12. Nečekaná návštěva
Již předešlého dne dospěl Ron k rozhodnutí, že se vánočního večírku na Malfoy Manor ani v nejmenším neúčastní. Dopis, ve kterém se omlouval z účasti na dané akci, ovšem poslal až dnes, aby vzbudil dojem, že své rozhodnutí pečlivě zvážil. Nechtěl být nezdvořilý a ihned odmítnout. Myslel si, že tím celá záležitost ohledně Malfoyovic rodiny končí. Jak se mýlil!
„Rone,“ oslovila ho matka, zrovna když pekli poslední várku vánočního cukroví. Zrzek se právě patlal s těstem. „Myslím, že k nám jde Malfoy.“
Ron ustal v činnosti a překvapeně pohlédl na svou matku, která zírala z okna. Vytřeštil na ni oči, jako by nevěřil vlastním uším a tázavě zvedl obočí. „Co ten tady chce?“
„To se ptáš mě?“ odbyla ho matka. „Já se s ním nevídám.“
„Mami, jenom jsme se náhodou potkali,“ bránil se dotčeně. Rozhodně nebyla pravda, co jeho matka naznačovala. Luciuse Malfoye potkal v uplynulém půlroce pouze třikrát a netoužil se s ním setkávat častěji a pravidelněji.
Chňapl po utěrce, aby setřel ze svých rukou mouku a mastnotu. Mezitím se ozvalo klepání na dveře. Když to jeho matka ignorovala, udiveně na ni pohlédl. „Ty neotevřeš?“
Chápal, že Malfoy není u nich kdovíjak vítanou návštěvou, ale jeho matka se nikdy nechovala vyloženě nepřátelsky. Byla ochotná přijmout kdekoho a chovat se k němu jak nejzdvořileji uměla.
„Já?“ pronesla nevěřícně a její hlas se rozlehl kuchyní. „Myslela jsem, že chce mluvit s tebou.“
Polilo ho horko. Samozřejmě měla pravdu. Byl si jistý, že Lucius je tu kvůli němu, a taky tušil, o čem bude řeč. Jenomže se domníval, že nepříjemné setkání aspoň o pár vteřin oddálí, než jeho matka uvítá hosta. Bohužel se tak nestane.
A tak se poněkud sklesle vydal ke vchodovým dveřím, aby čelil tomu otravnému muži. Když otevřel, spatřil vysokou, štíhlou postavu. Polkl. Proč to tomu chlapovi muselo vždycky tak slušet? Lucius byl elegantní, šarmantní a charismatický kouzelník. Úplně jiná třída oproti Cormacovi McLaggenovi.
„Dobrý den, neruším?“ usmál se pan Malfoy vlídně. Ron se proklínal za svou slabost. Lucius Malfoy ho dokázal odzbrojit jediným úsměvem.
„To je v pořádku, pane,“ odpověděl. „Pojďte dál.“
Když ho Lucius míjel, chtěl se s ním pozdravit stisknutím ruky. Ron ho ale zdvořile odmítl, že právě pracoval s těstem a má umazané ruce. Na potvrzení svých slov si je začal znovu utírat do utěrky, kterou měl s sebou. Byl za to rád, neboť ji mohl mnout v rukou. Byl strašně nervózní a ruce se mu potily.
Uvedl pana Malfoye do prosté, leč obyčejné kuchyně, které vévodil velký krb.
„Prosím, posaďte se,“ pokynul ke stolu, za kterým bylo několik židlí.
V té chvíli si uvědomil svou chybu. Všechny židle byly obsazené. Na jedné vězel plech s cukrovím, na druhé mísa s těstem, na další měl položené svršky.
„Ehm,“ dostal ze sebe s rozpaky, „promiňte.“ A vrhnul se k nejbližší židli, aby uvolnil místo vážené návštěvě.
„Omluvit bych se měl já. Přicházím nevhod. Měl jsem se ohlásit,“ kál se host.
„Ale ne, to… prosím, tady,“ ukázal na židli, kterou právě zbavil nepatřičných věcí.
„Děkuji,“ přijal Lucius nabízené místo a posadil se. Na obyčejné dřevěné židli v docela malé prosté kuchyni vypadal jaksi nepatřičně. Ron se najednou styděl za svůj domov. Všechno v něm bylo chaotické a prosté, měl pocit, že se musel před panem Malfoyem totálně ztrapnit. Po tomto uvedení do Doupěte Malfoy jistě přehodnotí svůj vztah k jejich rodině a dětem a nebude se chtít stýkat s někým, kdo žije někde, kde to podle něj musí vypadat jako na smetišti.
„Takže,“ odkašlal si Ron, „čemu vděčíme za vaši návštěvu?“ Ztěžka vydechl. Byl nervózní a chtěl už to mít za sebou. Dřív než dostane příležitost ztrapnit se ještě víc.
„Jde o ten vánoční večírek,“ odpověděl muž ležérně.
„No jistě, ano,“ přikývl zrzek, „tedy – mrzí mě to, ale nemůžeme se zúčastnit. Máme jiné plány.“
„Kdybych termín posunul o den, vyhovovalo by vám to?“ zeptal se Malfoy a provrtal ho svým pohledem.
„Tedy, já…“ zakoktal se Ron, kterého Luciusova otázka zaskočila. Nepočítal, že bude tak těžké se ho zbavit.
„Či snad o dva?“ naléhal Malfoy.
„Pane Malfoyi, já… zřejmě jsme si špatně rozuměli, ale já… víte, myslím, že bude lepší, když se naše rodina vašeho večírku nezúčastní.“
„Ach tak, jsou za tím osobní důvody.“ Na jeho tváři se objevilo náhlé pochopení a Ron postřehl náznak zklamání v jeho hlase. „Takže nevraživost mezi našimi rody stále pokračuje?“
„Ne, pane Malfoyi, tak to nesmíte chápat. Chci říct, že by se nehodilo, kdybychom se tam ukázali. Víte, já…“
„Prosím, neodmítejte mě,“ přerušil ho Lucius svou prosbou. Bylo tak zvláštní, když Malfoy o něco prosil, že to Rona úplně vykolejilo. „Vím, kolik nenávisti a zášti je mezi našimi rodinami, ale alespoň jednou v roce bychom mohli zapomenout na všechny křivdy a ústrky a sejít se jako přátelé. Neměli bychom si vzít příklad z našich dětí? Člověk neznalý situace by je považoval za sourozence. Copak si nezasloužíme druhou šanci?“
Zrzek začal nebezpečně rudnout. Hlavou mu blesklo, kam se poděla jeho matka. Zrovna teď by potřeboval její pomoc. Byla to rázná žena, věděl, že by dokázala dát panu Malfoyovi takovou odpověď, o které by se nedalo pochybovat, že je definitivní. Na druhou stranu měl strach, že by mohla pana Malfoye svým přístupem urazit. Luciuse považoval za laskavého a milého muže, jehož nabídka se dala jenom těžce odmítnout. Jenomže on odmítnout musel. Přitom se ovšem nechtěl nijak dotknout jeho citů.
„Prosím vás o to,“ dodal blonďák, když zrzek dlouho mlčel.
„Ehm,“ povzdechl si bezradně. Malfoyovi se nedalo odolat. Navíc - kolik lidí se mohlo pochlubit tím, že je Lucius Malfoy o něco prosil? „Možná… totiž… já… pokud si to přejete.“
„Ovšemže přeji,“ zazářily Luciusovy oči a na jeho tváři se objevil vítězný úsměv. „Bylo by mi ctí uvítat vás mezi našimi hosty.“
„Ehm, hosty?“ zarazil se.
„Samozřejmě jsem pozval několik rodinných přátel,“ vysvětloval Lucius, „ale ujišťuji vás, že všechno proběhne hladce. Zaručuji se vám, že vás nikdo nebude urážet ani ponižovat. Všechno beru na vlastní zodpovědnost. Vynasnažím se, abyste se cítil u nás příjemně.“
„Podívejte, já do vaší společnosti nepatřím,“ pokusil se o poslední záchranu Ron. „Možná bychom přece jenom neměli…“
„Rozumím, že vaše rodina patří do jiné společenské vrstvy, ale zahoďme všechny předsudky a konvence, oba jsme pouze lidé. Řešíme stejné problémy, ať už patříme do kterékoliv vrstvy. Vy se staráte o své děti, já zase o svého vnuka, tolik se přece nelišíme. Oběma nám záleží na našich rodinách.“
„To ano, ale… nevím, o čem bych hovořil s vašimi hosty. Víte, politika a finance není zrovna mé téma a…“
„To chápu, ale uvědomte si, prosím, že situace mé snachy je podobná. Já vím, že nemáte příliš pochopení a soucitu pro ženu, která si lépe nepohlídala svého manžela, ale ani její pozice nebude nejsnazší. Opustil ji manžel a hrozí jí rozvod, který se v naší společenské vrstvě považuje za skandál. Když už se jednou spojí dva rody, mělo by to tak zůstat. Navíc Draco utekl za jiným chlapem a nepochybně víte, jak nepříjemné to pro ni musí být. Přemýšlel jste, jak si bude připadat před ostatními relativně šťastnými manželkami? Ať už budou mít dost slušnosti, aby se tomuto tématu vyhnuly, jistě ji budou bedlivě sledovat a čekat na každou její chybu. A přesto s večírkem souhlasila. Statečně se ujala role hostitelky. To vše jenom kvůli svému synovi. Snad byste taky mohl udělat podobnou laskavost pro své děti. Zaručuji se vám, že s vámi bude nakládáno jako se vzácnými hosty.“
Zrzek přemýšlel nad svou odpovědí. Chtěl odmítnout, ale Luciusovi přece tolik záleželo na tom, aby tam byli. Tolik naléhal a prosil, takže jak měl odmítnout?
Po schodech se rozlehlo hlasité dupání a najednou se dveře do kuchyně rozletěly a v nich stál Sirius, který překvapeně zíral na svého otce a vzácnou návštěvu, jako by přemýšlel, zdali nemá halucinace.
„Nazdar, strejdo!“ vykřikl najednou a vrhl se k panu Malfoyovi. Vyskočil mu do klína. „Co tu děláš?“
„Jéé, strýčku,“ ozval se James stejně překvapeně jako jeho bratr, ale vzápětí už stál u hosta a vítal se s ním.
„Strejda,“ pronesl někdo ode dveří a tam stála malá Lily. Lucius odehnal oba chlapce, aby mohl malou roztomilou dívenku sevřít ve svém náručí.
Oněmělý Ron sledoval dojemnou chvilku před sebou. Jeho děti Luciuse Malfoye očividně milovaly a zdálo se, že jejich láska je opětovaná. Lucius si jich všímal rozhodně více než jejich skutečný otec. Kdy se stalo, že Harryho roli převzal tento člověk?
„Pekli jste cukroví?“ slyšel zrovna Malfoye a než se nadál, jeho synové podstrkovali „strejdovi“ své výtvory. Dokonce i malá Lily přinesla neforemné hrudky těsta, které upatlala. Ron totiž nechal děti modelovat vlastní tvary z těsta, takže Jamesovy připomínaly košťata a zlatonky, Sirius se snažil vytvořit kouzelné tvory a Lily udělala pár placek, o kterých si nebyl přesně jistý, co představují.
„Jsou vynikající,“ pochvaloval si Lucius a obrátil se k Ronovi. „Chutná to výborně, něco tak dobrého jsem ještě nejedl. To je podle vašeho receptu?“
„Matky,“ odpověděl s rozpaky, „ale napadlo mě pár vylepšení.“
„Jak vidím, napekli jste dostatek druhů,“ pohlédl Lucius na stůl, kde před něj děti naskládaly téměř všechny jejich zásoby vánočního cukroví. „Naši skřítkové tak dobré nedělají.“
„A tohle jsem dělal s taťkou,“ pochlubil se Sirius velkým perníkovým hipogryfem, zdobeným marcipánem. „To je pro tebe, strejdo.“
„Děkuji,“ usmál se Malfoy vlídně.
Zrzek zavrtěl hlavou. Ještě včera mu Sirius říkal, že ho dá taťkovi Harrymu. Očividně si svůj záměr rozmyslel a daroval ho někomu, kdo jeho výtvor náležitě ocení.
„Takže smím s vámi počítat na vánočním večírku?“ obrátil se k němu konečně pan Malfoy.
„Jasně!“ vykřikl James.
„Já chci taky,“ přidal se Sirius.
„Já taky,“ ozvala se Lily.
Lucius mu věnoval tázavý pohled.
„Tatí,“ zaškemral James, „já chci jít zase za Scorpim.“
Zrzek si ztěžka povzdychl. Vyhráli. „Dobře, přijdeme.“
„Huráá,“ ozval se dětský nadšený pokřik a do toho všeho jásotu a veselí promluvil James: „Strejdo, ukážu ti svůj pokojíček. Mám tam úplně super plakát Kudleyských kanonýrů, to musíš vidět.“
„Jamesi!“ okřikl ho jeho otec.
„To je v pořádku, pane Pottere, jestli obtěžuji, půjdu,“ omluvil se Lucius s pochopením.
„Tatí,“ spustil James opět vyčítavě, „proč mu nemůžu ukázat svůj pokoj?“
„Pan Malfoy už musí jít, má spoustu práce.“
„Vážně už musíš jít?“ posteskl si Sirius a podíval se na strýce Luciuse. „Ukázal bych ti obrázky, co jsem nakreslil.“
Lucius bezmocně pohlédl na Rona s žádostí o pomoc. „Jestli to nebude tatínkovi vadit,“ promluvil pak, „mohl bych se na chvíli zdržet.“
Od jeho dětí se ozval další nadšený jásot.
Lucius mu věnoval tázavý pohled. „Nebude vás to obtěžovat?“
„Já… totiž…“ zakoktal se, „Jamesi, ne. Včera jsem ti říkal, aby sis uklidil pokojíček a neposlechl jsi mě.“
„Tatí, prosím. Uklidím ho dneska.“
Ron si opět povzdychl. Odolávat náporu tří dětí nebylo vždy jednoduché. Kdyby na to byli alespoň dva. „Dobře, ale jenom na chvíli, pan Malfoy má nepochybně spoustu práce. Nemůže si hrát s cizími dětmi.“
Během okamžiku se děti i s Malfoyem vypařili někam do patra.
„Co chtěl?“ vešla dovnitř jeho matka.
„Abych přišel na tu oslavu.“
„Co jsi mu řekl?“
„Souhlasil jsem,“ odpověděl prostě.
Matka mu věnovala překvapený pohled. „A kam zmizel s našimi dětmi?“
„Mami, radši se mě na nic neptej,“ odpověděl a zmoženě klesl na židli. „Já už ničemu nerozumím.“
Návštěva se u nich zdržela poněkud déle, než předpokládal. Čekal pět minut, pak deset, nakonec to byla téměř půlhodina, a Malfoy byl stále u dětí v pokoji. Uvědomil si, že tomu bude muset učinit přítrž. Jak znal své ratolesti, nikdy by pana Malfoye ze svých spárů nepropustily.
Když vešel do Siriusova pokoje, spatřil je sedět na posteli a hrát Řachavého Petra. Cítil se trapně. Byl si jistý, že pan Malfoy sem nepatří, že se dokonce nehodí, aby u nich pobýval. Nechtěl ho vyhazovat, ale bylo načase, aby odešel. Nemohl za to, že to jeho děti nechápaly.
„Děti, poslední hra a pan Malfoy už musí jít domů. Čeká tam na něj jeho vnuk.“
Lucius se zvedl z postele. „Omlouvám se. Neměl jsem být tak vtíravý. Měl jsem si to uvědomit hned a odejít, pokud mě tu nechcete.“
„Ne, pane Malfoyi, neurážejte se,“ bránil se. „Takhle jsem to přece nemyslel. Jistě máte spoustu vlastních starostí, než si hrát s cizími dětmi.“
„Ale my nejsme cizí,“ ohradil se James. „Chtěl jsem ti ještě ukázat to koště, strejdo. Předvedu ti ho na zahradě. Počkej ještě, obleču se.“
„Nebude vám vadit, pokud se ještě zdržím?“ zeptal se Lucius laskavě. „Kvůli Jamesovi?“
„Dobře, Jamesi, ale potom necháš strýčka jít,“ svolil a obrátil se k Malfoyovi. „Dáte si čaj? Kávu? Víno?“
„Děkuji, teplý čaj postačí.“
Za chvíli už stál Lucius na zahradě a James mu předváděl nové koště. Kolem pobíhal Sirius. Pouze Lily zůstala s nimi doma. Mezitím se zrzek postaral o čaj. Až přijdou děti domů, budou prokřehlé a nepochybně se bude chtít zahřát i pan Malfoy.
„A viděl jsi, jak jsem udělal tu vývrtku?“ slyšel svého syna, když se otevřely domovní dveře. Za chvíli již seděli u jednoho stolu a popíjeli horký čaj. Ihned jim také naservíroval hrachovou polévku a bylo mu hloupé, aby nenabídl i jejich hostovi. Věděl, že se nejedná o vyhlášenou specialitu, ale horší by bylo nechat hosta hladovět.
„Skutečně výborná,“ ocenil ji Malfoy. „Přiznávám se, že jsem ji nikdy neměl rád, ale ta vaše je přímo vynikající. Kde jste se ji učil vařit?“
„Od matky,“ přiznal se.
„Musím ocenit vaše kulinářské nadání, paní Weasleyová,“ pochválil jeho matku. „Nám vaří akorát skřítka a řeknu vám, tak dobrou, jakou děláte vy, neumí.“
Když zachytil zrzkovy rozpaky, dodal: „Já vím, že vás naše rodina neustále pouze urážela a ponižovala, ale tentokrát mluvím upřímně. Nemyslím to ironicky, ta polévka je vážně skvělá.“
Přesto si zrzek myslel své. Pan Malfoy byl vždy vážený muž, který ovládal pravidla slušného vychování a choval se na úrovni. Byl jenom zdvořilý, nic víc. Samozřejmě mu něco tak obyčejného jako hrachová polévka nechutnalo, dost možná by ji odmítl, kdyby mu jeho vychování nevelelo, že by tím urazil svého hostitele. Na jednu stranu mu jeho neupřímnost a přetvářka vadily, na druhou stranu jeho zdvořilost chápal. I jemu by bylo hloupé kritizovat pohoštění svého hostitele.
„A strejdo, přijdeš k nám zase?“ zeptala se Lily.
Pan Malfoy se na ni vlídně usmál. „To myslím nezáleží na mně.“ A výmluvně stočil svůj pohled k Ronovi, který se cítil v jeho společnosti nepříjemně. Sám nevěděl, proč je před Malfoyem tak nervózní.
„Ale my bychom tě tu chtěli,“ přidal se Sirius.
„Jasně,“ přikývl James, „tati, může přijít strejda zase?“
„Tak dost,“ utnul jejich dorážení, „ihned běžte do svých pokojíčků.“
„Snad jsme toho tolik neřekli,“ urazil se James.
„Ron má pravdu,“ přidala se jeho matka, „pojďte.“
„Ale já ještě nemám spapanou polévku,“ popotáhla Lily.
„Ty tu můžeš zůstat,“ pohladil ji otec po rudých vláscích spletených do dvou copánků, zatímco se oba chlapci vypařili s jeho matkou do patra. Tvářili se přitom náležitě uraženě.
Ron a Lucius na sebe mlčky hleděli, a nebýt cinkání příboru o talíř, jak jedla malá Lily, zřejmě by kuchyni pohltilo naprosté ticho.
„Měl bych už jít,“ zvedl se Malfoy od stolu. „Mnohokrát vám děkuji za milé přivítání.“
„To je samozřejmost,“ odpověděl Ron.
„Jistěže ne,“ odporoval Lucius. „Po tom, čím si prošly naše rodiny, bych považoval za přirozené, kdybyste mně vyhodil.“
„To bych si nedovolil.“
„Budu se těšit, až vás uvidím na oslavě. Moc mě těšilo.“
Natáhl k němu ruku a stiskl mu pravici. Rozloučení se dožadovala i malá Lily, a tak ji „strejda“ Lucius vzal do náručí a políbil na roztomilou tvářičku. Lily ho objala kolem krku. Zrzek chvíli šokovaně stál a pozoroval výjev před sebou. Měl chuť se pustit do pana Malfoye, aby nechal jeho děti na pokoji. Pro ně to byl cizí muž a bylo nepatřičné, aby jim prokazoval takové důvěrnosti. Pak si připustil, že dost možná tak cizí nebude. Pokud se Malfoy stane Harryho tchánem, z teoretického hlediska by se mohl stát pro jeho děti dědečkem. Pro něj ale bylo vše zatím pouze teoretické než skutečné.
Vyprovodil ho na zápraží, kde se s ním rozloučil několika zdvořilostními frázemi, a pak sledoval, jak opouští jejich pozemky, aby se za hranicemi mohl přemístit. Pan Malfoy se ještě naposledy otočil a zamával. Zrzek si bystře domyslel, že James a Sirius jsou v horním patře a zírají z okna. Protože zvenčí táhlo, zabouchl dveře a pospíchal do tepla.
Malfoyova nečekaná návštěva ho tak rozhodila, že zapomněl, co všechno chtěl ten den udělat. A už vůbec se netěšil na návštěvu v Malfoy Manor.
***
„Cože jsi udělal?“ téměř vykřikl jeho otec.
„Promiň, tati, ale považoval jsem za zdvořilé jeho nabídku přijmout,“ bránil se.
„Víš vůbec, kdo to je?“ hřměl Arthur Weasley.
„Ano, tati, a ty laskavě nezapomeň na to, že byl po válce očištěn.“
„Jenomže to neomlouvá žádný z jeho zločinů. Lucius Malfoy je mizera.“
„Tohle bych před dětmi neříkal,“ upozornil ho zrzek.
„Mají právo vědět, jaký zloduch je ten jejich povedený strýček.“
„Pan Malfoy svých činů litoval,“ bránil ho zrzek.
„Aby ne, když mu to zachránilo kůži. Myslíš, že to myslel upřímně?“
„Nebudu zpochybňovat rozhodnutí Starostolce,“ odpověděl zrzek. „Osvobodili ho a mám za to, že od té doby nedělal žádné problémy.“
„Protože měl nahnáno.“
„Změnil se, zdá se mi milý.“
„Takže obalamutil i tebe? Že pobláznil děti, tomu se nedivím, ale ty jsi dospělý muž, Rone! Přece si pamatuješ všechny jeho nepravosti. Víš, kdo vhodil do kotlíku tvé sestry Raddleův deník, který ji málem zabil?“
„Nemohl přece tušit, co tím způsobí.“
Jeho otec prudce třískl pěstí do stolu a vstal. „Jestli se začneš pachtovat s Malfoyovými, věř mi, že tě to bude něco stát.“
A odešel.
„Ano, tati,“ povzdechl si Ron bezmocně. „V tomhle s tebou naprosto souhlasím.“
***
„Myslela jsem, že jsi ho odmítl,“ podivila se jeho nejlepší kamarádka, když se s ní toho dne setkal. Potřeboval s ní mluvit.
„I ty mi to budeš vyčítat?“ povzdechl si.
„Ne,“ ujistila ho. „Co tě přimělo změnit rozhodnutí?“
„Osobně se dostavil k nám domů.“
„Do Doupěte?“ vyjekla překvapeně.
„Přesně tak,“ potvrdil jí to.
„Jenom kvůli tomu, aby tě znovu pozval?“ zatvářila se nevěřícně.
„Měla jsi vidět děti. Byly z něj úplně nadšené.“
„Mají ho rády?“
Mlčky přikývl. „Myslíš, že tím něco sleduje?“
„Nic mně nenapadá. Nemáš majetek, vznešený původ ani postavení. – Promiň,“ dodala omluvně, když si uvědomila svá nelichotivá slova.
„Může se mstít za to, že jsem si víc nepohlídal Harryho. Kvůli němu přece opustil jeho syn rodinu. Víš, kolik pro Malfoye znamená jméno a pověst? Tu jsem právě zničil.“
„To nebyla tvoje chyba, Rone, a ty to víš,“ opravila ho. „Ne, nemyslím, že by za tím byly postranní úmysly. Říkáš, že ho mají rády?“
„Ano,“ přikývl.
„Děti jenom tak neoklameš,“ vysvětlovala. „Poznají, jestli je tvůj zájem upřímný nebo hraný. Kdyby se jenom přetvařoval, ony by to vycítily.“
„Jako u McLaggena?“ zeptal se.
„Chceš říct, že se pořád stýkáš s tím idiotem?“ vyjela na něj.
„Děkuji, Hermiono, že takhle mluvíš o mém milenci,“ ucedil sarkasticky.
„Rone, tohle není kluk pro tebe,“ upozornila ho.
„Myslíš, že to nevím? Tak mi ukaž ty zástupy nápadníků. Moc rád si některého z nich vyberu,“ překypoval cynismem.
„Uznávám, že nemáš zrovna nejrůžovější vyhlídky, ale neměl by ses takhle snižovat. On není tvoje budoucnost.“
„Já s ním jenom spím. Vůbec nic spolu neplánujeme.“
„A to ti stačí?“
„Jestli mi to stačí?“ podivil se ironicky. „Nehodlám držet sexuální půst jako s Harrym, takže děkuji za optání, ale jsem takhle spokojený. A ne, neplánuju se s ním stýkat věčně. Dokud ovšem nenajdu nic lepšího, nebudu to ukončovat.“
„Nic lepšího – jako bys mluvil o zboží.“
„Podívej se na mě, Hermiono. Jaké mám šance? Kdo by chtěl rozvedeného chlapa se třemi děcky? Já ti to řeknu – nikdo.“
„Nesmíš to brát tak negativně.“
„Beru to realisticky. Nikdo nechce cizí děcka.“
„Říkal jsi, že pan Malfoy je k nim milý.“
„U Merlinovy brady, já si s tím chlapem nechci nic začínat! Navíc je to heterosexuál.“
„Ale má tvé děti očividně rád, což ti dává naději, že se může najít další takový člověk.“
„Je k nim milý jenom proto, že jsou to děti přítele jeho syna.“
„Nesmysl,“ pronesla Hermiona. „To by se takhle nepřetvařoval, prostě by je ze svého domu vyhodil. Lucius Malfoy se po válce změnil. Dobrá, pořád se snaží podplácet a manipulovat se svým okolím ve svůj prospěch, to ostatně dělal vždycky. Když jsem ho potkala, byl ke mně milý a zdvořilý, a to jsem mudlovského původu! Dokonce byl i vtipný, a tím nemyslím, že by se posmíval či urážel. Také jsem měla tu čest hovořit s pracovníky ministerstva i kolegy, některými hodně vysoko postavenými, a i ti se domnívají, že se změnil. Nevím, zda za tím stojí upřímná lítost či vypočítavost, ale mnoho lidí si ho váží. Dokonce jsem slyšela o jeho štědrém přispívání na dobročinné účely. Je to krajně zajímavé a tys dostal příležitost zjistit, zdali jsou to pomluvy či pravda.“
„Takže chceš, abych tam šel?“ zeptal se podezíravě.
„A proč ne?“
„To mám jako slídit a vyzvídat?“
„Bavit se, Rone, hlavně bavit. Na kolika večírcích jsi byl od té doby, co tě Harry opustil?“
„Občas se vídám s McLaggenem,“ namítl chabě.
Jeho přítelkyně protočila oči. „McLaggen je na jiné úrovni než Malfoy.“
„Nejsem slepý, Hermiono,“ upozornil ji. „Ale McLaggen je mi bližší. Je přibližně stejného věku, máme podobné zájmy…“
„Je to namyšlený kretén,“ opravila ho.
„Ano, to Lucius Malfoy rozhodně není,“ pronesl ironicky.
„Aspoň se s tím nevychloubá. Má dobré vychování, což Cormac zoufale postrádá.“
„Kolikrát ses s ním potkala, když o něm takhle mluvíš?“ zastal se svého milence.
„Stačí mi titulky v novinách,“ odpověděla. „Jako člen známého famfrpálového týmu je pod drobnohledem. Víš, kolik aférek za sebou má?“
„Myslíš ty milostné?“
„Pokusil se podplatit rozhodčí,“ varovala ho.
„Ano, zato pan Malfoy je poctivost sama, že ano,“ prohlásil cynicky.
„Aspoň je k tvým dětem milý, o čemž u Cormaca pochybuju. Toho děti zajímají pouze tehdy, když se je chystá zplodit, není to tak?“
„Taky neříkám, že s ním chci žít, ale občas se s ním můžu vidět, ne? Chci říct, Draco Malfoy taky není kdovíjaký ideál dokonalého partnera, a přesto za ním Harry utekl.“
„S Harrym se nesrovnávej, protože ten nemá vkus. Jednou své volby bude litovat.“
„Přeháníš.“
„A před deseti lety se snad nevrátil? Proč si myslíš, že s ním tehdy nezůstal?“
Ron jenom pokrčil rameny.
Komentáře
Přehled komentářů
Chapem, ze Ron ma nizke sebavedomie a pochybuje, ze by to snim niekto myslel dobre a uprimne, ale vzhladom na to, ze pochadza z chudobnych pomerov a bol roky iba s detmi doma, necudujem sa mu. Tesila som sa, ze ho Lucius nakoniec presvedcil a pouzil dobry argument, svoju nevestu, ze ta je na tom rovnako ako Ron a bude tam v podstate ako jej moralna opora:-) verim, ze sa tam velmi nehrnie, ked je uplne z inej vrstvy a nevie o com by sa tam s ludmi bavil, tak verim, ze sa nebude tam nakoniec citit neprijemne, ved to robi kvoli detom a tie budu stastne. Ked uz su Harrymu lahostajne, nech si uziju aspon Luciusovu pozornost a naklonnost.
Re: chudak Ron
(xinef, 23. 12. 2013 20:53)Nezapomínej, že ten někdo je Malfoy, takže se nedivím, že je Ron tolik obezřetný. :) Je dobře, že ho nakonec přemluvil, v tom máš pravdu. Vždyť on taky potřebuje vypadnout někam mezi lidi a začít trochu žít. Jak jejich návštěva dopadne, si můžeš přečíst v další kapitole, která bohužel ještě není opravená, takže ji nemůžu zveřejnit. :( Vynasnažím se, aby to bylo co nejdřív. Přeji krásné Vánoce. :)
Re: Re: chudak Ron
(ester, 23. 12. 2013 23:13)Budem sa tesit na dalsi diel:-) Verim, ze sa Malfoyovi, da tazko verit, staci uz len jeho vizitka-Draco a to nehovorim o jeho postoji pocas vojny. Nech uz navsteva dopadne akokolvek, aspon sa rozptyli a nebude dumat nad svojim manzelskym krachom:-) Prajem tvorive muzy a krasne, pokojne a spokojne Vianoce.
chudak Ron
(ester, 17. 12. 2013 21:41)