Hlavní kytarové akordy 

obrázkový návod pro začátečníky

Akordů existují stovky, ale těch důležitých je asi tucet. Dají se naučit do týdne. Obrázky a návody z této stránky se snaží pomoci. Vizte též fotky akordů.

Vysvětlení nákresů

Tečky znázorňují stisknutou strunu na pražci. Jsou malovány tam, kde se struny opravdu drží -- velmi blízko kovového pražce (což ovšem není nutné). 

Tečka s prázdným vnitřkem znamená, že se na tom místě struna držet může a nemusí. Pokud s akordy začínáte, tyto duté značky ignorujte.

Křížek na nultém pražci znamená, že v akordu nesmí znít tato prázdná struna. Většinou se prostě nebrnká.

Držení struny

Struna se musí mačkat prstem tak, aby zněla. V akordu musí znít každá. Sami přijdete na to, že když se drží blíže kovového pražce, zní lépe a dá se snáze umáčknout. 

Po prvních pokusech s kytarou začnou bolet prsty. V normálním případě by bříška prstů měla do dvou týdnů trochu zrohovatět. Nevhodné jsou pro začátečníky kytary, které mají struny příliš vysoko nad hmatníkem (max. 5 mm, raději méně). Uvádí se, že nylonové struny jsou pro začátky lepší, protože jsou měkčí. Zato jsou ale tlustší, takže nevím, zda je to výhodné.

První tři akordy -- tónina G

Už jen pomocí akordů C dur, G dur a D dur se dá zahrát mnoho písní. Začíná se G durem, pak se zpívá a když je potřeba jiný akord, tak se prostě zkusí C nebo D. Říká se tomu G dur tónina. 

D dur

D dur je jednoduchý akord. Drží se třemi prsty, malíček se nepoužívá. Nejtlustší struna by se neměla brnkat, protože tvoří disharmonii. 

D dur se zapisuje jednoduše velkým D, podobně jako všechny durové akordy.

C dur

C dur je také snadný akord. Malíček se nepoužívá. Dejte si pozor, aby zněla nejtenčí struna (éčko); ta bývá často tlumena jinými prsty, ale nesmí se to stávat. 

C dur se může brnkat jenom přes tři nejtenčí struny. 

G dur

G dur je akord těžší. Má mnoho variant držení, ale jen jednu doporučenou. Tři struny by se měly zmáčknout tak, aby ukazováček zůstal volný. Prostě nejtenčí strunu by měl držet malíček. Zpočátku to dělá velké problémy. 

Pro úplné začátky se doporučuje držet G dur jenom tím malíčkem na třetím pražci nejtenčí struny. Brnkat přitom jenom přes čtyři struny (ty nezmáčknuté, co se mají mačkat, zatím vynechávat).

Z alternativních prstokladů musím zmínit cikánské géčko, které používá palce pro držení nejtlustší struny, ta další se palcem tlumí. 

Mnoho kytaristů drží G dur čtyřmi prsty, přičemž ukazováček volný nemají. Nedoporučuji, blbě se z toho přehazuje na jiné akordy. 

Další alternativou je akord F dur posunutý o dva pražce nahoru (s baré nebo bez).

Hlavní mollové akordy

Při hraní se někdy dá, ale většinou nedá vystačit jen se třemi akordy. Přidáme tři mollové a bude to mnohem lepší. Brzo zjistíte, že mollové akordy znějí trochu jinak. 

A moll

A moll je velmi snadný akord. Malíček se nepoužívá. Dejte si pozor na to, abyste nejtenčí strunu netlumili. 

A moll je podobný akordu C dur, dá se snadno přehazovat. Též příbuzně znějí. A moll se obvykle vyskytuje ve všech písních, kde C dur (a naopak). 

A moll se zapisuje různými způsoby: nejčastěji A^mi. Nebo taky A- , nebo taky prostě A moll. Podobně se zapisují všechny mollové akordy. 

E moll

Snad nejsnazší akord vůbec. Ale pozor: ukazováček se nepoužívá!!! (Zůstává v záloze pro E dur.)

E moll je příbuzný G duru. 

H moll

Relativně velmi těžký akord používá baré hmat. Ten se drží ukazováčkem přes všechny struny. Zpočátku vám tento akord jistě nepůjde, leč je potřebný pro hraní v G dur tónině. Naštěstí není tak častý, můžete ho ve studiu přeskočit.

Držení se dá i zjednodušit, když se akord bude brnkat jenom přes čtyři tenké struny. Pak není třeba hrát baré.

H moll je příbuzný s akordem D dur. 

Rekapitulace tóniny G dur

Píseň v G dur obvykle začíná akordem G dur nebo E moll. Pak se v písni střídá většinou jen těch šest zatím popsaných akordů (G dur, C dur, D dur, E moll, A moll, H moll).

Tónina C dur

Každá píseň se dá hrát ve dvanácti různých tóninách. Tóninu si prostě při hraní můžete zvolit. Kromě G dur tóniny je pro kytaristy snadná také tónina C dur. Píseň začíná obvykle na C nebo A moll. Tónina obsahuje akordy C, G, F, A moll, E moll a D moll. 

Výhodou C duru oproti G duru je absence těžkého akordu H moll, naopak se tu ale objevuje obtížnější F dur. 

F dur

F dur se dá hrát dvěma způsoby: pomocí baré a bez baré. 

Pro začátek doporučuji hrát F dur bez baré: ukazováček pak drží dvě struny. To je těžší, ale jde to. Malíček se může použít vedle prsteníčku. Nejtlustší struna se nebrnká (nebo třeba já ji držím palcem).

Držení baré

Začátečníkům dělávají baré hmaty problém, obzvlášť na starých kytarách s tvrdými strunami. Ne každý má ruku jako svěrák, takže to chce trochu cviku. Ukazováček by totiž měl držet všechny struny, aby zněly na prvním pražci.

Pokud se naučíte hrát F dur pomocí baré, má to jednu zásadní výhodu: posouváním tohoto hmatu nahoru do různých poloh se najednou naučíte hrát zhruba deset variantních durových akordů. Například posunutím F-baré hmatu do třetí polohy můžete hrát akord G dur. 

D moll

Velmi snadný akord. Malíček se nepoužívá. Nejtlustší struna se nebrnká.

Všimněte si, že držení akordu D moll je velmi podobné akordu A moll, akorát prsteníček je vysunutý na třetí pražec. Další podobný akord je D dur, ale při přehazování se musí všechny prsty přeskupit.

D moll je příbuzný s akordem F dur.

Septakordy = sedmičky

D 7

G 7

Další časté akordy

Fis moll

Značka F#mi

H  dur