abecedy. Někde ovšem chybí popis, takže doufám, že jednotlivé ingredience poznáte a seřadíte je správně.“
„No, a večer kolem šesté Vás přijdu zkontrolovat. A jako bonus můžete uvařit bylinkový čaj. Můj oblíbený. To je opravdu jednodušší než Životabudič,“ ušklíbl se.
„Ha, ha, ha,“ ozval se Jack znuděně. „K čemu potřebujeme bylinkový čaj?“
„Jaké potřebujeme? Bylinkový čaj je pro mě.“
Jack se ušklíbl. „No, prosím Vašnosti.“
„Nebuďte drzý a raději si hleďte, abyste všechno stihl.“
Jack přezval seznam a vydal se směrem ke dveřím.
„Mimochodem,“ zastavil ho Snape. „A takovou zálohu na nákup byste třeba nechtěl?“
„Netroufal jsem si říct o peníze,“ otočil se Jack. „Měl jsem strach, abych Vás nepřivedl k osobnímu bankrotu. U nás v rodině na tom tak špatně s financemi ještě nejsme.“
„Fajn,“ odsekl Snape uraženě. „Jak myslíte.“ A schoval peníze zpátky do šuplíku. Za tohle si může Talking sám. Pokud má tolik peněz, ať si s nimi dělá, co chce.
„Tak raději zmizte,“ doporučil mu.
A za Talkingem zaklaply dveře.
To si opravdu pomohl. Asi si promluví s ministrem. Přece po něm nemohou chtít, aby spolupracoval s takovým idiotem. Talking není žádný asistent. S ním se nedá spolupracovat. Nikam to spolu nemohou dotáhnout. Zapřísáhne se Kingleymu, že jestli projekt zkrachuje, pak jen zásluhou toho debilního chlapce.
***
Od snídaně Jacka ten den nespatřil. Kolem šesté večer zamířil do laboratoře. Vkročil do prázdné místnosti. Na stole tam stály dva šálky a konvice, ze které je ještě kouřilo. Když přistoupil blíž, všiml si, že v jednom šálku je čaj a v druhém horká čokoláda.
Jack byl ve vedlejší místnosti. Snape se tam okamžitě vydal.
„Pane Talkingu, můžete mi říct, co tu dělá ta čokoláda na mém stole?“
„To je moje, pane,“ odpověděl mladík klidně. „Taky jsem si chtěl něco uvařit.“
„V mojí pracovně? Na mém stole? V mojí konvici? A v mém šálku?“
„Ve Vašem hradě, na Vašich pozemcích, ve Vašem státě,“ pokračoval Jack.
„Co to máte vůbec za knihu?“ zavrčel Snape. „Kdo Vám dovolil číst si, když máte práci! A co je to tu za bordel? Vždyť to tu vypadá… Naprostý chaos. Říkal jsem ty přísady seřadit! A ne je nepřehledně pomíchat!“
„Já se snažím,“ opravil ho Jack.
Snape zavrčel. „Kdo se tu má vyznat?“
„Já?“ špitl Jack. „Stejně pro ty přísady budu chodit já, takže si je můžu seřadit, jak chci.“
„Chaoticky a nesouvisle. V tomhle tak něco najdete,“ ušklíbl se Snape. „Na co máte tu knihu?“
„No, jsou tu popsány nějaké bylinky a přísady,“ odpověděl Jack a natáhl se po nějaké skleničce.
„Tak Vy je ani nepoznáte?“ zasyčel nakvašeně.
„Ani ne,“ odpověděl Jack ledabyle a nalepil na skleničku nějaký štítek. Vytáhl brk a začal něco psát.
„Dost! To snad nemyslíte vážně!“ zakřičel Snape najednou tak prudce, že chlapec nadskočil a skleničku upustil. S třísknutím se rozbila o podlahu a její obsah vytvořil tmavě zelenou loužičku.
„Chcete říct, že to jste takhle zjebal všechny přísady? Tohle nebyla kyselina blahovičníková, ale výtažek z muchomůrky zelené. To vážně nepoznáte?“
„Vypadalo to stejně,“ špitl Jack bázlivě. Aspoň ten jeho výkřik měl nějaký účinek.
„Běžte raději pryč, než něco zmrvíte ještě víc,“ zasyčel Snape a Jack kolem něj prošel se sklopenou hlavou do laboratoře. Snape si povzdychl a rozhlédl se kolem. Kolik toho ještě pokazil ten chlapec? Asi mu chce vážně přivodit nějakou mrtvici. Možná ho chce fakt zabít. Raději to udělá sám.
Kouzlem odstranil tekutinu rozlitou po podlaze a vrátil se do laboratoře. Tentokrát přistoupil ke stolu, na kterém stály kotlíky.
„Na co jsou ty kotlíky?“ zavrčel prohlížeje si nové pomůcky.
„Na lektvary?“ špitl Jack nesměle.
„Já jsem říkal, ať kupujete nové?“ zavrčel Snape a byl zlostí bez sebe.
„To nejsou nové, ale ty staré,“ opravil ho Jack.
„Já, že nepoznám nové a staré kotlíky? Nedělejte si ze mě blázny!“
„Včera jsem Vám říkal, že ty staré vyčistím a budou vypadat jako nové. A vidíte, že jsem měl pravdu! Ani Vy jste to nepoznal.“
Snape na něj vrhl vražedný pohled. „To by stačilo!“
Udělal pár kroků a během zlomku sekundy stál těsně před Jackem.
„Ale ty kotlíky nejdou vyčistit,“ špitl skoro neslyšně. „Jediný způsob, jak udělat, aby byly jako nové, je koupit nové.“
Snape přiblížil svou tvář k jeho. Jack uhýbal pohledem a Snape si všiml, že se třese po celém těle. Měl strach a Snape cítil uspokojení.
„Zítra,“ zavrčel, „ty kotlíky vyčistíte znovu. Tyhle nové můžete vyhodit. Nechci je. Zítra uvaříte Leštící lektvar a použijete jej na ty špinavé kotlíky. Rozumíte? Tohle jsem myslel. Vyčistit je kouzly. Uvidíte, že teprve pak budou jako nové.“
„Ano, pane,“ špitl Jack.
Pak se Snape vzdálil a natáhl se po čaji.
„Ani nevím, jestli bych to měl pít. Kdoví, co jste ještě pokazil,“ zavrčel.
„Tak to nepijte,“ doporučil mu Jack. „Příště nebudu muset aspoň vařit další.“
„To tak,“ řekl Snape spíš sám pro sebe a usrkl si. Sotva ale tekutinu ochutnal, vyplivl ji zpátky. „Co je tohle zase za břečku?“
„Bylinkový čaj,“ odvětil Jack.
Snape si unaveně povzdychl. „To tedy ne. Jak dlouho jste ten čaj luhoval?“
„Nevím,“ špitl Jack. „Zapomněl jsem na něj.“
Snape zlostí zavrčel. „Raději odsud vypadněte.“
„Teď hned!“ vykřikl zlostí, když Jack zůstal stát zkoprněle na místě. Teprve pak Jack poslechl. Prošel rychle kolem něj a zmizel mu z očí.
S tímhle chlapcem to bude vážně těžké.