31. Zařizování dětského pokojíčku
Byl už začátek prázdnin a oni dostali pozvání na zahradní party k Lupinovi. Kromě nich tam byla i Hermiona s Percym a Bill s Fleur. Lupin stál u grilu a opékal stejky. Bill mu nezapomněl naznačit, aby byly více krvavé, protože tak je má radši.
„Jak to jde, Harry?“ opáčil hrdý taťka, když obracel maso.
Harry si upil ze své skleničky. „Fajn. V pondělí jsem nastoupil do nové práce.“
„To je báječné,“ pronesl Lupin, který právě kontroloval, jak hoří oheň, aby nic nepřipálil. „Kde pracuješ?“
„Pro Nimbus, ty slavné výrobce košťat. Specializují se také na nejrůznější pomůcky pro famfrpál. Je to velmi prestižní firma a má široké pole působnosti. Pracuji jako obchodní zástupce. Objíždím famfrpálové kluby a nabízím jim naše zboží. Také se starám o dodávky do kamenných obchodů. Po prvním týdnu musím říct, že ta práce není vůbec tak nudná, jak by se mohlo zdát. Ve čtvrtek jsem přijímal objednávku od Kudleyských kanonýrů na celou sadu nových chráničů pro odrážeče.“
Zasněně si povzdychl. „Ron šíleně záviděl. Vždycky to byl jeho nejoblíbenější tým. I když jsem mu musel vysvětlit, že jsem nepřišel do kontaktu s žádným hráčem. Jednám samozřejmě s managementem. Doufám, že se mi podaří sehnat nějaké lístky na příští sezónu, když se tam teď budu často potloukat. A snad se mi někdy taky podaří sehnat nějaký autogram pro Rona. Měl by velkou radost.“
„Hmm,“ zamručel Lupin nepřítomně a přihodil trochu dřevěného uhlí. „Myslíš, že ho famfrpál pořád zajímá? Já mám pocit, že má teď úplně jiné starosti.“
Harry se podíval jeho směrem a spatřil, jak si Ron hraje s dětmi. „Máš pravdu,“ přiznal, „tomu by teď větší radost udělalo barevné chrastítko než vstupenky na finále v Mistrovství světa ve famfrpálu.“
Lupin se usmál. „To jsi trochu přehnal. Dokud to jde, měl bys ho co nejvíc tahat do společnosti na různé společenské akce. Až se to narodí, nějaký čas budete jako odřezaní od civilizace. Ron se od toho mrněte nepohne ani na krok.“
„No, a když byla Tonksová těhotná, to jste taky pořád někde chodili?“ zeptal se Harry naivně.
„Harry, byla válka,“ pokáral ho Remus, „a jistě si vybavíš, že to bylo mezi námi poněkud složité. Nemohl jsem se radovat z otcovství, protože jsem si myslel, že jsem udělal největší chybu svého života.“
Podíval se na malého chlapce s modrými vlasy, který právě seděl na houpačce a Ron do něj strkal, aby se houpal, a usmál se. „Teď už ničeho nelituju. Teddy je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat.“ Vyměnil si s Harrym vážný pohled.
Černovlasý mladík si opět upil vína. „Takže jsi s Tonksovou neměl žádný sex, když byla v tom?“
Remus se opět věnoval opékání masa. „Ne tak docela. Když jsi mi konečně otevřel oči a já si uvědomil svou chybu, vrátil jsem se k ní. To už byla v osmém měsíci. Pořád jsem měl v hlavě, že naše dítě bude jako já a že se Tonksová bude trápit. Nedokázal jsem se s ní milovat. Myslel jsem si, že jsem jí zničil život. Jí a našemu dítěti. Tonksová byla samozřejmě jiného názoru. Pořád měla chuť na sex a chtěla se se mnou milovat, ale já to nedokázal. Prostě jsem… selhal.“
Lupin se odmlčel a Harrymu bylo trapně. O tomhle se vůbec neměli bavit.
„Ale když se narodil Teddy,“ ožil jeho přítel, „všechno se změnilo. Připadal jsem si jako hlupák. Když jsem ho prvně viděl, pochopil jsem, že on za to stojí. Vždycky budu stát při něm. Nikdy ho neopustím. Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že jsem udělal největší chybu svého života. On je ten největší dar. On a Dora.“
„Nymphadora,“ zopakoval její jméno Harry zamyšleně.
„Je to tak,“ přikývl Lupin, „asi bych to neměl říkat, ale ona tak trochu nymfomanka je.“
„Ty kanče,“ šťouchl do něj Harry. „Mladší partnerka ti vyhovuje, co?“
„Dora je živel ve všech ohledech.“
„A co v práci?“ změnil téma mladík. „S kým teď dělá?“
„S Webberem. Prý je z ní občas na nervy.“
„Měl bych se divit?“ usmál se Harry, když si vzpomněl na těch pár případů, které měl vyřešit s Tonksovou. Sice spolu dlouho nepracovali, protože ho pak vyhodili, ale i těch pár akcí za to stálo.
„A ty a Ron?“ zeptal se Remus. „Klape vám to?“
„Jo, jo,“ přitakal Harry spěšně.
„I v posteli?“ dodal Remus.
Harry si povzdechl. „Jo, to taky.“
„Ale příliš nadšeně nezníš,“ upozornil ho starý přítel.
„Vlastně…“ odmlčel se. Asi by mu měl říct pravdu, protože on byl taky upřímný. „Mám pocit, že se mi Ron vyhýbá. Naposledy jsme se milovali před dvěma týdny. Nevím, co mám dělat. Snažím se být hodný a milý, ale není to jako dřív. Už po mě tolik nejede.“
„Má teď prostě jiné starosti a radosti, Harry,“ vysvětloval Lupin. „Chce to čas. Jestli nemá chuť na sex, možná bude lepší ho nenutit. Každý své těhotenství vnímá jinak. Třeba to jsou hormony a chuť na sex ho úplně přešla. To se taky stává. Dej mu čas. Po porodu se to změní.“
Harry si zhluboka povzdychl. Porod bude nejdříve za čtyři měsíce. Do té doby umře touhou po sexu. Aby nakonec nemusel sahat po tom nejhorším řešení – nevěře. Přesně v téhle chvíli věděl, že by raději umřel, než mu zahnul. O tom byl skálopevně přesvědčený.
„Kluci, copak to tu provádíte?“ zamířila k nim Tonksová. Objala svého muže kolem pasu a vtiskla mu letmý polibek na tvář. „Remi, myslím, že to bude stačit.“
***
Poslední červencový den bylo u Doupěte nezvykle živo. Na zahradě se konala narozeninová oslava. Harry právě seděl v čele stolu, když z Doupěte vyšel zrzek s velkým dortem a všichni spustili Hodně štěstí, zdraví. Harry byl málem dojatý. Opravdu se tu cítil jako doma. Sfoukl svíčky a políbil svého životního partnera. Poté nakrojil dort.
Ron se chopil talířků a začal štědře rozdávat. Nejprve oslavenci a pak dětem, ze kterých měl největší radost. Harrymu neuniklo, jak si k nim Ron přisedl a sledoval je po celou dobu, co jedli dort. Děti byly celé upatlané, ubrus a všechno bylo od čokolády, ale všichni z toho měli očividně radost. Ron se tomu upřímně smál a snažil se aspoň trochu utřít dětem brady a pak je nakrmil, aby aspoň něco skončilo tam, kde mělo. Harry byl přesvědčený, že Ron je už připravený na mateřství. Nemohl svého miláčka jinak než obdivovat. Miloval ho.
Když se ten večer uklidili do Ronova pokoje, aby si v něm ukradli pár chvil pro sebe, popřál mu Ron všechno nejlepší a věnoval mu jeden z nejněžnějších polibků. Ale když se ho Harry pokusil svléknout, zrzek ho zastavil.
„Promiň, Harry, ale já… necítím se,“ vstal z postele a přešel na druhý konec místnosti. Stoupl si k oknu a pohlédl na zahradu. Zachumlal se do bundy a obrátil se ke svému příteli, který seděl na jeho posteli úplně osamocen. „Vím, že máš dnes narozeniny a…“
Harry vstal z postele a přistoupil k němu. „Já to chápu, Rone. Miluju tě a tohle byly moje nejkrásnější narozeniny.“
Zrzek se smutně usmál. „Vím, že sis představoval, že dnešní večer skončí jinak.“
„Rone,“ napomenul ho mladík.
„Promiň, Harry, ale já nemůžu.“ Opět se mu vytrhl a přešel na druhý konec místnosti. „Nemůžu, protože se na to necítím. A nebudu se zlobit, když si na to najdeš někoho jiného. Pochopil bych to.“
„Rone,“ okřikl ho opět Harry zděšený slovy, která slyšel vycházet z Ronových úst. „Ty si vážně myslíš, že bych to udělal? Že bych šel a přetáhl prvního chlapa, který se mi ohne, když mi nedáš ty? Za co mě proboha máš? Já tě miluju a nikoho jiného nechci. Miluju tě.“
Přitáhl si ho do své náruče. Zrzek se nejprve snažil odtáhnout, ale pak mu dovolil, aby ho sevřel ve svém objetí. Pohladil ho po nádherných zrzavých vlasech.
„Omlouvám se, Harry, ale já… vím, že to chceš a vím, že bych měl…“
„Ššššš,“ uklidňoval ho Harry. „Chci být jenom s tebou, Rone. Nic víc nepotřebuju. Jenom být s tebou.“
***
O té chvíle si o něj dělal Harry starosti. Ron měl pocit, že jako partner naprosto selhal, a Harry nevěděl, co má udělat, aby se tím netrápil. Kdykoliv spolu osaměli, Ron znervózněl a začal se mu omlouvat. Nevěděl, jak mu má říct, že mu o nějaký sex nejde. Samozřejmě že by se rád pomiloval, ale taky měl Rona rád a respektoval ho. Dokonce měl pocit, že ho částečně chápe. Byl si téměř jistý, že Ron neprochází nejjednodušším obdobím. Chtěl mu stát po boku jako jeho opora.
Litoval, že Ron bydlí stále u rodičů. Chtěl ho mít u sebe, aby se mu mohl věnovat ještě víc. Několikrát mu navrhl, aby přespal u něj v bytě, ale zrzek tam nikdy nezůstal. Harryho to mírně štvalo. Nešlo mu o sex, jenom chtěl být s ním.
Jednoho dne si vyrazili na výlet do Prasinek. Bylo nádherné letní počasí a oni se procházeli hlavní třídou. Ron právě dojídal zmrzlinu, kterou mu Harry koupil. Měla příchuť stracciatelly.
Zastavili se a zrzek pohlédl na rýsující se stavbu v dáli. „Nepůjdeme se podívat ke Chroptící chýši?“
Harry se usmál. „Tak dobrá.“
Vystoupali do příkrého kopce po stezce, která vedla k strašidelné stavbě. Ron se neskutečně zapotil a lehce se zadýchal, než vyšel nahoru. Těhotenství se na něm už začínalo projevovat a často teď trpěl nejrůznějšími obtížemi – přes časté močení, otoky kotníků, občasné bolesti zad po únavu ze zcela běžných činností.
„Vůbec se to místo nezměnilo,“ pronesl zrzek zamyšleně a zíral na polorozpadlou stavbu.
„Pamatuji si to jako dnes, co tě dovnitř zavlekl Sirius,“ dodal Harry a zavzpomínal.
„Vážně jsem si myslel, že v ní straší,“ doplnil zrzek. „Rozhodně působí dost děsivě. Nedivím se, že se spousta lidí tomuto místo vyhýbá.“
„Vzpomínám si, jak jsme tu společně stáli a hleděli na tu stavbu a netušili jsme ani zlomek z její minulosti.“
Ron se usmál. „A pak přišel Malfoy a řekl…“ zarazil se, neboť si uvědomil, čí jméno zmínil. „Řekl, jestli je tohle můj vysněný domov. Vlastní bydlení. A zeptal se mě, jestli tam u nás spíme všichni v jednom pokoji.“
Zrzkova tvář se zachmuřila při té vzpomínce.
„Když už jsme u vlastního bydlení,“ spustil Harry nenápadně, „jeden nápad bych měl. Co kdybychom si koupili menší domek na předměstí s vlastní zahradou a bazénem?“
„Harry,“ vydechl zrzek.
„Samozřejmě jednopatrový. Dole by byla kuchyň, jídelna a společenská místnost a nahoře dětský pokoj.“
Rona jeho představy nadchnuly a zasnil se.
„A cena by byla taky přijatelná,“ dodal.
„Cože?“ zvedl zrzek hlavu z jeho ramena a podíval se mu do očí. „Už jsi něco našel?“
Harry se tajemně usmál a pak dodal: „Ne, koupil.“
Četl Ronovi ve tváři pochyby a pak se jeho tvář rozjasnila náhlým pochopením. „Harry.“
„Budeme mít vlastní bydlení, miláčku. S vlastním dětským pokojíčkem,“ dodal zelenooký mladík a políbil svého přítele na čelo. Pak sáhl do kapsy a vytáhl něco, co kovově zacinkalo. Klíče. „Chceš se tam jít podívat?“
Nemusel se ptát dvakrát a společně se přemístili do neznámé čtvrti plné identických rodinných domků. Ron nejprve zavrávoral, a tak ho musel Harry podepřít. Ronovi se v poslední době dělalo po Přemisťování zle, takže pokud to šlo, cestovali raději letaxem.
Když se zrzek trochu vzpamatoval, vykročil Harry po chodníku. „Tamten je náš,“ napřáhl hrdě ruku a ukazoval směrem k rozsáhlému stavení.
„Harry, a je tohle bezpečné?“ obával se zrzek a neklidně se rozhlížel kolem sebe. „Nemůžeme se jenom tak přemisťovat na ulici. Mohli by si nás všimnout mudlové.“
„To je v pořádku,“ usmál se mladík. „Tahle čtvrť je teprve nedávno vystavěná a financovalo ji Ministerstvo kouzel.“
„Opravdu?“ podivil se zrzek.
„Po válce se všemožně snaží zvýšit porodnost, a tak podporují mladé páry a rodiny s malými dětmi. A my už vlastně také spadáme do této kategorie. Myslím si, že by se kouzelníci neměli vyhýbat mudlům, na druhou stranu je důležité, aby se stýkali mezi sebou, a proto je tu tahle čtvrt Bristolu.“
„Takže tohle je taková oáza plná kouzelníků uprostřed pouště plné mudlů?“
„Lépe jsi to nemohl vystihnout,“ usmál se Harry. „Nemá jít o uzavřenou komunitu. Mudlové sem samozřejmě smí. O těch několika málo rodinách, co tu žijí, vím, že jsou různorodé. Jsou tu i čistokrevní, ale většina je spíše smíšená, takže je to ideální místo pro rodiny, kde je jeden z rodičů kouzelník a druhý mudla. Je to třeba fajn z toho důvodu, že člověk pak nemá pocit, jako by byl na vše sám. Když jsi mudla, můžeš si pohovořit se svým sousedem, jaké to je žít s kouzelníkem, a vyměnit si své zážitky a zkušenosti. Na druhou stranu zase kouzelníci spolu mohou probírat soužití s mudlovskými partnery. Je to stejné jako když si rodiče vyměňují zkušenosti. Myslím, že je fajn, když žijí lidé s podobnými osudy vedle sebe a mohou si pomáhat.“
„Vypadá to tu skvěle,“ pochválil si zrzek lokalitu a konečně stanul před jejich domem. Byl to rozlehlý jednopatrový dům, před kterým rostlo několik okrasných keřů a stromů. Do domu se vcházelo přes dřevěnou zastřešenou terasu, na kterou vedly čtyři schody.
Dům měl velká okna, a Ron nahlédl dovnitř. Místnost, do které právě zíral, měla být nepochybně obývacím pokojem. Sešli boční stranou z terasy, kde stála garáž.
„Nevěděl jsem, že budeme mít auto,“ prohodil zrzek překvapeně.
„Uvažoval jsem, že si možná časem nějaké pořídíme,“ usmál se Harry. „Ale teď pojď, ukážu ti to nejlepší.“
Dostali se na malý dvoreček. Chyběl jenom gril a houpačka a stůl se židlemi pro zahradní párty.
„Až se tu zabydlíme,“ navrhoval Harry, „mohli bychom tu uspořádat nějaký mejdan.“
Z malé zahrádky ohraničené napůl živým plotem a napůl plotem z dřevěných prken natřených na bílo se dalo dojít téměř až ke břehu nedaleké řeky. Rostly tu dva okrasné stromky, a Ron zahlédl několik květin. Vypadalo to jako ideální místo pro východu jejich děťátka.
„Naši sousedé jsou smíšená rodina,“ kývl Harry k vedlejšímu stavení. „Daniel je kouzelník a Irma je obyčejná mudla. Pracuje jako úřednice v nedaleké galerii. Je to velmi příjemná ženská a mají dvě rozkošné malé děti. Myslím, že bychom s nimi neměli mít problémy. Docela dobře se s nimi baví.“
„Takže ty ses už stačil seznámit?“ nemohl zrzek uvěřit.
„To víš,“ usmál se Harry, „nemohli si nevšimnout, že se kolem domu motá nějaký zájemce. Jenom jsme spolu prohodili pár slov. Zřejmě nejsou dneska doma. Je tam podezřelé ticho. Jejich děti bývají dost hlasité, ale snad nás to nebude rušit.“
Ron se usmál. „Zanedlouho nás to čeká taky.“
„A tady,“ zavedl ho Harry na pravou stranu domu, „je menší bazén. Až se tu zabydlíme, můžeme ho zkusit napustit a zaplavat si v něm, co ty na to?“
„Snape má větší,“ usmál se zrzek při vzpomínce na jejich horké chvilky, které spolu zažili ve Snapeově sídle.
„Myslím, že by to mohlo stačit,“ ujistil ho černovlasý mladík. „Tady si navíc nemůžeme dovolit nevhodné chování. Ale v teplých letních dnech by mohl posloužit jako příjemné osvěžení.“
„A co naši druzí sousedé?“ zeptal se zrzek a kývl k vedlejšímu domu. „Těm by nevadilo naše dovádění v bazénu?“
„Možná ani ne,“ pohodil hlavou Harry. „Pokud se tam nastěhuje Hermiona.“
„Jak to myslíš, Hermiona? Copak ona a Percy…?“
„No, sousední dům je stále na prodej. Myslel jsem, že by bylo úžasné, kdybychom žili vedle sebe. Mohli bychom se navštěvovat a pořádat párty. Naše děti by si spolu mohly hrát. Bylo by to jako za starých časů na škole. Já, ty a ona – prostě my tři. Vždycky jsme to táhli spolu. Hermiona je jako další člen rodiny. Taky to tak cítíš, Rone?“
„Ano, já… to by bylo vážně skvělé! Ale jsi si jistý, že by to taky tak chtěla?“
„Mluvil jsem s Percym. Říkal jsem mu o téhle nádherné čtvrti a o tom, že jsem tu koupil solidní bydlení. Vychválil jsem to tu až do nebe, protože si vážně myslím, že je to tu báječné, a přitom jsem se ho zeptal, co plánují oni s Hermionou. I oni budou mít jednou děti a velkou rodinu a pochybuji, že jim jejich skromný byteček bude stačit - asi jako nám. Řekl jsem mu, že by měl na budoucnost myslet dopředu, a aby si to ještě promyslel, protože tohle je výborná příležitost, jak si pořídit vlastní bydlení. Řekl bych, že o tom začal uvažovat.“
„Harry, ty jsi manipulátor,“ obvinil ho Ron, ale přitom se zeširoka usmíval.
„Měl jsem se u koho učit. Brumbál to vždycky uměl,“ zazubil se černovlasý mladík. „Navíc mě chtěl Moudrý klobouk poslat do Zmijozelu, takže ve mně cosi zmijozelského asi skutečně bude.“
„Ale vůbec se za to nezlobím,“ dodal zrzek s úsměvem na tváři a potom se vrhl s Harrym na průzkum vnitřních prostor domu.
***
Protože byl jejich dům úplně prázdný, bylo nejprve potřeba nakoupit veškeré vybavení. Jelikož nábytek v Harryho bytě nebyl jeho, ale byl součástí bytu, který si pronajímal, začal s Ronem a jeho matkou procházet obchody s bytovými doplňky. Někdy se k nim připojil i Ronův otec, Hermiona nebo Remus.
Už tak utratil Harry značnou část svého dědictví za nákup domu a další peníze investoval do výbavy. Nejprve nakoupili manželskou postel a zařízení do kuchyně. Jakmile byl dům trochu obyvatelný, začal v něm Harry bydlet, takže teď spával v ložnici, ve které nebylo nic kromě jedné postele a asi desítek krabic s nejrůznějšími věcmi. Zatím nejlépe vybavenou místností byla koupelna, kterou používal.
Ron žil stále u svých rodičů a víkendy trávil s Harrym zařizováním jejich domu. Jako ta nejdůležitější místnost v domě se kuchyň stala první plně vybavenou místností. Teprve když měli kde uvařit a posvačit, mohly začít práce na domě.
Harrymu se zařizováním pomáhal Remus, a někdy přišla i Tonková s Teddym, z čehož měl Ron nesmírnou radost. Tedy pokud se zrovna nepodařilo Tonksové něco shodit či převrhnout. Teddy se zase jevil jako velmi schopný pomocník, který neustále asistoval tatínkovi, takže pomáhal smontovat skříně a komody do ložnice. Podával šroubky a matice, držel šroubovák a radil. Ron si představoval, že jenom za pár měsíců to bude jejich dítě, které bude po tomto domě pobíhat. Už se nemohl dočkat.