12. In flagranti
Nejen protože se doma nudil, ale hlavně protože se tam cítil jako v kleci, začal Ron navštěvovat kurzy vaření. Ne že by neuměl vařit. Za tu dobu, co byli s Harrym, se z něj stal docela obstojný kuchař, ale toužil přiučit se něčemu novému, a tyto kurzy se jevily jako ideální příležitost. Navíc to byl další ze způsobů, jak se vyhnout Harrymu a přitom nevzbudit podezření. Vybral si odpolední kurzy, aby byl pryč, až se Harry vrátí z práce. Vždycky mu připravil teplý pozdní oběd, než odešel. Pokud se Harry nezdržel „v práci“, chodil domů kolem čtvrté hodiny. V té době už Ron mířil na další lekci a vracel se až v sedm večer, takže se mu podařilo ukrojit část dne, kterou by za jiných okolností byl nucen strávit s Harrym.
Ten osudný den dorazil do známé budovy a zamířil do obvyklých prostor, ale zastavila ho cedule na dveřích hlásající: z provozních důvodů lekce zrušena, omlouváme se. S povzdechem se otočil a zamířil zpátky domů. Nedalo se nic dělat, bude se s Harrym dívat na televizi nebo bude zase uklízet.
V zámku zarachotil klíč a Ron vešel do společného bytu. Zavřel za sebou a chtěl odložit kabát, když si všiml pláště na věšáku. Nebyl jeho a dokonce ani Harryho. Nemohl patřit nikomu, koho znal, protože nikdo z jejich přátel nenosil tak drahé věci. U botníku stály cizí boty. Až v té chvíli zaslechl zvuky z ložnice - podezřelé zvuky. Dveře byly pootevřené. Věděl, že by to dělat neměl, ale přesto se nenápadně plížil ke dveřím. Po pár krocích se dovtípil, co se tam musí dít. O tom, že se nemýlil, se přesvědčil, jakmile stanul na prahu. Načapal Malfoye v jejich posteli a Harry ležel na něm. Ronovi se udělalo nevolno.
Jak ho jenom mohl přivést až k nim do bytu? Do jejich postele! Ať už dělal Harry cokoli, Ron mu to toleroval, ale tohle už hraničilo s drzostí.
Oba milenci byli zaneprázdněni sami sebou, čemuž se Ron vůbec nedivil, takže si nevšimli, že se u dveří mihla něčí postava. Ron si znovu obul boty a vypařil se z bytu, jako by tam nikdy nebyl.
Nevěděl, kam má jít. Neměl kam jít. Domů nemohl a nemohl ani k rodičům či přátelům. Cítil se na umření a oni by ho zahrnuli jenom dalšími zbytečnými otázkami, na které nechtěl odpovídat. Zamířil tedy do baru. Nikdy nepil ani nekouřil, ale jiné vhodné místo ho nenapadlo. Objednal si brandy a obrátil ji do sebe. Neulevilo se mu, ale s tím mohl počítat. Copak to může spravit jedna sklenička tvrdého alkoholu?
Objednal si druhou.
„Ahoj,“ přisedl si vedle něj na barovou židli neznámý mladík. Nutno podotknout, že pohledný.
„Nazdar,“ odpověděl mu Ron lhostejně a natáhl se po druhé skleničce brandy.
„Co piješ?“ zeptal se cizinec s úsměvem na tváři.
Ron na něj hleděl jako na zjevení. Nemohl tomu uvěřit. Tenhle pohledný mladík s ním flirtuje a zve na panáka? Celou dobu se divil, co na něm vlastně Harry vidí. Připadal si neatraktivní. A teď s ním flirtují!
Mladík objednal dvakrát Martini. Ron mu věnoval zhnusený pohled, hodil na pult bankovku a zmizel. Bylo mu z toho na zvracení. Nemohl tomu uvěřit.
Nestál o žádný románek ani o zážitek na jednu noc. Miloval Harryho. Přestože ho jeho přítel podváděl, nikoho jiného nechtěl. Harry mu mohl být nevěrný, s kým chtěl, ale on mu nedokázal oplácet stejnou mincí. Nebyl to jeho styl a bylo mu to proti srsti. Neviděl nic úžasného na takovém dobrodružství. On nebyl podrazák. Miloval.
Přemístil se do Doupěte. Bylo na něm vidět, že je rozrušený. Nesnažil se ten fakt popírat, a když se ho matka začala vyptávat, co se stalo, řekl, že se s Harrym pohádali. Už nešlo dál lhát, a tak si vymyslel hádku. Hádky bývají běžnou součástí každého vztahu, takže usoudil, že je to bezpečnější, než kdyby přímo řekl, že Harry píchá s Malfoyem.
Matka ho uklidňovala a snažila se mu být oporou. Za tuhle lásku a starostlivost ji miloval. Uvědomil si, že to ona je jeho vzor. Manželství jeho rodičů mu bylo příkladem - takhle si vždy představoval harmonický vztah. To proto zůstal doma, aby se mohl starat o domácnost. Viděl to u své matky.
„Mami,“ oslovil ji, zatímco ona připravovala večeři pro svého muže a on seděl u stolu. „Nelitovala jsi někdy, že jsi zůstala doma, aby ses starala o domácnost?“
„Samozřejmě že ne, drahoušku,“ odpověděla mu.
„Neměla jsi někdy pocit, že jsi odstrčená? Nezdálo se ti někdy, že tátovi vadí, že nemá manželku, na kterou by mohl být hrdý kvůli jejím pracovním úspěchům? Neměla jsi pocit, že jsi méněcenná, protože jsi jenom doma a uklízíš?“
„Rone, drahoušku, co je to za hloupé řeči. Ovšemže ne. Tvůj otec mě miluje, vždycky mě miloval. Dohodli jsme se, že on bude pracovat, zatímco já se postarám o vás. Nikdy jsem si nevšimla, že by mu to vadilo. Právě naopak, je šťastný, že na něj doma čeká milující rodina.“
Ron se smutně usmál. Jenomže oni nejsou milující rodina. Nemají děti, takže na Harryho čeká doma jenom jeden nijak zvlášť krásný zrzek s večeří. Šílená nuda. Není divu, že je Harry raději s Malfoyem.
„Rone, drahoušku,“ chytla ho matka za ruce a přisedla si k němu, „děje se něco? Je všechno s Harrym v pořádku?“
Ron měl nutkání se rozbrečet. Nechápal, proč takový model fungoval mezi jeho rodiči, ale s Harrym už ne. Co dělá špatně? Opravdu jeho otec netoužil po jiné ženě? Opravdu nikdy neměl pocit, že žije ve stereotypu, když ho každý večer čeká doma ta samá žena s večeří?
„Všechno je v pořádku, mami,“ usmál se na ni smutně. „Jenom… ta hádka, ale nic to nebylo. Vrátím se domů a urovnám to, nemusíš mít starosti. Asi jsem reagoval trochu přehnaně. Nechci, aby se na mě Harry zlobil.“
Matka ho pohladila po tváři. „Harry tě má strašně rád, miláčku.“
A přestože si to Ron zakázal, neudržel se a konečně se rozbrečel. Jeho matka očividně nechápala, co řekla špatně. Přivinula svého syna na svůj objemný hrudník a začala ho konejšit jako tříleté dítě. Hladila ho po tváři a kolébala.
„Rone, co se děje? Jsem tvoje matka, nechceš mi to říct?“
Věděl, že nemůže, nepochopila by to. Nedokázal si představit své rodiče v podobné situaci. Byl si jistý, že jeho otec by matku nikdy nepodvedl. Jeho otec nebyl ten typ. Občas se zdálo, jako by ho vlastní žena ovládala. Podřizoval se jí, ale přitom to dělal z lásky. Harry takový nebyl.
„To nic, mami,“ uklidňoval ji. „To jenom ta hádka. Dost mě to vzalo. Harry to tak nemyslel. Vím, že mi nechtěl ublížit. Vrátím se domů, vyříkáme si to a všechno bude zase v pořádku, věř mi. Jsem jenom hloupý a sentimentální. Moc si to beru, vím, že bych měl mít větší nadhled. Jsem moc vztahovačný, to je vše.“
Molly velmi nerada viděla, když se některé z jejích dětí trápilo, a Ron jí dělal skutečně velké starosti. Tvářil se, že to není nic vážného, ale ona viděla, že ho to opravdu trápí. Jenom nevěděla, jak mu pomoct, když se jí nechtěl svěřit. Mohla mu jenom poskytnout své rameno, na kterém se mohl vyplakat, a otevřenou náruč, ve které by ho zahřála svou mateřskou láskou.
Ron se vrátil domů až pozdě večer. Kdyby mohl, nevracel by se. Mohl by přespat u svých rodičů, ale věděl, že by byl nucen čelit jejich otázkám, a to si nepřál. I kdyby se ho na nic neptali, jasně by svým gestem naznačil, že něco není v pořádku a on nechtěl, aby něco tušili.
Harry se tvářil, jako by se nic nestalo. Ron se s vypětím všech sil snažil o totéž, ale když měl jít spát, před očima mu vyvstal obrázek Harryho a Malfoye v jejich posteli, jak se po sobě plazí. Bylo mu z toho špatně a omluvil se Harrymu, že bude spát v obýváku. Nemohl ležet v posteli, kde se odehrávaly ty otřesné události. Naneštěstí se pouhý pocit na zvracení stal skutečností, takže nepotřeboval ani výmluvu.
Následující den jako první věc, kterou po probuzení udělal, bylo, že převlékl na posteli prostěradla a vypral povlečení. Moc to ale nepomohlo, protože když si tam lehl, neustále se mu vracel obrázek ze včerejšího večera. Propadl záchvatu pláče. Tohle se už nikdy nespraví.
Harry toho ničemu začal vodit k nim domů! Uvažoval, že je to jeho chyba. Kdyby nezačal chodit na ty pitomé kurzy, neposkytl by Harrymu příležitost. Mohl si za to sám.