04. Rodinná oslava
Onen incident s Malfoyem se po několika dnech částečně vysvětlil, neboť mu Harry prozradil, že jeho parťák byl při jedné z akcí zraněn a odstaven mimo službu. Bystrozorské vedení k němu tedy dočasně přidělilo Malfoye. Rona tato novinka nijak nepotěšila, a když to Harry postřehl, ujistil ho, že sám z toho není příliš nadšený, ale bohužel to nebylo jeho rozhodnutí, ale rozhodnutí jeho šéfa, které musí respektovat. Ubezpečil zrzka, že on by nikdy s Malfoyem dobrovolně nespolupracoval.
Ron mu ale příliš nevěřil, hlavně ne potom, co viděl v archivu. V paměti mu utkvělo, jak důvěrně se k sobě chovali. Ta tam byla jejich letitá rivalita a zášť, a i když Harry pokračoval v jejím předstírání, Ron věděl, že se mezi těmi dvěma něco změnilo. A vzhledem k tomu, že Harry nic nepřiznal, očividně by se mu ta změna nelíbila, neboť jeho přítel raději mlčel a dál směle tvrdil, jaký je Malfoy mizera.
Toho krásného podzimního dne se sešli v Doupěti, které se zdálo ještě menší než obvykle, protože vměstnat do tak skromného obydlí celou početnou rodinu Weasleyových nebyl vůbec snadný úkol. Byl Halloween a Doupě překypovalo radostí a veselím. Dostavila se Ginny a Michael Corner, Hermiona a Percy, Fred a George, Bill, Fleur a Victoire a taky se k nim připojili i Remus a Tonksová se svým malým Teddym. Všichni byli tak šťastní.
Vždycky se zdálo, že si Harry jejich rodinné oslavy užívá, neboť u Dursleyových neměl tu příležitost. Bylo to pro něj něco nového a úžasného. Očividně miloval tuto příjemnou rodinnou atmosféru a cítil se u nich jako doma. Ale dnes měl Ron dojem, že tyto oslavy jsou pro Harryho už jenom nudnou součástí jejich vztahu.
Při příchodu se Ron objal s rodiči a stejně vřele se s nimi přivítal i Harry. Zrzek měl pocit, že zatímco jejich vztah prošel radikální změnou, nic se nezměnilo na Harryho vztahu k jeho rodičům. Proč je to jenom on, kde komu se chová jeho přítel jinak?
Jakmile se shromáždili všichni pozvaní hosté, zasedli k slavnostnímu obědu. Ron seděl těsně vedle Harryho, ale Harry si ho nevšímal.
„Slyšel jsem, že teď děláš s Malfoyem, Harry,“ ozval se Ronův otec.
„Ano, pane Weasley,“ přitakal oslovený.
„Je to jenom dočasné,“ vložil se do toho Ron. „Harryho parťák se zranil a je na rehabilitaci.“
„Já slyšel, že se už nevrátí,“ pronesl Percy překvapeně. „Prý nebude schopný ve své dosavadní práci pokračovat. Myslel jsem, že vás s Malfoyem přiřadili k sobě natrvalo.“
Ronovi zaskočilo sousto v krku. O tom se Harry ani náznakem nezmínil.
„Ano,“ přikývl opět Harry. „Pracujeme spolu, ale není oficiálně potvrzeno, že by to tak mělo být i následující měsíce. Zatím to je pouze operativní řešení.“
Ron se rozkašlal a vyplivl sousto, které se mu se vzpříčilo v krku. Natáhl se po sklenici s dýňovou šťávou. Proč mu Harry lhal?
Úplně ztratil chuť k jídlu, takže se matce zdvořile omluvil, že i když je její pečeně vskutku vynikající, tak ji kvůli žaludečním problémům nedojí.
„A co ty, bráško?“ obrátil se k němu George nečekaně. „Pořád bez práce? Stále děláš domácího skřítka?“
Ron zrudl. Dvojčata se mu ustavičně posmívala, že nemá pořádnou práci. A i když měla pravdu v tom, že je neschopný si něco najít, nepotřeboval, aby mu to připomínala.
Před dvěma lety se s Harrym ucházeli o pozici bystrozora společně, ale Ron při zkouškách selhal. Nastoupil tedy v obchodě, který vedla dvojčata, ale jeho bratři ho museli propustit kvůli pracovnímu selhání. Jednou zničil omylem dosti drahou zásilku, podruhé napsal do účetní knihy špatnou částku. Tak zlé by to ovšem nebylo, kdyby na onu chybu místo dvojčat nepřišel až Odbor pro finanční kontrolu. Bylo přirozené, že po takovém průšvihu dostane okamžitou výpověď.
Ať už se hlásil kdekoli, neměli o něj zájem, takže se rozhodl, že zůstane v domácnosti a bude se starat o Harryho. V ten moment to považoval za smysluplnou činnost a Harry neprotestoval, když po namáhavé práci bude na něj doma čekat otevřená náruč a večeře na stole. Jenomže co když jeho přítel změnil názor? Co když se stydí, že si nedokázal najít práci a je na něm závislý? Ostatní se právě kvůli tomuto zrzkovi často posmívali.
Po obědě se Hermiona a Percy vytáhli se senzační novinkou. Hermiona se pochválila nádherným zásnubním prstenem a Fleur, Tonksová i Ginny byly přímo nadšené. Zahrnuly dívku svou pozorností a se zaujetím si prohlížely šperk na jejím prsteníčku. Naproti tomu se mužské osazenstvo shluklo kolem Percyho.
Ron svému bratrovi upřímně poblahopřál. Hermiona byla dobrá volba, znal ji tolik let, aby věděl, že bude Percymu dobrou manželkou a přítelkyní. Poté se ale vzdálil, neboť se cítil osamělý.
Procházel se po zahradě a najednou si vzpomněl na první léto, které trávil Harry u nich v Doupěti. Bylo jim dvanáct. Přiletěli starým Fordem Anglií a matka zuřila. Pamatoval si, jak zažili spoustu legrace při odtrpaslíkovávání zahrady.
Když si vzpomněl, jak společně hrávali famfrpál, dostal se opět k vlastní neschopnosti. Už tehdy se začala projevovat. Například při hraní famfrpálu - vždycky byl otřesný hráč. Věděl, že jeho vinou Nebelvír prohrál několik důležitých zápasů. Nemohl se srovnávat s Harrym, který tu hru miloval stejně, jako v ní vynikal. Pro Harryho znamenal famfrpál hodně a prohra jeho mužstva byla pro něj velkým zklamáním. Nikdy však Ronovi nic nevyčítal.
Naopak, vždycky to byl on, kdo ho povzbudil. Když měl o sobě pochyby, byl to Harry, kdo mu řekl, že to dokáže. I tak zrzek zklamal a právě teď si nebyl jistý, jestli se Harry celou tu dobu jenom nestyděl, že nejhorší hráč jejich mužstva je zároveň jeho nejlepší přítel.
A možná se za něj stydí až dosud. Vždyť je úplně obyčejný a v ničem nevyniká. Co by na něm mohl Harry obdivovat?
Posadil se na lavičku u stromu, na kterém si s bratry vybudovali dřevěný přístřešek. Zdálo se mu to tak dávno, kdy byl malým bezstarostným chlapcem, který se ničím netrápil. Teď měl pocit, že mu ubližuje celý svět.
„Všechno v pořádku, Rone?“ přisedl si k němu Bill, jeho nejstarší bratr. Dělila je spousta let a kvůli velkému věkovému rozdílu si nikdy k sobě nevytvořili hlubší vztah. Vše se změnilo až poslední rok boje proti Voldemortovi.
„Samozřejmě,“ odvětil ztěžka.
„Nepřemýšleli jste s Harrym o registrovaném partnerství?“
Ron se smutně usmál. V poslední době s Harrym skoro nemluvili. Jak by se pak mohli bavit o tak zásadních tématech?
„Na to je moc brzy, Bille. Některé vztahy potřebují čas. Je nám s Harrym dobře i bez papírů.“
„Taky jsme měli s Fleur období, kdy jsme si mysleli, že náš vztah nemá budoucnost.“
„Ale já Harryho miluju,“ bránil se zrzek horlivě. „Máme se skvěle. Opravdu je všechno v pořádku.“
Zvedl se a zamířil k záhonu, jen aby nemusel čelit dalším Billovým otázkám.
Jeho bratr měl pravdu. Má jeho vztah s Harrym vůbec nějakou budoucnost? Nedokázal si představit, že by takhle žili několik dalších let. To prostě nešlo. Jenomže horší bylo, že to nešlo ani bez něj.
O chvíli později se vrátil na slavnost a tvářil se, že je všechno v pořádku. Všichni se výtečně bavili, tancovali a popíjeli. Zatímco on si hrál s dětmi, Harry postával chvíli s Remusem, chvíli s jeho otcem či Billem. Zrzek jenom doufal, že si nikdo nevšimne, že on a Harry se drží od sebe. Nepřál si, aby věděli, že mají problémy. Stále doufal, že tahle krize přejde a všechno bude zase jako dřív.
„Ach, Rone, jsem tak šťastná,“ pravila mu matka dojatě, když jí pomáhal v kuchyni s dezertem. „Další svatba v rodině.“
A pak se natáhla po svém synovi a přitáhla si ho do náruče. Ron se nebránil. Právě naopak, potřeboval cítit teplo něčí náruče, když mu chyběla ta Harryho.
„Rone, ty pláčeš,“ podivila se žena, když svého syna odtáhla.
„To nic, maminko,“ utřel si zrzek slzy, „jsem jenom dojatý. Je skvělé, že se bude Hermiona vdávat.“
„Ale ty můj hlupáčku,“ přitáhla si ho matka opět k sobě.
Když přišli toho večera domů, byl Ron šíleně unavený. Nikdy by ho nenapadlo, jak vysilující je přetvářka. Celý den zoufale předstíral, jak je šťastný, ale ve skutečnosti se cítil hrozně. Když viděl štěstí druhých, tváří v tvář pravdě připustil, že se s Harrym trápí a je s ním nešťastný.
„Rone, o tom s Malfoyem jsem ti chtěl říct,“ promluvil Harry, když svlékli cestovní pláště a posadili se na gauč.
„To nic,“ usmál se Ron a vnímavý člověk by v jeho úsměvu postřehl něco smutného, jenomže Harry se k takovým lidem nikdy nepočítal. „Asi jsi na to zapomněl.“
„Jo, zřejmě máš pravdu,“ souhlasil černovlasý muž.
„Dáš si kávu?“ zeptal se zrzek, aby měl důvod nebýt s Harrym v jedné místnosti. Cítil, že v jeho blízkosti nemůže dýchat, že má srdeční potíže, že něco silně drtí jeho útroby.
Harry přikývl a on zmizel v kuchyni. Postavil vodu a pak se natáhl do vrchního regálu pro krabičku se směsí na kávu. Náhle k němu přistoupil Harry a udělal něco, o čem si zrzek myslel, že jeho přítel neudělal celou věčnost. Zezadu ho objal kolem pasu a přivinul ho k sobě.
„Rone,“ zašeptal mu smyslně do ucha, „co kdybychom si dneska vynahradili všechno, co jsme zameškali?“
Zrzkovi proběhlo páteří vzrušení a s překvapením se otočil ke svému milenci. Harry ho políbil na ústa a zrzek mu padl kolem krku. Schoulil se do jeho náruče a poddával se jeho dotykům.
Mýlil se. Jejich vztah se nerozpadá. Harry ho právě teď líbá, a to znamená, že ho miluje a všechno je tudíž v pořádku. Jak mohl být tak hloupý a myslet si opak?
Voda v konvici už dávno vřela, ale ani jeden z nich jí nevěnoval pozornost. Harry ho pomalu svlékl a otočil zády k sobě. Zrzek se opřel o kuchyňský stůl a roztáhl nohy. Chtěl to tolik, že myslel, že umře, když to Harry neudělá teď hned. Nemusel ho šetřit. Klidně by svolil, aby si ho vzal i násilím, protože umíral touhou po Harryho blízkosti.
Když do něj začal Harry přirážet, byl tak šťastný, až se mu chtělo samým štěstím brečet. Připadal si hloupě, že si ještě před několika dny myslel, že je něco špatně, protože nebylo.
Toho večera, když ulehal do postele, si ho Harry přitáhl k sobě do náruče, kde se Ron cítil bezpečně. Někdy se mu zdálo, že Harryho miluje každým dnem víc a víc. To ale považoval za nemožné, neboť ho nemohl milovat už více, než ho miloval nyní. Pro jejich lásku by obětoval úplně vše. Zavrtěl sebou a objal Harryho vypracovaný hrudník. Tohle bylo jeho nejoblíbenější místo.
Jenomže všechno se rozplynulo jako pára nad hrncem. Druhého dne si uvědomil, že uvěřil pouhé iluzi. Harry dělal jenom to, co se od něj očekávalo. Sem tam Rona políbil, aby se neřeklo, ale zrzek cítil, že v tom polibku není tolik něžnosti a lásky jako dřív. Když se milovali, bylo to také jiné. Harry vynechával něžnosti, polibky, doteky a omezil se jen na pronikání do jeho těla. Nešeptal mu přitom něžná slůvka, jak míval ve zvyku.
Ron byl zoufalý, ale pořád doufal, že je to jen přechodný stav. Namlouval si, že se na to soustředí možná až příliš. Byli spolu už dlouho. Vážně si myslel, že jejich vztah bude pořád stejný jako na začátku?
Kvůli tobě potečou slzy, slzy potečou jenom pro tebe. Tolik tě chci, ale ty se nikdy nedozvíš, jak moc tě potřebuji. Slzy potečou, pokud mě nepotřebuješ. Slzy potečou, ach, prosím věř mi. Tolik tě chci. Nikdy se nedozvíš, jak moc tě potřebuji. Tak dlouho, dokud bude nad námi měsíc, budeme my dva. Pokud jsme si ty a já byli předurčeni, řekni, že mě miluješ a já budu tvůj jediný. Slzy potečou. Neutíkej a neschovávej se. Slzy potečou, stůj po mém boku. Tolik tě chci, ale ty se nikdy nedozvíš, jak moc tě potřebuji.
A/N: Shakin Stevens Teardrops
Teardrops will fall because of you. Teardrops will fall for only you. I want you so. You'll never know how much I need you. Teardrops will fall if you don't need me. Teardrops will fall, oh please believe me. I want you so. You'll never know how much I need you.
As long as there's a moon above there will be the two of us. If you and I were meant to be, tell me you love me and I'll be your only.
Teardrops will fall. Don't run and hide. Teardrops will fall. Stay by my side. I want you so. You'll never know how much I need you.