Z historie Lužce

Na horním toku řeky Smědé v podhůří Jizerských hor leží Lužec,původně jedna z nejstarších osad frýdlantského výběžku.Nález historické římské mince ve zdejším regionu dokladuje první pohyb člověka v tomto prostoru již ve 4.století.Počátkem 6.století postupují z Lužice do kraje kolem řeky Smědé první slovanské kmeny,které postupně tento kraj osídlují a zakládají zde obytná sídla. Počátkem 13.století přichází do kraje pod Jizerskými horami na pozvání českých panovníků Přemysla Otakara I a II němečtí kolonisté,kteří zde vytváří obytné osady a získávají zde postupně i národnostní většinu.V průběhu 14.století jsou již prokazatelné doklady o existenci obcí i na horním toku řeky Smědé. Lužec /původní název Mildeneichen/ od počátku své existence spojil své osudy s dalšími dvěma původně samostatnými obcemi a to Raspenavou /Raspenau/ a Luhem /Mildenau/.Název obce Lužec /Mildeneichen/ se odvozuje od původního osobního jména zakladatele osady spojeného s přidáním popisu místa jejího vzniku,které bylo na zamokřených březích řeky/německy Eichen/.V roce 1628 je v Lužci uváděno 6 velkých zemědělských usedlostí a několik chalup podruhů.V roce 1634 došlo v historii Lužce k významné události – v tomto roce se stal samostatnou obcí.Počet obyvatel a domů postupně roste a tak v roce 1713 žije v Lužci 96 občanů ve 24 domech a v roce 1771,kdy došlo k číslování domů je v soupisu uváděno už 41 domů a 252 obyvatel.Později je k Lužci územně připojena i nově vzniklá osada s původním názvem Peklo,která byla později přejmenována na Karolinino Údolí /Karolinthal/,aby se po II.světové válce k původnímu názvu Peklo vrátila.Pro srovnání uvádím počty domů a obyvatel jednotlivých částí dnešní společné obce Raspenavy.V roce 1910 měla Raspenava 348 domů a 2 080 obyvatel,Luh 277 domů a 1 723 obyvatel,Lužec 84 domů s 592 obyvateli a Peklo 76 domů a 369 obyvatel.

Do obce postupně proniká technický pokrok.V roce 1885 byla obec elektrifikována a roce 1894 byl do Lužce zaveden telefon a telegraf.V roce 1900 byla slavnostně otevřena železniční trať Raspenava – Bílý Potok p/Sm se zastávkou Lužec.Velkou událostí pro obec bylo otevření základní školy v roce 1902 v Lužci a následné otevření dvoutřídní školy také v Pekle /dnes restaurace Diana/.Koncem 19.století byla otevřena v horní části obce továrna na výrobu elektrických izolátorů /později Elektroporcelán/ a také textilní továrna /později Český nábytek a Interiér/,které daly místním občanům mnoho pracovních příležitostí,což vedlo k dalšímu úspěšnému rozvoji obce.

Poklidný život obce narušila I.světová válka;do rakousko-uherské armády narukovalo mnoho zdejších mužů z nichž někteří padli na různých bojištích po celé Evropě.Pomníčky padlých lužeckých mužů /některé jen symbolické/jsou dodnes pečlivě udržovány na hřbitově v Raspenavě. Bezprostředně po válce v roce 1918 byla vyhlášena Československá republika,kam bylo začleněno i pohraničí s většinou německých obyvatel.Počátkem třicátých let se zostřovala situace v tomto pohraničí,kde převážně německé obyvatelstvo podlehlo německému nacionálnímu hnutí,které působilo negativně na další existenci Československa.Nejinak tomu bylo i v Lužci.Zdejší občané uspořádali koncem třicátých let několik shromáždění,kde deklarovali své přání připojit územní „Sudet“ k německé „říši“.Rozpoutaná II.světová válka postihla mnoho místních rodin,neboť několik mužů padlo převážně na východní frontě v řadách německého vojska,část jich zahynula v ruském zajetí a mnoho se jich vrátilo domů se zraněním.Následkem poválečných dohod vítězných mocností museli zdejší občané německé národnosti v letech 1945 – 1946 opustit české pohraničí a na jejich místa přicházejí postupně čeští dosídlenci z vnitrozemí.

Po roce 1945 již nebyla samostatně obnovena obec Lužec.Všechny potřebné záležitosti pro nové občany v Luhu,Lužci a Raspenavě a osadách Peklo a Ferdinandov začal po válce vyřizovat Obecní úřad v Raspenavě.Právně došlo potom ke sloučení uvedených obcí včetně osad Ferdinandov a Pekla dne 17.listopadu 1949 na veřejném zasedání,kdy byl vytvořen Místní národní výbor s tím,že zůstalo původní katastrální rozdělení území obce.Později s přiznáním statutu města vznikl v roce 1965 Městský národní výbor a poté od roku 1990 Městský úřad v Raspenavě.V roce 1980 bylo zavedeno nové číslování domů,které nahradilo původní samostatné číslování v Raspenavě,Luhu,Lužci a Pekle. Následně došlo k vytvoření společného jednoho katastrálního území obce na místo původních tří samostatných jednotlivých katastrů.

Obec v její historii postihovaly i přírodní katastrofy a různé pohromy.Z důvodu rozložení obce podél řeky to byly velmi často ničivé povodně,které způsobovaly obyvatelům v různých obdobích značné škody a někdy i velmi často opakovaně v krátkých časových intervalech.Mezi časté pohromy v dějinách obce jsou zaznamenány i požáry,které rovněž působily velké škody na majetku a bohužel i na životech občanů obce.Přehled těch největších v průběhu posledních tří století je uveden v další části sborníčku.

Požáry,katastrofy a přírodní pohromy na území Lužce

1702 - velká povodeň;v Lužci strženo vodou několik domů

1803 - červencová povodeň způsobila po celém toku Smědé velké škody na majetku

1808 - zářijová povodeň strhla na toku mezi Frýdlantem a Hejnicemi všechny mosty a lávky

1829 - tuhé mrazy udeřily už v listopadu a trvaly až do února 1830

1842 - od května do konce července nezapršelo;obrovské sucho způsobilo neúrodu a hlad

1843 - červnová bouřka s krupobitím způsobila mnoho škod a také smrt dvou lidí

1847 - požár domu v Lužci čp.90,kdy stříkačku k požáru museli z přístřešku u kostela

v Raspenavě dopravit ručně místní občané

1846 - blesk způsobil požár domu v Lužci čp.15

1853 - požár zničil dům čp.27 v Pekle

1858 - stoletá voda způsobila nesmírné škody na objektech v Lužci

1862 - květnové krupobití zničilo velké množství střech a také úrodu na polích

1873 - požár zemědělského stavení v Lužci čp.11 vznikl neopatrností čeledína

1883 - požár statku čp.8 v Lužci s velkou škodou na budovách i zařízení

1888 - srpnová povodeň způsobila škody na parcelách a zničila úrodu

1892 - žhář způsobil požár domu čp.50 v Pekle

1895 - neopatrností vznikl požár obytného domu čp.15 v Pekle

1896 - z nezjištěných důvodů vznikl požár stodoly u čp.11 v Pekle

1897 - červencová povodeň zničila několik domů,čtyři mosty a všechny lávky v obci

1898 - požár důmu čp.80 v Pekle způsoben žhářem

1899 - nedbalostí lesních dělníků vznikl rozsáhlý požár lesa v Pekle

1901 - neopatrnost způsobila v lednu požár a zničení domu p.Priebsche v Lužci

- dne 21.února bylo v Jizerských horách a obcích na horním toku řeky Smědé

zaznamenáno zemětřesení

- neznámý žhář způsobil 20.srpna požár oblíbené restaurace „U Sofiina lesíka“ v Lužci

1904 - požár stodoly čp.2 v Lužci

- požár malé porcelánky A.Roslera v Pekle způsobil její úplné zničení

- požár obytného domu čp.14 v Pekle

1905 - nedbalost způsobila požár staré slévárny fi Zelsmann v Lužci

1908 - požár hostince p.Gustava Neumana v Lužci způsobil i smrt jednoho člověka

- neznámý pachatel zapálil stodolu starosty Lužce p.Effenbergera čp.26

1913 - blesky způsobily 4.června požáry 2 domů v Raspenavě a také požár restaurace

„Císařská výšina“ v Lužci

1915 - požár obytného domu p.Naseho čp.10 v Pekle

- neopatrnost způsobila požár hostince „U německé jednoty“ v Lužci

- požár zničil dům p.Richtera čp.7 v Pekle

1916 - ohněm zničena stodola u mlýna čp.21 v Lužci

1921 - požár způsobil velké škody na zemědělské usedlosti p.Hanische čp.42 v Pekle

1922 - blesk způsobil zničení komína porcelánky v Lužci

1923 - velký požár zničil zahradnictví p.Tschiedla čp.46 v Pekle

1928 - požár lesního porostu v Lužci způsobila jiskra parní lokomotivy

1946 - dvoudenní vichřice poničila několik domů a spadlé stromy zatarasily i železniční trať

z Raspenavy do Bílého Potoka pod Smrkem

1947 - dlouhotrvající zima s velkým množstvím sněhu a velkými mrazy až – 3O stupňů

1948 - velký požár nábytkářské továrny /později Interiér/ v Lužci byl způsoben nedbalostí

1958 - v dubnu přišla stoletá vody,která zničila v Lužci několik domů a způsobila další škody

v regionu včetně narušení železniční tratě ve Frýdlantě/pod zámkem/,kde zahynuli při

pádu lokomotivy do řeky i dva lidé

1963 - opět tuhá zima s velkými mrazy,kdy navátý sníh dosahoval někde až do výše 4 m

1967 - prudké tání způsobilo únorovou povodeň s velkou materiální škodou

1968 - blesk zapálil dům p.Outraty

1972 - požár stodoly p.Kopřivy

1978 - na Silvestra /31.12./byla venkovní teplota + 15° C,ale během noci nastal takový tepelný

propad,že ráno /1.1./ bylo v 7 00 hodin – 25° C

1980 - požár zásobníku pilin v n.p.Interiér v Lužci,který se hasičům podařilo včas zlikvidovat

1984 - zapomenutá svíčka způsobila požár domu p.Plůtové

1987 - dne 14.ledna byla v obci dosažena zatím rekordní zimní teplota /– 32 stupňů/

1994 - havárie na rybníku „Petr“ v Pekle,kde hrozilo protržení hráze rybníka

2002 - povodeň připomínající rok 1958 způsobila velké škody na majetku občanů

2010 - nejničivější povodeň v historii řeky Smědé a zdejšího regionu;srpnová povodeň způsobila

značné škody na celém svém toku.V obci byly poškozeny veřejné budovy i desítky

soukromých domů,zničeny mosty a všechny lávky přes řeku.Z mnohamilionových škod se

obec,ale i občané dosud nevzpamatovali.

Dějinami lužeckých hasičů

 V historii člověka měl oheň vždy velký význam.Sloužil jeho potřebám,chránil jej také před chladem i dravou zvěří.Běda však,když se vymknul lidské kontrole.Ochrana proti nezkrocenému živlu byla vždy velmi složitá.Již ve středověku se snažila města účinně připravit na boj s požáry a tak se postupně vydávala různá nařízení jak se chovat,aby požárům bylo zabráněno a jak si počínat,když už požár vznikl.Na území království českého byl první patent – požární řád pro boj s ohněm vydán již v roce 1689.Dle tohoto vzorového řádu a podle dalších následujících nařízení tak byly stanovovány povinnosti jednotlivým řemeslným cechům,majitelům domů a zemědělských usedlostí,kde bylo detailně uvedeno jaké mají mít připravené technické vybavení /putny na vodu,háky na strhávání krovů,žebříky/ a také kolik osob je povinno se dostavit k požáru a jakým způsobem u požáru pomáhat.S postupem času se však ukazovalo,že přes všechna vydaná opatření náhodná uskupení občanů nedokáží s požáry a dalšími přírodními katastrofami účinně bojovat.Proto počátkem 19.století jsou ve střední Evropě činěny první pokusy o vytvoření organisované skupiny lidí,které se na boj s požáry budou připravovat.Nejdříve to bylo v rámci již tehdy existujících občanských spolků jako byly skupiny „ostrostřelců“ či také „národních gard“ a později však už jako samostatné hasičské spolky. Nejstarší hasičský sbor na území tehdejší velké rakouské monarchie vznikl v roce 1850 v Zákupech /okres Česká Lípa/.První ryze český hasičský sbor na území dnešní republiky vznikl v roce 1864 ve Velvarech /okres Kladno/.

V Lužci se začali občané zabývat myšlenkou na vytvoření hasičského sboru již počátkem sedmdesátých let devatenáctého století.Nejdříve byla projednávána myšlenka na vytvoření společného hasičského sboru s Raspenavou.Vždyť v minulosti obce Lužec,Luh a Raspenava společnými prostředky zakoupily již v roce 1821 stříkačku pro společné použití v případě ohně.Tato stříkačka byla uložena bohužel bez přístřešku u kostela v Raspenavě,takže dlouho nevydržela.

Pro další společně zakoupenou stříkačku v roce 1825 byl již vybudován řádný přístřešek a tak stříkačka sloužila obcím dlouhých padesát let.Nápad na vytvoření společného sboru nedošel v obou obcích příznivého ohlasu a tak i když byl sice na krátkou chvíli realizován byl po několika letech nečinnosti zrušen.Proto v roce 1873 svolal starosta obce Lužec do zdejšího hostince schůzi občanů s jediným bodem – založení hasičského sboru.Na hojně občany navštívené schůzi byli přítomní seznámeni hasičským vzdělavatelem z Frýdlantu o prospěšnosti hasičského sboru pro obec i občany a zároveň také vyzváni,aby do sboru na ustavující schůzi také vstoupili.Přípravný výbor zpracoval návrh stanov,které byly na ustavující schůzi dne 2.prosince 1873 schváleny a tak byl v Lužci oficielně ustanoven hasičský sbor pod netradičním názvem:“ERSTE OBERWITTIGTALER FEUERWEHR“ /volně přeloženo „První hasičský sbor horní Smědé“/.

Prvním starostou sboru byl poté zvolen místní úspěšný a oblíbený textilní podnikatel pan Gustav Richter a velitelem potom pan Josef Wildner – mistr mlynářský.Již 8.prosince 1873 byla díky místnímu mecenáši a starostovi sboru Gustavu Richterovi na velké místní slavnosti,kterou nezhatilo ani množství čerstvě napadaného sněhu,sboru slavnostně předána první hasičská stříkačka.Díky svému starostovi sboru a pochopení místních živnostníků byl sbor záhy vybaven i potřebným hasičským materiálem a později i stejnokroji.

Již v roce 1874,opět za významné pomoci G.Richtera,byla postavena hasičská zbrojnice,která po různých úpravách slouží potřebám hasičů v Lužci do dnešní doby.Nový výbor se pustil vehementně do organizování činnosti nově vzniklého sboru.Vlastní hasičské družstvo se podrobovalo pravidelnému výcviku každý týden.Krátce po zahájení činnosti bylo ustaveno i družstvo lezců a pro ně postavena za finanční pomoci místních živnostníků i vlastní dřevěná cvičná věž.Jako zajímavost uvádím některá čísla o lužeckém sboru,která jsou uvedena ve statistice o hasičských sborech tehdejšího okresu Frýdlant za rok 1904,jak jsou uložena ve frýdlantském městském muzeu.Tady se uvádí,že sbor má 100 členů z toho 74 hasičů obyčejných,14 hasičů-lezců a 12 funkcionářů a také eviduje 10 členů přispívajících.Ve výbavě eviduje kromě jiného 304 m hadic,dva žebříky,5 tlumic a hasičskou stříkačku.Vznik první světové války v roce 1914 narušil i život ve sboru.Několik hasičů muselo také narukovat do rakousko-uherské armády.Část se jich z první světové války už nevrátila,neboť padla na různých evropských bojištích.Válečný život v zázemí byl velmi obtížný,neboť hlavní snahou bylo zabezpečit potravu pro vlastní rodiny a tak už nezbýval čas na spolkový hasičský život. Ale bezprostředně po válce byla činnost sboru v plném rozsahu i v nově

vzniklé Československé republice,kam obec Lužec spadala,obnovena.Sbor plnil své běžné povinnosti a začal se připravovat na oslavy velmi významného sborového jubilea – 50.let trvání dobrovolného hasičského sboru v Lužci,které připadly na rok 1923.V rámci těchto oslav pořádaných v létě roku 1923 se uskutečnila pro veřejnost ukázka hasičského cvičení,dále byl organizován průvod s vlajkami za účasti téměř 300 uniformovaných hasičů,který s hudbou prošel obcí.Konala se i slavnostní schůze sboru,kde byli někteří hasiči a příznivci sboru oceněni jubilejními diplomy a také byla pořízena sborová fotografie uniformovaných hasičů před hasičskou zbrojnicí.

V třicátých letech začala narůstat krize v evropské společnosti,která vyvrcholila II.světovou válkou.Do německé armády narukovalo postupně mnoho zdejších mužů všech věkových ročníků.Mezi nimi i více než polovina členů hasičského sboru.Spolkový život ve sboru úplně ustal.Byla jen pro obec zabezpečována požární bezpečnost na kterou však ke konci války nebylo dostatek hasičů a tak obec úředně stanovila pracovní povinnost,kdy povinnosti v zásahové jednotce museli plnit muži z obce nepodléhající odvodům do armády a také dorostenci do 18 let.Konec druhé světové války nepřinesl oživení původního hasičského sboru.Mnoho hasičů-místních občanů padlo na různých válečných bojištích po celé Evropě a mnoho se jich dostalo do zajetí.Na základě dohody vítězných velmocí byla převážná část německých obyvatel z pohraničí Československé republiky odsunuta v letech 1945 – 1946 do Německa.Po válce tak byl hasičský sbor Lužec prakticky v troskách.Do pohraničí na výzvu vlády však postupně přichází čeští dosídlenci z vnitrozemí.Mezi nimi naštěstí jsou i čeští hasiči,kteří se i v Lužci pokouší obnovit činnost sboru.Materielní vybavení pro činnost sboru ve zbrojnici bylo dostatečné díky českému starousedlíku a předválečnému členu lužeckého sboru panu Františku Bartošovi, který se o hasičský materiál ve zbrojnici v průběhu války a také hned po válce staral a nedopustil jeho rozkradení.Protože z počátku však nebylo dost členů pro činnost samostatného sboru v Lužci je sice částečně činnost sboru obnovena,ale jen jako zásahového družstva,které je součástí hasičského sboru v Raspenavě.Nepodařilo se po válce také vůbec již obnovit činnost kdysi samostatných sborů v Luhu /sbor měl svou hasičskou zbrojnici vedle mlýna – dnes slouží jako váha/ ani v Pekle /tento sbor měl zbrojnici na křižovatce cest – která již neexistuje;byla zbourána z důvodu výstavby salaší pro dobytek/.A tak bezprostředně po válce čeští dosídlenci obnovili činnost hasičských sborů jen v Raspenavě,Lužci a Ferdinandově.Sbor v Raspenavě začal po válce využívat pro svoji činnost zbrojnici hasičů z Luhu /u mlýna/,neboť o tu svou,která stála v dolní části Raspenavy u křižovatky hlavní silnice s odbočkou silnice na Krásný Les,přišel v samotném závěru války,kdy byla zničena náhodně leteckou bombou 6.května 1945,která samovolně odpadla z prolétajícího spojeneckého letadla.

Změnu v životě lužeckého sboru přinesl rok 1962,kdy na svolané občanské schůzi v „Mysliveckém zátiší“ se po bouřlivé diskuzi dohodlo,že se v plném rozsahu obnoví činnost hasičského sboru v Lužci. Samostatný sbor dostal do vínku problémy,které musel nový výbor ihned řešit. Problémem bylo staré,mnohdy nefunkční trofejní vozidlo Tatra,nedostatek hadic i dalšího vybavení. Zlomovým rokem v této problematice se stal rok 1966,kdy sbor dostal díky pochopení stávajícího náčelníka Okresní inspekce požární ochrany p.Žďánského výstroj a potřebné vybavení.Pomoc přišla i z Místního národního výboru v Raspenavě,kde jeho předseda p.Vecek,prosadil v radě finanční pomoc sboru včetně pořízení vozidla T 805.Definitivní – právní ustavení samostatného sboru v Lužci připravila pracovní skupina pp.Hroch,Kopřiva,Šámal,Stránský,ale i několik dalších/.K tomuto aktu došlo na slavnostní schůzi dne 15.ledna 1967 za účasti mnoha hostí i zástupců všech okolních sborů.Od této doby si sbor v Lužci již samostatně určoval svůj vývoj a další rozvoj.Družstvy mužů se zúčastňoval soutěží,byl vydatným pomocníkem Místnímu národnímu výboru při různých obecních zvelebovacích akcích i brigádách.Zásahové družstvo se zúčastňovalo likvidace požárů v obci i okolí podle poplachového plánu.Mezi největší zásahy té doby patří jeho účast na likvidaci jednoho z největších požárů v historii okresu Liberec;požár Přádelen česané příze v roce 1968,dále účast na likvidaci několika lesních požárů v Jizerských horách,požár ubytovny „Zámeček“ na Smědavě a další.V roce 1969 obdržel sbor požární čerpadlo PS 12.Pro místní občany uspořádal sbor v „Mysliveckém zátiší“ vinobraní,které mělo velký úspěch a sbor získal do své pokladny i slušnou částku.V tomto období byly také zahájeny každoroční s úspěchem pořádané oslavy Mezinárodního dne žen,které se konaly mnoho let.V roce 1973 připravil sbor velké oslavy u příležitosti 100. let vzniku „Sboru dobrovolných hasičů Lužec“.Při této příležitosti byla v objektu Přádelen česané příze Raspenava /v závodní kuchyni - dnes soukromý majetek p.Boka/ uspořádána výstava fotografií dokumentující činnost sboru,dále v přilehlém parku byla výstava současné i historické hasičské techniky.Vrcholem oslav byla slavnostní schůze sboru za účasti mnoha hostí v „Mysliveckém zátiší“,kdy byli oceněni i členové sboru.Zde na sbor čekalo navíc i velké překvapení,neboť sboru tehdejší náčelník Okresní inspekce požární ochrany Liberec p.Boháč předal nové zásahové vozidlo Škoda 1203,které sbor využíval do roku 1996.Z celých oslav sboru je natočen krátký dokumentární amatérský film,který byl na některých hasičských akcích promítán – naposledy v roce 1993.V roce 1974 lužecký sbor navázal přátelské vztahy s dobrovolnými hasiči z Desné v Jizerských horách.

Další léta činnosti probíhají v pestrém duchu,kdy se členové sboru zúčastňují s úspěchem soutěží,plní povinnosti při zásazích /požár mlýna v Raspenavě,požár Autobrzd v Hejnicích,pomoc při povodních apod./.Trochu jim brzdí aktivitu skutečnost,že jejich oblíbené zásahové vozidlo „kačena“ T 805 dosloužilo a muselo být vyřazeno v roce 1980 z výjezdu.V roce 1981 sbor obdržel další vozidlo Praga V3S,která sloužila ve sboru až do roku 1996.Byly zahájeny i první větší opravy ve vlastní hasičské zbrojnici za pomoci finančních prostředků obce.V roce 1983 sbor oslavil 110.výročí sboru.

Tentokrát byly oslavy skromnější s tím,že větší oslavy sbor připraví u příležitosti jubilejního 125.výročí založení sboru v roce 1998.Oslavy tohoto výročí proběhly okrskovým cvičením,ukázkou techniky a slavnostní schůzí v „Mysliveckém zátiší“.Rok 1999 byl rokem zahájení družby s německým hasičským sborem Gold Bach,která trvá dodnes.V témže roce začal sbor používat požární automobil DVS 12 Avie,který ve sboru sloužil až do tragických povodní v roce 2010.V následujícím roce 2000 byla zásahová jednotka u 9 požárů a 1 technickém zásahu.Soutěžní družstvo se zúčastnilo 5 soutěží se střídavými úspěchy; nejlepší umístění tohoto roku bylo 2.místo na okrskové soutěži v Lázních Libverda.Zároveň byla zahájena dlouho plánovaná akce – přestavba půdního prostoru ve zbrojnici.Pro členy sboru i spoluobčany byla uspořádána taneční zábavu v „Mysliveckém zátiší“ a ples v “České besedě“. Soutěžní družstvo se zúčastnilo 11 soutěží a na některých dosáhlo na medailové příčky /2.místo v Bulovce,1.místo v Jindřichovicích p/S. Hezkou tečkou za soutěžemi bylo vítězství na soutěži u německých kolegů v Goldbachu.Na oplatku pro ně lužečtí hasiči uspořádali výlet do Jizerských hor,což u nich vzbudilo nadšení.Slavnostně-dne 27.10.2001 byla dána do provozu dokončená I.etapa přestavby půdních prostor ve zbrojnici na klubovnu sboru.V roce 2002 byl zájem ze strany členů sboru o soutěže takový,že byly vytvořeny 2 týmy.Tým“A“ se zúčastnil 19!! soutěží a vyhrál i okrskovou soutěž ve Ferdinandově.Nově vytvořený „B“ tým byl na třech soutěžích převážně s mezinárodní účastí. Událostí „hasičského roku“ pro české hasiče byl bezpochyby červencový pokus o světový rekord při vytvoření dálkové dopravy vody na bývalém vojenském letišti v Mimoni. Akce se zúčastnil i lužecký sbor se svým družstvem a stříkačkou. Velkolepá událost za účasti 163 hasičských jednotek a 1304 hasičů z celé České republiky byla korunována úspěchem,kdy se podařilo hasičům vytvořit dopravní vedení pro vodu o délce 52,7 km.Lužecký sbor obdržel o své účasti certifikát,který má vystaven v klubovně.V této době má sbor v Lužci 54 členů /35 mužů,7 žen,12 mladých hasičů/.

V roce 2003 došlo k zásadní změně v zákonech,kdy již nemají zásahové družstvo automaticky všechny dobrovolné hasičské sbory,ale jsou prostřednictvím obecním a městských úřadů vytvářeny „Jednotky sboru dobrovolných hasičů obce“,což v praxi znamená,že na území obce je jen jedna tato jednotka.Od této doby po dohodě s raspenavskými hasiči tvoří lužecká jednotka jedno družstvo této jednotky zřízené při MěÚ v Raspenavě.Materielně ji i nadále bude vybavovat a zabezpečovat tento Městský úřad.Soutěžní družstvo se účastnilo 13 závodů v rámci „Superpoháru“ a „Pojizerském poháru“.Dále se účastnilo 4 dalších soutěží,kde se mu podařilo 3x zvítězit.Tým“B“se zúčastnil s „A“ týmem okrskové soutěže,kde obě družstva ekcelovala,neboť obsadila 1. a 3. místo.Po projednání ve sboru se sbor rozhodl uspořádat hasičskou soutěž „Lužecký“ pohár.Soutěž se skládá vždy z požárního útoku a jedné další volné disciplíny,kterou pořadatelé vymyslí.Zásahové družstvo bylo povoláno k 11 požárům a dále se zúčastnilo i 2 námětových cvičení konaných v Lázních Libverda a v dolní části Raspenavy.Delegace sboru se zúčastnila oslav 80.výročí založení hasičského sboru Goldbach,svého družebního sboru,kde jak uvádí pamětníci,se delegáti sboru rozhodně nedali při oslavách zahanbit místními hasiči.V roce 2005 po předchozích přípravách byla realizována rozsáhlá oprava věže ve zbrojnici.Celkem 19 členů sboru odpracovalo při této akci 778 hodin,z nichž pro historii uvádím,že víc než 50 hodin odpracovali :Hille P.,Mojžíš M.,Mojžíš R.,Roušar J.,Roušar S., J.Vávra, Skalický J.,Skalický R.Třetí ročník „Lužeckého poháru“ na požádání okrsku uspořádal sbor v roce 2006 v Hejnicích i jako výroční soutěž okrsku s tím,že sbor z Lužece zabezpečí jeho organizační zajištění.To se podařilo a soutěže se zúčastnilo 10 družstev a kde družstvo pořadatelů-sbor Lužec přes povinnosti se zabezpečováním soutěže,vyhrálo.V roce 2008 se pustili členové do dalšího zvelebování své zbrojnice s cílem vybudovat prostory pro sociální zařízení.Velké přípravy byly konány při organizaci jubilejního 20.hasičského plesu,který sbor pořádá již po několik let pro velký zájem v „České besedě“ v Raspenavě.Díky obětavosti pořadatelů a za pomoci sponzorů sboru se opět vydařil ke spokojenosti všech návštěvníků.Tohoroční již 5.ročník „Lužeckého poháru“ přivítal na startu 11 družstev,včetně družstva přátel z Německa.Dále se sbor podílel na 3 okrskových námětových cvičeních.Nejzajímavější bylo bezpochyby cvičení v bývalém vojenském prostoru Hajniště,kam se veřejnost z důvodů utajení nemohla podívat více než 50 let.Přínosné bylo i cvičení v bývalém závodě Interiér, kde bylo nacvičováno sání vody z nižších hloubek vodního zdroje.Na podzim roku 2009 se podařilo dokončit sociální zařízení ve zbrojnici a zároveň zahájit úpravy ve sklepních prostorách zbrojnice.Rok 2010 byla činnost sboru plně podřízena přírodní katastrofě,povodni,která postihla celé povodí řeky Smědé také i Lužec.Členové sboru obětavě pomáhali při vlastní povodni i následném odstraňování škod spoluobčanům i obci,ačkoliv někteří měli poškozen i svůj soukromý majetek.Určitě si to zaslouží ocenění Josef Sieratovski st.,Stanislav Roušar,Radek Skalický,Josef Sieratovski ml.,Josef Kodeš,Milan Martinka,Jaroslav Sieratovski,Roman Mojžíš. Při této činnosti odpracovali 750 brigádnických hodin zdarma.Povodeň měla i za následek to,že se neuskutečnil další ročník „Lužeckého poháru“, neboť velká vody zničila cvičiště.Sbor měl zničen i výjezdový automobil Avie, který byl při povodni „utopen“ a posléze byl odprodán do soukromých rukou.Právě povodeň ukázala na sílu přátelství s německými přáteli ze sboru Goldbach,kteří záhy po povodni přijeli do lužeckého sboru s materielní i finanční pomocí.V následujícím roce sbor připravil 8.ročník „Lužeckého poháru“, který si získal oblibu nejen mezi soutěžícími,ale i u veřejnosti,neboť po jeho skončení se koná veřejná diskotéka pod širým nebem.Nelze nevzpomenout obrovské radosti soutěžního družstva z družebního sboru z Goldbachu,neboť se jim poprvé podařilo umístit se na stupních vítězů v této soutěži,což i řádně oslavili.Sbor se zúčastnil soutěže v Lázních Libverda,kde jako atrakci předváděl stříkání do terčů se svou starou stříkačkou „Máňou“, která je původním historickým vybavením dnes již neexistujícího sboru bývalé lužecké osady Peklo.Právě s touto starou stříkačkou se sbor také zúčastnil oslav 140.založení hasičského sboru v Oldřichově v Hájích,kde „Máňa“ sklidila rovněž zasloužený obdiv.Delegace lužeckých hasičů byla přítomna i na oslavách 125.výročí vzniku hasičského sboru v Raspenavě se kterým je pojí dlouholetá spolupráce.Zde se Lužec dočkal obrovské radosti, neboť mu bylo předáno Městským úřadem do užívání zásahové hasičské vozidlo Volkswagen s potřebným vybavením.Úspěchem v tomto roce skončila obvodová soutěž pro lužecké mladé hasiče, kde tým obsadil 2.místo.Na kulturním úseku sbor připravil již tradiční ples,i když ve stísněných podmínkách „České besedy“,neboť zde byla umístěna dočasně mateřská školka, která byla zničena při povodních a která se v té době ještě budovala.Velmi pěknou akcí byl i výlet,který pro lužecký sbor připravili přátelé z Goldbachu.Na společném výletě poznávali krásy Českosaského Švýcarska.Valná hromada sboru konaná 2.2.2013 bilancovala činnost sboru za rok 2012.Sbor má v této době 47 členů /30 mužů,5 žen a 12 mladých hasičů/.Podařilo se dokončit vnitřní úpravy v hasičské zbrojnici /sociální zařízení,rozvod vody,prostor schodiště/.Sbor pomáhal také obci při výstavbě kanalizace.Na obou uvedených akcích odpracovali členové sboru 360 brigádnických hodin zdarma.Osm členů ze sboru Lužec v jednotce požární ochrany Města Raspenavy se zúčastnilo celkem 100 zásahů různého druhu /požáry,technická pomoc,dopravní nehody,únik ropných produktů,záchrana osob a zvířat a p./. Tohoročního již 9.ročníku „Lužeckého poháru“ se zúčastnilo sedm družstev.Vítězem se stal tým sousední Raspenavy.Na uvedené valné hromadě bylo usneseno, že sbor připraví a zabezpečí důstojné oslavy 140.výročí vzniku sboru dobrovolných hasičů v Lužci,které připadají na rok 2013 s tím,že výbor sboru zpracuje návrh programu oslav včetně termínu akcí,který pomůže doplnit i zabezpečit celá členská základna sboru.

Stávající generace lužeckých hasičů navazuje na dlouholetou stočtyřicetiletou tradici dobrovolných hasičů v Lužci.Tak jako jejich předchůdci jsou vedeni ochotou v případě potřeby nezištně,aktivně a účinně pomáhat ostatním spoluobčanům i obci bez nároků na odměnu,což prakticky dokazují svým podílem na účinném boji s požáry,povodněmi i jinými přírodními katastrofami.Navíc se dokáží v rámci spolkového života ve sboru sami dobře pobavit a uspořádat zábavu či společenské akce i pro veřejnost.Zdejší hasiči tak dokáží naplňovat od doby svého vzniku až do dnešní doby ušlechtilé myšlenky hasičského hnutí v duchu stále historického,ale stále aktuelního hesla „Bližnímu ku prospěchu – sobě ke cti“.

Karel Boháč